foto: Pixabay/noa_artist/Ilustrační foto
Bezvýchodná situace běženců - selhala německá vláda a úřady? Proč se nedaří jejich integrace do společnosti?
Redaktor německého magazínu Zeit zveřejnil 18. dubna článek "Chci se integrovat, ale jak?"
Jaafar Abdul-Karim je šéfredaktorem pořadu pro mládež ShababTalk v arabštině v mezinárodním vysílání Deutsche Welle. Ve svém talkshow upozorňuje na problémy, kterým čelí současná společnost. Jeho příspěvky sleduje miliony lidí i v severní Africe, na Středním východě a v oblasti Perského zálivu. Jeho rodiče jsou z Libanonu, on se narodil v Libérii, žil ve Švýcarsku, vystudoval univerzitu v Drážďanech, Lyonu, Londýně a Berlíně, kde dnes i žije.
V reportáži z uprchlického tábora v Berlíně, kde žije asi 700 mladých uprchlíků pocházejících většinou ze Sýrie, poukazuje na problémy, se kterými se potýkají běženci v současném Německu. Na článek upozornil server parlamentnilisty.cz.
Migranti, podle něj, často vůbec nemají představu, jaká jsou jejich práva a povinnosti. „Proč v tomto ohledu německé úřady nic nepodnikají? Proč jsou tito mladí muži ponecháni na pospas svému osudu? Neustále hovoříme o nutnosti jejich integrace do společnosti, ale přitom jim k tomu nedáme příležitost,“ píše Jaafar, který je přesvědčen, že mezi uprchlíky neexistuje nedostatek snahy se integrovat. „Chyba je spíš na straně spolkové vlády.“ Svoje tvrzení dokumentuje na několika případech syrských uprchlíků.
„Chci se naučit jazyk a stát se součástí společnosti. Bohužel vůbec nevím, jak bych mohl úspěšné integrace dosáhnout. Snažím se naučit německy prostřednictvím kurzů na YouTube, protože nemohu najít volné místo v klasických kurzech. Vím, že v Německu platí rovnost mezi mužem a ženou a respektuje se tady homosexualita,“ říká jednadvacetiletý Adham Ali, který přišel do Německa před šesti měsíci z malé vesnice nacházející se poblíž Damašku.
Zdaleka ne všichni obyvatelé tábora však projevují tolik nadšení pro integraci jako Ali. Naopak jiní jsou spíš frustrovaní. Jako například o tři roky starší Palestinec Rafat Hajir. „Vstanu, nasnídám se a pak se poflakuji jen tak po táboře nebo chodím do posilovny,“ odpovídá Hajir německy na otázku, jaké jsou jeho každodenní aktivity. Hajir chodil na kurzy němčiny, které si platil sám. Jako jedinec bez státní příslušnosti nemá nárok na zaplacení kurzů německými úřady. Nyní je však bez peněz.
„Jsem zubař a mohl bych tady vykonávat stomatologickou praxi, ale zdejší úřady mi v tom brání. Jak se mám bez možnosti pracovat integrovat? Nemám žádné německé přátele a ani nevím, jak bych je mohl potkat. To je mám oslovit přímo na ulici?“ stěžuje si Hajir, který dle svých slov také koketoval s myšlenkou, že by pracoval ilegálně. Nakonec se však rozhodl postupovat podle platných německých imigračních zákonů.
Jak uvádí Jaafar, ve stejně bezvýchodné situaci jako Hajir se nachází mnoho mladých uprchlíků z Blízkého východu. Za největší problém on a další kritici německého azylového procesu považuje, že migranti nemohou ani mnoho měsíců po příchodu do Německa normálně pracovat. „Uprchlíci sedí v ohrazených táborech a nic nedělají. Vyrábíme tím frustraci v neúnosném množství. Tito mladí lidé jsou tváří tvář vystavení bezvýchodné situaci ideálních obětí islámských radikálů,“ soudí reportér.
Celý článek zde.
Tagy