Analýza, ze které se politici opotí. Potvrzuje politická trestní stíhání na objednávku v ČR

Analýza, ze které se politici opotí. Potvrzuje politická trestní stíhání na objednávku v ČR
24 / 05 / 2018, 21:30

Tato analýza způsobí otřes na politické scéně i v justici. Přesně, nezaujatě a objektivně popisuje, že v České republice jsou možná účelová trestní stíhání na zakázku či objednávku.

Analýzu zpracoval známý advokát JUDr. Karol Hrádela pro jednoho ze svých klientů a po požádání ji jako prvnímu médiu zpřístupnil právě Security magazínu.Analýzu zveřejňujeme dnes ve dvou dokumentech, tedy dříve, než začne platit GDPR (Obecné nařízení o ochraně osobních údajů), a v průběhu následujících dní se budeme dále věnovat kauzám v ní popsaným.

Z analýzy jednoznačně vyplývá, že s velmi diskutabilními trestními řízeními či úniky z policejních spisů se v Česku setkáváme zejména tehdy, když jde o vytvoření podmínek pro omezení vlivu určitých osob na politické dění.

Dále, že ke snaze o politickou či právní likvidaci nežádoucích osob za využití státní moci dochází zpravidla ve volebním období a v období blízkému sestavování vlády.

K diskreditaci určitých osob se obvykle používá argumentace o jejich spolupráci s StB, o porušování zákona těmito lidmi (zejména korupční jednání, daňové delikty, ohrožování zájmů Evropské unie), a to vše ve vazbě na neoprávněné úniky někdy i účelově upravených informací od státní moci včetně údajů z trestních spisů do určitých médií.

Statisticky podezřelých úniků z policejních spisů či zvláštních trestních stíhání je však velmi malý počet a v zásadě nenarušují charakter České republiky jako demokratického právního státu. Lze je považovat za výjimky, když „pachatelé“ jsou někdy i potrestáni.

Téma, zdali lze v Česku skutečně objednat trestní stíhání, se stalo v předchozích měsících hojně probíraným a diskutovaným. Například podle ministra spravedlnosti v demisi za hnutí ANO Roberta Pelikána to možné je. To samé uvedl i Tomáš Almer, někdejší dlouholetý šéf Útvaru zvláštních činností, instituce, která má na starosti policejní odposlechy.

Policie naopak takové výroky odmítla. „Policisté vždy postupují podle platných zákonů a jejich práci dozorují státní zástupci,“ uvedla mluvčí policejního prezidia Iveta Skupien.

Karel Muzikář mladší, jeden z nejvlivnějších právníků v zemi, ale k tématu sdělil: „Že se tu dá objednat stíhání, si cvrlikají i vrabci na střeše. Ale musíme věřit, že se podaří zlepšit fungování našeho právního řádu.“

Předseda Ústavního soudu Pavel Rychetský k podobným výrokům, zejména s odkazem na Pelikána, na druhou stranu dodal, že spravedlnost v Česku i přesto nadále funguje.

Analýza, kterou zveřejňujeme, dokládá, jak to ve skutečnosti je – a že Muzikář, Pelikán a další se nemýlí. 

 

                                                                   ANALÝZA MOŽNÝCH

                                                                 ÚČELOVÝCH TRESTNÍCH

                                                                      STÍHÁNÍ V ČESKÉ

                                                                         REPUBLICE B

                                                                              ČÁST A

 

Tato příloha řeší několik kauz, které mohou mít vazbu na trestní stíhání novináře Marka Přibila a dává do souvislosti některé politické okolnosti a pozoruhodnou činnost některých státních orgánů a představitelů státu a jejich vazbu na nakládání se státním majetkem.

                         

                                                                                    Úvod

V praxi se setkáváme s diskutovatelnými postupy státních orgánů. Pokud se některá stíhání dostanou až k soudu, tak se díky spravedlivé justici a celkově slušné státní moci později tvrzené skutky někdy neprokáží nebo nejsou trestné. Po rozhodnutí soudu se však ne vždy podaří odstranit škodlivé následky dřívějších specifických jednání státních orgánů. Někdy jsou ekonomicky ze strany státu podporováni oponenti ochránců
ekonomických zájmů České republiky. Čím bohatší jsou podporovatelé určitých politických směrů, tím je pravděpodobnější, že takovéto směry budou mít dostatek prostředků na prosazování společných zájmů. Takovéto zájmy však nemusí být vždy shodné se zájmy České republiky a jejích obyvatel. Ke znevěrohodnění osob chránících zájmy státu došlo ve velmi omezeném počtu případů za pomoci státní moci – zejména policie, tajných služeb a představitelů ministerstva vnitra při využití některých médií a podezřelých neprověřovaných úniků informací do sdělovacích prostředků. Přesto však nelze hovořit o masovém zneužívání státní moci. Je to podobné, jako se nelze oprávněně domnívat, že nežijeme v bezpečném státě jenom proto, že někdo někdy někoho zavraždí. Podobně jako dochází k postihování vrahů, dochází někdy i k postižení osob, které jednaly v rozporu se svými povinnostmi. Podobnosti se zásahem státu vůči novináři Přibilovi nacházíme i v soudobé prezidentské kampani, v útocích na Andreje Babiše, Víta Bártu, Jiřího Čunka,
Věru Jourovou, Václava Klause, Miroslava Ransdorfa, Miroslava Sládka a v řadě dalších záležitostí, a to ať za samostatného státu či v dobách federace vůči Bartončíkovi, Klausovi, Mečiarovi atd., byť zde nešlo o přímé trestní stíhání či zadržení osob, ale o zapojení státních orgánů proti nim. Pokud je průkazné, že se v České republice setkáváme se zdánlivě či skutečně mimořádně podezřelými kauzami s politickým podtextem, nelze se ani divit, že stíhaný novinář Marek Přibil považuje i své trestní stíhání za politicky motivované. Lže pochopit, že jej jednoznačně považuje za politickou kauzu směřující proti ochraně ekonomických zájmů státu ve prospěch úzké skupiny lidí. Nelze snadno vyvrátit novinářův názor, že prostřednictvím jeho trestního stíhání
dochází zejména k útokům na bývalého vlastníka spol. MAFRA, a.s. a tím zprostředkovaně jeho někdejšího zaměstnavatele Andreje Babiše. Lze považovat za logický novinářův názor, že cílem některých kauz je odstranění rizika pro osoby mající prospěch z vyvádění majetku z vlastnictví státu. Některé mediálně sledované „trestní“ kauzy jsou téměř proti poškození zájmu státu, které hrozí v jiných věcech, od nichž tito kauzy odvrací pozornost.

Podezření na účelový postup státních orgánů po revoluci je dlouhodobé. Před revolucí v roce 1989 se vyskytovala nepravdivá obvinění osob spojená s mediálními útoky zejména v Rudém právu, z kterého pak přebíraly informace další sdělovací prostředky. Jsou známé úniky informací ze spisů, nelegální odposlechy kritiků režimu, jejich pozdější rehabilitace, a to vše za situace, kdy tehdejší Ústava1 garantovala, že soudy a prokuratura chrání stát, jeho ústavní zřízení i práva a oprávněné zájmy fyzických a právnických osob. Dle ní byly soudy nezávislé, soudci a přísedící byli při výkonu své funkce nezávislí a vázáni jedině zákonem a byli povinni vykládat právní předpisy podle svého nejlepšího vědomí a svědomí, rozhodovat nezávisle, nestranně a spravedlivě. I tehdy bylo možné si stěžovat na činnost či nečinnost státních zástupců, resp. tehdy prokurátorů, pokud se někdo domníval, že postup a rozhodování orgánů činných v trestním řízení je ovlivněn či manipulován, podobně jako se děje dnes.2 Možnost si stěžovat na postup orgánů činných v trestním řízení, právo žádat o dozor či dohled oprávněně zdůrazňuje i nyní Nejvyšší státní zástupce. Jen by se nemělo stávat, že upozorní-li například obviněný na možnou trestnou činnost svědků a navrhne konkrétní důkazy k ní, že toto upozornění státní zastupitelství dále nehodnotí, protože jde dle něj o součást obhajoby. Stížnost na neřešení případných oznámení státními zástupci obsahující konkrétní údaje se opětovně neřeší, protože „písemná podání vyjadřující nespokojenost oznamovatele s postupem soudců nebo státních zástupců v probíhajícím soudním řízení se nepokládají za trestní oznámení.“ Jen by se nemělo stávat, že upozorní-li obhájce na určité pochybnosti o průběhu trestního řízení orgán činný v trestním řízení, že je pro toto upozornění uskutečněné v rámci obhajoby na něj podaná státním zástupcem stížnost České advokátní komoře, že odpověď na stížnost na státního zástupce dostane stěžovatel až poté, co si na nečinnost například Nejvyššího státního zástupce stěžuje ministru spravedlnosti. Jde o zbytečné situace znevažující jinak kvalitní činnost státní moci včetně soustavy státního zastupitelství a policie. Česká republika je právním státem v zásadě s dobře fungující státní mocí. Excesy však skutečně vyloučit nelze. Velmi malý počet podezřelých případů k celkovému počtu trestních řízení výrazněji nezpochybňuje celkově dobrou činnost naší justice. Dle Statistického přehledu soudních agendy okresní soudy projednávalyv roce 2015 jako trestní soudy prvního stupně 15 529 záležitostí zletilých osob a krajské soudy věci 1 851 záležitostí. Státní zástupci v roce 2016 podali obžalobu nebo návrh na potrestání 78.131 lidí. Analýza prokazuje, že vše se musí posuzovat velmi opatrně, a to bez ohledu na to, kdo co tvrdí. Rozhodují důkazy, alespoň většinou. Nejen trestní stíhání, ale ani podání obžaloby či pravomocné odsouzení nemusí znamenat, že dotyčná osoba spáchala trestný čin. Stávají se i nyní případy, že i pravomocně odsouzený je později obžaloby zproštěn. Zproštěných lidí není málo. Stát za neoprávněné stíhání osob platí nezanedbatelné částky. Na některé pravomocně odsouzené se dokonce hledí jako na oběti zvůle, jejichž život a učení nám má být vzorem, třeba i v řádu desítek či tisíců let, jak nám dokáže potvrdit každý věřící. V porevoluční době je skutečných soudních excesů v činnosti státních orgánů výrazně méně než v minulosti. Obavy, že občas existují kauzy vyvolávající pochybnosti o jejich účelovosti, přitom nejsou v rozporu s tím, že Česká republika je právním státem, pro který platí obecné principy jakéhokoliv živoucího organismu, tj. i princip evoluce a odstraňování zákonitě vznikajících nedostatků a odchylek. Stát má vytvořený systém pro odstraňování možných odchylek od žádoucího stavu a pro kontrolu státní moci, přesto však nelze vždy garantovat, že se chyba někdy někde nevyskytla či nevyskytne. Exces policisty nebo exces státního zástupce, který skončí v objednaném trestním stíhání teoreticky a tím i prakticky možný je, ale určitě to není něco obvyklého, nestíhaného, něco běžného. Naštěstí.

 

                                                                          Chronologie

 1990

V dubnu 1990 poprvé ve funkci papeže navštívil postkomunistické Československo, konkrétně Prahu, Velehrad a Bratislavu Jan Pavel II. Dne 5. června 1991 při Beatifikace Matky Boleslavy Lament ve svém kázání (Homilii) zdůrazňuje význam majetku slovy: „Nepokradeš – to neznamená, nevlastni, neměj, nepokradeš – to neznamená, nevytvářej nové hodnoty, které slouží jiným, i kdyby to bylo jen pracovní místo…Proto nás čeká velké úsilí organizační, systémové, ale současně mravní, mravní: musíme se učit vlastnit a vyrábět. Musíme se učit vytvářet spravedlivou společnost při založení volného trhu. To všechno je spojeno s tímto jedním, jednoduchým přikázáním: nepokradeš.Heslo nepokradeš, byť jej každý chápe jinak, se stává základním heslem pro církevní restituce v České republice. Dne 19.7.1990 projednávalo Federální shromáždění vládní návrh Zákona o úpravě některých majetkových vztahů řeholních řádů a kongregací a arcibiskupství olomouckého (výčtový zákon), proti jehož schválení se postavili poslanci Ransdorf a Zeman. Na přijetí vládního návrhu měly velkou roli slovenské Kresťansko-demokratické hnutie (slovenská strana vzniklá 19.2.1990) a Křesťansko-demokratická unie (pod tímto označením se v červnu roku 1990 se účastnila jako součást volební koalice vzniklé 5.4.1990 za Bartončíkova předsednictví z Křesťanskodemokratické strany, Československé strany lidové, Svobodné rolnické strany, Sdružením československých podnikatelů, Moravským občanským hnutím a Klubem seniorů). Návrh pragmatického znění byl připraven ještě před volbami za silné ingerence Československé strany lidové s předsedou Josefem Bartončíkem., který byl jediným poslancem, který se zdržel hlasování ohledně pendrekového zákona na počátku roku 1989. Někteří jej však kritizovali proto, že nešlo o širokou restituci církevního majetku, ale o výčtový zákon. Jeho koncepce však nebyla ve veřejných zdrojích napadána tehdejším arcibiskupem kardinálem Tomáškem. Pravděpodobně první zásadnější porevoluční „politické obvinění“ za využití státní moci z nikdy neprokázané spolupráce s StB tak směřovalo proti tehdejšímu předsedovi KDU-ČSL Bartončíkovi7, kterému po tomto obvinění KDU-ČSL odebrala předsednické pravomoci až do doby, než se otázka jeho spolupráce s StB vyřeší. Spolupráce se nikdy neprokázala. Obvinění umožnilo v září 1990 zvolení významného prosazovatele církevních restitucí Josefa Luxe, který se stal mj. „autorem“ blokačního paragrafu k bývalému církevnímu majetku. Bartončíka obvinil dva dny před volbami v červnu 19909 náměstek ministra vnitra Jan Ruml, syn Jiřího Rumla, který stál u zrodu Lidových novin spolufinancovaných Jiřím Brady. Vytvářela se cesta k dalším církevním restitucím.

1991

Dne 27.3.1991 nahradil pragmatického kardinála Tomáška v úřadu a arcibiskupem pražské arcidiecéze se stává Miroslav Vlk, který později dlouhodobě neúspěšně usiloval o široké majetkové narovnání mezi státem
a církví. Dne 3.4.1991 připomínají někteří poslanci včetně poslance Zemana a Ransdorfa přísliby církevních představitelů, že církve nebudou požadovat jiný majetek než majetek sloužící církevním účelům.15 Ransdorf výslovně na schůzi Federálního shromáždění v roce 1991 upozorňoval na obsah prohlášení církevních představitelů na dotaz tehdejšího poslance Zemana (nynější prezident a kandidát na znovuzvolení, proti kterému je vedena značná kampaň) k církevním restitucím. Na stejné schůzi dne 3. dubna 1991, tj. ještě za života kardinála Tomáška, ale týden po tom, co pan kardinál přestal vykonávat svůj úřad arcibiskupa pražského, i poslanec Zeman dle steno protokolu uvedl: „Druhý důvod, proč odmítám navrácení pozemkového majetku církvi a přitom podporují restituci všech funkčních objektů pro jakékoliv církve, spočívá v etice. Jsem totiž jedním z těch poslanců, kteří na různých jednáních tohoto parlamentu vyslechli výroky, že církev nebude požadovat pozemkový – zdůrazňují pozemkový – majetek, dokonce jsem na vlastní uši slyšel výrok, že jedině pozemky, které církev bude požadovat, budou pozemky, zahrnující přístupové cesty k restituovaným objektům. Příliš si vážím církevních představitelů a jejich politických reprezentantů, než abych se domníval, že tento výrok byl pouze taktický a připomínaje pojem křivého svědectví, doporučuji, abychom považovali dnešní požadavek za nedorozumění a nediskutovali o něm.“ Po vystoupení poslanců Zemana a Ransdorfa nikdo z představitelů církve za života kardinála Tomáška jejich informaci nezpochybnil, respektive se takovéto zpochybnění nepodařilo dohledat. Ihned v tom samém měsíci student vysoké školy a známý kritik Miloše Zemana David Černý spojený s prosazovateli církevních restitucí vyvolává mezinárodní skandál natřením na růžovo tanku, který připomínal osvobození Prahy Rudou armádou v květnu 1945, když natření tehdejší národní kulturní památky nezabránila policie. Šlo o muže, jehož pozdějších akcí se zúčastnil například Karel Schwarzenberg, který jako český ministr zahraničí byl v roce 2008 i u jeho pověření na vytvoření Entropy, na jejímž vytvoření se měl zprostředkovaně podílet i Zdeněk Bakala.

1992

V roce 1992 bylo důležité oslabení politiků nepodporujících široké církevní restituce, a to zejména slovenského politika Vladimíra Mečiara a českého Václava Klause. Vladimír Mečiar například v dubnu 1992 fakticky blokoval přijetí zákona o restituci církevního majetku ve Federálním shromáždění, což mu později vyčítal i předseda vlády Ján Čarnogurský. Cílem diskreditační kampaně proti Mečiarovi bylo jeho oslabení ve volbách konaných 5. června 1992 zejména s využitím tvrzení o jeho specifických vztazích s STB, které popisoval jako jeden z prvních Respekt, kdy šéfredaktorem byl Ivan Lamper, nástupce šéfredaktora Jana Rumla.Podrobněji se možnou spoluprací v roce 2015 zabývali Lidové noviny a vyvracely ji. Mečiar v té době nepodporoval prezidenta Havla.26 Prezident Havel vystupoval proti němu. Dokonce 3. června před volbami pronesl prezident Havel projev namířený proti Mečiarovi. V té době Federální bezpečnostní a informační služba připravovala i seznamy zejména slovenských novinářů podporujících Vladimíra Mečiara. Václava Klause měla diskreditovat v dubnu 1992 aféra Muroň, která před volbami v červnu 1992 měla zpochybnit privatizaci českého průmyslu prosazovanou Václavem Klausem, tehdejším ministrem financí federální vlády a od července 1992 předsedou české vlády. Trestné jednání Muroně se neprokázalo, ale Klausovou pozic poněkud otřáslo, a to i s přihlédnutím ke skutečnosti, že aféra propukla den před zahájením kupónové privatizace. Dne 1. září 1992 v den zavraždění bývalého polského premiéra Piotra Jaroszewicze havaroval Alexandr Dubček, který později 7. listopadu zemřel na následky zranění. Po úmrtí zastánce federálního státu dne 13. listopadu 1992 přijalo Federální shromáždění ústavní zákon č. 541/1992 Sb., o dělení majetku České a Slovenské Federativní Republiky mezi Českou republiku a Slovenskou republiku a jeho přechodu na Českou republiku a Slovenskou republiku. Zachování federálního státu, i pokud by zůstal živ, však bylo nepravděpodobné, přestože ve Federálním shromáždění tento rozpad nejprve slovenská část Sněmovny národů nepodporovala. O zachování státu usiloval na české straně i poslanec Zeman.32 Posledního prosince 1992 federace skončila a od 1. 1. 1993 existovaly samostatné nástupnické státy. Z uvedeného důvodu se vývojem ve Slovenské republice dále nezabývám, přestože i tam se setkáváme s podezřelými kauzami spojenými se skandalizací, úmrtími, únosem atd.

1994

25. ledna 1994 vzniká Open Society Fund ČR, a.s.. předsedou dozorčí rady je George Soros. Již před tím dne 25. října 1993 vznikla Nadace OPEN SOCIETY FUND, PRAHA, která se transformovala na „Nadace Open Society Fund Praha“ jediného zakladatele Open Society Fund New York. V jejích orgánech se v různých obdobích setkáváme s takovými jmény jako Marek Antoš, Ivana Bursíková, Daniela Drtinová, Luděk Niedermayer, Erik Tabery, Šimon Pánek atd. Nadace obdržela postupně z veřejných zdrojů dotace v celkové částce přesahující 100 mil. Kč. Nadace později založila Open Society House, s.r.o.

1996

V roce 1996 dochází ke změně vlastnictví v Respektu, který pak často prosazuje určité názory odpovídající názorům svých nových vlastníků – Karla Schwarzenberga a později Zdeňka Bakaly, či naopak se určitým otázkám vyhýbá. Nejprve se v lednu 1996 stává společníkem vlastnícím celou společnost R-Presse, spol. s.r.o., vydávající Respekt, společnost RPK, a.s., ovládaná Karlem Schwarzenbergem. To bylo do obchodního rejstříku zapsáno 22. ledna 1996. Schwarzenberg se později i osobně stává spoluvlastníkem vydavatele Respektu. V roce 2006 se stává společníkem Zdeněk Bakala, od roku 2014 je jediným společníkem společnost Economia, a.s. Zdeňka Bakaly.

V květnu 1996 tři dny před volbami schválil ministr Skalický snížení jmění OKD, čímž byly vytvořeny podmínky pro ztrátu vlivu státu ve prospěch soukromých investorů těsně před volbami. Podobně jako později v kauze Lithium v roce 2017 byla těsně před zánikem staré vlády omezena možnost nové vlády na odstranění případných škodlivých následků takovéhoto kroku.

Dne 9. dubna 1996 týdeník Respekt před volbami konanými 31. 5. 1996 otvírá aféru financování ODS. Aférou se nepodařilo oslabit Václava Klause a posílit vliv stran orientovaných na zájmy církevního majetku. Václav Klaus sestavoval i po volbách novou vládu. Tato aféra se pak znovu otevřela po roce fungování nové vlády, která nastoupila v červenci 1996.

Druhá vláda Václava Klause do značné míry realizovala volební program ODS z roku 1996. Ten však neobsahoval závazek k větším restitucím církevního majetku. Vládní prohlášení pouze deklarovalo připravenost řešit otázku zmírnění majetkových křivd, které církve utrpěly v minulosti, a v souvislosti se zmírněním křivd dotvořit princip oddělení církví od státu, dále obsahovalo závazek na dokončení restitučních a transformačních procesů.  Neobsahovalo však rozsah zmírnění majetkových křivd a tak vznikaly spory. Volební program KDU-ČSL obsahoval požadavek vrácení jak lesů církvím, tak dokonce vrácení veškerého církevního majetku, pokud to je věcně možné, tj. bez jakéhokoliv zohledňování jiných zájmů a to včetně vyplacených náhrad atd. Druhá vláda Václava Klause, který prosazoval úspory i prostřednictvím úsporných balíčků, tak neřešila církevní restituce způsobem, kterým někteří vykládali pasáž jejího vládního prohlášení o zmírnění majetkových křivd. V letech 1996-1997 se zhoršovaly koaliční vztahy mezi ODS a KDU-ČSL.

1997

V resortu ministra Luxe se uskutečnila v dubnu 1997 podezřelá privatizace společnosti Jan Becher – Karlovarská Becherovka, a.s. potvrzená usnesením vlády z 3. září 1997 na návrh ministra financí Ivana Pilipa, dřívějšího předsedy Křesťanskodemokratické strany. Jeho manželka působila v té době v Nadaci Bohemiae, která dle finančního úřadu měla problémy v účetnictví z té doby. Nadaci později zaštítil Karel Schwarzenberg či Jan Švejnar či biskup Václav Malý. Nyní je jejím jediným zakladatelem Karel Schwarzenberg.

Na privatizaci 89 % akcií Jan Becher – Karlovarská Becherovka, a.s. ve prospěch společnosti Value Bill, s.r.o. se podíleli její společníci, tj. Patria Finance, a.s. (40%), PERNOD RICARD S.A.  (40%), Karel Schwarzenberg (20%). Pan Bakala a pozdější předseda též ekonomicky panem Bakalou podporované politické strany TOP 09 Karel Schwarzenberg,  předseda dozorčí rady společnosti Jan Becher – Karlovarská Becherovka, a.s., často podporovali politiku církevních restitucí.

Spory mezi KDU-ČSL a ODS se prohlubovaly. Bylo zřejmé, že Václav Klaus neustoupí a bude pokračovat v hájení ekonomických zájmů státu proti zájmům elit a snaze prosadit ekonomiku dle zájmů elit. Odpor Václava Klause k vysoce ekonomicky náročnému prosazování tzv. církevních restitucí se projevil nejen za jeho vlády, ale i později, když jako prezident nepodepsal zákon o majetkovém vyrovnání s církvemi.

V listopadu 1997 Jan Ruml stál u zrodu takzvaného Sarajevského atentátu, který mohl odstranit z politického života Václava Klause, kterého Ruml s Ivanem Pilipem vyzvali k odstoupení, a posílit vliv politiků s křesťanskou orientací v ODS.

1998

Samotný Sarajevský atentát nepřispěl v konečném důsledku k církevním restitucím. Nastoupila sic úřednická vláda Josefa Tošovského (2. 2. 1998 až 17. 7. 1988), ale Václav Klaus zůstal předsedou ODS. Situace se vyvinula obdobně jako později při útoku na premiéra Grosse.

Po pádu vlády Václava Klause 2. ledna 1998 byl ve prospěch významného podporovatele prosazovatelů církevních restitucí Václava Havla v lednu 1998 na 17 dnů zadržen později soudem osvobozený oficiální kandidát na prezidenta České republiky republikán Sládek. Ten v roce 1996 sice neodmítl snahu o doprovodné usnesení k usnesení o důvěře vládě ve vazbě na případné restituce církevního majetku („8. Před realizací dalších restitučních a transformačních kroků předložila k projednání Poslanecké sněmovně konkretizaci postupu, včetně návrhu zákona o majetku státu“), ale ani je nepodpořil a restituci církevního majetku neprosazoval například v hlasování č. 30 dne 25.7.1996.

Dne 20. ledna 1998 byl za prezidenta zvolen Václav Havel, který 2. dubna1998 vyhlašuje volby do Poslanecké sněmovny. Pokud by republikán Sládek nebyl zadržen a hlasoval v prezidentské volbě sám pro sebe, nebyl by v příslušném kole volby prezidenta o jeden hlas prezident Václav Havel zvolen za prezidenta republiky.

Oslabená ODS se po Sarajevském atentátu nezdála být nebezpečným soupeřem pro prosazovatele církevních restitucí. Hlavním nepřítelem se začíná stávat ČSSD, kde v období 1993–2001 působil jako předseda České strany sociálně demokratické Miloš Zeman.

V březnu 1998 propuká tzv. Bamberská aféra zaměřená na ČSSD.  Zdeněk Bakala opětovně podporuje KDU-ČSL při její přípravě na volby. Dne 19. 6. 1998 se však ve volbách nepodařilo omezit vliv ČSSD vedené kritikem restitucí Milošem Zemanem a prosadit zvolení stran, které by zvládly zabezpečit církevní restituce. KDU-ČSL získala pouze 20 mandátů a Unie Svobody 19. Tito strany odmítaly jít do koalice s kritikem církevních restitucí Milošem Zemanem, pro představitele Unie Svobody vzniklé odštěpením od ODS bylo obtížně realizovatelné jít do koalice s ODS s předsedou Václavem Klausem, s KSČM nechtěl do koalice nikdo. Strany jednaly podobně jako nyní, když některé odmítají jít do koalice s Hnutím Ano, v jehož čele stojí jiný kritik církevních restitucí –Andrej Babiš. Politickou krizi, kdy podobně jako v roce 2018 u ANO nebyl akceptován tlak ze strany neúspěšných stran na odstoupení některého z předsedů největších politických stran, vyřešila tzv. Opoziční smlouva z 9. 7. 1998, která omezila ambice neúspěšných. Dne 17. července 1998 se stává premiérem Miloš Zeman.

Plány prosazovatelů církevních restitucí zase nevyšly. Pouhé vyvolávání afér se neukázalo být dostatečně účinným nástrojem. Bylo třeba změnit politické uspořádání. Neúspěšné strany začínají spolupracovat. Jan Ruml stál v září 1998 u vytvoření čtyřkoalice KDU-ČSL, ODA, Demokratické unie a Unie Svobody, která vznikla odštěpením části ODS, vedené Janem Rumlem a Ivanem Pilipem, bývalým předsedou v roce 1996 s ODS sloučené Křesťanskodemokratické strany. Dochází k posilování a sjednocování prosazovatelů církevních restitucí.

V říjnu 1998 byl pravomocně osvobozen bývalý kandidát na prezidenta České republiky Sládek, který v té době již neměl významnější politický vliv, když před tím Ústavní soud odmítl jeho stížnost na volbu prezidenta republiky. Ještě těsně před skončením úřednické vlády projednává vláda a to jako první vláda v české historii problematiku tábora v Letech, který se nacházel v blízkosti nynějšího vepřína společnosti AGPI, a.s., ale i rybníka Lipeš a dalších pozemků ve vlastnictví člena rodu Schwarzenbergů, když zápach z vepřína tito nemovitosti znehodnocuje. Zásadní úlohu v této věci hrál ministr Vladimír Mlynář, dřívější redaktor Lidových novin a pozdější šéfredaktor časopisu Respekt.

Po vzniku vlády premiéra Zemana 22. 7. 1998 vláda neřešila vydávání majetku církvím tak, jak si někteří přáli, a naopak se celou problematikou chtěla podrobněji zabývat. Logicky nejednala ani o zničení vepřína v Letech, proti jehož likvidaci později mnohokrát vystupoval Miloš Zeman i jako prezident České republiky.

1999

V lednu 1999 bylo přijaté usnesení vlády, že ministerstvo kultury nebylo oprávněno vystavovat potvrzení o právní kontinuitě církevních organizací, vláda ustanovila novou církevní komisi.

Ministr financíIvo Svobodabyl prověřován, a v období, kdy v červenci 1999 přijala vláda usnesení o zrušení usnesení vlády z 9. dubna 1997 č. 211, k převodu vymezeného nemovitého majetku státu do vlastnictví církevních právnických osob podle kategorizovaného seznamu uplatněných požadavků, byl obviněn. Později došlo k jeho diskutovanému odsouzení. Ministr Ivo Svoboda, přestože byl ministrem financí, prosazoval finanční zabezpečení žádoucích činností církví finančními příspěvky místo naturálního vydávání majetku. Církvi československé husitské vzniklé v lednu 1920, ke které patřil, by se v zásadě žádný nemovitý majetek nevracel.  Pokud by neexistovaly státní příspěvky na činnost církví, tak by v porovnání s římsko-katolickou církví tato církev měla podstatně zhoršené podmínky pro samostatnou existenci v budoucnosti.

Vláda se dostává pod tlak „veřejnosti“. Na zámku Dřevíč majitele Karla Schwarzenberga se v březnu 1999 přijímá iniciativa spojována s prezidentem Václavem Havlem.  Ta tehdejšími stranami „opoziční smlouvy“ (ČSSD a ODS) byla odmítnuta. Z jejích jedenácti signatářů v každých přímých prezidentských následných volbách vždy kandidoval na prezidenta minimálně jeden z jejich signatářů.

V dubnu 1999 se přeměňuje Nadace při České televizi Člověk v Tísni (původně Nadace při Lidových novinách) na společnost třech zakladatelů:

a) České televize, která z hlediska některých neměla v té době nejlepší personální složení, což se zanedlouho vyřešilo,

b) aktivisty Šimona Pánka působícího dlouhodobě v řadě neziskových projektů, /v té době člena správní rady Nadace Open Society Fund Praha, ale například byl v letech 2007 až 2012 v z veřejných zdrojů nedotovaném Nadačním fondu Patria, působil v FoRS-České fórum pro rozvojovou spolupráci dotovaném 13 575 560,89 Kč a od založení roku 2015 v Prague Civil Society Centre, nadační fond, kde cílem a účelem nadačního fondu je podpora občanské společnosti zejména v zemích bývalého Sovětského svazu vyjma zemí Evropské unie (Estonska, Litvy a Lotyšska).dotované prozatím částkou 5 000 000,00 atd. / I další osoby,  s nimiž byl v kontaktu se často vyskytují i v jiných dotovaných neziskových organizacích,

c)dřívějšího šéfredaktora Lidových novin a pozdějšího senátora za Stranu zelených a pak senátora – nestraníka za TOP 09 a hnutí STAN a nyní za ně europoslance Jaromíra Štětiny

Nadace při České televizi Člověk v Tísni do konce roku 2017 obdržela z veřejných zdrojů téměř 1,2 miliardy korun (přesněji 1 198 151 374,76 Kč) a stává se jednou z nejvíce z veřejných zdrojů podporovaných neziskových organizací aktivně se vyjadřující i k politickým otázkám (Kuba, korupce, migrace). Její zakladatel Pánek vystupuje proti Zemanovi a někdy spolupracuje s profesorem Drahošem, europoslanec z poslaneckého klubu Evropské lidové strany v Europarlamentu Štětina podporuje Drahoše a považuje Zemana za bezpečnostní riziko, hodnocení vyváženosti vysílání České televize je jejím divákům známé.

V červenci vznikla další iniciativa směřující proti opoziční smlouvě „Impuls 99“,jejímž jedním mluvčím je i biskup Tomáš Halík. Jedním z jejích signatářů jsou Jiří Grygar z akademie, Daniel Herman, Václav Malý, Tomáš Pojar z Nadace Člověk v tísni, Jiří Přibáň, Karel Schwarzenberg, i Jiřina Šiklová z akademie, signatář Dřevíčské výzvy Zdeněk Tůma, kardinál Vlk atd.

