.jpg)
Popisek: Ministerstvo vnitra
Ministerstvo vnitra řeší velice citlivý problém z dob, kdy mu šéfoval sociálnědemokratický ministr Milan Chovanec. Za tajné agenty v policii, kteří v rámci utajení nebyli vedeni jako policisté, ale jako osoby samostatně výdělečně činné (OSVČ), zapomnělo hradit sociální a zdravotní pojištění.
Možná vás napadne jako první, že OSVČ mají povinnost platit si zdravotní a sociální pojištění sami. Ne však policejní agenti. „Jsou ve služebním poměru, OSVČ je pouze fikce v rámci utajení,“ vysvětlil Security magazínu zdroj z policejního prezidia a dodal, že policista nesmí ze zákona podnikat.
Nasazení agentů je v rámci policejní práce jedním z nejvíce delikátních procesů a podléhá nejvyššímu stupni schvalování i kontroly. Na práci agenta dohlíží dozorový státní zástupce, ale navíc i státní zástupce příslušného vrchního státního zastupitelství a v podstatě i soudce vrchního soudu, který jeho použití schvaluje, případně prodlužuje jeho použití.
Tajní policejní agenti vykonávají různé činnosti. Například mohou být nasazeni do firem za účelem sběru informací, anebo vystupují pod falešnou identitou v rámci zločineckých struktur, do kterých se infiltrují. Jejich práce je nesmírně stresující, a leckdy jim může jít dokonce o život.
Procitnutí na úřadu práce
„Pracovala jsem v utajení rovněž v zahraničí. Ačkoli se to neříká lehce, byla jsem fyzicky napadena, stejně tak jsem se musela vyrovnat s násilím se sexuálním podtextem. A to v době, kdy jsem dělala s převaděči a také na kauze Krejčíře. A pak zjistíte, že za vás vnitro neplatí sociální a zdravotní,“ sdělila Security magazínu jedna z někdejších policistek, jež strávila coby agentka většinu své profesní kariéry.
psali jsme: Vnitro chce kvůli bezpečnosti povýšit právo použít legální zbraně
To, že má na sociálním a zdravotním citelný dluh, zjistila ve chvíli, kdy odešla do civilu. "Při přihlášení na úřadu práce vyskočilo, že dlužím za několik posledních let,“ dodala žena.
Ačkoli byla vedena pod Útvarem speciálních činností, spadala přímo pod Policejní prezídium. „Tomu zasílá ministerstvo vnitra celkovou částku na naše platy a mělo by posílat platby sociálce a zdravotní pojišťovně,“ vysvětluje bývalá agentka s tím, že nemůže hovořit pod vlastním jménem, jelikož podepsala mlčenlivost.
Mohou zachránit životy
Bez práce policejních agentů by se přitom mohla země ocitnout v chaosu. Není tomu tak dávno, co vyšlo najevo, že například infiltrovali teroristickou buňku, která podle obžaloby plánovala zápalnými lahvemi útočit na vojenský vlak.
Skupinu údajných českých teroristů totiž infiltrovali dva agenti a jejich svědectví i záznamy patřili k hlavním důkazům. Policejní infiltrátoři s Petrem S., údajným vůdcem obžalovaných anarchistů, navázali kontakt v roce 2014 na jedné z veřejných akcí.
Agenti se s obžalovanými stýkali v „konspiračním bytě“ a byli přítomni i u míchání zápalných směsí. „Svědci popsali i ukrytí zápalných lahví. Obsah svědecké výpovědi obou agentů je plně potvrzován i výstupy (audio a obrazovými) z provedeného sledování obviněných, kde jsou jednoznačně zdokumentovány role jednotlivých obviněných osob, jejich aktivita a motivy,“ popsala obžaloba.
