Teroristický útok v ČR je jen otázkou času, tvrdí bezpečnostní expert

Teroristický útok v ČR je jen otázkou času, tvrdí bezpečnostní expert
26 / 07 / 2016, 14:15

Útočníkem by mohl být frustrovaný jedinec, který se inspiruje islámským terorismem. Nevypadá to pro nás dobře, protože si vybírají cíle jako obchodní domy, stadiony, hromadnou dopravu a podobně. Jestli budou podnikat jednotlivé útoky, se kterými se nikomu nesvěří, ani se nepochlubí na sociální sítí, nedá se jim zabránit.

Server ParlamentniListy.cz zveřejnil tři rozhovory na téma současné bezpečnostní situace v Evropě. Z těchto rozhovorů vyjímáme:

(1) Marian Brzybohatý, expert na terorismus z Policejní akademie ČR 

Myslíte si, že se i Česko stane cílem útoku islámských teroristů, že k tomu dřív či později dojde?

Myslím, že je to pouze otázka času. Není tedy otázka, jestli ano, ale kdy. Když se podíváte na dnešní dějiště útoků, je to Německo, Francie, Itálie a další země, ale vlna násilí se pomalu, ale jistě přibližuje k našim hranicím a bude postupovat na východ a na jih. Dá se očekávat, že dřív nebo později k tomu prostě dojde. Máme štěstí, že Česká republika nemá takový význam z hlediska propagandy jako Německo nebo Francie, takže nás to zatím chrání. Chrání nás také náš menší ekonomický potenciál, který sem nepřitahuje takový počet lidí, ale to nemusí trvat do nekonečna.

Ale není boj proti islámským teroristům pro českou policii a další bezpečnostní složky jednodušší než v západoevropských zemích díky tomu, že u nás nežije tak početná muslimská komunita, ve které případný terorista najde zázemí a kde se při přípravě útoku „ztratí“?

V České republice se udává počet islámské komunity zhruba asi na dvacet tisíc osob. Za několik posledních let se zvýšil téměř na dvojnásobnou úroveň. Ale máte pravdu v tom, že v České republice je islámská komunita relativně malá a bezproblémová. Ze sociologického hlediska však může existovat korelace mezi velikostí minority a možnými riziky. Pravděpodobnost výskytu radikálů se zvyšuje. Před několika lety v Německu probíhal výzkum právě v této souvislosti a ukázalo se, že pokud minoritní komunita přesáhne určitý poměr směrem k většinové společnosti, začíná intenzivně prosazovat vlastní požadavky. Nejdříve jsou to nároky sociální, kulturní, ekonomické a pak politické. To je v pořádku, pokud jsou tyto požadavky prosazovány legálními metodami a prostředky. Pokud jsou však používány bomby, mění to výrazně společenské klima a hodnoty. V této situaci však Česká republika díky Bohu zatím není.

Jak se díváte na to, že by Česká republika měla vzít na základě povinných kvót větší množství azylantů a tím dobrovolně zvýšit bezpečnostní riziko, které – jak říkáte – roste přímo úměrně s vyšším počtem imigrantů?

Bylo by to krásné, bylo by to spravedlivé, ale měli by to vysvětlit těm lidem, kteří sem přicházejí, protože oni sem prostě nechtějí. I když je sem na základě kvót dostanete, je otázka času, kdy budou putovat dál na západ do Německa, do Británie, do Švédska. Koneckonců Iráčané, kteří sem před časem přicestovali za velkého ohlasu médií, jsou toho dokladem. V průběhu několika málo týdnů se vraceli z Německa. Je otázka, kde ti lidé chtějí žít. Mezi tyto cílové země Česká republika zatím nepatří.

Jedním z požadavků Turecka je bezvízový styk s Evropskou unií. K čemu by to za této situace mohlo vést?

Já to vidím jako riziko. Splněním tohoto požadavku by se prakticky otevřela cesta do Evropy všem možným radikálům, které si umíte představit, ani by pro to nemuseli hnout prstem. Turecko je z mého pohledu problematickou zemí, a kdyby k něčemu takovému došlo, důsledky v bezpečnostní oblasti by byly patrně velmi negativní.

Celý rozhovor naleznete zde.


