Autor fotografie: Pixabay|Popisek: Ukrajina (ilustrační obrázek)
Zatímco ukrajinské (západní) zbraně postupují vpřed, prolamují ruské obranné linie a získávají zpět svá území, svět se stále více zabývá otázkou - co bude post bellum, resp. jak pomoci Ukrajině k restartu země, ať už bude její rozloha jakákoli.
Stejnou otázku si položil i Daniela Šitera, který v aktuálním sborníku Ústavu mezinárodních vztahů publikoval analýzu Marshallův plán pro Ukrajinu? Nejen obrovské příležitosti, ale také vážná rizika.
Za zatím plánovaných 350 miliard eur v půjčkách a grantech, což vypadá jako pořádný medvěd k porcování, by Ukrajina podle očekávání měla restrukturalizovat svou ekonomiku, otevřít dveře evropským firmám a pustit je na „hostinu“. Jenže tato zdánlivě win-win strategie má podle autora svá rizika a současná euforie se může zvrátit v opak. „Politická legitimita celého procesu bude v očích velké části Ukrajinců nahlodána jako pouhá západní „kolonizace“. V EU naopak převládne příběh o nevděčnosti Kyjeva za poskytnutou pomoc,“ píše autor. Pokud chceme těmto rizikům zabránit, bude podle Šitery nezbytné o nich otevřeně mluvit.
Analytik se přitom odkazuje na oboustranně nenaplněná očekávání asociační dohody, resp. první půjčku EU směrem k Ukrajině z letech 2013 a 2022, kdy ještě zemi nepoznamenala ruská agrese. Dá se konstatovat, že restrukturalizace Ukrajiny se zadrhávala a objem peněz směrem od EU konstantně klesal, až se rozlila všeobecná skepse na obou stranách. Od ukrajinské vlády se nyní podle Šitery očekává, že plánované stovky miliard přefiltruje do investičních pobídek pro západní firmy a další firmy ve formě státních zakázek. „Takové převzetí kontroly nad hospodářskou budoucností nemusí přivítat domácí sektory ekonomiky i společnosti, které z ní budou profitovat,“ varuje analytik. To by v konečném důsledku mohlo vést k obrácení politických elit od Bruselu a posílení národoveckých sil.
Pozor si musí podle autora dát i Česko, které zatím příkladně pomáhalo ať už vojenskou a humanitární pomocí, případně přijetím uprchlíků, kteří obsadili už více než 100 tisíc volných pracovních míst. „Praha by měla dbát na to, aby benefity z evropské pomoci získala především Ukrajina, a až následně byla tato pomoc výhodná pro Česko,“ stanovuje přístup analytik.
Na novém „Marshallově plánu“ se tak v podstatě nic od dob studené války nezměnilo. Koneckonců sama Wikipedia uvádí, že ten z roku 1947, který Československo pod nadvládou komunistů odmítlo, „přispěl k hospodářské rekonstrukci západní Evropy, pomohl obnovit průmysl i zemědělství a oživit mezinárodní obchod. USA si touto hospodářskou pomocí zabezpečily vliv a prestiž v Evropě, a to jak ekonomicky, tak i vojensky.“
Zdroj: Ústavu mezinárodních vztahů