Popisek: protiraketový systém THAAD
ANALÝZA
Od svého zvolení věnuje nový americký prezident Donald Trump soustavně velkou pozornost situaci na Dálném východě.
Připomeňme, že mezi jeho prvními zahraničními kontakty byl japonský ministerský předseda Šinzó Abe, tchajwanská prezidentka Cchaj Jing-wenová a vedení Jižní Koreje, kde sice došlo v důsledku vnitropolitických pohybů k personálním změnám, ovšem bez dopadu do zahraničněpolitické a vojenské orientace.
Také první cesty nových amerických ministrů obrany a zahraničí směřovaly do této oblasti. Důvod je jasný: upevnit alianci proti agresi Severní Koreje.
Vzrůstající komunistické nebezpečí
Termín Dálný východ je někdy používán jako synonymum pro východní Asii, která může být definována buď geograficky nebo kulturně. Sem patří především Čína, Japonsko, Korea, Tchaj-wan a Vietnam. Tato oblast je už 70 let zdrojem napětí, jehož velikost se proměňuje, řečeno s fyziky „podle rozložení sil na jednotku plochy.“ Rozpory mezi zúčastněnými hráči víceméně bublaly pod povrchem a jen občas vystřelily do prostoru, aby zneklidnily ostatní.
Mezi Japonskem a Jižní Korejí existuje řada třecích ploch, ale spojuje je společná obava ze sílícího nebezpečí, jež hrozí světu ze Severní Koreje.
Vedoucí politici v Soulu a Tokiu se sice zatím nemohou dohodnout na společném postupu, ale podepsali alespoň novou smlouvu, jež například umožňuje přímou výměnu informací tajných služeb obou států o atomovém a raketovém programu Severní Koreje. Smlouvu označila jihokorejská opozice za „bratříčkování“, protože japonské zločiny na korejském poloostrově v letech 1910 až 1945 pochopitelně vyvolávají v mnoha Korejcích dodnes silné emoce.
Oleje do ohně znovu přilila japonská ministryně obrany. Den po té, co se v USA poklonila památce obětí útoku na Pearl Harbor, vydala se po návratu do svatyně Jasukuni, jež je zasvěcena vojákům i civilistům, kteří zemřeli v boji za japonského císaře.
Podle šintoistické víry zde nyní sídlí jejich duše a zároveň je zde muzeum věnované 2. světové válce, jež podle většiny historiků historii zkresluje. Mezi více než dvěma miliony mrtvých je zde pochováno také 14 popravených japonských válečných zločinců. Není divu, že Jižní Korea i Čína považují takové návštěvy japonských politiků za odsouzeníhodnou provokaci.
A toho samozřejmě využívá komunistická Severní Korea, která nepokrytě plánuje naprosté zničení demokratické Korejské republiky v jižní části poloostrova. Severní Korea uskutečnila loni dva testy jaderných zbraní a více než 20 zkoušek balistických i jiných raket, jež by doletěly až na americké území. Ale od 8. listopadu, kdy byl novým prezidentem USA zvolen Donald Trump, severokorejský diktátor Kim Čong-un několik měsíců vyčkával.
Donald Trump, podobně jako v jiných zahraničněpolitických otázkách, totiž vysílal různé signály, jež si někdy dokonce protiřečily. Na jedné straně označil korejského komunistického vůdce za blázna a na druhé naznačil ochotu k přímým rozhovorům. Neuspořádal by pro něho prý státní banket, ale pozval by jej jen na hamburgra, řekl se svým příslovečným humorem.
Diplomatické kruhy se začátkem roku snažily pozvat severokorejskou reprezentační delegaci do USA, ale nakonec severokorejští činitelé nedostali víza a vyjednávání jsou nyní zahalena mlčením.
Jisté je, že Severní Korea chce letos úspěšně dokončit vývoj jaderné zbraně, což bude pro Donalda Trumpa jedno z hlavních ožehavých témat roku 2017.
KLDR straší svět
Americký prezident si je plně vědom vzrůstající hrozby, a proto vyslal do oblasti začátkem roku amerického ministra obrany Jima Mattise, aby uklidnil armádní špičky. Cíl cesty byl splněn.
V oblasti nadále zůstane asi 100 tisíc amerických vojáků. S Čínou se bude jednat s respektem, ale důrazně a všichni společně se zaměří na obranu před hrozbou, jež představuje komunistická Severní Korea. Ostatně z tohoto důvodu, jako varování, provedli před několika týdny Američané s Japonci společný test nové rakety na Havaji.
