POSTAPO - kurz pro ty, kteří mají kuráž.

POSTAPO - kurz pro ty, kteří mají kuráž.
Autor fotografie: Thor Tactical|Popisek: Základní věci pro přežití
25 / 07 / 2016, 09:15

Jak probíhá kurz přežití na válečném území? A přežili byste?

Nacházíte se na území Ukrajiny, která je obsazena ruskými separatisty, dostali jste se do zajetí. Ale máte štěstí, podařilo se vám utéct. Ale jediné, co máte u sebe, je plán s vyznačenými minovými poli a možností přechodu na druhou stranu hranice, knoflíkový kompas, izotermickou folii, nůž a křesadlo. Musíte počítat s tím, že za dvacet minut po vašem útěku bude vyhlášen poplach a po okolních lesích po vás budou pátrat skupiny „ozbrojenců“, včetně policie.

Kurzem provádí instruktoři - bývalí členové SOG: Special Operations Group, speciální jednotky Armády ČR, kteří své zkušenosti získali v bojovém nasazení v Iráku a Afghánistánu.

Na mapě jsou vyznačena záložní vojenská skladiště, kde naleznete potraviny, vodu a hlavně koordináty místa, kde vás může vyzvednout záchranná skupina, čas vyzvednutí a volací znaky. Zbytek už záleží pouze na vás. Pokud to nezvládnete psychicky nebo fyzicky, tak pro ukončení celého „cvičení“ a vzdání se „nepříteli“ stačí kouzelné slovo „krleš“. Jeho vyřčení znamená, že pro vás vše končí, vzdáváte se další činnosti a organizátor vás odveze do bezpečí, do tepla. To není počítačová hra, kterou hrajete doma v obýváku, kdy máte speciální zbraně a kdy získáváte body a ještě lepší vybavení nebo snad dokonce nesmrtelnost.

Tak nějak zazněl úvodní briefing před zahájením hlavní části kurzu POSTAPO, který organizuje společnost Thor Tactical.

Aby ale vůbec účastníci tohoto kurzu mohli být „vypuštěni“ do terénu, musí všemu předcházet celodenní intenzivní příprava. Na ní jsou důkladně seznámeni se všemi možnými věcmi, které se jim během pobytu v lese a přechodu nepřátelského území mohou hodit. Musejí se například naučit základy improvizované orientace v terénu bez GPS a buzoly.

Potom následuje příprava, jak rozdělat oheň, když nemají sirky nebo zapalovač, jak si vybudovat přístřešek a jak se zahřát. Ale také je třeba jim vysvětlit zásady pohybu, jak se ukrýt před hlídkami, jak se dorozumívat a mnoho dalších užitečných informací, které se jim mohou během následujících hodin hodit. Součástí teoretické přípravy je i seznámení s nejběžnějšími druhy min a improvizovaných nástražných systémů, se kterými by se mohli setkat.

Všichni tušili, že tento kurz bude jiný, než běžné kurzy přežití. Ale reality předčila jejich očekávání. To, že je organizátoři „vyženou“ do lesa bez běžného vybavení a potravin, pouze s několika základními potřebami, to nečekal nikdo. Poslední rada, kterou slyšeli, než zmizeli ve tmě, byla „Pamatujte si, že všechno je v hlavě, je to jen otázka vůle.“

Jeden z organizátorů k tomu uvedl: „Byli jsme zvědavi, jak se ke splnění úkolu chlapi postaví. Sami máme za sebou mnoho podobných cvičení, kdy jsme byli vystavení veškerému nepohodlí a útrapám. Byli jsme vojáci, byla to naše práce a vybírat jsme si nemohli. Museli jsme splnit rozkazy, ale situace těchto chlapů je jiná, jsou zde dobrovolně a ještě za to platí. Budou mít chuť a vůli překonávat únavu, zimu, fyzickou bolest z dlouhého pochodu? Na tyto otázky jsme neznali odpověď ani my ani oni.“

Během noci se začalo měnit počasí, původní mráz, kdy bylo až -15°C vystřídala obleva, která sebou přinesla zvýšenou vlhkost. Právě toto počasí je mnohem horší než mráz, během chvíle vám promokne oblečení o boty a pobyt v terénu je mnohem obtížnější.

Okolo půlnoci začali hlídky hlásit, že "při přechodu hranice byli zadržení první narušitelé". Zadržení v tomto případě neznamenalo „ kulku do hlavy“ nebo dlouhodobý pobyt ve vězení, ale návrat o několik kilometrů zpět a další pokus o přechod. Což v tomto případě, kdy všichni již byli notně unaveni a promočeni, silně zapůsobí na morálku a musí prokázat dostatek silné vůle, aby pokračovali dál.

Ve tři hodiny ráno, zaznělo do telefonu první „ krleš“, jedna skupina to již nezvládla a požádala o ukončení. Další „krleš“ se ozval v 6 hodin ráno, kdy se jeden účastník cítil natolik vyčerpaný, že to vzdal. A to bylo vše.

Se všemi jsme se setkali až na místě vyzvednutí. Byli unavení, potrhaní, mokří, ale spokojení, že „to dali“. Na závěrečném vyhodnocení řekli, že kurz je hodně překvapil. „To co jsme zažili, tak to jsme fakt nečekali. Hodili nás do vody a my museli plavat. Na druhou stranu to bylo super, protože vyzkoušet si něco podobného sám a „bez dozoru statného ošetřovatele“, to nám dalo mnohem víc.“

Všichni, kteří se cvičení zúčastnili, bez ohledu na to, zda vydrželi až do konce nebo to „vzdali“, prokázali to nejdůležitější -  mají odvahu a kuráž. 

 

Tagy článku