foto: BIS/Samostatnou kapitolou je ruská stínová flotila
Výroční zpráva Bezpečnostní informační služby za rok 2025 nepůsobí jako text určený primárně výrobcům zbraní, munice nebo vojenské techniky. Přesto v ní obranný průmysl najde několik pasáží, které se ho týkají bezprostředně.
BIS ve výroční zprávě za rok 2025 popisuje prostředí, v němž se české firmy s historickými vazbami na východní trhy, s dual-use výrobou nebo s kontrakty na pomoc Ukrajině pohybují v silovém poli ruské poptávky, čínského zprostředkování a hybridního nátlaku. Ředitel Michal Koudelka označil rok 2025 za jeden z bezpečnostně nejvážnějších od konce studené války. Pro podniky, které vyrábějí, vyvážejí nebo servisují vojenský materiál, z toho plyne praktický závěr: riziko už nespočívá jen v tom, zda zboží oficiálně smí, nebo nesmí opustit Unii, ale v tom, kudy a přes koho se může dostat dál.
BIS mapuje ruské proliferační sítě kolem českého obranného průmyslu
Nejkonkrétnější sdělení pro výrobce obsahuje kapitola o proliferačních sítích. Rusko se podle BIS v roce 2025 snažilo získávat zboží podléhající unijním sankcím stejnými cestami jako v předchozích letech, tedy především reexportem přes třetí země. Většina řešených případů se týkala českých výrobců, kteří měli v minulosti silné obchodní vazby na Rusko. U zprostředkovatelů šlo často o společnosti ovládané ruskými občany nebo občany zemí bývalého Sovětského svazu.
Rusko hledalo CNC obráběcí stroje potřebné k navýšení kapacit svých zbrojovek, včetně náhradních dílů pro údržbu strojů dodaných dříve. Další rizikové poptávky se týkaly leteckých náhradních dílů, elektronických součástek a různých druhů ložisek. S rizikem reexportu do Ruska byly spojeny i dodávky střelných zbraní a střeliva na civilní trhy členských zemí Eurasijské hospodářské unie, které s Ruskou federací tvoří celní unii.
BIS výslovně uvádí, že pozornost věnovala nejen konvenčním vojenským programům, ale i subjektům zapojeným do vývoje a výroby zbraní hromadného ničení, konkrétně poptávkám po vybavení chemických, biochemických a molekulárně biologických laboratoří.
Sankce podle služby primárně neslouží k represím, ale mají nežádoucímu chování předcházet. Českým institucím se v licenčním a povolovacím řízení podařilo na unijní úrovni prosadit opatření, která mají dodržování sankcí usnadnit. Přesto ruské subjekty závislosti na některých západních technologiích nezbavily.
Existence omezení jim přístup zdražuje a komplikuje, dodavatelské řetězce se prodlužují o další prostředníky a lhůty se natahují. Pro český obranný a strojírenský průmysl to znamená, že formálně čistý vývoz do třetí země může být zpravodajsky hodnocen jako rizikový, pokud koncový uživatel nebo další článek řetězce směřuje do ruského vojensko-průmyslového komplexu.
Obranný průmysl mezi čínským reexportem a zpravodajským zájmem BIS
Druhou osu tvoří Čína. BIS uvádí, že klíčovou roli v podpoře ruského zbrojního průmyslu hraje právě ona, protože Rusku dodává součástky pro výrobu zbraňových systémů. S dodávkami původem českého zboží do Číny je proto spojeno riziko dalšího reexportu. Stejné riziko služba vidí u společných podniků českých výrobců se zahraničními partnery ve třetích zemích. Zaznamenány byly přesuny výrobních technologií včetně konstrukční a výrobní dokumentace do zemí, které s Ruskem obchodují dál.
Vedle obchodních kanálů popisuje zpráva i zpravodajskou přítomnost. Příslušníci čínských služeb působí v Česku dlouhodobě pod novinářským a diplomatickým krytím. Sbírají informace, budují kontaktní sítě a tipují zájmové osoby. Akademická sféra je pro Čínu cenným zdrojem. Nábor často začíná studijním pobytem, LinkedInem nebo přímým oslovením s nabídkou honorovaných analýz, po nichž požadavky stupňují. Pro firmy obranného průmyslu, které spolupracují s vysokými školami, sdílejí dual-use know-how nebo vysílají specialisty na konference, jde o připomínku, že citlivé informace nemusí unikat jen z výrobní haly.