Tyto kroky byly zapotřebí, protože Donald Trump během své předvolební kampaně hovořil o tom, že „pokud by bylo Japonsko napadeno, přišli bychom mu na pomoc, pokud by byly napadeny Spojené státy, dívali by se na to Japonci na televizních obrazovkách.“ A žádal zvýšení japonského příspěvku na obranu. Spojené státy mají v Japonsku asi 50 tisíc vojáků.
Ovšem japonská ministryně obrany Tomomi Inadová, která je v této funkci necelý rok, promptně odsekla, že Japonsko přispívá dost, protože od roku 1978 platí každoročně dobrovolně téměř 2 miliardy dolarů za různé služby pro americké vojenské základny.
Ministryně Inadová možná svůj názor nyní poopraví. Japonská pravicová vláda schválila rozpočet, který vstoupí v platnost v dubnu, a to s rekordními výdaji na obranu. Dosahují asi 40 miliard dolarů, což je proti předchozímu roku zvýšení téměř o 1,5 procenta. Pozornost se prý zaměří především na modernizaci raketového obranného systému a na stavbu nové ponorky.
Komunistická Severní Korea stále provokuje a začátkem března vypálila čtyři balistické rakety. Všechny dopadly do moře, tři ale do výlučné ekonomické zóny Japonska. Rakety byly odpáleny z oblasti, kde KLDR hraničí s Čínou. Střely doletěly přibližně 1000 kilometrů daleko. Jiná severokorejská střela dopadla do Japonského moře 12. února.
OSN kvůli jaderným a raketovým testům uvalila na KLDR v roce 2006 sankce. Byly několikrát zpřísněny, ale Severní Korea od svého zbrojního programu neustoupila.
USA dochází trpělivost
S razantnějším posláním vyslal Donald Trump do oblasti ministra zahraničí Rexe Tillersona. Hned jeho první prohlášení v Japonsku vyvolalo zaslouženou pozornost.
„Takže máme za sebou 20 let neúspěšného přístupu," řekl Tillerson. „To zahrnuje období, kdy Spojené státy poskytly 1,35 miliardy na pomoc Severní Koreji jako povzbuzení, aby se vydala jinou cestou. Tváří v tvář neustále se stupňující hrozbě je zřejmé, že je zapotřebí odlišný přístup. Součástí mé návštěvy regionu je výměna názorů o tomto novém přístupu.“
Při jiných rozhovorech během této cesty po oblasti ministr sice žádná konkrétní opatření nejmenoval, nicméně připustil, že ve hře je i válečná varianta.
„Politika strategické trpělivosti skončila. Zkoumáme novou škálu diplomatických, bezpečnostních a ekonomických opatření,“ řekl Tillerson na své další zastávce na společné tiskové konferenci se svým jihokorejským protějškem Jon Pjong-seem. Šéf americké diplomacie „dozajista nechce, aby věci dospěly k vojenskému konfliktu“. Pak ale dodal: „Pokud Severní Korea zvýší hrozbu svého zbrojního programu na úroveň, o níž se domníváme, že vyžaduje akci, pak je tato možnost na stole.“
Bezesporu významným podpůrným gestem byl fakt, že Tillerson odletěl na vojenskou základnu v demilitarizované zóně na 38. rovnoběžce, kudy prochází hranice mezi Severní a Jižní Koreou. Stanul tedy přímo na válečné linii, protože konflikt z 50.let minulého století neukončila mírová smlouva, ale pouhé příměří.
Rex Tillerson se také setkal s některými z 28,5 tisíce amerických vojáků, kteří jsou rozmístěni v Jižní Koreji.
„Jižní Korea a Spojené státy mají společný cíl, kterým je denuklearizace Korejského poloostrova“, prohlásil jihokorejský ministr zahraničí Jon Pjong-se. Proto Spojené státy začaly počátkem března na jihokorejském území rozmisťovat části systém THAAD, který je zamýšlen jako obrana proti severokorejským raketám.
Konkrétní kroky
„Protiraketový štít THAAD je určen k obraně před KLDR a není namířen proti žádné jiné zemi,“ řekl Tillerson. Není důvod, aby Čína trestala Jižní Koreu za rozmisťování štítu a vyzval Peking k důslednému uplatňování sankcí OSN vůči Severní Koreji.
Část protiraketového systému bude umístěna na pozemcích, jež patří jednomu řetězci s potravinami. Ten má i hodně poboček v Číně a právě čínské úřady začaly na tyto samoobsluhy různými byrokratickými metodami útočit.
Kromě systému THAAD se USA rozhodly umísit na korejském poloostrově také americké bojové drony typu MQ-1. Do konce letošního roku budou umístěny na základně Kunsan a výrazně přispějí k „pozorovací a sledovací“ kapacitě amerických a jihokorejských vojsk.
