Poslanecká sněmovna České republiky chce prosadit zákon, který by měl zrušit veřejné sokolnické prezentace. Jedná se o zákon omezující účinkování volně žijících druhů zvířat v divadelním a varietním představení, televizním programu a filmu nebo podobném veřejném představení. Vzhledem k formulaci tohoto návrhu zákona se budou omezení týkat i zvířat jako jsou papoušci, psi nebo i koně.
Ukázky a osvětová činnost je nedílnou součástí sokolnictví a kromě toho, že veřejnost by ztratila pojem o sokolnictví, skončily by např. besedy ve školách, ukázky na dětských dnech, v zoologických zahradách, při historických slavnostech i veškerá další osvětová činnost, která se kolem sokolnictví provádí.
Sokolnictví je tradice v lidské společnosti přetrvávající několik tisíc let a je jako způsob lovu Českou republikou chráněný statek nehmotného kulturního dědictví zapsaný jak na národním seznamu kulturního dědictví, tak na seznamu nehmotného kulturního dědictví UNESCO. V květnu 2020 proběhne na Pražském hradě mezinárodní oslava 10. výročí tohoto významného zapsání naší kulturní památky na seznam UNESCO a my na tuto tradici spolupráce člověka a zvířete můžeme být náležitě hrdí.
Sokolnictví jako takové, tedy technika lovu, je z "problematického" návrhu vyjmuto. Michael Budera ovšem srozumitelně vysvětluje, že to nestačí a hrozba pro sokolníky tím nemizí:
Na ukázkách ve většině případů vystupují dravci, kteří buď nesplňují definici "loveckého dravce" dle zákona o myslivosti, nebo dravci, kteří se k lovu nepoužívají. Např. orel mořský, orel bělohlavý, orel východní - kamčatský, karančo jižní, všechny druhy supů, všechny druhy sov, které jsou velmi oblíbené, stejně jako zástupci krkavcovitých ptáků.
Ve školách, školkách, domovech seniorů atp. se navíc běžně při ukázkách a k výuce používají i papoušci nebo jakékoliv jiné druhy "volně žijících živočichů", které je nutné pro tento účel speciálně cvičit, což zdaleka neznamená je "drezúrovat" nebo nějak "trápit".
A nejde jen o tyto ukázky. Týká se to i "výkonu v televizním nebo podobném veřejném představení". Pozměňovacím návrhem už by do budoucna nebylo možné dotočit jakékoliv volné pokračování „Tuláčka“, „Vydrýska“, „Pruhovaných kamarádů“ a dalších krásných pořadů pro děti. A co „Rumburak“, „Méďové“ nebo „Rozárka“ v pohádce o Popelce? Nic z toho není samozřejmě "výcvik loveckého dravce chovaného k sokolnictví". Implementací navrhované právní úpravy by mohli přijít o práci pro naše i zahraniční filmové štáby špičkoví odborníci nejen z oblasti sokolnictví. Návrh tedy vypadá na první pohled celkem "neškodně" pro sokolnictví, ale ve svém důsledku by byl likvidační nejen pro něj, ale také pro další oblasti, které jsou existenčně závislé na lidech milujících své svěřence a kteří jsou na druhou stranu existenčně závislí na nich.
Autor: Karolína Kratochvílová, Michael Budera
Můžete podepsat petici proti zákazu sokolnictví.