foto: James Case / Flickr/Bejrút 1982
Komentář: Každý poražený by si měl vzít ponaučení a při napadení Izraele to platí dvojnásobně. Jako reakci na útok Hizballáhu by mohl židovský stát zvážit oprášení plánu „Velká borovice“, který v 80. letech zpracoval a bez vědomí Knesetu a vlády uskutečnil někdejší ministr obrany Ariel Šaron.
Kdo nezná historii, je nucen ji opakovat – praví staré přísloví. Kdykoli se historicky nepřítel rozhodl zaútočit na Izrael, ztratil následně kus území, o obětech a technice nemluvě. Stalo se tak v první arabsko-izraelské válce, kdy získal Izrael území, která měla být původně přidělena palestinskému státu podle plánu OSN, tedy část Jeruzaléma, Galilejského jezera, Negevské pouště a dalších oblastí, tak v Šestidenní válce, kdy dobyl Západníh břeh Jordánu, Pásmo Gazy, část Sinaje a strategické Golanské výšiny. Koneckonců k územnímu zisku došlo i při Jomkipurské válce. Jestli chce Hizballáh zkoušet jeho trpělivost podobně jako Organizace pro osvobození Palestiny (OOP), se zlou by se mohl potázat.
Jsou kostky vrženy?
Hora Meron poblíž hranic s Libanonem, na které sídlí izraelská vojenská základna, se před několika dny stala terčem raket militantního hnutí Hizballáh. Zprvu oslavovaný zásah nepřítele se přesto ukázal jako neúčinný, neboť nedokázal vyřadit „oči státu“, které hlídají vzdušný systém nad Izraelem. Pohotově totiž naběhly záložní systémy. Vedení Hizballáhu na následně zveřejněném videu uvedlo, že se jednalo odvetu za nedávné zabití zástupce šéfa Hamásu Sáliha Arúrího v Libanonu. Proti Hamásu vede Izrael od loňského teroristického úroku, který si vyžádal přes 1200 obětí z řad civilistů, vyhlazovací válku.
Opětovná palba
Jak se mohl Hizballáh bleskurychle přesvědčit, odplata netrvala dlouho. Izraelská armáda podnikla několik odvetných útoků na dva významné vojenské objekty a zabila velitele praporu Radván, elitní jednotky libanonského hnutí. „Hizballáh se rozhodl vstoupit do této války a platí za to stále víc. V sobotu za to zaplatil sedmi životy, v neděli dvěma velmi, velmi důležitými cíli,“ komentoval protiútok náčelník izraelského generálního štábu Herci Halevi. A podle něj je jeho země připravena na válku s Hizballáhem, který sice sice ve volbách v roce 2022 ztratil parlamentní většinu Libanonu, ale i tak spolu se spojenci disponuje 62 křesly, což představuje politicky nezanedbatelnou sílu, nehledě na vojenskou frakci teroristického hnutí.
Malá nebo velká borovice
Ozbrojené útoky mezi Libanonem, na jehož území působila Organizace pro osvobození Palestiny, a Izraelem se od počátku 80. let staly běžnou součástí agendy obou států. Problém se rozhodl v srpnu 1981 definitivně vyřešit izraelský ministr obrany Ariel Šaron, který zastával názor že „... libanonský problém musí být vyřešen jednou provždy...“ Rozšířil již předem připravený plán na invazi do Libanonu, s krycím názvem Operace borovice, který ve skutečnosti obsahoval dva možné scénáře, měkký postupný a tvrdý. Plán „Velké borovice“, počítal s obsazením velké části Libanonu až k dálnici Bejrút - Damašek a jejím přetnutím. Tento nápad se však zdál moc i na Izraelskou vládu a Šaron tedy dále předkládal ministrům jen plány Operace Malá borovice, tedy dílčí, postupné kroky. Nicméně generální štáb byl v utajení Šaronem pověřen rozpracováním plánu Velká borovice, k čemuž následně došlo. Velmi výztižně se o operaci píše v knize Mossad, izraelské tajné války.
Bezpečnostní situace nadále gradovala vzájemnými provokacemi, ostřelováním území a zabíjením diplomatů. Proto se Izrael v roce 1982, rozhodl vstoupit do Libanonu s cílem vytvořit bezpečnostní zónu. Za sedm dní od vpádu došlo k naplnění cíle a dálnice Bejrút Damašek byla přerušena, území zabráno. Izrael v největším vzdušném souboji proudových letadel neztratil ani jedno, zatímco Libanon a jeho spojenec Sýrie 50. Izraelské jednotky dosáhly předměstí Bejrútu a zahájily jeho obléhání. Izrael si nakonec silou vymohl odsun 15 000 příslušníků OOP a Sýrie z Bejrútu, kteří se na lodích přeplavili do okolních států Libanonu, Sýrie, Iráku, Súdánu, Severního a Jižního Jemenu a Tunisu. Odhaduje se, že během války bylo zabito kolem 17 825 Arabů, Izrael během celého konfliktu ztratil „pouhých“ 675 vojáků.
Tagy