Vývoj dezinformační scény sleduji s obavami, digitální sítě a znalost psychologie jsou strašný mocenský nástroj, říká v rozhovoru poslanec Bartošek

Vývoj dezinformační scény sleduji s obavami, digitální sítě a znalost psychologie jsou strašný mocenský nástroj, říká v rozhovoru poslanec Bartošek
Autor fotografie: Facebookový profil Jana Bartoška|Popisek: Jan Bartošek
20 / 01 / 2023, 12:00

Security magazín oslovil místopředsedu PSP ČR Jana Bartoška (KDU-ČSL) a zajímalo ho, co očekává poslanec od nového útvaru Národní centrály pro boj s terorismem, extrémismem a kybernetickou kriminalitou. Co Bartošek dále soudí o mediálně propíraném zákonu o dezinformacích, a jak rozlišovat ověřené informace od prvoplánových lží? Více již v našem interview.

Pane poslanče, od 1. ledna 2023 funguje Národní centrála pro boj s terorismem, extrémismem a kybernetickou kriminalitou. Je podle Vás zřízení nového útvaru zárukou větší efektivity v boji právě s terorismem a kyberkriminalitou?

Určitě je to velmi pozitivní krok směrem k efektivnějšímu boji s terorismem a kyberkriminalitou. Nový útvar bude mít k dispozici špičkovou technologii a odborníky, kteří budou mít k dispozici potřebné zdroje k boji s těmito hrozbami. Útvar bude soustředit svou pozornost na monitorování nových trendů a identifikaci rizik, což by mělo významně přispět k zajištění bezpečnosti občanů v České republice.

Kybernetická kriminalita a terorismus jsou stále rostoucí hrozbou, která může mít neblahé důsledky pro Českou republiku. Je třeba podniknout všechna potřebná opatření, abychom se ujistili, že jsme schopni se chránit i ve virtuálním prostoru. Je naprosto klíčové, abychom se kybernetické bezpečnosti věnovali daleko důkladněji, než tomu bylo doteď, a Národní centrála pro boj s terorismem, extrémismem a kybernetickou kriminalitou bude mít klíčovou roli při řešení těchto hrozeb a její zřízení je velmi důležité pro zajištění bezpečnosti občanů v České republice. Je taky nutné dodat, že vznik nového útvaru není žádná politická rošáda nové vlády nebo rozmar ministra vnitra, jedná se o výsledek pracovní skupiny, která pracovala již od roku 2019.

Nemůže se nový úřad gesčně dublovat s NCOZ, případně jinými celostátními útvary? V čem vidíte jeho,, přidanou hodnotu"?

Nemyslím si, že by k tomuto problému mělo dojít. Naopak dle mých informací dochází k intenzivní komunikaci mezi subjekty, které řeší kybernetickou bezpečnost, což je klíčové právě pro to, aby byla vymezena působnost všech dotčených a zároveň posílena spolupráce. NCOZ by se tímto krokem mělo vrátit zejména k vyšetřování organizovaného zločinu, závažné hospodářské trestné činnosti a korupce, což takto uvádí sama policie ČR. Zmíněná problematika, kterou se NCOZ zabývá, je natolik zásadní a závažná, že je dobře, že se jí tento úřad bude plně věnovat. Jde o dobrý signál směrem ven, že máme kvalitní útvar, který se bude do hloubky zaměřovat na trestnou činnost, která má ohromný dopad na bezpečnost ale i rozpočet České republiky. Jak bylo zmíněno, bezpečnost ve virtuálním světě je čím dál větší téma, jelikož do tohoto prostoru přenášíme více a více věcí, které ovlivňují naše životy ve světě reálném. Proto je dobře, že posilujeme kapacity České republiky ve směru posilování bezpečnosti vůči kybernetickým hrozbám. Do virtuálního prostoru se přesunula řada trestných činů, které byly dřív pouze ve fyzickém světě.

Je z Vašeho pohledu útvar dostatečně personálně, koncepčně i technicky vybaven, aby mohl bezproblémově zahájit svou činnost k 1. 1. 2023?

Jistě nemůžeme počítat s tím, že úderem prvního ledna bude útvar stát na nohou a plnit všechny své úkoly. Bude jistě potřebovat svůj čas a prostor pro své budování. Jsem si ale jistý, že útvar mají v rukou zkušení lidé, což znamená, že se nebuduje takzvaně na zelené louce. Z minulosti máme zkušenost například se sestavováním Národního úřadu pro kybernetickou a informační bezpečnost, kdy tehdejší ředitel pan Navrátil veřejně popisoval, jak rychle se zmiňovaný úřad podařilo vybudovat.

Ministerstvo vnitra připravuje zákon proti dezinformacím, který je hojně skloňován ve všech pádech novináři, politology či analytiky. Někdo namítá, že nejde o boj proti dezinformacím, ale snahu o upírání svobody slova. Kde podle Vás svoboda slova končí?

Svoboda slova byla míněna pro naše lidi, abychom si mezi sebou mohli vyříkat, co se nám líbí a co chceme. Nebyla míněna pro zahraniční vojenské aktéry, kteří vstupují uměle do našich debat, tváří se jako Češi a chtějí změnit lidské chování ke svému prospěchu. V normálním světě se informace a dezinformace šíří v nějakém poměru. Podstatou dezinformačních útoků dnes je mnohonásobné zesilování dezinformací a informací obsahujících vztek a strach, aby se zvýšil chaos a potenciál lidí poškozovat vlastní stát i sebe navzájem. Moderní metody boje s touto novou a nebývalou formou informačních útoků nespočívají v tom, že něco zakážete, jak se lidé mylně domnívají, ale v tom, že vrátíte poměr šíření zpět na původní úroveň. Dám příklad: Když zveřejníte normální informaci, co jste měl dnes k obědu, uvidí to zhruba sto vašich přátel. Když ale zveřejníte: Západ je zkažený, chce to revoluci!, dezinformační subverzní sítě si navzájem mezi sebou tuto informaci podpoří takovým způsobem, že ji uvidí 10 000 lidí. Tohle nemůže žádný stát dlouho vydržet.

