KOMENTÁŘ: Ve včerejším plzeňském případu vloupání a zastřelení lupiče nejde ani tak o zbraně, jako o princip "můj dům, můj hrad"

KOMENTÁŘ: Ve včerejším plzeňském případu vloupání a zastřelení lupiče nejde ani tak o zbraně, jako o princip &quote;můj dům, můj hrad&quote;
Autor: Pixabay
25 / 03 / 2021, 14:00

Na konkrétní komentář ke včerejšímu zastřelení potenciálně velmi nebezpečného zločince majitelem domu, do něhož se lupič vloupal, je brzy a neznáme přesné okolnosti. Vyšetřování se bude zabývat, jako vždy, otázkou, zda byla zbraň užita v souladu se zákonem. Obecnou otázkou, na kterou by si měl ale každý odpovědět upřímně sám, je, jak bych reagoval v podobné situaci já. Existují-li situace, při nichž nelze otálet a zjišťovat skutečné úmysly dotyčného, a takové samozřejmě existují, je zcela na místě se velmi vážně zamyslet nad principem "můj dům, můj hrad."

Každý jsme jiné nátury. Jiných zkušeností, psychických i fyzických dispozic. Nadto žádné dvě situace nebudou stejné. Ale právě proto je stejně předčasné hodnotit včerejší konkrétní případ, jako ex post a na dálku "radit" majiteli domu, jak se měl zachovat. Viděli jsme to na sociálních sítích všichni. Ze svých (dosud) bezpečných gaučů srší někteří komentátoři moudry jako "zloděj uteče, když mu řeknete, že máte zbraň a budete střílet, střílet nemusíte." Dojmolog má pocit, že přesně odhaduje rozpoložení jak napadeného, tak útočníka, a "ví", jak zareaguje. Neexistuje obecně aplikovatelný postup. Svou roli může sehrát zlomek sekundy. Odpovědnost nese každý svou. Přitom situaci vědomě eskaluje ten, kdo vstoupí do místa, kde nemá oprávnění být.

Vystřelit na člověka není situace, kterou si kdokoli civilizovaný, kdo je přiměřeně při smyslech, přeje zažít. Stejně tak si ale nikdo nepřeje vystavit například své blízké sebemenšímu riziku. Vlastní ženu, dítě, rodiče. A nejde jen o střelbu. Prostředků obrany je pestrá škála, od k tomu speciálně určených po provizorní i vysloveně náhodné, a mnohé jsou potenciálně smrtící také. Ke včerejšímu neoprávněnému vniknutí do cizího obydlí, které skončilo smrtí pachatele (pachatele onoho vniknutí), došlo shodnou okolností v době, kdy Parlament projednává rozšíření Listiny základních práv a svobod o právo na obranu života vlastního či života svého bližního i se zbraní v ruce. Důležitým je v tomto kontextu podotknout, že návrh explicitně hovoří o obraně života.

Ve vlastním obydlí se člověk cítí a přirozeně chce cítit bezpečně. Tím intenzivněji může vnímat jeho narušení cizí osobou, nadto třeba v noci a rozespalý. Nastává složitý problém: šlo o život? Jedná-li přitom obránce pohotově a efektivně a nedá-li útočníkovi šanci, může se poněkud paradoxně tím spíše dostat do problémů. Snazší situaci bude mít ve chvíli, kdy prokazatelně odvrací probíhající nebo hrozící útok. Ale když mu "jen" předchází, není to jednoznačné.

Chceme dávat útočníkovi sebemenší šanci? Je vůbec možné po napadeném chtít, aby za všech okolností velmi přesně ve zlomku vteřiny vyhodnotil situaci a přijal adekvátní rozhodnutí, jestliže policie, státní zastupitelství a posléze soudy budou ty stejné okamžiky řešit měsíce a roky? Budou vypracovávány znalecké posudky. Argumentem obhajoby útočníka klidně nakonec může být například to, že u sebe neměl žádnou zbraň, tedy zřejmě nešel do mého domu vraždit, ale "jen" loupit. Promiňte, to jsem si nevšiml, že má v kapse od bundy jen klíče, když sahal na kliku od dětského pokoje.

Nějaké apriorní, paušální přednosti obránce před útočníkem by bylo snadné zneužít, o tom není sporu. Vždy je třeba při hodnocení situace vycházet z konkrétních okolností. Jedno místo však možná přece jen zasluhuje pozornost a připouští zvláštní ohledy, a tím místem jednoznačně je vlastní obydlí. A zejména pak v situaci, kdy v něm spolu s obráncem jsou také další jeho blízcí a zejména děti. O vniknutí do obydlí rozhodl útočník. A obránce na svém území musí být ve výhodě. Faktickou, materiální výhodu si musí zařídit podle svých možností - od zabezpečení vstupu po obranné prostředky či třeba fyzickou zdatnost. To je čistě na něm. Ale společnost by mu měla poskytnout také výhodu právního postavení a postavit se apriorně na jeho stranu. Dosavadní situace nahrává spíše útočníkovi, který se na svůj čin připravuje, rozhoduje o čase, místě i způsobu provedení. Obránce může být připraven, ale bude spíše překvapen, vystaven stresu a v nevýhodě. To je třeba změnit.

Tagy článku

SECURITY magazín je ve své tištěné podobě první a jediný český odborný časopis o komerční bezpečnosti a vychází od roku 1994. SECURITY magazín se orientuje především na profesionály v přímém výkonu služby v soukromých bezpečnostních agenturách a ve firmách, které poskytují technické bezpečnostní služby. Je určen také manažerům, kteří uvedené služby prodávají a řídí a bezpečnostním specialistům, kteří bezpečnostní služby nakupují v soukromém i státním sektoru. Zkušenosti a informace v SECURITY magazínu jsou ale určeny i laické veřejnosti, potenciálním zákazníkům, kteří o bezpečnosti velmi často mluví a ne vždy jí rozumí nebo chápou její specifika. SECURITY magazín chce tradiční spoluprací s akademickým prostředím a experty v oboru dokázat, že komerční bezpečnost je multioborová disciplína, úzce propojená požadavky norem a předpisů a je v mnoha ohledech založena na moderních vyspělých technologiích, které mohou instalovat a provozovat pouze vzdělaní specialisté.

Cookies nám pomáhají k Vaší spokojenosti

Tento web používá soubory cookies k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti.
Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.

Další informace