Stále pro Vás sledujeme dění kolem legislativní přípravy zákona o bezpečnostních činnostech, jenž by měl tomuto okruhu podnikání v Česku dát samostatný právní rámec.
Záměr vlády v programovém prohlášení se dá shrnout dvěma slovy „zregulovat“ a „kontrolovat“. O zvýšení kvality, odstranění nekalé soutěže a zneužívání státních subvencí na zdravotně postižené není ani řeč. Zajímavé aktivity se však vyskytují i okolo samotné přípravy zákona, kterým bylo pověřeno vnitro, konkrétně samostatné oddělení pro soukromé bezpečnostní služby. Jako orgán státní správy zahájil na počátku své činnosti a v průběhu přípravy ještě několikrát zopakoval diskuzní kolokvia s odbornou veřejností, aby zákon dostal její podporu. A zde „padla kosa na kámen“. Ukázala se obrovská nejednotnost a protichůdnost požadavků, které byly ze strany diskutujících vznášeny. Všechny diskuze, které proběhly na různých místech a pod různými záštitami měly stejný výsledek – rozpory a touhu zákon využít k likvidaci početné konkurence. Velcí hráči na trhu poskytovatelů bezpečnostních služeb, reprezentováni zástupnými odborníky a reprezentanti rozličných profesních uskupení se utkávali před zraky odpovědných pracovníků vnitra i zákonodárců.
Nejaktivnější v diskuzích byla bezpečnostní sekce Hospodářské komory, která si nárokovala mandát většiny trhu a nakonec se ukazuje, že reprezentuje jen názory několika osob v jejím čele a na názory komunity se neptá, dokonce viditelně vystupuje proti nim. Bohužel, HKČR je povinné legislativní připomínkové místo a její názory jsou tak pro mnoho zákonodárců směrodatné. Bezpečnostní sekce je tak špičkou ledovce, který poukazuje na nejednotnost trhu a na snahy ovládnout tuto legislativu jako nástroje boje proti konkurenci.
Dvou shodných bodů ale již od počátku diskuzní kolokvia, i přes roztříštěnost názorů, dosahovaly a sice potřeby tento obor řešit zákonnou normou a potřebu obor kultivovat a více integrovat do bezpečnosti státu a propojovat s ochrannou měkkých cílů. Tyto nosné body, na kterých převládá obecný konsenzus jsou slučitelné i s programovým prohlášením vlády. Dalo by se tedy říci, že alespoň na tomto lze stavět. Bohužel, stal se přesný opak.
Vnitro zákon zpracovalo minimalisticky a vyhovělo tak pouze prohlášení vlády a nikterak se nezaobíralo potřebami dnešního bezpečnostního průmyslu, vývoje v oblasti bezpečnosti a bezpečnostní situace. Zkrátka zákon je hotov, ale reflektuje stav trhu v roce 2010, nikoliv současné výzvy. V důsledku tak poskytovatelům ani uživatelům nepřináší zkvalitnění služeb a garanci minimální úrovně poskytované bezpečnosti, ale přináší pouze administrativu a náklady pro současné provozovatele. Současně mnoho zpřesňujících a diskutabilních ustanovení se přesouvají do prováděcí vyhlášky, která rovněž není hotová a rovněž není s odbornou veřejností diskutována.
Není tedy divu, že v zákonodárném procesu v Poslanecké sněmovně, kam zákon zamířil v květnu, se začínají proti tomuto stavu vymezovat skupiny zákonodárců, kteří jsou s touto problematikou obeznámeni a stáli u tvorby této normy, někteří dokonce v předchozích volebních obdobích.
Výčet chyb v současném zákoně by byl asi dlouhý. Důležitý je ale fakt, že bezpečnostní komunita shodně volá po potřebě tuto oblast podnikání řešit, vyvstává potřeba zapojit komerční bezpečnost do státního aparátu (např. při ochraně kritické infrastruktury) a využít jí jako jeden z klíčových nástrojů na ochranu tzv. „měkkých cílů“. Je třeba celé bezpečnostní prostředí zkultivovat, zkvalitnit a zprůhlednit. Všechny tyto výzvy má před sebou na stole zákonodárný sbor a bezpečnostní komunita by teď měla apelovat na odpovědné zákonodárce, aby zákon buď vrátili k dopracování, nebo zásadně pozměnili, aby splňoval požadavky trhu a odborné veřejnosti a nikoli lobbystických skupin.
Tagy