Další krok učinilo Japonsko. Už koncem roku 1990 vystřelila Severní Korea poprvé balistickou raketu na Japonsko. Po té následovaly další. Japonsko se proto cítí ohroženo a nyní vypustilo další špionážní satelit, který bude sledovat komunistický režim z kosmu.
Nosná raketa typu H-2A jej vynesla na oběžnou dráhu z japonského kosmodromu Tanegašima v jihojaponské provincii Kagošima. Satelit označený jako „IGS (Information Gathering Satellite) Radar 5" nahrazuje pět let starou družici Radar 3. Je to další krok v dlouhodobém japonském programu špionážních družic, který byl zahájen v roce 1998. V současné době tvoří japonskou sít špionážních družic šest satelitů. Z toho jsou tři tzv. optické družice pro denní pozorování a tři radarové družice sledující noční provoz. Celkem by síť měla být tvořena 10 satelity pro sběr informací.
A Severní Korea odpověděla. Oznámila test nového raketového motoru, který údajně představuje „velký skok v jejím raketovém programu“. Pchjongjang podle severokorejské agentury KCNA hodlá dosáhnout světové úrovně ve vynášení satelitů. Nový motor může pomoci KLDR vyvinout mezikontinentální balistické střely.
A co Čína?
V takové atmosféře vyvrcholila tichomořská mise Rexa Tillersona v Číně. Měla za úkol začít intenzivnější dialog.
Donald Trump totiž v předvolební kampani postrašil kde koho, tedy i čínské komunisty. Později ale řekl, že respektuje dohodnuté závazky a smlouvy, a tedy i politiku jedné Číny. Nicméně krok, který zprvu vypadal jako neobratný, se ukázal jako obratná příprava před dalším jednáním.
Trump Čínu potřebuje, jak ekonomicky, tak vojensky, ale dělá takříkajíc „ramena“, aby byla povolnější vůči jeho politice.
Nová americká administrativa Číně vyčítá, že Severní Koreu podporuje, protože jinak nelze vysvětlit její vojenské úspěchy. Čína prý málo tlačí na KLDR, aby odstoupila od svých jaderných a raketových programů. USA také požadují tzv. sekundární sankce“ na čínské banky a další firmy, jež podnikají v Severní Koreji.
Situace se vyhrocuje každým dnem. Jak včera uvedla Mezinárodní agentura pro atomovou energii (MAAE), velikost severokorejského zařízení na obohacování uranu se za posledních pár let zdvojnásobila.
Znervóznělí čínští komunisté se tedy snaží vyjít Trumpovi vstříc a do konce roku prý nebudou od KLDR kupovat uhlí. Tím citelně omezí její – i tak slabé – obchodní příjmy.
Jestliže Trump potřebuje Čínu, ta zase recipročně potřebuje Trumpa. Proto skončila Tillersova návštěva v Číně celkem uspokojivě. Prezident Donald Trump oznámil, že se těší na návštěvu Číny a možnost zlepšit vztahy obou zemí. Také čínský prezident Si Ťin-Pching očekává od spolupráce s Trumpem nové konstruktivní bilaterální vztahy.
Termín vrcholného setkání se zřejmě uskuteční 6. a 7. dubna. Jisté je, že obě strany budou mít o čem jednat. Kromě ústředního severokorejského tématu to budou bezesporu čínské aktivity v Jihočínském moři a vztahy s Filipínami. Filipínský prezident Rodrigo Duterte potvrdil úmysl zbavit se během příštích dvou let všech pěti amerických základen, které na území země umístil jeho předchůdce. Toto prohlášení učinil v říjnu během rozhovorů s japonským premiérem Šinzó Abem v Tokiu a během své návštěvy v Pekingu oznámil, že se „rozchází" s USA a naopak se hodlá přimknout k Číně.
Zatímco Washington dlouhodobě patřil mezi těsné spojence Manily, filipínské vztahy s Čínou léta poškozovaly spory o ostrovy v Jihočínském moři. Duterte buď nyní chce zapomenout na teritoriální požadavky anebo si chce vylepšit pozici před budoucím jednáním s americkým prezidentem.
Závěrem
nezbývá než konstatovat, že dosavadní zkušenosti z moderní historie nás přesvědčují o tom, že jedině silná americká armáda vyvolává potřebný respekt a její samotná přítomnost na Dálném východě zvýší bezpečnost v celé oblasti.
psali jsme:
Jak zvýšit bezpečnost Evropy
Autor: Karel Sedláček