Autor fotografie: Shadows606 / Goodfon |Popisek: Ilustrační foto
Syndrom války ve Vietnamu je dostatečně zdokumentovaná a ověřená záležitost, která měla své důvody. Množství sebevražd ruských vojáků přímo na frontě je zarážející.
Konflikt ve Vietnamu lze víceméně označit za guerillovou válku. Američané zvolili taktiku najdi, znič a odejdi. Nezvolili ji až tak američtí generálové jako politici, kteří si mysleli, že tímto způsobem minimalizují ztráty a veřejnost se nebude bouřit. Výsledkem byla velká frustrace samotných vojáků. Klasický případ je slavný Hamburger Hill, na který americká pěchota musela provést podle History.com dvanáct smrtících útoků, aby ho po dobytí následně opustila a jednotky Severní vietnamské lidové armády si ho opět zabraly pro sebe.
Vietnamský syndrom předchůdcem sebevražd Rusů na Ukrajině
To ovšem nebyla hlavní příčina syndromu války ve Vietnamu. Klasické frontové boje první a druhé světové války svým způsobem donutily vojáky smířit se smrtí, která byla každodenní realitou. Američané celkově ve Vietnamu nasadili dva a půl milionu vojáků, z nichž ale jen velmi malé procento patřilo k bojovým jednotkám. Ty ovšem více jak devadesát procent času byly bez kontaktu s nepřítelem. VLA nebo Vietkong, snad s výjimkou ofenzívy Tet, bojovaly víceméně partyzánským způsobem a americké bojové jednotky prakticky vytrvale hledaly nepřítele v džungli, kde se Vietnamci dovedli skrývat neuvěřitelně vynalézavým způsobem a napadali Američany ze zálohy.
Zjednodušeně řečeno, rozvědka určila polohu nepřítele, na místo byla poslána americká jednotka, která ho musela najít, zlikvidovat a následně se vrátit na základnu. Většinu času proto vojáci vůbec nebojovali, ale vytrvale čelili nebezpečí kvůli přepadům ze zálohy nebo z důmyslně vybudovaných bunkrů. Náročnost na psychiku byla obrovská, nutnost být neustále ve střehu a častá smrt spolubojovníků kvůli nastraženým výbušninám nebo doslova sebevražedným útokům Vietnamců, si vybíraly svou daň. Na frontě se musel voják smířit s realitou, že ve Vietnamu byli vojáci vystaveni obrovskému stresu, protože nikdy nevěděli, co přijde z naprosto klidové situace.
Celkem respektovaný účet na síti X Cloooud si udělal vlastní malou statistiku sebevražd ruských vojáků na frontě za červenec. Všechny tragédie jsou zdokumentovány záběry z UAV na níže přiloženém videu. Jedná se o nejméně 12 sebevražd útočnou puškou a dvě za pomocí granáty. Jednak je jisté, že se jedná o relativně malý vzorek a počet bude mnohem vyšší, ale také šlo jen o sebevraždy na frontové linii, ne v zázemí. Řada branců si raději vezme život hned, než aby nastoupila do armády. Příčin pochopitelně bude celá řada, ale celek, kterému Rusové na frontě musí čelit, je otřesný. Stačí si uvědomit, že nastoupit do ruského BMP je tak trochu kvůli zoufalému pancéřování sebevražda. A je jedno, zda je zásah minou, dělostřelectvem, ATGM nebo třeba dronem.
Katastrofické podmínky Rusů na Ukrajině vedou k sebevraždám
Nastoupit i do modernizovaných T-80BVM nebo T-72B je kvůli uložené munici a Javelinům, NLAW nebo třeba ukrajinským Stugna-P také dost velký hazard. T-90M Proryv má pro změnu velkou potíž s elektronickým ovládáním věže. Stačí menší zásah v jejím okolí a zařízení se začne nekontrolovatelně otáčet. Osádce nezbývá nic jiného, než pod palbou opustit stroj. Rusové do boje běžně posílají vojáky ve speciálních vozech, které vůbec nejsou určené pro frontový boj jako třeba výsadkové obrněnce BMD. Existuje celá řada videí, kdy zraněný ruský voják požádá svého spolubojovníka, aby ho zabil a ten to bez váhání udělá. Jeden z důvodů je katastrofická lékařská péče a tragická pomoc raněným.
Rusové sami často na videích popisují hrozivé podmínky, ve kterých jsou nuceni fungovat. V poslední době utichly stížnosti na výstroj a výzbroj, ale agresoři sami sebe označují za potravu pro děla, kdy jsou nucení jít do beznadějných útoků často zranění, nemocní a naprosto nepřipravení. Sami hovoří o tom, že třeba z jedné roty po pár dnech zůstává jen několik mužů, protože jednotka byla zcela nesmyslně vyslána do útoku před ukrajinské kulomety a zastřílené dělostřelectvo. Zřejmě také vázne zásobování a Rusové jsou často bez proviantu.
Tyto podmínky jsou samy o sobě katastrofické, jenže nepřítelem číslo jedna se staly ukrajinské FPV drony. Rusové si nedávno stěžovali, že Ukrajinci mají UAV nesrovnatelně víc než oni sami. FPV dron je velmi malý a pochopitelně také tichý. Vojáci si ho všimnou až na poslední chvíli. Mistrovství operátorů ve svrhávání granátů je velmi známé. Útočný granát navíc většinou nezabíjí, ale mrzačí. Tohle je potíž pro obě strany. Vojáci jsou často zakopaní a ukrytí, operátoři je stejně objeví a v drtivé většině případů se trefí. Dronů se na nebi pohybují denně možná až nižší desetitisíce.
Voják na frontě čelí neustálému nebezpečí, že bude objeven a tichý nepřítel ho zabije nebo zmrzačí. Drony mají i noční vidění, takže riziko je neustálé. Tlak na psychiku musí být obrovský v celkovém součtu. Pro řadu mužů se situace stává zcela bezvýchodnou a páchají sebevraždu. Neustálý tlak a nebezpečí si vybírají svou daň a dlouhodobý vliv na psychiku vojáků musí být obrovský i v souvislosti s ostatními výše zmíněnými faktory. Ukrajinci se minimálně snaží své raněné zachraňovat, byť jejich situace je nepochybně také velmi složitá. Rusové podle občasných svědectví jsou často ve skutečně otřesné situaci bez jakéhokoliv východiska a často se snaží vzdát. Možná že nový válečný syndrom je na cestě.