foto: Davide Pernici / CC BY-SA 4.0/Airbus H145
Ministerstvo vnitra České republiky v březnu 2026 podepsalo smlouvu na dodávku 11 lehkých víceúčelových vrtulníků Airbus H145 (nejnovější pětilistá verze MBB-BK117 D-3). Hodnota zakázky činí přibližně 4,1 miliardy korun bez DPH (167,8 milionu eur).
Stroje mají posílit flotilu Letecké služby Policie ČR, nahradit část stárnoucích EC 135/H135 a Bell 412 a zvýšit akceschopnost při pátrání, zásazích, letecké záchranné službě i hašení. Nákup je součástí dlouhodobé Koncepce rozvoje Letecké služby Policie ČR do roku 2032. Dodávky jsou rozděleny do čtyř etap, první stroje se očekávají kolem roku 2027–2029, kompletní dodávka do roku 2031. Část financování pochází z evropských fondů (IROP). V tendru Airbus porazil italské Leonardo. Nové H145 nabízejí vyšší nosnost, nižší vibrace, lepší modularitu a rychlou přestavitelnost pro různé mise – od policejních zásahů přes HEMS (leteckou záchrannou službu) až po transport.
Z technického hlediska jde o kvalitní krok vpřed. Pětilistý rotor zlepšuje výkon v „Category A/Class 1“, což je klíčové pro bezpečný provoz v náročných podmínkách. Letecká služba tak získá modernější, spolehlivější a efektivnější platformu, která přispěje k vyšší bezpečnosti občanů i hasičů v terénu.
Proč ale chybí průmyslová spolupráce?
Zde však končí pozitiva a začíná problém, který by v tak velké zakázce neměl zůstat bez povšimnutí. Při přípravě a realizaci tendru nebyla vůbec řešena otázka průmyslové spolupráce. Podle interního zdroje obeznámeného s průběhem zakázky se na ni nikdo aktivně neptal, nikdo ji nevyžadoval v zadávací dokumentaci a v průběhu hodnocení nabídek se o ní prakticky nemluvilo. Výsledek? České firmy z této akvizice prakticky nic nemají. Žádné subdodávky komponent, žádný transfer technologií, žádný rozvoj domácího know-how v oblasti letecké výroby nebo údržby.
Zdroj z resortu, který si přál zůstat v anonymitě, to shrnuje jednoznačně: „Rakušan se o to vůbec nezajímal.“ Přitom spolupráce s Airbusem v České republice dlouhodobě probíhá – ať už jde o servisní kapacity, výcvik nebo potenciál pro české dodavatele v leteckém průmyslu. Existují firmy schopné dodávat díly, avioniku, kompozity nebo zajišťovat údržbu. Jenže bez jasného požadavku v tendru zůstaly stranou.
Tento přístup ostře kontrastuje s praxí na Ministerstvu obrany. Tam se průmyslová spolupráce řeší systematicky už řadu let – aniž by byl výsledek vždy ideální, nelze rezortu obrany upřít, že toto téma vnímá, bere vážně a prosazuje, aby velké zahraniční zakázky přinášely českému obrannému průmyslu benefity – ať už formou offsetových programů, subdodávek nebo přímých dohod o průmyslové spolupráci. Jakkoli můžeme vést dlouhé diskuse o tom, co se v tomto směru nepodařilo a na které zakázce bylo možné vyjednat větší podíl pro český průmysl, v případě vrtulníků pro Policii ČR je to v důsledku nezájmu prakticky nula. Příklady z minulosti ukazují, že když se stát ptá a po dodavatelích zapojení českých firem žádá, lze dosáhnout desítek procent. To znamená pracovní místa, know-how, daňové příjmy a posílení celého ekosystému.
U vnitra se bohužel nic takového nestalo. Tendr byl veden spíše jako „rychlá modernizace za nejnižší cenu“ bez širšího strategického pohledu. Výsledkem je, že miliardová investice (částečně z veřejných a evropských peněz) odteče téměř výhradně do zahraničí, zatímco české firmy zůstávají pouze u drobných servisních zakázek v budoucnosti – pokud vůbec.
Zděděný problém a nový přístup
Je důležité zdůraznit, že současný ministr vnitra Lubomír Metnar tuto zakázku v podstatě zdědil po svém předchůdci. Příprava tendru a klíčová rozhodnutí probíhala v předchozím období pod vedením Víta Rakušana. Nová vláda a noví lidé na vnitru nyní řeší situaci, kterou nemohli ovlivnit od začátku: „S tím se už nedalo nic dělat,“ potvrzuje zmíněný interní zdroj. To však neznamená, že bychom se měli smířit s opakováním stejných chyb. Právě naopak. Nová vláda deklaruje, že velké veřejné zakázky v bezpečnostním a obranném sektoru chce dělat jinak – strategicky, s důrazem na národní zájmy a zapojení českého průmyslu. Průmyslová spolupráce není „bonus“, ale standardní součást zodpovědného nakupování za veřejné peníze. Kdyby v tendru na policejní vrtulníky explicitní požadavek na minimální procento průmyslové spolupráce (např. 20–30 %) zazněl, mohly české firmy získat zakázky na desítky či stovky milionů korun.
Poučení pro budoucnost
Kauza by měla sloužit jako varování. V době rostoucích bezpečnostních hrozeb, kdy stát investuje desítky miliard do modernizace policie, hasičů i armády, nelze přehlížet ekonomický rozměr. Každá velká zakázka je příležitostí posílit domácí průmysl, vytvářet vysoce kvalifikovaná pracovní místa a snižovat závislost na zahraničních dodavatelích v kritických oblastech. Nové vedení Ministerstva vnitra má šanci nastavit nový standard. To znamená v budoucích tendrech explicitně požadovat průmyslovou spolupráci jako hodnotící kritérium, koordinovat postup s Ministerstvem obrany, ale také s Ministerstvem průmyslu a obchodu, které má v tomto směru efektivní nástroje a zkušenosti, a do jehož působnosti přechází z nejnovějšího rozhodnutí vlády Sekce průmyslové spolupráce MO. Důležité je zapojit české firmy už v přípravné fázi. A transparentně komunikovat, proč a jak se národní zájmy prosazují.
Modernizace Letecké služby Policie ČR je potřebná a vítaná. Nové H145 zlepší schopnosti policie a záchranářů. Škoda jen, že při této příležitosti nebyla využita šance přinést prospěch i českému průmyslu. Poučení je jasné: příště už to musíme dělat lépe. Nová vláda má příležitost ukázat, že bezpečnostní investice nemusí být jen výdajem, ale i investicí do budoucnosti celé ekonomiky.
Tagy