Autor fotografie: Screenshot YouTube|Popisek: Andrej Babiš
Politická dominance hnutí ANO dokazuje v praxi teorii, že tradiční politické strany prožívají krizi důvěry voličů. Rovněž potvrdily fakt, ač se to někomu nebude líbit, že klasické dělení na pravolevé spektrum začíná být přežité.
Když si vezmeme hnutí ANO, tak její startovací pozice v roce 2011 nebyla vůbec jednoduchá. V podstatě začínalo na politické scéně jako outsider, kterému se ostatní smály kvůli jejímu antikorupčnímu étosu, jemuž tradiční strany nevěřily. Střih do roku 2018. V němž již hnutí ANO dominuje tuzemské politické scéně. Proč tomu tak je a jak to, že tradiční strany nepostavily adekvátní programovou a personální nabídku, která by byla minimálně srovnatelná s hnutím ANO?
psali jsme: ČSSD klesá, ANO stoupá. Kdysi nejsilnější strana opět padá ke dnu
Tento stav má mnoho příčin, tím klíčovým je zřejmě hluboká krize důvěry tradičních politických stran, která probíhá nejméně od roku 2010. Jak pravice, tak zejména levice v podobě sociální demokracie nejsou schopné náležitě reagovat na společenské a ekonomické trendy rychle se měnící společnosti, jejich flexibilita v tomto směru poněkud zamrzla. Hlavně levice v celé Evropě povážlivě slábne. Populistická hnutí (ANO, SPD) to naopak zvládly flexibilně a efektivně. Jejich receptem jsou okamžité, srozumitelně vydáváné recepty, které pochopí každý. Dokázaly tak prolomit tradiční pravolevé vnímání voličů, které již přestává zajímat, že konkrétní řešení pochází z dílny pravice či levice, je tedy v praxi levicové či pravicové. Důraz se dnes naopak klade praktickou ,,stránku věci". Připočtěme k tomu úplně jiný styl komunikace těchto hnutí, zejména ANO, kdy tato řešení jsou servírována bez odborných obezliček, srozumitelně, přímo ,,na talíři".
psali jsme: Klíčové referendum rozpoutalo v ČSSD tuhé vnitrostranické boje. Hamáčkova mise bude muset být úspěšná
Tradiční strany proti této ,,nové politice" nebyly schopné postavit zatím nic srovnatelného, proto mají zmíněná hnutí úspěch. Tyto strany se zmohly pouze na program Antibabiš, který je však dlouhodobě kontraproduktivní. Tradiční politické strany také nevygenerovaly silného lídra, který je klíčovým prvkem v oslovování voličských skupin. Babiš je v tomto směru tak na hony před ostatními. I přes své mnohé kauzy má tah na branku, má drajv, který si přinesl z byznysu a chce prakticky měnit věci tak, jak je zvyklý. Éra velkých lídrů, které měly tradiční strany ve svém čele, je zdá se, alespoň na nějaký čas uzavřena.
psali jsme: Pohřbí referendum ČSSD vládní projekt ANO a ČSSD?
Otázkou je, zda mohou strany, na něž jsme zvyklý od roku 1990 a dále, přinést něco nového a oslovit nové voličské skupiny. Jestli dokážou přizpůsobit svou programovou nabídku turbulentně se vyvíjející době, která si žádá rychlá a efektivní řešení bez ohledu na to, jestli je návrh pravicový či levicový, nebo definitivně ztratily kontakt s novou realitou, která je stála ztrátu nemála procent ve volbách. Pokud to zvládnou, tak jejich role na současné politické scéně může být nadále užitečná. Jestliže nikoliv, hlubší krize důvěru voličů bude pokračovat dál a otevře prostor dalším populistickým hnutím, které se časem chopí své šance. Pro některé klasické strany by to mohlo znamenat již přímé existenční ohrožení.
Nepřehlédněte na Security magazínu: Historie - vnímáme dějiny v souvislostech a nadhledem. Sledujte nejdůležitější okamžiky historie. S námi víte více