V den výročí 17. listopadu vzniká hnutí „Děkujeme, odejděte“ nasměrované proti Václavu Klausovi a Miloši Zemanovi, mezi jehož představitele patřili sestra Kateřiny Bursíkové Jacques Monika Pajerová, Šimon Pánek, Martin Mejstřík a další. Jeho představitelé začínají znovu zasahovat do politiky, vyjadřují se k jednotlivým politikům, jsou aktivní v tzv. televizní krizi a Martin Mejstřík se stává v roce 2002 senátorem. Vyzývají k odchodu zprofanovaných politiků a slibují, že udělají všechno proto, abychom si v příštích volbách svobodně nezvolili novou cestu ke komunismu. V zásadě navázali na svoji výzvu z listopadu roku 1990 nazývanou Ukradená revoluce. Celou situaci popisuje v Respektu Erik Tabery nedlouho před tím, než na 3. prosince 1999 pak svolávají protestní akce na Václavské náměstí.

Ukazuje se, že aféry vyvolávané pouze prostřednictvím týdeníků nepřináší dostatečný užitek, který by se mohl projevit ve volbách, ale že lze vždy radikalizovat určitou část obyvatel.

2000

Napadání vlády Miloše Zemana pokračuje i v roce 2000. Soustavná kritika opoziční smlouvy začíná přinášet ovoce.  Postupně tak ČSSD prohrála senátní i krajské volby, když v obou naopak slavila úspěchy Čtyřkoalice, ta z nich udělala plebiscit o Opoziční smlouvě, která byla v mediích opakovaně hodnocena jako symbol zla, přestože analogické smlouvy či vlády velké koalice nejsou v sousedních zemích mimořádností.

Před očekávanými volbami v roce 2002 začíná v prosinci roku 2000 boj o Českou televizi se zapojením veřejnosti. V České televizi propuká stávka motivovaná nedůvěrou k tehdejší politické reprezentaci a k televizní radě s převahou zástupců ODS. Ta měla v řadě aspektů i racionální důvody. Nelze ji hodnotit jenom jako snahu o ovládnutí veřejného sdělovacího prostředku.

Mezi nejznámější osoby podporující stávku patřili prezident Václav Havel, Tomáš Halík, biskup Malý, Ivan Pilip, senátorka zvolená za KDU-ČSL Helena Rögnerová, senátor Jan Ruml, Josef Zieleniec (spolupracovník Jana Švejnara a účastník tzv. Sarajevského atentátu proti Klausovi), z České televize Bohumil Klepetko, Jan Kraus /podporovatel KDU-ČSL a pozdější člen správní rady Nadačního fondu proti korupci (NFPK) nespojený s tím, že Čt ukončila jeho pořad  DVAADVACÍTKA (1996-1999) o 25 dílech seriálu /, samozřejmě představitelé odborů jak televizních (redaktor Adam Komers, později kandidující za TOP09) , tak i celostátních (Richard Falber), za mozek stávky býval označován Martin Mejstřík. Členy krizového výboru byli  redaktor Filip Černý, který v České televizi působil dlouhodobě a v září 2017 nastoupil do vydavatelství Economia, Daniela Drtinová, která později v roce  2014 spolu s moderátorem Martinem Veselovským a editorem Janem Rozkošným založila projekt DVTV, který dodává videoobsah pro vydavatelství Economia pro jeho online deník Aktuálně.cz., též členka  správní rady Nadace Open Society Fund Praha,  Iveta  Toušlová, stále Česká televize, Jolana Voldánová, nyní Český rozhlas, a Jiří František Potužník, nyní Český rozhlas, když v roce 2009 za . místopředsedy vlády pro evropské záležitosti Alexandra Vondry (stál u zrodu Respektu) a ministra zahraničí Karla Schwarzenberga působil jako mluvčí českého předsednictví Evropské unie a následně se stal ředitelem marketingu a komunikace národní účasti na Všeobecné světové výstavě Expo 2010.

Podařilo se na přelomu roku 2000/2001 vyvolávat nespokojenost veřejnosti pod heslem ohrožení demokracie. Toto heslo a hesla o ohrožení svobody slova, nezávislosti médií, boji proti korupci atd. se pak používají často bez jakýchkoliv racionálních důkazů i jindy. Václavské náměstí zaplavilo množství lidí bojících se o údajně ohroženou svobodu České televize.  Za vládu se stávkujícími jedná Vladimír Špidla a Pavel Rychetský. Vláda začátkem roku 2001 ustupuje. Miloš Zeman oslabuje, aniž by v této době došlo k jakémukoliv podezřelému zásahu státních orgánů.

2001

V roce 2001 přenechává Zeman funkci předsedy ČSSD Vladimíru Špidlovi, neobhajuje ji a postupně odchází z politiky.

2002

V červnu probíhají volby do Poslanecké sněmovny, po kterých 12. 7. 2002 nastupuje vláda Vladimíra Špidly, jejímiž členy byly i strany prosazující církevní restituce-KDU-ČSL s předsedou Cyrilem Svobodou a Unie Svobody s pověřeným předsedou Ivanem Pilipem. ČSSD ještě byla nejsilnější politickou stranou. Dochází již k zhoršování volebního výsledku proti volbám v roce 1998 a k nárůstu vlivu prorestitučních stran, přestože ve vládě ještě působili i kritici restitučních snah (například církví kritizovaný Pavel Dostál či Zdeněk Škromach či Jiří Rusnok, který chtěl v roce 2002 konec restitucí.). Vliv osob spojených s náboženstvím byl relativně malý, přestože ministrem financí se stává Bohuslav Sobotka.

2003

V listopadu 2003 se stává předsedou KDU-ČSL Miroslav Kalousek.

2004

V lednu 2004 zahajuje pořad Otázky Václava Moravce, bývalého redaktora české sekce BBC, když tento pořad bývá kritizován pro velmi specifický výběr účastníků diskusí ovlivňující občas i jednostranně vývoj politického hnutí u nás.

V únoru 2004 se projednává prodej OKD, kdy dle nahrávky ze zasedání vlády měli případně nízkou cenu za akcie prosazovat předseda vlády Špidla, ministr financí Sobotka a ministr průmyslu Urban. Předkladateli  návrhu usnesení byli Sobotka a Urban.

V srpnu nastupuje vláda Vladimíra Grosse, která dokončila a poskytla faktickou podporu skupinám prosazujícím široké restituce, a to za podpory tehdejšího ministra financí Sobotky. V září 2004 přijímá vláda usnesení k privatizaci OKD. Začátkem listopadu 2004 ovládl Karbon Invest, a tím OKD, p. Bakala. Došlo tak k významnému vyvádění prostředků z vlivu státu prosazovaného pozdějším spoluzakladatelem křesťansko-sociální platformy ČSSD Sobotkou. Procírkevní strany měly v jeho vládě třetinu ministrů, ale pomalu začíná narůstat vliv osob spojených v ČSSD s církvemi. Prvním místopředsedou vlády je Bohuslav Sobotka, ministrem vnitra bývalý duchovní František Bublan.

Ještě před hlasováním o důvěře vlády Jan Rejžek, bývalý redaktor Lidových novin a rádia Svobodná Evropa otvírá kauzu Pavla Přibyla, nově jmenovaného představitele Úřadu vlády, pro jeho aktivity v tzv. Palachově týdnu. Dochází ke svolávání demonstrací proti vládě. Zdá se, že hlavním cílem je pád vlády a nástup lidí spojených s křesťanskou politikou do vládních funkcí. Ve zjitřené atmosféře upozorňuje prezident Klaus na jisté podezřelé okolnosti v činnosti policejních orgánů naznačujících možnosti účelového výběru orgánů činných v trestním řízení za účelem získání údajů z odposlechů..

