Autor fotografie: Koláž: Redakce|Popisek: Lukáš Wagenknecht, Zdeněk Hřib
Komentář: Piráti otřesení nedávným vynuceným odchodem z vlády budou v sobotu rozhodovat na sjezdu o novém vedení. Rozhodne se mezi Lukášem Wagenknechtem a Zdeňkem Hřibem.
Svou kandidaturu ohlásilo šest politiků, z nichž dva jsou všeobecně považováni za favority. Exsenátor Lukáš Wagenknecht a exprimátor Zdeněk Hřib. Nahlédnuto nejen z perspektivy aktuálních událostí jde o velmi odlišné osobnosti s velmi odlišnými příběhy a přístupy. Dnešní situaci předcházelo Pyrrhovo vítězství ve volbách do Sněmovny v roce 2021, kdy pirátské kandidáty přeskákali jejich koaliční partneři ze STAN díky preferenčním hlasům, neúspěch v evropských volbách, neúspěch v senátních a krajských volbách, a hned v zápětí velmi zdrženlivě řečeno nedůstojné zúčtování s vicepremiérem Bartošem, které rozehrál premiér Fiala (ODS).
Problém digitalizace stavebního řízení bude tématem ještě dlouhou dobu a nelze zpochybnit, že k celému problému přistoupil expředseda Pirátů snad naivně, snad nezodpovědně, snad s přílišným sebevědomím, a v každém případě bez přijatelného výsledku. Současně, a toto téma pomalu odvál čas, bychom ale neměli zapomenout ani na to, jakým způsobem a v jaké chvíli se premiér odhodlal k důraznému kroku a řezu. Pachuť a hořkost zůstala na mnoha stranách, a prostředky, které premiér při „řešení“ problému na MMR zvolil, zřejmě patří k důvodům, pro něž je všeobecně nízká důvěra občanů v jeho vládu.
Hřib chce mířit na liberální voliče. Wagenknecht na střední třídu
Účty ovšem bude skládat definitivně až příští rok v nadcházejících volbách. Piráti je museli složit prakticky ihned. Přišli o dosavadní vedení a svého předsedu, který byl jejich tváří dlouhé roky. Cílem sobotního sjezdu je z jejich pohledu nepochybně se znovu postavit na nohy. Jejich volební potenciál zůstává významný a ač se tak nemusí na první pohled vypadat, rozhodně naději i nadále do celostátní politiky promlouvat mají. Odchod do opozice z nepopulární vlády jim paradoxně může pomoci. Podmínkou úspěchu bude autentická, uvěřitelná a důsledná politika. Odhlédneme-li, při vší úctě, od čtyř dalších pretendentů pirátského trůnu, rozhodovat budou Piráti o tom, zda v jejich čele stane exsenátor Lukáš Wagenknecht, nebo exprimátor Prahy Zděnek Hřib.
Zatímco Zdeněk Hřib ve své vizi přímo hovoří o liberálních voličích, kterým „musíme umět dát to, co od nás chtějí“, Lukáš Wagenknecht je ve svých předsjezdových vyjádřeních na první pohled čitelnější a nesoustředí se na jedinou voličskou skupinu – o jejíž přízeň ostatně v České republice usiluje mnoho různých subjektů od parlamentních TOP09 či STAN po neparlamentní Zelené: „Jsme přece ti, kteří chtějí svobodu, efektivní stát, přístup založený na datech, pravdu a spravedlnost,“ říká. A chce se zaměřit na „miliony zaměstnanců a živnostníků“, na zdravou střední třídu, která v České republice „slábne“. Ještě před pár roky by se asi leckdo tvářil velmi překvapeně, že právě Piráti chtějí oslovovat živnostníky.
