Autor fotografie: Dollarphoto|Popisek: Ilustrační foto
KOMENTÁŘ / Únosy se nevyhýbají ani našim občanům. Jsou na ně vůbec připraveni?
Únos pětice Čechů v Libanonu loni v létě, další únos českého pracovníka v Libyi v březnu, únos dvou českých dívek v Pákistánu v roce 2013. Nejsou první a zřejmě ani poslední. Dá se proti únosům bránit? Zřejmě ne, ale lze se na ně připravit.
Každý kdo četl cestopisy Miroslava Zikmunda a Jiřího Hanzelky ví, jak se dalo cestovat po světě v průběhu minulého století. Země Blízkého a Středního východu nebyly protkány sítí dálnic, a tam kde dnes stojí moderní velkoměsta, byly hliněné domy. Mohli jste ale bez obav vystoupit z vozu, přespat v poušti nebo požádat o přístřeší místního obyvatele bez obav, že vás prodá teroristům.
Bohužel situace se změnila a na bezstarostné cestování, tak jak jej známe z knih, můžeme zapomenout. Země v celé oblasti jsou zmítány válkami, teroristickými útoky a také únosy. V podstatě nikdy si nemůžete být jisti, že řidič taxi, který vás naloží, pojede skutečně tam, kam chcete, a že neskončíte v rukou teroristů.
Přesto se stále najde mnoho „odvážlivců“, kteří tyto oblasti navštěvují a riskují svůj život. Nejčastěji se jedná o podnikatele nebo zaměstnance firem, které cítí v těchto válkou poničených zemích příležitost v obchodu.
Bohužel převážná většina z těchto lidí k situaci přistupuje stylem „mě se přece nemůže nic stát“ a pak jsou velmi nepříjemně překvapeni, když se jich nějaká nepříjemnost dotkne a v podstatě neví, co mají dělat a jak se chovat.
Některé zahraniční firmy jsou si dobře vědomi těchto rizik a své zaměstnance, kromě pojištění i cíleně připravují na zvládnutí krizové situace. Mají připravený krizový plán, spolupracují se společnostmi, které se specializují na řešení situace v případě únosu. A také připravují své zaměstnance na to, jak se chovat, když se stanou obětí únosců, jak s únosci komunikovat, jak se psychicky vyrovnat s tíživou situací, jak zvýšit svou hodnotu pro únosce, aby se nestali nežádoucími, ale naopak pro únosce důležitými a potřebnými.
Dobře vědí, že všechny tyto skutečnosti nejenom výrazně zvyšují šanci na přežití a záchranu v případě únosu, ale i psychicky podporují lidi, kterých se to týká. Již samotné vědomí toho, že existuje krizový plán záchrany, a že někdo se stará o to, abyste se dostali domů, výrazně podporuje psychiku obětí v době, kdy jsou zavřeni v nějaké tmavé díře.
I české firmy se snaží proniknout na trhy do těchto krizových zemí. Na rozdíl od zahraničních firem se však o bezpečnost svých lidí starají výrazně méně. Na naše dotazy k lidem, kteří pracovali v rizikových oblastech, jestli jim poskytnuto potřebné školení a potřebný výcvik, v 90 procentech odpověděli, že nikoliv. Krizový plán, Risk management, vyhodnocování rizik, bezpečné chování byly pojmy, s kterými se nesetkali. V lepším případě měli pojistku, v horším ani to ne. Samozřejmě finanční motivace je natolik veliká, že strach z případného rizika ustupuje do pozadí.