2005

Dne 12. ledna prezident Klaus zveřejňuje svůj dopis k odposlechům, který reagoval na podezření na účelové výběry rozhodujících orgánů v trestním řízení.. Byl nespokojen s odpovědí předsedy vlády na svoji dřívější kritiku a ptal se.: „Vůbec není vysvětleno, proč v rámci odposlechů realizovaných teritoriálními útvary SKPV soustavně zaujímá první místo Jihomoravský kraj (v roce 2003 více než čtvrtina všech odposlechů v ČR), zatímco v Praze jen 15 %. Je to vzhledem k odlišnému objemu trestné činnosti nebo vzhledem ke způsobu povolování odposlechů v jednotlivých krajích.“

Začátkem roku 2005 Kalousek tlačil na Grosse, aby odstoupil. Odstoupili ministři KDU-ČSL. V březnu 2005 se podobně jako v boji o Českou televizi konaly další demonstrace za Grossovo odstoupení v Brně a Praze. Očekávalo se posílení procírkevních stran, jejich úspěch v dalších volbách v roce 2006 a oslabení ČSSD, kde měl zaujmout nejvýznamnější místo představitel křesťanskodemokratické politiky –Bohuslav Sobotka. Gross však nechtěl posílit osoby, které šly proti němu. Odstoupil pouze z funkce předsedy vlády a zůstal předsedou strany, takže nepovýšil statutární místopředseda Sobotka.  Za předsedu vlády prosadil kritika církevních restitucí Jiřího Paroubka. ČSSD v polovině dubna odmítla dohodu o vládě, mimo jiné kvůli přílišné výhodnosti pro KDU – ČSL, která do kabinetu delegovala dva své místopředsedy. V dubnu 2005 nastupuje vláda Jiřího Paroubka. Jeho vláda pozastavila projednání majetkového vyrovnání s církvemi. On osobně odmítal i později široké vydávání majetku církvím. Dne 13. května 2005 se místo Stanislava Grosse, který se později oficiálně přihlásil k církvi, stává předsedou ČSSD předseda vlády Jiří Paroubek.

2006

Přestože ve vládě Jiřího Paroubka hráli významnou roli procírkevní politici, on osobně prorestitučním silám neustoupil. Je proti němu zahájena diskreditační kampaň. Naznačuje se jeho nikdy neprokázané spojení s trestnou činností. Cílem bylo zabránit možnosti, aby kritik majetkových požadavků církví byl zvolen na další čtyři roky za významného českého politika. Podezření z cílené snahy ovlivňovat za pomoci policejních složek politiku pro odstranění rizika nástupu politika neprosazujícího širokou koncepci církevních restitucí do vlády platí u zprávy budoucího ministra vnitra Kubiceho z 29. května 2006. Její závěry se nepotvrdily, ale přispěly k tomu, že znovu nebyl jmenován premiérem Jiří Paroubek. Druhého června se konají volby do Poslanecké sněmovny, které skončí poměr 100:100 v Poslanecké sněmovně. Nemožnost prosadit restituce bez získání podpory v ČSSD vede k úvahám o vytvoření vlády ČSSD a KDU-ČSL s podporou komunistů a tím k vytvoření předpokladů pro restituci dle principu „lepší něco než nic“. Jednání s komunisty vyvolává konflikt v KDU-ČSL a 25. srpna 2006 Kalousek přestává být předsedou KDU-ČSL.  I díky Kubiceho zprávě se do vlády nedostávají kritici církevních restitucí a nastupuje jednobarevná vláda ODS v situaci, když již předsedou ODS není Václav Klaus. Vzniká 4.  září 2006 první jednobarevná vláda Mirka Topolánka. Ta později nedostala důvěru a v říjnu podala demisi. Paroubek soustavně kritizuje Kubiceho zprávu a týden po ustanovení vlády zveřejňuje informaci o své připravované diskreditaci dokumentem jím nazývaným jako Kubiceho zpráva II, dle které měl být spojen s organizovaným zločinem. Diskreditace Kubiceho zprávou II byla vyloučena a musela nastat jiná dezinformační kampaň. Měsíc poté zadržela policie jeho bývalou náměstkyni i stávající eurokomisařku Věru Jourovou. Ta byla obviněna z trestného činu přijímání úplatku. Jourová podle policie figurovala v kauze podvodného čerpání dotací z fondů EU  a to podobně jako je nyní obviněn předseda vlády Babiš. Její neoprávněné stíhání stálo stát miliony a mohlo být ještě dražší, pokud by nedošlo k pozdnímu podání žaloby ze strany poškozené. Ta později zpochybňovala postup policie v časopise Reflex, kdy uvedla: „A navíc je tam mediální objednávka. Stát může udělat, co chce. A média si řeknou, že teď se honí korupčníci a teď to budeš třeba ty. Suma sumárum vás to úplně sežvýká. A vaše nejbližší. Rozhodla jsem se vystudovat právo podle zásady, že když máte z něčeho obavu, je dobré to poznat. Je to taková terapie."

2007

Dne 9. ledna 2007 vzniká za podpory nehlasujících poslanců ČSSD Miloše Melčáka a Michala Pohanky, kteří před hlasováním opustili sál, a špatně hlasujícího poslance ČSSD Petra Wolfa, nová vláda s účastí lidovců. Pozice procírkevních politiků posílila, přestože předsedou opoziční strany byl Jiří Paroubek, politik nespojený se zájmy církví. Jejich vliv však ještě nepostačoval k prosazení velmi širokých restitucí. Ve svém vládním prohlášení se k širokým restitucím v lednu vláda nezavázala a pouze uvedla: „Vláda podpoří církve a náboženské společnosti při plnění jejich nezastupitelné úlohy v posilování morálních a duchovních hodnot v životě české společnosti. Vláda bude usilovat o dořešení vztahů mezi státem a církvemi a náboženskými společnostmi, včetně mezinárodní smlouvy mezi Českou republikou a Svatým stolcem. Zahájí přípravu novely zákona o církvích a náboženských společnostech, které považuje za nezastupitelnou a obohacující součást společnosti.“ Místopředsedou vlády se stal podporovatel církevních restitucí Jiří Čunek, který však zároveň vystupoval proti korupci, zneužívání sociálních dávek nebo positivní diskriminaci Romů. Bylo vysoce nepravděpodobné, že by jako vysoký ústavní činitel podpořil únik majetku v souvislosti s tzv. táborem v Letech.

Dne 16. ledna 2007 žádá policie o vydání senátora Jiřího Čunka, který byl zdlouhavým trestním stíháním dlouhodobě politicky oslabován.

2008

Začátkem roku 2008 se vedení lidovců přiklání ve prospěch kandidatury Václava Klause na prezidenta republiky. Spekuluje se, že je to pro to, aby ODS potvrdila církevní restituce. Na celou situaci reaguje 3. 2. 2008 předseda ČSSD Paroubek s upozorněním na možnou revizi restitucí v budoucnosti.

Následující den dochází k úniku informací o schůzce Jiří Weigla, kancléře Václava Klause, který se schází s „šedou eminencí ČSSD“ Miroslavem Šloufem. Později došlo k odsouzení osoby odpovědné za únik informací z rozvědky. Jde o jeden z příkladů potrestání osoby podílející se na zneužití státní moci touto mocí. Spekulovalo se, že cílem zveřejnění této schůzky bylo zveřejněním udržet podporu některých členů ČSSD pro bývalého poradce Václava Havla profesora Švejnara, s kterým v roce 2008 již spolupracoval Daniel Herman.

Dne 9. února 2008 byl zvolen prezidentem Václav Klaus, když část poslanců KDU-ČSL hlasovala pro Klause ve snaze prosadit církevní restituce prostřednictvím vlády Topolánka, a část poslanců KDU-ČSL proti němu.

V březnu 2008 dochází k prodeji odkaliště lithia firmě Cínovecká deponie, a. s., do které později, analogicky jako v případě OKD do Karbon Investu, nastupuje prostřednictvím firmy RSJ další osoba podporující KDU-ČSL a TOP 09, pan Karel Janeček.

Karel Schwarzenberg, podobně jako romské organizace, opakovaně kritizuje Jiřího Čunka, a dokonce zabezpečuje audit jeho prostředků.  Zároveň se však začíná ukazovat, že není reálná šance v ateistické České republice pouhými demonstracemi či „nedostatky“ v činnosti státní moci prosadit vyvedení státního majetku ve prospěch církví. Restituce v zásadě prosazuje jediná, a to ještě církevní strana, v dalších stranách je proti tomuto odpor (či výhrady) u nezanedbatelné části relevantních politiků. Bylo třeba mít v relativně ateistickém státě silného podporovatele restitucí i v necírkevní straně, která by neměla ve větším rozsahu členy restituce zpochybňující, která by již v nejbližších volbách mohla získat i hlasy voličů, kteří by nehlasovali pro KDU-ČSL.

2009

Jiřímu Čunkovi se nedaří prosadit odvolání Miroslava Kalouska z funkce. Dne 23. ledna 2009 přestal vykonávat funkci místopředsedy vlády. Pozice Čunka byla značně oslabena i v důsledku soustavné kritiky ze strany představitelů romských organizací, což vedlo později i k jeho nezvolení do funkce předsedy KDU-ČSL 30. května 2009. V KDU-ČSL narůstají skutečné či zdánlivé vnitrostranické boje. Bez těchto bojů by zřejmě nevznikla necírkevní strana prosazující široké církevní restituce.

