Autor fotografie: Eric L. Beauregard, U.S. Navy, Wikimedia Commons|Popisek: Ukrajinská nákladní loď
Situace mezi Ruskem a Ukrajinou a Ruskem a světem eskaluje. Jedním z bodů krom hrozby jaderné války nebo špinavé bomby je eliminace dodávek obilí či kukuřice z Ukrajiny do rozvojových zemí, především v Africe. Výpadek dodávek by mohl vyvolat hladomor a migrační vlny, jež obvykle směřují přes Středomoří do Evropy.
Celkem by se to dalo pojmout jako strategický plán. Rusko vyčerpává Ukrajinu vojensky (válka), ekonomicky (blokování vývozu a destrukce infrastruktury), západní země vojensky (dodávky zbraní a technologií na úkor vlastních zásob a produkce) a ekonomicky (nedostatek/zdražení plynu, ropy a energií a příjímání migrantů).
Nyní Rusko ukončilo spolupráci v transferu ukrajinských produktů po Černém moři s odůvodněním, že černomořská flotila byla napadena i hladinovým dronem vyslaným z civilní lodě právě z tohoto bezpečného koridoru a viní z toho Ukrajinu. A zde začíná být zásadní konflikt, kdy Turecko vyjednalo tento stav, a pokud by ho Ukrajina skutečně porušila, bylo by to neomluvitelné, stejně jako pokud Rusko obviňuje Ukrajinu z použití civilních plavidel, jež Turecko garantovalo jako pouze obchodní. Obě země, a více Rusko, tlačí Turecko do hodně nepříjemné situace.
Turecko manévruje mez vztahy s Ruskem, vztahy s Ukrajinou a plavebním koridorem a obchodní i vojenskou cestou úžinami Dardanely a Bospor. Je členem NATO a zároveň je mu odmítáno členství v EU. A vystoupení prezidenta Erdogana a islamizace země Turecku v mnohém nepomáhají.
Rusko momentálně ničí ukrajinskou rozvodnou síť a energetické zdroje, obavy jsou o vodní zdroje a samozřejmě dalším v pořadí je veškerý export do zahraničí a z něho plynoucí příjmy využitelné jak k obnově infrastruktury, tak k nákupům zbraní a financování bojových operací. Rusko svými kroky zřejmě chce Ukrajinu „vyhladovět“, stejně jako se stávalo mnohokrát v historii, a to před i po Stalinovi.
Nyní opustilo Ukrajinu 12 (někdy uváděno 14) lodí s obilím, kdy lodě prošly inspekcí týmů OSN a Turecka a celkem by mělo být zkontrolováno 40 lodí zařazených do tohoto programu. Tímto je eliminováno možné obviňování z ruské strany, že lodě převážejí vojenský materiál a jsou legitimním cílem námořních operací. Zatím není jisté, zda inspektoři z Turecka nebo OSN budou na palubě po celou dobu plavby, ale každopádně po provedené inspekci či certifikaci by bylo pro Rusko obtížné zdůvodnit jakýkoliv zásah vůči tomuto konvoji z důvodu podezření na převoz jiného zboží, vojenského materiálu apod. Stejně tak je politicky neúnosný zásah kterékoliv lodě raketou nebo torpédem. Blokáda plavby, jež je certifikována OSN a Tureckem, se zdá nepravděpodobná. Byl by to krok k vyloučení z Rady Bezpečnosti OSN, za přímý akt proti OSN a též za akt proti NATO vzhledem k přítomnosti Turecka. Jen je otázkou, zda by se toho nechopili i islámští fundamentalisté, že muslimské Turecko je ponižováno pravoslavným Ruskem.
Zásadním problémem je, pokud Rusko negarantuje plavební dráhu, že může určité oblasti zaminovat, nebo může dojít „k samovolnému uvolnění“ námořních min. A je známo, že došlo k řadě tragédií, kdy i plavec se odpálil námořní minou nedaleko od břehu. Tyto aspekty posunují celý konflikt do jiné dimenze.
Rusko si chce ponechat místo v Radě bezpečnosti OSN, nechce konflikt s NATO a zároveň veškeré jeho kroky jsou přesně opačným směrem. Stárnoucí vůdčí garnitura Ruska ztrácí přehled o situaci a zároveň mocenské či klanové boje uvnitř administrativy jen zhoršují situaci. Ekonomika se propadá a zbrojní výroba je pomalá, nákladná a dle výsledků z bojů neefektivní. I když zde je otázkou, zda jsou špatné zbraně, nebo výcvik osádek a obsluh.
Ale zpět k obilí a kukuřici vyvážené z Ukrajiny. Rusko, jak již bylo řečeno, se snaží ekonomicky potopit Ukrajinu a zároveň zřejmě převzít trhy, kde byla Ukrajina dominantní. A to buď vlastní produkcí, nebo reexportem ukrajinských produktů, ale pod ruskou vlajkou. Zemím třetího světa k odvrácení hladomoru a bídy je jedno, kdo jim něco dodá, hlavní je, že někdo něco dodá za akceptovatelnou cenu. A obilí dodané Ruskem zabavené na Ukrajině může být velmi levné a lákavé – zpočátku.
Jenže po dobytí trhu může nastat diktát cen, či Turecko může zablokovat ruskou plavbu z Černého do Středozemního moře. Pak by samozřejmě přepravní náklady giganticky rostly, ať již plavbou vznikajícím severním koridorem, nebo z Pacifiku do Afriky. A ty náklady by hradil koncový odběratel, tedy ty nejchudší země světa nebo mezinárodní organizace snažící se zabránit katastrofě.
Rusko skutečně rozehrálo velmi nebezpečnou hru, a to jak v oblasti politiky, bezpečnosti, migrace tak i v oblasti zásobování oblastí v nouzi. A toto lze hodnotit pouze jako nejvyšší úroveň vydírání, od jaderných zbraní po hlad.
Zdroj: SIPRI