Autor fotografie: Redakce|Popisek: Ilustrační foto
Dobrá zpráva o příměří na Ukrajině nebo předehra k dalšímu ozbrojenému střetu mezi povstalci a provládními jednotkami?
Tento týden přinesl dobrou zprávu: obě strany konfliktu na východě Ukrajiny skutečně stahují děla na 15 kilometrů od linie fronty, což znamená, že 30 kilometrová vzdálenost mezi artilerií povstalců a dělostřelectvem kyjevské vlády dokáže efektivně zamezit vzájemným dělostřeleckým soubojům. Tyto souboje totiž částečně pokračovaly i po uzavření příměří domluveného 5. září v Minsku.
Navzdory vzniku tohoto nárazníkového pásma se ale boje na východě země stupňují. Jde totiž o to, že v okamžiku uzavření příměří bylo velké množství ukrajinských jednotek povstalci obklíčeno. Část těchto obklíčení pak sama zanikla tím, že ukrajinští vojáci složili zbraně výměnou za bezpečný průchod ke svým hlavním pozicím. Jiné „kapsy“ s obklíčenými však nadále vzdorují.
Nejznámějším příkladem je doněcké letiště, které ukrajinští vojáci drželi v podstatě po celou dobu ozbrojeného konfliktu, ale v posledních dnech „ostré fáze“ války byli obklíčeni. A jak už to v obklíčení bývá, tamním silám Ukrajinců dnes dochází vše potřebné – počínaje munici a konče jídlem a zdravotnickým materiálem.
Tlak povstalců na tento strategický bod odporu se naopak v posledních dnech stále stupňuje. Obě strany dnes chtějí přinést svým příznivcům dárek v podobě jasného úspěchu – buďto rozevření povstaleckého obklíčení okolo letiště nebo naopak úplného zničení obklíčených Ukrajinců. Otázkou pak je, kdo je jako první připraven pro dosažení takového úspěchu překročit pomyslnou hranu mezi nestabilním příměřím a otevřenou válkou.
Jasné je, že obě strany se na tuto eventualitu po celou dobu příměří intenzivně připravují. A nejde pouze o doněcké letiště. Půlmilionové pobřežní město Mariupol ovládané provládními silami je dnes také v sevření povstalců a nějakou horkou hlavu z proruské strany by mohlo snadno napadnout, že musí padnout.
V neposlední řadě pak všechno mohou zkomplikovat blížící se ukrajinské parlamentní volby, které jsou naplánovány na 26. října. Jak současný prezident Porošenko, tak jeho nacionalistická opozice moc dobře ví, že situace na frontě, a nyní i v politice rozhoduje o všem. A ukrajinským radikálům, kteří mají vlastní ozbrojené síly na frontě, v podstatě nic nepřekáží, aby podnikli samostatný útok. Prezident Porošenko by se pak několik dní před volbami ocitl ve velmi svízelné situaci: buď by iniciativu ukrajinských nacionalistů musel podpořit, čímž by rozpoutal plnohodnotnou válku a věnoval radikálům vavříny prvenství, nebo by naopak nacionalistické ozbrojence nechal na holičkách, čímž by se ukázal v očích mnohých svých voličů jako slaboch.
Mír na Ukrajině je proto dnes pouze velice relativním termínem. Bude záležet na tom, jak se k dalšímu vývoji situace postaví zahraniční mocnosti, pro které se Ukrajina stala šachovnici, na které se střetly jejich geopolitické ambice. Je téměř jisté, že řada figurek stojících nyní na této šachovnici přitom zahyne.
Psali jsme také:
Ukrajinská revoluce po půl roce: vztek, zklamání, bída, smrt a beznaděj
Nové kolo války na Ukrajině přivede do ČR tisíce imigrantů - včetně pravicových extrémistů
Migrace cizinců do ČR: klid před bouří nebo nejsme zemí zaslíbenou?
Návrat volyňských Čechů do vlasti – mediální bublina splaskla