Autor fotografie: Quirinale.it, Wikimedia Commons, volné dílo|Popisek: Giorgia Meloniová
V zářijových volbách v Itálii dominovala Giorgia Meloniová a jí vedená strana Bratři Itálie. Jestliže se italští ,,vlastenci" domnívali, že je to i jejich výhra, tak se hluboce zmýlili.
Již z předvolebních předpovědí bylo patrné, že k vítězství v italských volbách směřuje mladá ambiciózní dáma Giorgia Meloniová. Je zajímavé, že ve volbách v roce 2018 obdržela strana pouhá 4% hlasů, raketový nárůst hlasů pak vyslal Meloniovou do vlády jako její předsedkyni.
Rázná žena, která se staví například proti ilegální migraci, a její uskupení je označováno za postfašistické, však na druhé straně neudělala radost italským horlivým národovcům, kteří se domnívali, že Itálie zpřetrhá pouta s Ukrajinou ohledně vojenské pomoci. Jenže Meloniová stačila již na začátku svého vládnutí jasně vzkázat, že Itálie stojí za Ukrajinou a bude ji podporovat. Premiérka také koncem roku řekla, že by ráda jela do Kyjeva, aby dala zřetelně najevo, že Itálie napadenou zemi podporuje.
Stejné síly se opět mylně domnívaly, že Meloniová, která se údajně rozešla s fašismem, jejž však od mládí obdivovala, se bude plácat po ramenou s Vladimirem Putinem, nicméně i tady narazila tvrdě kosa na kámen. Je ovšem třeba říct, že v minulosti tomu tak zdaleka nebylo, a naopak Meloniová byla tou, která vyjadřovala po anexi Krymu v roce 2014 k Putinovi pozitivní postoje.
Radikální pravicová premiérka a nekompromisně působící politička prohlásila, že Itálie je pevnou součástí NATO, a řekla to jistě i na margo sympatií italského expředsedy vlády Silvia Berlusconiho, který je Putinovým přítelem, a možno říct i obdivovatelem. Těmito výroky Meloniová ,,v praxi" ukázala, kam Itálie geopoliticky patří, protože pokud by navázala bližší vztahy s Ruskem, nebo aplikovala přímo proruskou politiku, pomoc Ukrajině by logicky byla nemožná.
V této souvislosti je třeba upozornit na to, že koaliční partneři Meloniové už tak jednoznačně pozitivní postoj k Ukrajině nemají, hovoříme o Lize severu Mattea Salviniho a straně Vzhůru Itálie, a již zmíněném Berlusconim. I Salviniho v minulosti pojily (a pojí) s Putinem minimálně dobré vztahy. Právě Salvini bezesporu na Meloniovou žárlí, protože premiérka nyní prožívá vrchol politické kariéry, a on chtěl být samozřejmě na jejím místě.
Na každý pád italští ,,vlastenci", stejně jako v jiných zemích, budou mít minimálně za vlády Meloniové smůlu - premiérka učinila jasné a silné prohlášení, kam Itálie patří, a i přes proputinovské sympatie Berlusconiho a Salviniho si ve vládě dokáže v této záležitosti zjednat pořádek.