Soudy jsou nekompromisní
Bohužel se však objevuje i drsná kritika práce těchto detektivů. Podle soudů nezvládají delikátní části případů, když překročí roli „pozorovatelů“ a vstupují do děje natolik, že soud obžalované nakonec osvobodí.
psali jsme: Ministr vnitra Chovanec: Česká policie přijímá mimořádná bezpečnostní opatření
Podobný osud má zatím shora uvedený případ údajného teroristického útoku levicových extremistů na vojenský vlak. Pět obžalovaných zprostil soud žaloby vloni v září. Zatím nepravomocně.
Co přesně soud policii vytkl? Uvedl, že kromě výpovědí policejních agentů nebyl k odsouzení žádný silnější důkaz. Obhajoba byla přitom postavena právě na přílišné aktivitě policejních agentů. Například jen několik dní poté, co detektivové v přestrojení do případu vstoupí, už anarchisté testují první zápalné lahve.
Policie mlčí
Podle striktního výkladu zákona by detektiv musel být pouhým pozorovatelem a neměl by do kriminálních akcí přímo zasahovat. Takovým způsobem však podle advokáta Tomáše Sokola pracovat nemůže.
„Policista v tomto postavení musí vyvíjet činnost, která již je součástí takového jednání prostě proto, že jinak by jako agent v tomto prostředí neobstál a vzbudil nutně podezření,“ míní Sokol.
Policie odmítá sdělit, v kolika případech agenty nasadila. Způsob, jakým je využívá, však prý nemá důvod měnit. Stejně tak pochopitelně mlčí k delikátnímu průšvihu ohledně neproplaceného sociálního a zdravotního pojištění.
„Počty případů nasazení nejsou veřejnou informací, ovšem využití tohoto institutu je hodnoceno ze strany policie i státního zastupitelství jako efektivní a účinné, a to v případech, kdy je získání důkazů jiným způsobem nemožné nebo podstatně ztížené. Z uvedených důvodů není ke změnám v používání tohoto operativně pátracího prostředku důvod,“ uvedlo policejní prezídium.
Kontroverzní provokace
Náplní práce agentů je tudíž, jak zmínil Sokol, i policejní provokace, založená na institutu agenta – provokatéra, který vlastní aktivní činností působí na jinou osobu. Podněcuje ji a svádí ke spáchání trestného činu zejména tím, že pro jeho páchání nebo dokončení vytváří předpoklady a podmínky, a to s cílem pachatele udat či získat jeho doznání.
V praxi se většinou jedná o situace, kdy orgán policie o určité osobě pojme podezření, že by tato osoba mohla za jistých okolností spáchat trestný čin, a proto jí skrze nastrčenou osobu, tj. agenta – provokatéra, vytváří podmínky příznivé pro spáchání tohoto trestného činu případně pro jeho dokončení.
psali jsme: Chovanec vzkázal ČSSD: Musíte vyjednat vnitro. Bojí se prý kvůli tomu, co vyváděl s „uzinou”
V našem právním řádu, respektive v oblasti norem trestního práva nicméně nenalezneme žádná ustanovení, která by výše nastíněný postup policejních složek nějakým způsobem upravovala.
Evropský soud pro lidská práva se naposledy vyjádřil v souvislosti s policejní provokací tak, že „ke spáchání trestného činu, který byl vyvolán zásahem policistů, nemůže dojít, a také že použití agenta – provokatéra je v rozporu s Úmluvou o ochraně lidských práv a svobod a případné použití tohoto institutu znamená porušení práva na spravedlivý proces“.
Někteří právní teoretici se proto domnívají, že aktér provokace se dopouští jím vyprovokovaného trestného činu jako nepřímý pachatel. Osobu vyprovokovanou totiž zneužívá jako živého nástroje. Provokace tak vylučuje trestnost činu vyprovokované osoby, která by za něj neměla být odpovědná.
Nepřehlédněte na Security magazínu: Technologie - nejnovější ,,vychytávky" ze světa vědy a techniky. Od futuristických zbraní až po bojové drony. S námi víte víc