Autor fotografie: Pixabay|Popisek: Ilustrační obrázek
Hromadná opatření mají trhlinu ve své samotné podstatě, což se projevilo právě na samotném útoku na hlídku na letišti v pařížském Orly
Nedávný útok na příslušnici armády Francie, která byla součástí preventivní hlídky ve veřejné části na letišti v pařížském Orly ukázal na zásadní slabiny těchto velkolepých bezpečnostních opatření.
Po každém zásadnějším útoku máme možnost sledovat, že se v ulicích a na veřejných místech (nádražích, letištích, obchodních centrech) umístí zvýšení počet speciálních preventivních hlídek, ať už armády, nebo policie, případně smíšených. Známe tyto případy i z Česka.
Útok v Paříži je však mimořádný právě tím, že byl namířen přímo proti hlídce a byl do značné míry úspěšný právě díky překvapení, které pachatel na členku hlídky použil. Nasazení hlídek policie či armády předpokládá, že členové budou preventivně působit na případné útočníky a odradí je tak od spáchání teroristického činu pouhou přítomností. Pokud půjdeme do hloubky, předpokládá se, že v případě začátku útoku na kritický cíl, kde jsou zařazeni na výkonu hlídkové služby, budou adekvátně a hlavně včas reagovat, aby tak snížili dopady teroristického útoku a případné počty obětí.
Překvapující útok je o to více zdrcující, že odhaluje pravdu o skutečnosti, že nasazení masivního počtu ozbrojených hlídek nemá naprosto žádný význam v prevenci, nebo boji s terorismem, ale naopak, i v případě, že se individuální jedinec rozhodne spáchat útok na tuto hlídku jako na primární cíl, může uspět. Znamená to tedy to, že hlídky nejen, že nedokážou preventivně odradit potenciální útočníky, ale těžko se ubrání i útoku samy na sebe.
Mnohem více, než kdy jindy vyplývá na povrch skutečnost, že nasazení masivního počtu ozbrojených sil na veřejnosti nezastaví teroristické skupiny od páchání teroru a tím lze tato opatření vnímat více jako posilování důvěry veřejnosti ve státní moc, ale nikoliv jako přímý prostředek boje s terorismem.
V podobných případech by měla být mnohem více využita behaviorální analýza vstupujících osob do letištní haly v účelné kombinaci s ostražitostí ozbrojených hlídek, přímou spoluprací s osobami obsluhující kamerový systém a v neposlední řadě novými technologiemi, které dokáží odhalit potencionálního pachatele na základě jeho chování a třeba i tělesné teploty. Podobné systémy již existují a případ v Paříži otevírá možnosti jejich širokému využití na poli komerční bezpečnosti a zároveň poodhaluje roušku nad neutěšeným stavem spolupráce komerční bezpečnosti, zajišťující ostrahu letiště a státními složkami, které jsou tam jaksi ,,Na svou odpovědnost,, a ,,S vlastními úkoly,, a tím vylučují z podstaty věci jakoukoliv širší spolupráci s komerčním sektorem. Dále zde naprosto chybí opatření, které kontroluje všechny osoby, vstupující do letištní haly za účelem jejich podrobné kontroly včetně zavazadel, která by jistě podobného útočníka odhalila souborem nastavených procedur, které by zaměstnanci bezpečnostní služby na kontrolních stanovištích aplikovali. Útočník, který se může bez kontroly dostat do odbavovací haly letiště může, díky často vznikajícím frontám, způsobit podobné škody, jako v případě, že by se ještě na zemi dostal do samotného letadla.
Nezbývá tedy než se zamyslet nad případnou spoluprací trvale nasazených jednotek armády a policie s komerčními subjekty, zajišťující bezpečnost kritických objektů, abychom v budoucnu mohli předcházet podobným, nebo horším případům, jako byl například ten na bruselském letišti.