Autor fotografie: Alex Beltyukov/Russia (USSR) - Air Forces|Popisek: Sukhoi Su-24, Creative Commons Attribution-Share Alike 3.0
Každému použití zbraně předchází složitá procedura, říká jeden z nejzkušenějších českých stíhacích pilotů Michael Borůvka.
Sestřelení letounu jako v případě ruského bojového stroje na syrsko-turecké hranici bývá ve většině případů až tou nejkrajnější variantou. Každému použití zbraně předchází složitá procedura, říká jeden z nejzkušenějších českých stíhacích pilotů Michael Borůvka. Zajímavý článek o okolnostech kolem sestřelení ruského letadla zveřejnil server natoaktual.cz.
„Předpokládám, že v Turecku šlo o omyl, vyvolaný vyšponovanou situací v regionu. Nemyslím, že by na sebe chtěly obě strany útočit,“ konstatoval k úternímu sestřelení ruského bojového letounu Michael Borůvka, bývalý elitní český pilot gripenu.
Ruský pilot: Nebyli jsme v tureckém vzdušném prostoru ani sekundu
Každý zásah se totiž řídí takzvanými pravidly pro použití zbraní (ROE - Rules of Engagement). Ty schvaluje vláda a vojáci je pak konkretizují. V nich je podle Borůvky naprosto jasně nastaveno, kdy je možné zbraně použít. Obecně platí, že „potenciální cíl“ musí udělat něco, co odpovídá nepřátelskému činu. Existují normy, které takový nepřátelský čin definují a jsou různé pro dobu míru, stav ohrožení či válku. V členských státech Severoatlantické aliance platí pravidla velmi podobná, ale mohou se lišit už jen kvůli geografické poloze a momentální bezpečnostní situaci v oblasti.
„Zatímco Česká republika leží uprostřed Evropy obklopena spojenci a tudíž při průniku cizího letounu nad našeho území se nepředpokládá, že jde o nějaké napadení nebo válečný akt, Turecko přímo sousedí se zemí, ve které zuří válka. A druhá strana je navíc nevypočitatelná,“ konstatoval Borůvka.
Podle něj obecně v době míru platí, že pokud cizí letoun „spáchá“ nepřátelský čin, tak jeho sestřelení musí ještě schválit velení. Pilot sám od sebe střílet nemůže. „Použití síly musí potvrdit třeba i nižší velitel, který k tomu má pravomoc,“ uvedl Borůvka. Upozornil však, že pilot má právo se bránit, pokud by byl napaden. Pokud letí ve dvojici, tak má povinnost bránit i svého kolegu.
Audio: Varování turecké radarové stanice ruskému Su-24
Modelový a čistě smyšlený příklad by vypadal asi následovně. Do vzdušného prostoru nad Českem se blíží neznámý letoun, který nekomunikuje s řízením letového provozu. Řídící provozu musí ze země opakovaně zkoušet navázat komunikaci už před tím, než neznámý stroj vstoupí do takzvané „nárazníkové zóny“. Ta v případě Turecka začíná 8 kilometrů od tureckých hranic na syrském území.
Pokud letoun ani po několika pokusech nekomunikuje, vystartuje většinou dvojice pohotovostních letounů, aby se pokusila stroj identifikovat a navázat kontakt přímo ve vzduchu.
Při identifikaci se vedoucí dvojice přibližuje zezadu k „narušiteli“ a zaujímá polohu vlevo mírně nad a před letounem, v prostoru výhledu pilota (u civilních strojů sedí kapitán stroje vlevo). Zpočátku ne blíže než na 300 metrů. Pak se opatrně přibližuje do vzdálenosti, která je nezbytně nutná k získání potřebných informací o letounu.
„Po přiblížení na dohled přichází na řadu komunikace, zamávání, různé manévrování, předletění a například zatáčka směrem, kam má doprovázený letět,“ popsal postup Borůvka. Pohotovostní stroje se zároveň pokouší navázat radiový kontakt i na mezinárodní nouzové frekvenci 121,5 a 243 MHz, kterou musí podle předpisů poslouchat každá letecká stanice. Pokud není přijímač vyloženě rozbitý, měl by „narušitel“ volání slyšet.
Pokud ani potom nereaguje, pokusí se pohotovostní letouny manévrováním cizí stroj přinutit změnit směr letu nebo přistát. „Pokud reaguje, tak je to dobré, pokud ne, pak u zásahu k vojenskému stroji následuje výstražná střelba,“ dodal Borůvka s tím, že až pak by přicházelo v úvahu případné sestřelení a žádost o schválení použití síly.
Při zásahu na civilní letoun je podle Borůvky ve hře ještě zákon o civilním letectví, podle kterého pilot sestřelit civilní letadlo nemůže.
Diametrálně odlišná by ale podle Borůvky byla situace, kdy by odněkud přiletělo letadlo a začalo bombardovat sídliště. Výše popsané procedury varování by pohotovostní stroje obránců podnikat nemusely, protože by došlo k nepřátelskému aktu.
„Když zasahujete k vojenskému a vyzbrojenému letounu, tak celá akce bude vypadat jinak, protože i on může vystřelit na vás. Nevíte, co udělá. A v takové extrémní situaci není na co čekat,“ upozornil Borůvka. V případě sestřelení ruského stroje podle něj možná mají turečtí stíhačí nyní vzhledem k situaci v Sýrii jinak nastavená pravidla. „Je to jen spekulace, ale možná mohou použít zbraně už při narušení vzdušného prostoru,“ dodal pilot.
Článek autora Lubomíra Světničky na serveru natoaktual.cz
Foto: Alex Beltyukov, Sukhoi Su-24, Creative Commons Attribution-Share Alike 3.0, //russianplanes.net/images/to64000/063772.jpg