Autor fotografie: http://pixabay.com/geralt|Popisek: Ilustrační foto
Proč posílit práva obětí před agresory, kteří násilím vniknou do jejich příbytku? Jeden konkrétní případ za všechny.
Jaroslav Žižka byl odsouzen na deset let za to, že se bránil člověku, který se v noci vloupal do jeho domu a vyhrožoval zabitím nejen jemu, ale i jeho družce a postiženému desetiletému synovi. Pan Žižka volal policii, ale ta nepřijela, a tak mu nezbylo než bojovat o život vlastníma rukama proti čtrnáctkrát trestanému, fyzicky zdatnému násilníkovi, který ho hodil na kulečníkový stůl, zalehl a škrtil. Pan Žižka z posledních sil šmátral kolem sebe, čím by útočníka zastavil. Našel v rohu stolu nůž a pokusil se ho bodnout do nohy. Útočník se ale prudce pohnul, rána šla do břicha, ale nebyla smrtelná. Pan Žižka seděl sedm let ve vězení.
Jak celý komplikovaný příběh, jehož výsledkem je zničený život Jaroslava Žižky začal?
Pan Žižka spal ve svém domě. O půlnoci ho vzbudila družka, že do domu vnikl zadním oknem její milenec, se kterým se den předtím rozešla a křičí, že všechny zabije. Policie, kterou pan Žižka volal na místo, nepřijela. Pan Žižka se snažil opilého souseda čtrnáctkrát trestaného za násilné trestné činy, a v době útoku čerstvě obviněného z násilí na skupině obyvatel poté, co honil své romské příbuzné s hasičskou sekerou v ruce, dostat ze svého bytu po dobrém.
Věděl, že, když se napije, nekontroluje se. Nejdříve jenom křičel, vyhrožoval a zastrašoval. „Já jsem se nebál o sebe, já jsem se bál o kluka. On mě chytil normálně tadyhle a vnesl, vrazil se mnou prostě do těch dveří a porazil mě na kulečníkovej stůl a on byl kopáč, on kopal výkopy, já jsem v jeho rukou byl jak hadrová panenka,“ popsal situaci Žižka. Proto v zoufalství hledal cokoliv, čím by útok agresora zastavil. A našel nůž. Útočníka bodl jednou, soudní znalec tvrdí dvakrát. Žádná z těchto dvou ran nebyla smrtelná. Agresor se sesunul z kulečníkového stolu, opřel se vsedě o zeď a pan Žižka běžel do jiné místnosti znovu volat policii a záchranku. Když konečně po neuvěřitelně dlouhé době policie přijela, našli policisté v těle útočníka celkem osm bodných ran. Družka pana Žižky, se kterou už v podstatě kvůli jejímu paralelnímu vztahu s útočníkem nežil, naznačila některým svědkům, dokonce i přes SMS, že jaksi vše dokonala.
Soud nicméně svědectví nepřipustil a označil pana Žižku za vraha, přestože charakter šesti bodných ran byl zcela jiný než prvních dvou. Soudkyně odsoudila pana Žižku na deset let za mříže.
Spravedlnost po česku? Policie z obvodního oddělení v Kladně nezajistila vražednou zbraň, dokonce z ní ani nesejmula otisky prstů a kriminálka se na místo činu neobtěžovala přijet. Důkaz, že pan Žižka nebyl vrahem, tak selháním orgánů činných v trestním řízení nebylo možné soudu předložit. Výhružnou sms, která zněla: „Jestli budete mluvit stane se vám to co Jurovi“, zastrašila bývalá družka pana Žižky svědky. Výsledkem bylo deset let vězení pro toho, kdo nevraždil a žádný trest pro toho, kdo zasadil útočníkovi zastavenému v jeho útoku šest ran, které byly smrtelné. Zabití v sebeobraně soud vyloučil a odsoudil pana Žižku za vraždu. Vzal mu deset let života, způsobil jeho psychické zhroucení, ve vězení sedm let seděl zničený člověk, který i dnes, po propuštění ze zdravotních důvodů, neustále znovu a znovu zkouší pochopit jak je to možné, jak funguje česká justice a spravedlnost v této zemi.
Dlouholetý pobyt ve vězení pana Žižku postupně připravil o veškerý majetek. O dům, ve kterém žil a o dům, který zdědil po rodičích. „Ten soud mě vlastně připravil o třináct miliónů korun“, řekl mi tehdy ještě ve vězení pan Žižka, dříve podnikatel, nakonec vězeň převážený na vozíku, který byl schopný dostat se těch pár kroků do návštěvní místnosti jen o berlích. Zničení jeho života je totální a nevratné. A křivdu, kterou cítí, nelze odčinit. Nejstrašnější věta, kterou slyšel od člověka z aparátu justice zněla: „Co vyvádíte? Dostal jste jen deset let. Spodní hranici trestu. Taky jste mohl dostat osmnáct let.“
Podobných obětí české justice lze najít v českých věznicích několik. A budeme je nacházet stále, dokud bude selhávat policie i soudy při prošetřování, co přesně se stalo ve vypjatých momentech, kdy někdo násilím vnikne do bytu oběti.
Zabránit řadě křivd páchaných českou justicí by přitom mohla výrazně pomoci novela zákona o nutné obraně po vzoru „můj dům, můj hrad“, která by konečně začala znevýhodňovat agresory ve prospěch obětí. Tuto novelu předložil do parlamentu poslanec David Kádner. Má být projednána na současné schůzi parlamentu. Možná by bylo dobré, aby si současní poslanci parlamentu přečetli příběh o totálním zničení pana Žižky, než o této novele budou hlasovat. Jinak se bude moci i nadále stávat, že když vás někdo doma přepadne a vy se budete bránit, překvalifikuje to soud, neschopný vyšetřit, co se opravdu stalo, na vraždu.
Jak tohle budeme vysvětlovat budoucím obětem současné české justice?
Psali jsme také: