Zachránit lidský život je skvělý pocit

Zachránit lidský život je skvělý pocit
Popisek: Ilustrační obrázek
18 / 10 / 2016, 09:15

Znáte ten strašný pocit beznaděje, když chcete pomoci někomu, koho milujete, a nevíte jak. Já tento pocit mám zafixovaný od dětství. Když mi bylo 13 let, byl jsem se svým strýcem na zahradě jeho rodinného domu.

Strýc byl strašně fajn chlap, a já u něj trávil každé letní prázdniny. Ani nevím, jak se to stalo, jednoho dne se strýc náhle zamotal a upadl na zem. Nereagoval na nic, a já, celý vyděšený, jsem běžel pro matku. Když viděla, že je její bratr v bezvědomí, okamžitě běžela zavolat záchranku, zatímco já stál u svého strýce, brečel jako želva a zoufale jsem přemýšlel, jestli bych přece jen nemohl něco udělat, nějak mu pomoci. I když jsem byl ještě kluk, už jsem chápal, že v podobných situacích jde o minuty.

Po nějaké době přijela sanitka, nevím za jak dlouho, ale vzhledem k tomu, že jsme byli v malé moravské vísce, daleko od civilizace, tak to nějaký čas trvalo. Doktor se snažil dělat, co mohl, oživovali ho na místě a pak ho odvezli do nemocnice. Bohužel strýc zemřel. Byla to pro mě strašná rána.

Když jsem se dozvěděl, že kdybychom s matkou nasadili masáž srdce, tak strýcova šance na přežití by byla výrazně vyšší, ve mně uzrálo rozhodnutí. Slíbil jsem sám sobě, že udělám vše proto, abych se již nikdy nedostal do situace, kdy nebudu vědět, jak pomoci zraněnému člověku. Původně jsem chtěl být záchranářem, jezdit se sanitkou a pomáhat lidem, ale život to naplánoval jinak. Našel jsem zálibu v IT a stal se ze mě programátor. Svému rozhodnutí jsem však zůstal věrný. O zdravovědu a první pomoc jsem se začal zajímat ve svém volném čase. Zajímal jsem se o tématiku první pomoci, byl jsem na různých kurzech, a to u soukromých společností i na kurzech pořádaných Červeným křížem. Z každého jsem si odnesl něco, někde to bylo zajímavější, někde čistá teorie bez praktických ukázek. Do těchto kurzů jsem investoval nemalé peníze, nikdy jsem toho ale nelitoval a věděl jsem, že i když to už v životě nepoužiji, tak už nikdy nebudu stát bezradně nad bezvládným tělem. 

Před dvěma týdny jsem se vracel z práce pozdě večer domů. Byl jsem unavený a už jsem se těšil na ženu a děti. Bydlím v malé vesnici, kousek za Prahou, takže domů jezdím po okresce, v podstatě bez provozu. Byl jsem zabrán do svých myšlenek a málem jsem si nevšiml vozidla mimo cestu. Nebylo nabourané, ale bylo v takové podivné pozici, že jsem raději zastavil. Když jsem přiběhl k autu, uviděl jsem za volantem sedět muže tak okolo 70 let, který nevykazoval známky života. Na moje oslovení nereagoval, a když jsem se mu pokusil nahmátnout tep, tak jsem žádný nenašel. V ten okamžik mi bylo opět 13, a já stál nad svým umírajícím strýcem. Tentokrát jsem ale už věděl, co mám dělat. Odepnul jsem pásy a vzpomněl jsem si, jak vytáhnout člověk z auta, přesně tak, jak jsme si to před pár měsíci zkoušeli na kurzech Thor Tactical.

Muže jsem položil na zem a vybavila se mi rada zdravotní sestry z kurzu Červeného kříže: „Zapněte si mobil na hlasito a volejte 155“.

Zaklonil jsem mu hlavu, začal jsem s masáží srdce a s umělým dýcháním. Během této činnosti jsem se spojil s dispečinkem záchranné služby a navigoval sanitku k místu nehody. Nevím, za jakou dobu sanitka dorazila, ale byli tam rychle. Posádka sanitky převzala péči o muže a odvezla ho do nemocnice. Doktor mi poděkoval za poskytnutou první pomoc a řekl mi, že jsem mu pravděpodobně zachránil život. Později jsem se dozvěděl, že muž přežil. Nevím, jestli to bylo skutečně mou pomocí nebo měl jenom štěstí. V ten okamžik jsem ale věděl, že slib, který jsem dal sám sobě nad tělem mrtvého strýce, jsem splnil. Touto cestou bych chtěl poděkovat všem, kdo provozují kurzy první pomoci, a učí lidi zachraňovat životy. Možná to může znít trochu pateticky, ale ten pocit, že tentokrát jsem mohl udělat víc, než jen bezmocně sledovat, jak někdo prohrává boj s časem, to je k nezaplacení.

Tagy článku

SECURITY magazín je ve své tištěné podobě první a jediný český odborný časopis o komerční bezpečnosti a vychází od roku 1994. SECURITY magazín se orientuje především na profesionály v přímém výkonu služby v soukromých bezpečnostních agenturách a ve firmách, které poskytují technické bezpečnostní služby. Je určen také manažerům, kteří uvedené služby prodávají a řídí a bezpečnostním specialistům, kteří bezpečnostní služby nakupují v soukromém i státním sektoru. Zkušenosti a informace v SECURITY magazínu jsou ale určeny i laické veřejnosti, potenciálním zákazníkům, kteří o bezpečnosti velmi často mluví a ne vždy jí rozumí nebo chápou její specifika. SECURITY magazín chce tradiční spoluprací s akademickým prostředím a experty v oboru dokázat, že komerční bezpečnost je multioborová disciplína, úzce propojená požadavky norem a předpisů a je v mnoha ohledech založena na moderních vyspělých technologiích, které mohou instalovat a provozovat pouze vzdělaní specialisté.

Cookies nám pomáhají k Vaší spokojenosti

Tento web používá soubory cookies k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti.
Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.

Další informace