Autor fotografie: Pixabay, Public domain
Komentář: Donald Trump se vrací do Bílého domu. Tento vývoj bude mít své důsledky pro evropskou obranu, o soběstačnosti se musí přestat jen mluvit. Jde o příležitost nejen pro obranný průmysl. Czechoslovak Group má ovšem nově v Bílém domě velmi vlivného nepřítele.
Analýz možných důsledků si teď budeme moci přečíst mnoho. Není pravděpodobné, že se otevřou brány pekelné, jak by odpovídalo předvolební rétorice amerických demokratů a celosvětových liberálů a progresivistů. Ostatně se neotevřely ani v roce 2016. Ale pro bohatou, rozmazlenou a zmatenou Evropu to znamená zřejmě potřebu rychleji se probudit z dosavadního pocitu, že na případné skutečné a velké problémy tu má amerického spojence. Jinými slovy začít konečně jednat proti smyslu letitého vtipu, který není vtipný: 500 milionů Evropanů spoléhá na 300 milionů Američanů, že je ochrání před 140 miliony Rusů. Dodejme Rusů, jejichž HDP je menší než německé, britské, francouzské nebo italské.
Mír do 24 hodin. Ale za jakou cenu?
Donald Trump bývá ve svých vyjádřeních nejednoznačný. Otázka další podpory Ukrajiny byla jednou z těch, kterou přirozeně více sledovali v průběhu předvolebního boje Evropané než Američané. Je jistě na místě se ptát, jestli 24 hodin, které si Trump vytyčil k ukončení války, se počítají od okamžiku zvolení, nebo až od inaugurace. Podstatnější je, zda se mu skutečně může podařit přimět Putina k zastavení bojů a za jakou cenu. A také na jak dlouho.
A následná úvaha, zda takové příměří a zaplacená cena jsou lepší pro Ukrajinu i pro Evropu, než dnes již zřejmě neaktuální demokratická nabídka vojenské pomoci „jen tak tak“, aby Ukrajina nepadla. Sledovali jsme ostatně určitá zaváhání v této věci již dlouho před americkými volbami. Například v Německu. Ale ani Česká republika již nemá na Ukrajinu mnoho co posílat, a o obnově výrobních kapacit obranného průmyslu se z části jen květnatě hovoří, z části je to běh na velmi dlouhou trať. A i americká pomoc vypadá mnohem lépe na papíře než ve skutečnosti, kdy dochází k významným zdržením. Podle prezidenta Zelenského dostala dosud Ukrajina z dubnového schváleného balíčku pomoci jen desetinu.
A je samozřejmě možné, že ani Trump s Putinem nehne. V tu chvíli chce, podle svých slov, podpořit Ukrajinu vším, co bude k dispozici. To má být jeho argument, na který má Putin slyšet. Pokud neuslyší, může se stát, že navzdory všem výrokům z demokratického tábora a varováním o Trumpově proruské inklinaci, až jeho administrativa učiní vojenskou pomoc Ukrajině efektivní. Zmizí omezení týkající se nasazení dalekonosných zbraní v hloubi ruského území. Budou dodány dlouho slibované systémy v dostatečných počtech. V podstatě se stane to, co se mělo dít od prvního dne konfliktu. Uvidíme záhy. Poslední možností jistě je, že jde ze všech stran jen o slohová cvičení, a k žádné náhlé změně situace nedojde.
Protichůdné tlaky: konec horkého konfliktu, ale nutnost soběstačnosti
Otazníky, které se vznášejí kolem Trumpova úspěchu nad situací evropského i českého obranného průmyslu, jsou velmi závažné. Donald Trump v Bílém domě přináší dva protichůdné tlaky. Podaří-li se mu ukončit válku na Ukrajině, do velké míry zmizí, alespoň v prvním plánu, urgentní potřeba a jasný a prakticky všem srozumitelný argument pro zbrojení, modernizaci, posilování schopností evropských armád. V prvním plánu; ve skutečnost jsou tyto procesy nezbytné (chce-li mír, připravuj válku), ale bez horkého konfliktu na východní hranici a s rostoucími ekonomickými a sociálními problémy doma bude pro evropské vlády obtížné udržet byť nastoupené tempo. Které je ostatně perspektivou vývoje ruské války na Ukrajině nedostatečné a nenabízí výhled na vojenské řešení války, které by bylo možné nazvat spravedlivým mírem.
Na druhou stranu je ale na místě brát vážně již během prvního Trumpova funkčního období komunikovaný zájem, aby evropští spojenci v rámci NATO začali naplňovat své závazky a aby skončila jejich závislost na USA, resp. aby v důsledku americký daňový poplatník nadále nedorovnával vysoký životní standart Evropanů. A to s sebou nese imperativ dlouhodobě na obranu vynakládaných dostatečných prostředků. Formálně stanovené minimum jsou 2 % HDP, ovšem nejen na stavu Armády České republiky a jejího vnitřního dluhu je na první pohled vidět, že by bylo potřeba teoreticky mnohem více. Problémem je, že ani tato dvě procenta není snadné v českých podmínkách efektivně utratit.
Již při 2 % HDP (a odhlédneme od detailu neuznaných výdajů ze strany NATO) totiž dochází k významnému nevyčerpání těchto prostředků a jedním z argumentů, kterými to Ministerstvo obrany vysvětluje, jsou nedostatečné kapacity obranného průmyslu. Nestíhají vyrábět, není za co platit. Přičteme-li zdlouhavost a specifičnost českého akvizičního procesu, komplikující se výběrová řízení, zrušené tendry (například na lehká útočná vozidla), náhlé navýšení ceny (SOV pro speciální síly), a současně z druhé strany objektivní problémy v rámci dodavatelských řetězců (nejen ty, které začaly za covidu), situaci zdaleka nevyřeší zasypávání obrany penězi. Současně platí, že bez významných investic žádné reálné soběstačnosti nedosáhneme.
J.D. Vance o CSG: Nemůžeme si dovolit, aby se americké dodávky zbraní dostaly do nesprávných rukou
A je zde ještě jeden specificky ryze český důsledek návratu Donalda Trumpa do Bílého domu. Republikánský senátor J.D. Vance se v době, kdy ještě nebyl kandidátem na viceprezidenta, natož úspěšným kandidátem, velmi ostře vyjádřil k záměru Czechoslovak Group Michala Strnada koupit od společnosti Vista Outdoor její muniční divizi The Kinetic Group. Vance v lednu napsal ministryni financí Yellenové dopis, ve kterém označil CSG za společnost s dlouhou historií nekalých praktik a dobře zdokumentovanými vztahy s protivníky USA, na prvním místě s Putinovým režimem, zmínil také porušování mezinárodních zbrojních embarg.
CSG na tento dopis reagovala otevřeným dopisem, jímž se snažila Vancovy argumenty vyvrátit, ale podle jeho reakce jen přilila oleje do ohně: „Než abyste poskytl jakékoli důkazy, abyste je (Vancovy výhrady, pozn. red.) vyvrátil, odmítáte je jako nesmysly,“ napsal J.D. Vance majiteli CSG Michalu Strnadovi. Výbor CFIUS, jemuž ministryně financí Yellenová předsedá, na konci června akvizici The Kinetic Group do rukou CSG schválil. Nadále však docházelo k odkladům schůze akcionářů (aktuální datum je 25. listopadu) a obchod není dokončen a visí nad ním řada otazníků. Výsledkem prezidentských voleb přibývá další a kardinální: CSG se podařilo získat v osobě budoucího viceprezidenta velmi vlivného nepřítele.