Večer s teroristou aneb jak čelit teroristickém útoku

Večer s teroristou aneb jak čelit teroristickém útoku
Autor fotografie: Thor Tactical|Popisek: Nácvik modelových situací při teroristickém útoku
13 / 06 / 2016, 19:00

Útoky teroristů, bezhlavé zabíjení civilistů je děsivá noční můra, která se v poslední době stává realitou. Nikdo z nás nemůže vědět, jestli se během příštích okamžiků nestane sám účastníkem tohoto děsivého divadla. „CO UDĚLAT, MÁM ŠANCI“ ?

Páteční večer bych si osobně představovala poněkud jinak, ale nechtěla jsem trhat partu, takže místo toho, abych si šla někam posedět u vína nebo zatancovat, mé kroky zamířily kamsi do prostor vysokoškolské učebny. Prý se tam naučím, jak se chovat v případě teroristického útoku.

Ne že bych byla až takový sluníčkář, abych zcela vylučovala možnost, že něco takového se může stát u nás, neřkuli mně samotné, ale spíš jsem si říkala, že se nemůžu dozvědět nic zásadně objevného. Když to stihnu a neodnesu to v první vlně, lehnu si na zem a počkám – co bych asi tak jiného měla či spíš mohla dělat? To mi běželo hlavou, když jsem se usazovala do lavice a doplnila tak rozmanitou skupinu ostatních posluchačů.

Když jsem s kapkou nedůvěry podepsala papír, kde jsem souhlasila, že jsem na místě na vlastní nebezpečí (či něco v tom smyslu), začal mě pomalu opouštět předchozí sarkasmus. Začalo mi docházet, že mě asi čeká všechno možné, jen ne nudná přednáška o něčem, co přece dávno vím.

Po zajímavém rozboru podstaty, přípravy a průběhu různých typů teroristických útoků a několika filmech, většinou pořízených průmyslovými kamerami přímo během průběhu reálných situací, jsme dostali různé rady, co dělat či naopak nedělat, když bychom se do podobné situaci, nedej Bůh, někdy dostali. Kdy utéct a jak se při útěku chovat, kdy se schovat, kdy, jak a komu dát zprávu, jak předcházet či přežít pozici rukojmí, kdy a jak se pokusit útočníka zneškodnit a tak dále a tak podobně, informací bylo tolik, že jsem se obávala, aby se mi nezavařila propiska, kterou jsem si chvatně psala poznámky, abych na nic nezapomněla. Netrvalo dlouho a přišel čas vyzkoušet si nabyté informace v praxi.

Bez předchozího varování se na chodbě ozval hluk a střelba, vyděšený ženský hlas a krátce nato kdosi rozrazil dveře naší učebny. Pak mi zalehly ušní bubínky, protože střelba v uzavřeném prostoru není věru žádný med pro lidský sluch a co si budeme povídat, ani pro lidskou psychiku.

Přestože jsme tak nějak předpokládali, že na nás ty lišky podšité z firmy Thor Tactical něco podobného jistě chystají, adrenalin mi okamžitě vylétl do závratných výšin. Tupě jsem zírala, jak si odvážnější posluchačstvo vyzkoušelo, jaké to je vrhnout se na chlapa v kukle s útočnou puškou v ruce hlava nehlava a pomocí všeho, co bylo po ruce, ho navzdory jeho nemalé výšce a síle složit na podlahu puška nepuška. Hurá, vyhráli jsme, plácali jsme se po ramenou, ale pochopitelně bylo ještě mnoho co zlepšovat.

Thor Tactical

Příštích několik modelových situací už jsme se chovali obezřetněji; když útočníci přišli dva, když jsme se před nimi schovávali na záchodcích či před střelcem prchali chodbou až ven na ulici. Dokonce jsme si užili i trochu legrace, když se ve dveřích místo ozbrojeného zakuklence se samopalem objevil místní uklízeč, rozhodnutý nás v případě nutnosti vynést v zubech i s teroristou.

Když přednáška skončila, plní dojmů jsme se vypotáceli před školu a věděli, že když náhodou budeme mít někdy takovou smůlu, že se někde připleteme nějakému ozbrojenému Šílenci do cesty, můžeme z toho s nutnou dávkou štěstí vyváznout se zdravou kůží.  Doba je taková, že podobné informace mohou mít brzy více než cenu zlata. No a já byla nakonec moc ráda, že jsem páteční večer neprožvanila nad vínem.  Půjdete taky?

 

Tagy článku

-->