Problém je digitální, nikoli obsahový. Nikdo nikoho cenzurovat nechce. Digitální monitoring nám umožňuje dezinformace identifikovat a není třeba jejich obsahy mazat, je jen třeba snížit jejich dosah na přirozenou úroveň, jako to bylo v předdigitální době. Nebyli jsme na nástup digitální distribuce informací připraveni a teď neumíme na podrývání našeho státu správně reagovat. Není důvod, aby někdo měl stovky tisíc přečtení u postů, že Putin je nejlepší a Ukrajinci se mají vzdát, když před dvaceti lety by o tento výrok nikdo v novinách ani nezakopnul. Moderní propaganda funguje tím, že nadměrným digitálním opakováním udělá lidem díru do hlavy a neustálým opakováním, strašením a lichocením postupně změní jejich chování. Dřív to naším nepřátelům trvalo desetiletí, než mohli účinně změnit chování populace. Dnes k tomu potřebujete jen digitální nástroje a několik měsíců.

Jak má sám člověk rozlišovat dezinformace od pravdy, když v řadě případů může existovat skutečně tenká hranice?

Hranice mezi pravdou a lží bývá tenká v jiném smyslu, než myslíte. Běžný člověk pravdu a lež kupodivu docela dobře odliší. Problém nastává v okamžiku, kdy ji odlišit nechce, protože informace lichotí jeho životnímu přesvědčení a dává mu pocítit, že patří do té „správné skupiny“. V tu chvíli lidé zapomínají na pravdu a lež a upřednostní své „kmenové zájmy“, protože všichni potřebujeme mít kolem sebe podporu přátel nebo známých a někam patřit. Nové výzkumy z Harvardu ukazují, že takhle psychologie vítězí nad racionalitou. Navíc ta tenká hranice je občas šikovně setřená manipulací – někdy je dezinformací i čistá pravda, jen vytržená z kontextu a se zesíleným významem. Přitom jsou takto „strašidelně“ často prezentovány i okrajové úlety, které nemají fakticky žádný dopad. Propaganda je ale uchopí, zesílí, udělá z nich světový problém a vystraší lidi k smrti. Podívejte se, jak dokázala lidi vyděsit zpráva, že ve Skotsku budou mít transgender lidé své toalety. Šlo o pár skotských měst a zpráva oblétla celý svět, protože byla nasvícena jako ,,konec světa, jak ho známe“. Lidé mají přirozený strach z věcí, které neznají nebo nechápou a zesilovat tyhle jevy je propagandistický majstrštyk. Výsledný efekt: Západ se zbláznil, raději pojďme s tím Putinem. A tak dál a tak dál.

Jak hodnotíte vývoj tuzemské dezinformační scény? Představuje reálné nebezpečí pro demokratické pořádky, nebo jde jen o marginální jev, který je ale v krizi o to více slyšet?

Vývoj dezinformační scény pozoruji s velkými obavami. Lidé si vůbec neuvědomují, jak strašný mocenský nástroj jsou digitální sítě a znalost psychologie. Když je zkombinujete, můžete lidem opakováním jedné informace s prominutím vyrazit mozek z hlavy. A je úplně jedno, jestli tou informací je, že máte volit Tondu nebo Anču, že máte kupovat od Franty nebo Lojzy, že máte věřit Východu nebo Západu. Čím tu síť psychologicky nakrmíte, tím uděláte paseku. Lidé nemají nejmenší tušení, s jak velkým množstvím trolů, botů a neautentických hráčů se dnes v online prostoru setkávají. A poslední rok nám do hry vstupuje i umělá inteligence, na které už ani v češtině nepoznáte, že v konverzaci nemluvíte s reálným člověkem. Myslím, že lidé mají právo na vlastní, digitálně nemanipulovaná rozhodnutí. Kdybych to měl říct nějak lapidárně, tak: Máme právo se rozhodovat a mýlit bez cizího vlivu na náš mozek. Ta rozhodnutí, mají býtjen naše a nikdo cizí nám do toho nesmí „kecat“.  

 

Tagy článku

SECURITY magazín je ve své tištěné podobě první a jediný český odborný časopis o komerční bezpečnosti a vychází od roku 1994. SECURITY magazín se orientuje především na profesionály v přímém výkonu služby v soukromých bezpečnostních agenturách a ve firmách, které poskytují technické bezpečnostní služby. Je určen také manažerům, kteří uvedené služby prodávají a řídí a bezpečnostním specialistům, kteří bezpečnostní služby nakupují v soukromém i státním sektoru. Zkušenosti a informace v SECURITY magazínu jsou ale určeny i laické veřejnosti, potenciálním zákazníkům, kteří o bezpečnosti velmi často mluví a ne vždy jí rozumí nebo chápou její specifika. SECURITY magazín chce tradiční spoluprací s akademickým prostředím a experty v oboru dokázat, že komerční bezpečnost je multioborová disciplína, úzce propojená požadavky norem a předpisů a je v mnoha ohledech založena na moderních vyspělých technologiích, které mohou instalovat a provozovat pouze vzdělaní specialisté.