Ovšem po zkušenosti s reálnou politikou současné vlády vůči tomuto stavu se nezdá být takové téma zcela bezperspektivní. Určitá mezera na politickém trhu v tomto ohledu skutečně existuje. Podstatné je, čím se ji kdo pokusí vyplnit a jak důvěryhodně. „Nutné jsou hospodářské reformy a větší podpora podnikatelů, kteří vytvářejí vysokou přidanou hodnotu. Podnikatelé, rodiny s dětmi i ti, kteří žijí sami, musí vědět, že hájíme právě jejich zájmy a že jsme pro podporu těch, kteří pomocnou ruku opravdu potřebují.“
Lukáš Wagenknecht: odvaha, věcnost a slušnost
A důvěryhodnost je hodnota, která může v sobotním pirátském rozhodování sehrát zásadní roli. Stojí zde proti sobě exsenátor s bohatými zkušenostmi auditora, který v létě s velkým důrazem a ohlasem i ve významným zahraničních médiích otevřel kauzu předražené dělostřelecké munice dodávané bránící se Ukrajině. Definitivní odpověď na to, do jaké míry je problém skutečně objasněn a vysvětlen, získáme možná až s větším časovým odstupem. V současnosti jde o utajované informace a téma skončilo po prezentaci souvislostí ministerských úředníků před senátory a poslanci příslušných výboru do jisté míry u ledu.
Lukáši Wageknechtovi ale nelze upřít ani odvahu, s níž problém zvedl, ani přehlédnout nespravedlivou nálepku, kterou obratem získal v dojemné shodě od ministrů i velkých médií. Jeho motivací od začátku byla efektivita vojenské pomoci Ukrajině a její zvýšení. Kontrola možných nepravostí, vyvození důsledků, náprava. Místo toho mu bylo vytčeno, že jedná v ruském zájmu, proti českým zájmům, proti ukrajinským zájmům. Cokoli si kdo o Wagenknechtově zprávě a následném dění ve věci české muniční iniciativy myslí, ve srovnání s tím, o čem se hovoří v souvislosti s náměstkem primátora Zdeňkem Hřibem, jde o řádově zásadnější téma. A nemáme na mysli zrovna absurdní twitterovou výměnu o podcastu paní Lindy B. o ženském orgasmu, do které se Hřib zapojil velmi trapným až nedůstojným způsobem.
Zdeněk Hřib: já nic, já jen primátor a náměstek pro dopravu
V polovině října v pražském dopravním podniku zasahovala policie. Zadržela ředitele Witowského a titulky hlásaly, že Hřib chce jeho rezignaci. Podle něj nebylo při výši ředitelova platu a odpovídající manažerské odpovědnosti možné, „aby mu po budově podnikou každou chvíli pobíhala policie“. Sám na sebe ovšem poněkud zapomněl – je předsedou dozorčí rady podniku, po jehož budově „každou chvíli pobíhá policie“, a dopravu má v gesci dva roky z pozice náměstka a čtyři roky stál v čele hlavního města jako primátor. Buď skutečně o problémech v DPP nic nevěděl, a pak je na místě se ptát, jak kompetnetně se v oblasti městské dopravy pohybuje a s kým o čem jedná, anebo věděl, a pak bude zřejmě výhledově dostávat otázky jiného charakteru. Tak či onak, jeho situace příliš nelícuje s deklarovanými pirátskými hodnotami transparentnosti a odpovědnosti.
Lukáš Wagenknecht komentoval situaci takto: „Dopravní podnik, nekonečný příběh. V roce 2013 jsem dělal audit DP a přišel na díru v řádu miliard korun. Tak mě vyhodili. Je rok 2024. Nefunkční vnitřní kontrolní systém městské společnosti nejenom u zakázek na výstavbu metra jede vesele dál. Očividně k žádné změně dodnes nedošlo.“ Nedošlo k žádné změně, nefunkční vnitřní kontrolní systém jede vesele dál.
Zdá se, že rozdíly mezi Lukášem Wagenknechtem a Zdeňkem Hřibem jsou skutečně velké. Stojí zde důraz na kontrolu nakládání s veřejnými prostředky (Wagenknecht byl předsedou příšlušné komise Senátu) a slova o podpoře střední třídy proti nefunkčním kontrolním mechanismům v DPP a jakési ultraliberální městské ideologii, která mj. (a snad neúmyslně?) chatrnou koordinací prací, velkorysými termíny a třeba i malováním cyklopruhů kdekoli ztrpčuje život Pražanům (nikoli „řidičům“, ale Pražanům, i návštěvníkům města). S Wagenknechtem v čele mají Piráti šanci oslovit nespokojené voliče, kteří chtějí řádné fungování veřejných služeb, jejich kontrolu a liberalismus ve více tradičním smyslu slova. S Hřibem se vydají více vlevo směrem k arogantním ideologiím rozmazlených obyvatel některých pražských městských částí, a jejich pirátská chuť kontrolovat mocné, ztratí zbytky důvěryhodnosti.