Vládě Mirka Topolánka je vyslovena v březnu 2009 nedůvěra.

Dne 9. 4. 2009 nastupuje vláda Fischera.

Oslabení Jiřího Čunka se projevilo i v tom, že 4. května 2009 vláda na návrh ministra  Michala Kocába, nestranického ministra za stranu Zelených a zároveň externího poradce prezidenta Havla a ministra kultury Václava Jehličky, dříve ODA a pak KDU-ČSL a pak TOP 09 projednala a schválila usnesení k táboru v Letech, které mělo přispět k odstranění vepřína v blízkosti tohoto tábora a tím i k zhodnocení určitých pozemků. Stalo se tak několik dnů před tím, než 8. května 2009 byla jmenovaná Václavem Klausem úřednická vláda Jana Fischera.

Začínají se připravovat změny v politickém uspořádání České republiky. V roce 1945 vznikla Národní fronta. V ní kromě KSČ hrály mimořádnou roli pro prosazení určitých zájmů 2 organizace – Revoluční odborové hnutí zaměřené na pracující a Československý svaz mládeže (později Socialistický svaz mládeže) zaměřené na mladou generaci, jejíž významná část ještě nebyla v pracovním procesu. Takzvané nedemokratické síly byly vylučovány z politického dění. Lidé prosazující zájmy KSČ se aktivizovali i v dalších politických stranách včetně Československé strany lidové (například páter Plojhar).

V dubnu předkládají poslanci (Bohuslav Sobotka, Přemysl Rabas, Petr Tluchoř) návrh ústavního zákona o zkrácení funkčního období Poslanecké sněmovny, který je v květnu schválen.

V květnu 2009 odchází Kalousek z KDU-ČSL. Vzniká TOP 09, kam přechází řada funkcionářů KDU-ČSL a někteří politici i z dalších stran. Stranu ihned podporuje pan Bakala.  Postupně vzniká nová strana orientovaná zejména na střední a starší generaci. Dne 30. května 2009 neuspěl Jiří Čunek v obhajobě postu předsedy KDU-ČSL, ve druhém kole volby pak těsně vyhrál Cyril Svoboda, který se již v minulosti úspěšně podílel na restitucích církevního majetku a to včetně „restituce“ Nové scény Národního divadla ve prospěch Voršilek. TOP 09 je registrovaná 26.6.2009.

Česká pirátská strana vzniká v návaznosti na situaci ve Švédsku z dubna 2009. Registrovaná je 17.6.2009.  Lze odhadovat, že až se bude projednáván návrh na zdanění církevních restitucí (tisk 38), tak s ohledem na těsné vazby na KDU-ČSL návrh nepodpoří, a i v řadě dalších otázek bude tato strana postupovat analogicky jako KDU-ČSL, a to včetně případného hlasování o důvěře vládě. Strana se soustředí zejména na zájmy mladé generace. Kromě problematiky související s informační společností se hodně orientuje na mezinárodní otázky a neziskový sektor, což lze dokládat na jejích poslancích a senátorech. Například v USA studovali předseda strany Bartoš, předseda klubu Michálek, v USA stážoval a pracoval poslanec Bartoň, další pracovali v mezinárodních firmách. Strana není odtržená ani od neziskové sféry, když místopředseda Sněmovny Pikal aktivně podporuje Nadační fond proti korupci Karla Janečka, poslankyně Balcarová, která pracovala v Lidových novinách, působí v dobrovolnictví,  na stipendium Nadace Open Society Fund dva roky strávil na Brentwood School v Essexu ve Velké Británii Mikuláš Ferjenčík atd. Deklarovaná snaha o transparentnost a zpřístupnění informací se zřejmě projeví například i ve snaze o změnu právní úpravy  evidence smluv, kdy nejen tuzemští podnikatelé mohou mít zájem o bližší informace o podnikatelské činnosti některých subjektů, kde mohou být dodavateli (ČEZ – Temelín atd.), či které jim mohou konkurovat.

Žádný senátor podporovaný Českou pirátskou stranou nebyl zvolen na kandidátce, kdy by nebyla i KDU-ČSL. Ze 4 stranou podporovaných senátorů byl jimi navržený senátor Michálek zvolen na kandidátce Pirátů, KDU-ČSL a Zelených, senátor Láska byl zvolen na návrh Zelených na kandidátce Zelených a KDU-ČSL s podporou Pirátů, senátor Ladislav Kos byl navržen Hnutím pro Prahu 11 a  volební stranou byla KDU-ČSL, Zelení, Hnutí pro Prahu 11 a Piráti, senátorka Chmelová byla jako bezpartijní navržena KDU-ČSL a její volební strany byly KDU-ČSL, Piráti, hnutí Desítka pro domácí a Liberálně ekologická strana. Vztahy ke KDU-ČSL se pak projevují i ve volebních koalicích v místních volbách.

Poslanec Sobotka a senátor Bublan znovuzakládají v červnu 2009 křesťansko-sociální frakci ČSSD. Šlo již připravovat volby, v kterých by kandidovala a případně uspěla necírkevní politická strana a posílili prosazovatelé církevních restitucí.

Brzké konání voleb však nebylo zcela výhodné pro nově vznikající stranu, která potřebovala logicky čas na zahájení své činnosti. Ve svém volebním programu TOP 09 uvádí: „Dvacetileté nevyřešení církevních restitucí je nejenom ostudou, ale i brzdou regionálního rozvoje zejména v důsledku nevyřešených majetkoprávních vztahů. Chceme dosáhnout konečné a spravedlivé dohody mezi státem a církvemi.“

Ústavní zákon o zkrácení funkčního období napadne v srpnu 2009 ústavní stížností poslanec Melčák. Ústavní soud mu 10. 9. 2009 k překvapení mnohých vyhoví a zruší ústavní zákon. Jeho zrušení a tím i zrušení připravovaných voleb přivítali představitelé zejména TOP 09 takto: „těžkosti, které my i jiné politické strany budeme mít, jsou podřadné otázkám práva.“ Rozhodování Ústavního soudu se některým nehodí. Exposlanec Melčák prý uváděl, že: „Jeho advokát, Jan Kalvoda, měl být v rozhodný den při cestě do Brna na Ústavní soud přepaden jakousi ozbrojenou skupinou, avšak byl na to předem upozorněn a jeho ochráncům se podařilo útok odrazit.“¨ Volby se tak připravovaly na původní termín v roce 2010.

Dne 1. 10. 2009 Nejvyšší soud uvedl, že v trestním stíhání J. Čunka byl porušen zákon v neprospěch J. Čunka. Ještě před rozhodnutím Nejvyššího byl však nežádoucí politik fakticky dočasně téměř odstraněn z celostátního politického života, kde zůstal v zásadě jen ve funkci senátora, do které byl zvolen v říjnu 2006. Jeho zdlouhavé trestní stíhání bylo zastavené až po tom, co již nebyl ani předsedou strany a ani místopředsedou vlády či ministrem. Jeho případný podnět k trestnímu stíhání jeho vyšetřovatele mu v jeho návratu nemohl pomoci a jeho politickou kariéru fakticky zachránila i přes trestní stíhání pouze důvěra spoluobčanů v místě jeho trvalého bydliště.

2010

TOP 09 postupně posiluje. Stav pro prosazovatele církevních restitucí se proti roku 2009 ale jinak zhoršuje kromě toho, že dne 13. února 2010 je jmenován a v dubnu se stává arcibiskupem místo kardinála Vlka Dominik Duka.

V dubnu 2010 obviňuje Paroubek církevní představitele z ovlivňování volební kampaně.

Dne 11. května 2010 vyvrátil Evropský soud pro lidská práva prosazovateli církevních restitucí prosazovaný nárok na církevní restituce dle Evropské úmluvy o lidských právech.

