Die Welt vyzpovídal somálského piráta, který si v Německu odseděl trest – a poté se zde usadil.
Desetičlenná skupina somálských pirátů přepadla na jaře roku 2010 ve vzdálenosti 900 kilometrů od afrického pobřeží německou nákladní loď Taipan.Posádka lodi se zavřela do chráněné místnosti a přivolala na pomoc nedaleké nizozemské vojenské plavidlo. Nizozemská marína na obsazenou loď zaútočila a po krátkém boji se Somálci, vyzbrojení raketomety a kalašnikovy, raději vzdali.
Trochu chaotické video z akce, mluvené vesměs holandsky, najdete zde:
Zajatí piráti byli převezeni do Hamburku, kde je německý soud v roce 2012 uznal vinnými. Tři nejmladší dostali „Jugendstrafe“, lehčí tresty do dvou let vězení, protože v době spáchání činu neměli ještě 21 let. (Jejich věk ovšem nebyl zjištěn z nějaké profesní karty piráta; tento článek zmiňuje, že byl jen odhadnut. Věčně se opakující téma německé justice.) Zbytek si odnesl mezi šesti a sedmi lety odnětí svobody. Mimochodem, byl to první hamburský proces proti pirátům po šesti stech letech.
Píše se rok 2018. Co se s odsouzenými piráty mezitím stalo? Na to odpovídá dnešní článek v Die Welt „Přišel jako pirát, zůstal jako uprchlík„. Stručně:
- všichni už mají svoje tresty za sebou,
- čtyři se vrátili do Somálska a německý stát jim přispěl na letenku,
- jeden se přestěhoval do Švédska,
- pět jich požádalo v Německu o azyl a ač jim nebyl udělen, dostali tzv. Duldung, periodicky obnovovaný příslib, že je německé úřady nedeportují, a k němu rovněž přiměřené sociální dávky.
Celou záležitost rozvířila v hamburském senátu opoziční AfD. Problém je jednoduchý: somálský zastupitelský úřad nechce svým nezdárným krajanům vystavit nové pasy, tudíž je Německo v souladu se svým právem musí trpět na svém území a živit je. Somálsko akceptuje zpátky pouze ty občany, kteří požádají o návrat dobrovolně. Dá se tedy čekat, že oněch pět bude v Hamburku ještě nějakou dobu doma.
psali jsme: Tahanice o Brexit II.
Novináři z Die Welt jednoho z nich našli a vyzpovídali. Nepřekvapivě nechtěl být uveden v novinách plným jménem, vystupuje tedy ve článku pod přezdívkou Abdi. „Abdi“ se v Německu oženil podle islámského práva a narodila se mu zde dcera. To mu dává šanci, že nebude odsunut vůbec, protože právně řečeno, má rodinný vztah k osobám, které jsou na německém území legálně. (Žena má povolení k pobytu.)
„Ve vězení se mi žilo, jako ještě nikdy,“ vypráví Abdi novinářům z Weltu. „Žádné granáty, nikdo na mě nestřílel. Chodili mě navštěvovat lidé z organizace Kein Mensch ist illegal.“ Rozčiluje jej však skutečnost, že se na něj AfD v senátu vyptávala. „Naučil jsem se německy, založil rodinu, a pořád mě redukují jenom na to, že jsem pirát.“
Jelikož o piráta s malým p přeci jen zaměstnavatelé moc nestojí, žije Abdi ze sociálních dávek ve výši zhruba 1000 euro měsíčně. Část z těchto peněz jde rovnou na nájem a zdravotní pojištění, do ruky dostane 416 euro. Vlastní příjem podle úředních papírů, které dostali novináři z Weltu k nahlédnutí: 0.
Komentář MK. Ne, tenhle systém není dobrý, umožňuje-li takové excesy. A lhostejno, jakými velkými ideály se přitom zaštiťuje a jak vznešenými vavříny se přitom sám věnčí.
psali jsme: Zpackaná švédská integrace migrantů mění politickou mapu
Pirátství za použití zbraní bývalo hrdelním zločinem. I dnes bych za něj čekal – vzhledem k tomu, jak závažný čin to je – plus mínus doživotí, jako je tomu ve Velké Británii nebo Spojených státech amerických.
Celý ten koncept, že přivezete posádku pirátské lodi z jedné z nejprimitivnějších zemí světa do jedné z těch nejbohatších, uložíte jim pak tresty srovnatelné s něčím, co by dostal běžný Hans za daňový únik střední velikosti, a pak jim na dobu neurčitou zajistíte ze státní kasy kvalitu života, o které si jejich mírumilovnější krajané v Africe mohou nechat leda zdát, to je … šílenství.
Autor: Marian Kechlibar
//kechlibar.net/wordpress