Tak do třetice! Po zákazu prodeje knihy „Mein Kampf“ od Adolfa Hitlera (2000), knihy „Vražda v Egyptě“ od Ondřeje Höppnera (2014) nyní došlo k zákazu díla „Na cestách se Slavíkem“ od Jiřího Krušiny (2018). Případ se dostane v nejbližších dnech před soud.
Ve všech třech případech byl důvodem zákazu knih jakýsi „vyšší zájem“, maskovaný záminkou „zakázané ideologie“ nebo neexistujících „autorských práv“. Případ knihy o Gottovi, pokud Mistr uspěje, může významně ovlivit právní situaci v českém bulváru, který dosud může prakticky vše.
Novinář Krušina, fanoušek Karla Gotta (79) z malého města, sestavil knihu „Na cestách se slavíkem“ ze svých zážitků a fotek, které pořídil během deseti let, kdy cestoval s Gottem po koncertech (v Evropě i USA). Není pochyb o tom, že ho k napsání vedl nejen obdiv ke Karlovi, ale také přirozená touha na prodeji knihy, tak trochu zbohatnout.
Jenže tvrdě narazil, což se projevilo naplno v den vydání knihy letos 27. září, kdy se měl odehrát křest knihy „Na cestách se slavíkem“. Ze slavných lidí odřekli všichni, především pak „kmotrové“ Jiří Štaidl a Jitka Zelenková. Karel Gott, respektive jeho management v čele manželkou Ivankou, všechny pozvané obvolal a vysvětlil jim, že mistr jejich účast na křtu knihy nepřeje.
„V souvislosti s chystanou knihou jsem se snažil Karla Gotta mnohokrát kontaktovat. Psal jsem maily, posílal SMS, volal, nechával vzkazy u jeho týmu i u přátel a příbuzných. Také vydavatel mé knihy se s ním několikrát pokoušel marně spojit," popsal Jiří Krušina svou situaci.
psali jsme: Zpěvačka Hana Hegerová: Půl roku v kriminále kvůli zpronevěře závratné částky. Kvůli penězům Karla Gotta jí hrozilo až deset let
Vykladetel knihy Na cestách se slavíkem“ nabízel Gottovu managementu půl milionu korun pro Mistra, když bude s knihou souhlasit. „Žádnou odpověď jsme nedostali, ani nevím, jestli mu to vyřídili,“ říká vydavatel Jan Ambra.
Že tam bude nějaký problém, zřejmě tušil autor knihy „Na cestách se slavíkem“ ještě před pokusem o vydání – zřejmě proto kniha neobsahuje v názvu jméno „Gott“. Zde zřejmě vydavatel cítil problém (ochranná známka) a tak tam dali jen obecné „slavík“. A to i přesto, že jde o nechtěný dvojmysl, který do titulů nepatří – „Slavík“ je nejen označení pro nositele titulů ze soutěže „Zlatý (Český) slavík“, ale také přístroj při tracheostomii (vývod z průdušnice krkem). Což je něco jako nejhorší noční můra všech zpěváků. Takže – Jejda!
Důvodem Gottova odmítnutí knihy však nebyl její zpackaný název. Mistr údajně chápe knihu jako zásah do svého soukromí. A to zřejmě jako zásah brutální a devastující. Proto se vymezil nejen proti křtu, ale najal si i právníka (Petr Ostrouchov), aby knihu smetl z povrchu zemského.
Právní bitva to bude zajímavá, a to nejen proto, že autora knihy hájí JUDr. Jana Rejžková, advokátka nejslavnějšího českého vězně Petra Kramného. Karel Gott totiž se při pořizování snímků Jiřího Krušiny nijak nebránil, neprotestoval, naopak ochotně pózoval – vlastně jak jinak, když si tam Krušinu pozval. Nemůže být tedy ani řeči o tom, že by šlo o focení „proti jeho vůli“.
