Autor fotografie: IDF / Public domain|Popisek: IDF
Ruské protiofenzivy u Avdijivky a Bachmutu. Hořící konflikt v Gaze a vnitropolitická situace v USA. Samé špatné zprávy pro Volodymyra Zelenského a statečně vzdorující Ukrajince.
Ŕíjen nebyl pro Kyjev vůbec dobrým měsícem. Masivní ofenziva Kremlu u Adjidivky, jež byla doplněna protiútokem u Bachmutu v posledních dnech. Rusko jasně ukazuje svůj potenciál. Sankce mu prozatím výrazně neškodí a postupně přechází na válečnou ekonomiku. Ztrojnásobení rozpočtu na “obranu” hovoří za vše. Moskva si zjevně dokázala poradit s absencí moderní západní elektroniky a používá svojí, sice primitivnější a ne tak kvalitní, ale používá.
Je jasné, že síla lidských i materiálních zdrojů je na straně Kremlu. Rozsáhlé protiútoky u Avdijivky tomu jasně nasvědčují. Přestože nelze ověřit informace z bojiště, s videi ukrajinské armády o zničené ruské technice se doslova roztrhl pytel. Je zjevné, že Rusové používají vše, co mohou. Technika z 50. a 60. let je naprosto běžná. Nadále příliš nehledí na vlastní ztráty a tlak na bránící se Kyjev je značný. Zároveň začíná být stále jasnější, že ukrajinská letní protiofenziva neuspěla.
Cílů nebylo dosaženo a Armáda Ruské federace nadále bohužel stojí neporažená a navíc zjevně připravená k dalším útokům. Průnik na jihu fronty v oblasti Chersonu se nepovedl a překračování Dněpru pokračuje příliš pomalu. Chyb se stalo mnoho. Příliš pomalá a slíbená západní pomoc umožnila Kremlu vybudovat těžko prostupnou obranu, která byla plná kombinovaných minových polí. To zásadně ovlivnilo start ukrajinské protiofenzivy a její průběh. Moskva se i částečně poučila a začala se přizpůsobovat podmínkám na bojišti.
Útok Hamásu na Izrael svou brutalitou otřásl mezinárodní situací. Rusko si chce hrát na arbitra, což v kontextu války na Ukrajině vyznívá směšně. Ale především vzhledem k tomu, že delegace palestinských Arabů již byla v Moskvě, a celé dění se Kremlu náramně hodí, je velmi pravděpodobné, že agrese byla provedena za asistence Vladimira Putina. Globální postoje světa jsou vzhledem k izraelské odvetě značně protiizraelské a hrozba vzniku další arabské koalice značná. Válka proti Izraeli není nemožná.
Arabská veřejnost má jasno. Izrael je agresor a utiskovatel. To zcela zásadně podpořil postoj tureckého prezidenta Erdogana, jenž verbálně již Tel Aviv napadl a v podstatě i vmetl políček do tváří sunitských vůdců v Jordánsku, Kataru, Saudské Arábii, Egyptě a dalších zemích. Otázka zní, co budou tito arabští lídři dělat, pokud se v jejich městech začnou konat mohutné protiizraelské demonstarce. Jednou z mála pozitivních věcí je postoj Rijádu, který velmi tvrdě zkritizoval Hamás. Nepochybně i pod vlivem šíitského Teheránu, jenž Hamás podporuje od první chvíle.
USA stojí před těžkou situací. narozdíl od Ukrajiny, má Washington spojeneckou smlouvu s Tel Avivem v případě napadení. Tel Aviv je nejbližším spojencem USA a ty nelení. Izrael již obdržel značné množství raket a Američané dávají zřetelně najevo, že stojí při svém spojenci. Bohužel domácí podpora Ukrajině ve Spojených státech klesá. Prezident Joe Biden požádal Kongres, aby schválil balíček vojenské pomoci ve výši 105 miliard dolarů, především pro Izrael a Ukrajinu, ale není vůbec jasné, zda projde.
Novým předsedou Sněmovny reprezentantů se stal republikánský kongresman Mike Johnson. Ten v minulosti několikrát hlasoval proti pomoci Kyjevu. Navíc se už blíží volební šílenství kolem amerických prezidentských voleb a pomalu se začíná vznášet přízrak Donalda Trumpa, který by pomoc Ukrajině zřejmě minimálně zásadně umenšil. Biden na to bude muset reagovat, nechce-li volby prohrát.
Celá situace je krajně nepříznivá pro Kyjev. Svět se obrátil ke Gaze v situaci, kdy Moskva na frontě přebírá strategickou iniciativu a Ukrajina je na zahraniční pomoci prostě závislá. EU, jež by měla být vůdčí organizací při pomoci napadené zemi, takovou oragnizací prostě není. Bez masivní podpory z USA by Kyjev možná již padl. Volodymyra Zelenského a Ukrajinu zřejmě čekají těžké časy.
Autorský komentář Jaroslava Červenky