Zákulisí obchodní dohody s Kanadou: Junkerovy handly, kšeftování a podezřelá platnost. Jedno veto a je konec

Obchodní dohoda mezi EU a Kanadou (CETA) je předsedou Evropské komise Junkerem prezentována jako klíč k všeobecnému rozkvětu. Schvalování však od začátku provází tlak na její okamžité přijetí beze změn. Jediný nesouhlas členského státu bude ale znamenat okamžitý konec dohody.

Těžce zkoušená pozice šéfa evropské komise Junkera by neschválením dohody CETA utrpěla další tvrdou ránu. Na její schválení proto vyvíjí enormní úsilí. Náklonnost Bulharska a Rumunska si například koupil tím, že získal příslib zrušení vízové povinnosti ze strany Kanady pro jejich občany. S obavami valonských regionů v Belgii, které dohodu déle než týden blokovali, se Junker vypořádal doprovodným prohlášením.

Smlouvu musí schválit všechny členské státy. Pro individuální rozhodování není ale žádný prostor. Známé rčení přitom říká, že ďábel je ukrytý v detailu.

Důležitým psychologickým aspektem je, že dohoda se začne uplatňovat v částech, které spadají do výlučné pravomoci EU, už od začátku roku 2017. V té době bude schvalovací kolečko teprve na začátku, a členské státy tak budou vystaveny mnohem většímu tlaku. Pro torpédování dohody, která už funguje, je totiž třeba mnohem více odvahy.

I český parlament je nyní postaven před téměř hotovou věc a to přesto, že například plénum Poslanecké sněmovny tuto otázku ani jednou řádně nediskutovalo. Nelze ani očekávat, že by se Sobotka nebo Babiš postavili čemukoli v této smlouvě. Pro oba dva jsou totiž dobré vztahy s Junkerem zásadní.