 

(2) Jiří Brančík, psycholog, primář a senátorský kandidát

Velká část muslimů žije od narození oproti jiným mužům pod určitým tlakem. Sex mohou mít až po svatbě, svatba bývá podmíněná majetkem, nesmí pít alkohol, kdežto tady vidí popíjet lidi alkohol vlastně běžně. Nemůže je toto natolik frustrovat, že pak právě jejich pocity mohou vyústit v takové činy, jako byl například další útok na ženu na nádraží v Německu nebo útok Maročana na ženu a její dcery ve Francii?

Nemožnost naplnit přirozeným způsobem své sexuální a jiné potřeby hraje určitě roli v hromadění napětí, frustrace. Pokud však tito muži žijí ve společnosti, která jim po celý život vštěpuje nenávist a nadřazenost nad ostatními na základě víry, hraje tento fakt dle mého názoru rozhodující roli v jejich chování.

A pokud se jedná opravdu o uprchlíky před válkou, co válečná traumata, reakce na hrůzy, které prožili? V co mohou vyústit?

U takových lidí se může vyskytnout posttraumatická stresová porucha. Ta, pokud je neléčena, může znamenat vážné zhoršení kvality života dotyčného. Známé jsou případy válečných veteránů z Vietnamu, o které se jejich vlast nedokázala přiměřeně postarat. Tyto poruchy někdy zmizí spontánně, někdy je nutná odborná pomoc. Problém Evropy je, že nemáme ani čas, ani prostředky na léčbu traumat u velkého množství lidí, zvláště, kdy lze předpokládat mizivou motivaci k léčbě z jejich strany. 

A je možné se těmto činům vůbec bránit, nebo jsme proti nim naprosto bezmocní?

Rozlišujme. Opravdu nevím, jak se s problémem budou vyrovnávat země, kde je počet nebezpečných jedinců takový, že se dá mluvit o nadkritickém množství. V těchto zemích je pravděpodobný vývoj takový, že se jej bojím popsat. V našich končinách bezmocní nejsme – požadujme důrazně po lidech, které nazýváme politiky, aby plnili svou nejzákladnější povinnost – zajistit bezpečí lidí, za které nesou odpovědnost, vyžadujme, aby si tu odpovědnost uvědomili. Nenechme je experimentovat s budoucností dalších pokolení ve jménu prázdných takzvaných evropských hodnot. Zatím máme ještě dost demokratických prostředků. 

Celý rozhovor naleznete zde.


(3) Miroslav Antl (ČSSD), senátor

Dá se dalším útokům jednotlivců vůbec zabránit? Pokud se nějaký muslim rozhodne zabít se a vzít s sebou další oběti, je možné tomu přecházet?

Ne. V tuhle chvíli možná uzavřít hranice České republiky, nebo kontrolu na nich velmi zostřit. Jestliže chodí po Německu se zbraní, Němci s tím nic neudělají. Pokud jde o útoky jedinců, tak ani zpravodajské služby nic nezaznamenají. Muslimové coby národnost mají jiné myšlení a jasnou neúctu k ženám, jak o tom svědčí například napadení těhotné ženy s mačetou. Připadá mi, že mají velkou neúctu ke komukoliv, kdo není muslim. Němci to již nemohou podchytit, mají je v zemi, a buď je vrátí, odkud přišli, nebo nám je přidělí a stanou se problémem bezpečnostních složek v České republice.

Jak se na muslimy nyní dívat? Jsou všichni tak frustrovaní, že se mohou kdykoliv rozhodnout odpálit se ve jménu Alláha? Co to svědčí o jejich psychice?

Jednoznačně je to náboženstvím. Dále záleží, na jakém stupni fanatismu se zrovna dotyčný nalézá, jestli je organizován, nebo to vidí pouze jako svůj útok pro Alláha, což ho neomlouvá. Každopádně muslimské náboženství je velmi nebezpečné a já se bojím, že po dílčích útocích se český člověk bude bát jet i nakupovat do Německa. Dříve to nešlo kvůli jinému politickému zřízení a dnes kvůli příliš otevřeným hranicím. Je třeba zesílit obranu českých hranic, aby se nikdo se sekerou, mačetou a dalšími zbraněmi nedostal dovnitř.