Ostatně i kdyby – stejně by byl majitelem fotek jejich autor, tedy Krušina – pokud je nefotil pro deník Blesk, kde byl zaměstnán a posléze „odešel“. Fotky nejsou majetkem toho, kdo je focen, ale autora – pokud je prokazatelně nepořizoval pro svého zaměstnavatele, tedy deník Blesk. což je Krušinův případ: Na výlety s Gottem si bral v redakci dovolenou.
Mistrovi (tedy jeho managementu, resp. manželce Ivaně) vadí například i to, že v popiscích některých snímků je použit familierní výraz „Kája“ a spousta dalších, s odpuštěním – pitomostí.
Na věrohodnosti verze o invazi do soukromí jistě nepřidá ani fakt, že Gott sám v minulosti zásoboval bulvární média stovkami fotek ze svého soukromého alba, na kterých byl například v plavkách nebo s polonahou ženou.
Mistr (resp. jeho management a manželka Ivana) si nechal zaregistrovat jako ochrannou zmánku nejen své jméno, ale údajně nově prý i související výrazy (např. Zlatý hlas z Prahy apod.). Vše i intencích známého vtipu: „Gustáv Husák je nevýznamný politik z éry Karla Gotta“.
Pokud by soud uznal uveřejnění snímků jako zásah do soukromí, pak by tím otevřel otázku, zda není mimo zákon celý svět (nejen) bulvárních médií. Zda by neměl bulvár před uveřejněním jakékoli fotky známé osobnosti nejprve požádat o její souhlas.
V důsledku toho by sice bulvár nezanikl, ale musel by se zásadně transformovat - například do německého modelu, kdy lze uveřejňovat snímky celebrit jen v kontextu s jejich povoláním (na koncertě, na červeném koberci apod.). Důsledkem by byl propad již tak klesajícího nákladu.
Gott (a jeho management, resp. manželka Ivanka) tedy zřejmě se svou žalobou neuspěje a ještě udělá knize reklamu, byť v ní není nic kontroverzního a na většině snímků je jen někde stojící Karel s pugétem nebo bez. Nechme se však překvapit, cesty práva jsou křivolaké a Karel je veliký.
Kniha Ondřeje Höppnera „Vražda v Egyptě“, tedy druhá zakázaná po „Mein Kampf“, měla podobný, s bulvárem také velmi úzce propletený osud. Tehdejšímu vydavateli deníku Blesk se podařilo soudně nepustit již vytištěnou knihu na pulty pod záminkou autorských práv k fotografii, která v knize vůbec nebyla.
psali jsme: Král Miki Volek: Rok v německém kriminálu za knihy o vzpouře proti státu a jeho hořký konec v osamění v kaluži krve
Skutečný důvod byl jasný – deník Blesk je (spolu)autorem verze, že je Petr Kramný vrah a kniha mu nasazovala psí hlavu, když dokazovala pravý opak. Je pikantní, že novinář Ondřej Höppner je považovaný za zakladatele bulváru u nás, když řídil mimo jiné například týdeník Spy a založil deník Aha (který dnes sídlí ve stejné místnosti jako deník Blesk) a před vydáním knihy o Kramném pracoval i jako šéfredaktor Nedělního Blesku. Inu, s čím kdo zachází...
Kniha „Mein Kampf“, kterou vydal nakladatel Michal Zítko, se objevila na pultech v roce 2000. Po trestním oznámení na něj kniha začala být z trhu stahována, ale než se to podařilo, prodalo se asi 100 tisíc výtisků. Soud napařil Zítkovi pokutu dva miliony a zákaz činnosti, ale po odvolání vše zrušil.
Bylo by milé, kdyby novináře Krušinu přivítali kolegové z redakce deníku Blesk (kde dříve pracoval – a psal články o Gottovi) před budovou soudu s banji v rukou a zazpívali mu Mistrův hit „Kávu si osladím“ s textem „Já mu to osladím, o trochu víc, svý banjo naladím, a jinak nic...“
Autor: Filip Macecha