Kybernetická kapitola tento obraz doplňuje. Ruští aktéři napojení na stát a rozvědky byli v Česku aktivní i v roce 2025. Útoky často zneužívaly technické zranitelnosti, lidské chyby a slabiny autentizace. BIS se podílela na společném varování americké NSA o tom, že ruská GRU prostřednictvím aktéra APT28 cílí na západní logistické a technologické společnosti.
Hacktivistická uskupení, která služba nepovažuje za nezávislá na ruské moci, vedle DDoS útočila i na nedostatečně zabezpečené lokální provozy, například čerpadla nebo kotle. Pro výrobní podniky s vzdálenou správou linek, kamerami a průmyslovými řídicími systémy je to konkrétní provozní riziko, nikoli jen téma pro IT oddělení ministerstev.
Poprvé Česko veřejně připsalo kybernetický útok konkrétnímu státu. Útok na neutajovanou síť Ministerstva zahraničních věcí, trvající minimálně od roku 2022 do července 2024, byl v květnu 2025 připsán čínskému aktérovi APT31 spojenému s Ministerstvem státní bezpečnosti. Atribuci podpořily EU, NATO i spojenci. I když cílem byla diplomacie, signál pro firmy pracující se státem a se spojenci je jasný: čínská kyberšpionáž v Česku už není jen interním hodnocením služeb.
BIS upozorňuje obranný průmysl na sabotáže, stínovou flotilu i veřejné zakázky
Hybridní působení Ruska se neomezuje na nákup dílů. BIS popisuje verbování takzvaných agentů na jedno použití, často nezkušených amatérů s nižším sociálním statusem nebo kriminální minulostí, motivovaných penězi. Instrukce dostávají až poté, co sami uvedou, na jaké cíle ve svém dosahu stačí. Útočníci mají často pořídit fotografie a videa, která se pak šíří s poselstvím, že Evropa hoří a že podpora Ukrajiny se nevyplácí. Koordinaci má podle služby stále v rukou především GRU.
V Česku se v roce 2025 u prověřovaných incidentů podezření na ruskou sabotáže nepodařilo spolehlivě potvrdit. Riziko však přetrvává a týká se především subjektů zapojených do výroby či distribuce pomoci určené Ukrajině. Intenzitu těchto operací Kreml podle BIS upravuje podle situace na bojišti i podle mezinárodní konstelace. Ani po skončení horké fáze konfliktu nelze zaručit, že od nich ustoupí.
Samostatnou kapitolou je ruská stínová flotila, kterou služba označuje za významný zdroj financování války. Zpravodajské šetření vedlo k zařazení Konstantina Rogače, ruského a izraelského občana s vazbami na společnosti v Rusku, na Kypru i v Česku, na český sankční seznam v souvislosti s pojišťováním tankerů. Pro obranný a navazující průmysl je to připomínka, že i zdánlivě civilní služby, pojištění, logistika nebo administrativní podpora, se mohou stát nástrojem obcházení režimu a důvodem sankcí.
V části o energetické bezpečnosti a veřejných financích BIS popisuje lobbing soukromých firem využívající kontakty ve státní správě a širokou škálu způsobů, jak se ovlivňuje zadávání veřejných zakázek. Společným jmenovatelem byla snaha zajistit zakázku preferovanému dodavateli, nastavit podmínky tak, aby ostatní vypadli, nadsadit ceny nebo zapojit subdodavatele s pochybným podílem na plnění. Ačkoli zpráva explicitně nejmenuje zbrojní programy, metody jsou přenositelné do každého sektoru, kde stát nakupuje ve velkém a kde se střetávají politické termíny s průmyslovými kapacitami.
Zpráva je desátá a poslední pod vedením generálporučíka Koudelky. Služba se v ní představuje jako instituce, která dokáže hybridní aktivity monitorovat, v některých případech jim předcházet a občas i zasadit konkrétní ránu, jako u stínové flotily nebo u notifikace cest ruského diplomatického personálu. Pro obranný průmysl z textu vyplývá střízlivé doporučení. Sankční compliance nestačí na papíře. Je třeba znát koncového uživatele o několik článků dál, než ukazuje faktura, vážit společné podniky v zemích, které s Ruskem obchodují, zabezpečit i malé průmyslové systémy a počítat s tím, že dodávky pro Ukrajinu mohou přitáhnout nejen zakázku, ale i sabotážní zájem. BIS tím neříká, že český obranný průmysl je problém. Říká, že je v prostředí, které problém systematicky hledá.
Tagy