Komentář
Vítové si mohou blahopřát, mladší Vít nejprve popřeje staršímu Vítovi a poté starší Vít popřeje mladšímu Vítovi. Tak zněl rozkaz sv. Václava v Cimrmanově hře Blaník, rozhodnutí o ničem, ale bylo rozhodnuto.
To, co předvádí vrcholní představitelé EU, je něco mezi Cimrmanem a Kocourkovem. Když se jednoho rána dočteme, jak poslanci Europarlamentu chytají světlo do pytlů na ulici a poté ho nosí do zasedacího sálu, aby ušetřili náklady za elektřinu, tak už to nikoho asi nepřekvapí.
Jak jinak si vysvětlit prohlášení unijních ministrů odpovědných za spravedlnost a bezpečnost, že budou těsněji spolupracovat a vyměňovat si informace v oblasti bezpečnosti? Kolik nevinných obětí ještě bude muset zemřít, aby se tito pánové a dámy rozhoupali k přijetí rozhodnutí, které povede ke zvýšení bezpečnosti a bude naplňováno dle dohody? Je více než rok od atentátu na redakci časopisu a téměř půl roku od krvavých atentátů v Paříži, při kterých zahynula více než stovka lidí. Musel přijít další krvavý atentát, aby se rozhodli, že budou spolupracovat. Jsou jim životy obyčejných lidí skutečně tak lhostejné, že toto rozhodnutí přijímají až po bruselském atentátu? Nebo jsou tak zahlceni starostí o příchozí migranty, že starost o život a zdraví Evropanů odsunují kamsi do pozadí?
Evropský parlament je schopen přijímat zákony, které nařizují okurkám růst rovně, ale přijmout relevantní opatření, které povede ke zvýšení bezpečnosti obyvatel Evropy, to se jim jaksi nedaří. A pokud již nějaké přijmou, tak nejsou schopni dosáhnout toho, aby jej státní úředníci naplňovali. Kolik lidí ještě musí zaplatit životem, aby se tato situace začala řešit jiným rozhodnutím, než o blahopřání Víta Vítovi?
Autor: Lumír Němec, bývalý náčelník speciálního oddělení SOG