Začínají se častěji objevovat komentáře, že jedinci páchající útoky jsou často pod vlivem vlastních frustrací pramenících z prostředí a náboženství, ve kterém vyrostli. Ocitnou se v našem světě, ale de facto jim jsou zapovězeny naše západní „životní radosti“, ať jde o alkohol, sexuální život a tak dále. Umějí tito lidé žít v demokracii a světě našeho typu, když vyrostli ve zcela jiném systému, jehož zásady jim byly od mala vštěpovány?

Myslím si, že ti slušní, kteří něco prožili a skutečně utíkají před válkou, asi ano. Každý člověk je přizpůsobivý. Ale u muslimů je šance na přizpůsobení asi úplně nejmenší. Od malička je vychovávají k jinému učení a jinému vztahu k lidskému životu. U nás nevidíme, že by mělo dítě pistoli, takže ho nezastřelíte, ale u nich je to něco jiného. Když jsem se bavil o snížení hranice trestní odpovědnosti, mluvil jsem o malých muslimech. Co když se budou podílet na teroristickém útoku? Pak je třeba je posuzovat stejně, jako dospělé.

Je těžké, co z toho všeho vyleze. Je fakt, že Merkelová zaspala a teď už s tím nikdo nic neudělá. Nikdo je nenažene zpátky, nezkontroluje je a nebude držet pod dohledem. Jedině vracet je do zemí, ne rozdělovat po Evropě. Nevypadá to pro nás dobře, protože si vybírají cíle jako obchodní domy, stadiony, hromadnou dopravu a podobně. Jestli budou podnikat jednotlivé útoky, se kterými se nikomu nesvěří, ani se nepochlubí na sociální sítí, nedá se jim zabránit. Druhá hrozba je, pokud na sebe bude chtít někdo upozornit a bude tvrdit, že se chystá útok, tak se z toho bezpečnost zblázní. Nejsou na to peníze, nejsou na to lidé a Češi nemají ani základní vojenskou službu, nevědí, jak použít zbraň. Jsme v neuvěřitelné situaci a mohli jsme ji předvídat, na to není potřeba být chytrý bezpečnostní expert.

Podle odhadů žije v Německu na tři sta tisíc migrantů nelegálně, bez dokladů. Ani s tím se nedá už nic dělat? Existuje nějaký způsob, jak je podchytit? Nebo je už pozdě a prostě je necháme tam, kde jsou?

V první řadě si my musíme udělat svoji vlastní evidenci. To Němci prošvihli, stejně jako ostatní západní země. Těžko si dovedu představit, že znova migranty povolají k evidenci, leda by je měli očipované, aby věděli, kde jsou a zda jsou vůbec ještě v Německu. Zpátky už to nejde, legální papíry dostali lidé, o nichž nikdo nevěděl, co jsou zač, dostali novou totožnost. To je nepořádek, který jsem hlasitě kritizoval už na začátku. Když si uvědomíme, že NATO, které se vyhýbá zásahu, má druhou největší armádu tureckou, může se tát, že nakonec Turci budou hlídat nás.

Celý rozhovor naleznete zde.

 

Tagy článku

SECURITY magazín je ve své tištěné podobě první a jediný český odborný časopis o komerční bezpečnosti a vychází od roku 1994. SECURITY magazín se orientuje především na profesionály v přímém výkonu služby v soukromých bezpečnostních agenturách a ve firmách, které poskytují technické bezpečnostní služby. Je určen také manažerům, kteří uvedené služby prodávají a řídí a bezpečnostním specialistům, kteří bezpečnostní služby nakupují v soukromém i státním sektoru. Zkušenosti a informace v SECURITY magazínu jsou ale určeny i laické veřejnosti, potenciálním zákazníkům, kteří o bezpečnosti velmi často mluví a ne vždy jí rozumí nebo chápou její specifika. SECURITY magazín chce tradiční spoluprací s akademickým prostředím a experty v oboru dokázat, že komerční bezpečnost je multioborová disciplína, úzce propojená požadavky norem a předpisů a je v mnoha ohledech založena na moderních vyspělých technologiích, které mohou instalovat a provozovat pouze vzdělaní specialisté.

Cookies nám pomáhají k Vaší spokojenosti

Tento web používá soubory cookies k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti.
Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.

Další informace