Ve volbách koncem května 2010 KDU-ČSL neprošla do Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR.  Naopak se do ní dostaly Věci veřejné, které ve svém volebním programu chtěly pouze restituci sakrálních staveb. Věci veřejné měly ve svém volebním programu pro volby v roce 2010 výslovně uvedeno: „V oblasti postoje k církvím a náboženstvím: úplně vypořádání poměrů s Římskokatolickou církví s ohledem na její historickou úlohu. Navrácení sakrálních staveb s výjimkou katedrály sv. Víta na Pražském hradě, ostatní majetek, zejména polnosti a lesy, převést obcím a státu.“ To nevyhovovalo osobám široké restituce prosazujícím a zejména politické straně TOP 09, v jejímž vedení byla řada bývalých čelních představitelů KDU-ČSL. Vyčlenění části funkcionářů a podporovatelů církevních restitucí do nového subjektu vedlo k tomu, že se prostřednictvím nového subjektu podařilo získat podporu řady občanů pro církevní restituce, tj. i občanů, kteří by nikdy nevolili KDU-ČSL. Ta jako strana kandidující samostatně nikdy nepřesáhla 10 procent hlasů.

Po volbách vypomůže prosazení církevních restitucí Ústavní soud. Ten v rozhodnutí z července 2010, jehož zpravodajkou byla bývalá poslankyně za KDU-ČSL, konstatoval, že nevyřešení restitucí je porušení článku 1 dodatkového protokolu Evropské úmluvě o Lidských právech, a to přes dřívější rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva, že tomu tak není.

Přesto, že vzniká Nečasova vláda, prosazení církevních restitucí se nedaří pro odpor Věcí veřejných.

2011

V březnu 2011 do nové vládní komise pro majetkové vyrovnání s církvemi za účasti ministra financí Kalouska byla za Věci veřejné jmenovaná Kateřina Klasnová, manželka ministra Bárty, místopředsedkyně sněmovny, a poslanec Babák.  Zástupci Věcí veřejných prosazují naplnění volebního programu Věcí veřejných, tj. že nepodpoří finanční náhrady a ani převádění bývalého církevního majetku s výjimkou sakrálních staveb církvím.

Odpor Věcí veřejných k církevním restitucím bylo pro prosazení širokých církevních restitucí nutné zlomit. Faktické působení Bárty v politice se stalo nemožným. Podobně jako u Jourové v souvislosti s útoky na Paroubka propukla i vůči Bártovi neoprávněná kampaň o jeho údajné korupční činnosti.

V dubnu 2011 Respekt vydává článek o protiprávní činnosti Víta Bárty. Ten pak 21. 4. 2011 jako údajný korupčník byl v důsledku diskreditační kampaně donucen abdikovat na post ministra dopravy a to podobně, jako se stalo u některých politiků v minulosti či nedávno v souvislosti s kauzou Šuman, kdy došlo k odvolání vicepremiéra Babiše. Později byl Bárta i obviněn. Končí jako ministr vnitra i John a na jeho místo nastupuje Kubice. Nezávislý soud Bártu obžaloby později zprostil obžaloby, ale toto již nemohlo zabránit rozpadu Věcí veřejných. Zásadní podmínka pro pozdější prosazení církevních restitucí byla kriminalizací politika vytvořená. Věci veřejné jím vedené vystupovaly shodně se svým volebním programem proti církevním restitucím i po jejich schválení, díky kriminalizaci Bárty již neměly sílu jim zabránit.

2012

Miroslav Kalousek v lednu 2012 podmínil snad poprvé v historii samostatného českého státu trvání koalice schválením církevních restitucí.

Kriminalizace Bárty spojená s jeho nepravomocným odsouzením v dubnu 2012 však stále nepostačovala pro prosazení církevních restitucí.

Dne 11.5.2012 je pod číslem MV-48831-4/VS-2012 registrováno hnutí ANO 2011 se zkratkouANO.

 Z části hnutí Věci veřejné vznikla 29. 5. 2012 strana Lidem, která nyní téměř jako volebně bezvýznamná působí pod označením Řád národa – Vlastenecká unie. Svoji úlohu pro prosazení restitucí však splnila.

Dne 4. září 2012 se snaží poslanec Chaloupka zařadit na jednání Poslanecké sněmovny nový bod, ve kterém Poslanecká sněmovna usnesením zavazuje vládu k vytvoření a uzavření smlouvy mezi státem a jednotlivými poslanci a jinými fyzickými osobami, kteří deklarují, že nebude prolomen rok 1948, pokud vstoupí v platnost zákon o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi. Toto umožní těmto osobám potvrdit svoje osobní přesvědčení o správnosti tohoto zákona s tím, že za neprolomení roku 1948 budou státu ručit veškerým svým osobním majetkem. Pro návrh druhý den hlasovala drtivá většina poslanců z ČSSD, všichni z KSČM a Věcí veřejných, nepodpořil jej nikdo z ODS TOP 09 a několik poslanců ČSSD včetně Bohuslava Sobotky.

Dne 5. září Lidem podmínilo církevní restituce schválením daňového balíčku. Jeho schválen naráželo na odpor několika poslanců ODS, kteří též kritizovali církevní restituce.

Předseda Senátu Milan Štěch (ČSSD) hned v první den účinnosti zákonů o přímé volbě, 1. října 2012, vyhlásil první kolo volby na první možný termín 11. a 12. 1 2013 s odůvodněním, že pozdější 2. kolo by mohly komplikovat jarní prázdniny.

Velkým rizikem pro některé zájmy bylo případné zvolení Miloše Zemana za prezidenta České republiky. To vedlo po vyhlášení přímé volby prezidenta k aktivizaci prosazovatelů církevních restitucí proti jeho kandidatuře podobně, jako se stalo v letech 1999 a 2000.

 V říjnu 2012 předseda Akademie věd Drahoš prvně udílí ceny předsedy Akademie věd.

Koncem roku 2012 probíhá závěrečná etapa boje o církevní restituce. Po nedohodě o daňovém balíčku odstupují tři poslanci ODS. Pak již Strana Lidem umožnila po vyhlášení přestávky a v nepřítomnosti řady opozičních politiků schválit 8. 11. 2012 široké restituce.

Sotva byly schváleny, došlo 23. listopadu 2012 ve Vatikánu k oficiálnímu přijetí deklarace o spolupráci ČSAV s Arcibiskupstvím pražským, kterou za ČSAV uzavřel předseda Drahoš. Ve stejný den prezident Klaus zákon o majetkovém vyrovnání nepodpořil, ale ani nevetoval.

2013

V lednu 2013 je zvolen za prezidenta Miloš Zeman. Začátkem února 2013 podává skupina senátorů návrh na zrušení zákona o majetkovém vyrovnání s církvemi, když původní tisková zpráva Ústavního soudu uváděla i jména těchto senátorů.

Zákon o majetkovém vyrovnání napadli u Ústavního soudu pouze někteří senátoři ČSSD (necelých 30%), všichni senátoři Severočechů a KSČM. Později byly podány i Ústavním soudem později odmítnuté návrhy poslanců za ČSSD (18. února) a KSČM (21. února).

Dne 8. března 2013 se stává prezidentem České republiky Miloš Zeman. Neúspěch lidí spojených s Nadací Dagmar a Václava Havlových VIZE 97 ve volbě prezidenta vedl k zesílení tlaku na zvoleného prezidenta. Začínají se připravovat akce proti prezidentovi, z nichž některé mají dlouhodobý charakter. Typickým příkladem je akce Brady. Dlouhodobost kampaně proti Zemanovi při využití jména Brady se pak projeví v roce 2016.

V květnu 2013 Ústavní soud projednával únorový návrh skupiny senátorů, ke kterým se později připojili svými návrhy i poslanci z ČSSD a KSČM, na zrušení zákona o majetkovém vyrovnání s církvemi. Částečně senátorům vyhověl, když vypuštěním jednoho slova ze zákona stanovil, že nelze vydávat majetek, pokud za něj byla poskytnuta jakákoli náhrada, částečně návrh odmítl a částečně zamítl. Dne 3. 6. 2013 vyhlásil svůj Nález z 29. 5. 2013. Zásadním úspěchem senátorů u Ústavního soudu mohlo být ohroženo vydání nezanedbatelné části majetku, pokud by se potvrdilo podezření, že v řadě případů byla náhrada vyplacena i po únoru 1948, když vyplacení náhrady bylo pro komunisty výhodnější než faktické hrazení nákladů církví dle zákona o majetkovém zabezpečení církví z roku 1949.

Podobně jako byly vysloveny obavy o bezpečnost advokáta zastupujícího poslance Melčáka v kauze zkrácení funkčního období Parlamentu v roce 2009, měl i advokát zastupující v tomto ve svých důsledcích snad ekonomicky největším soudním řízení v historii České republiky obavy z nečekaných mimoprávních „komplikací“. V noci z pondělí na úterý před středečním jednáním Ústavního soudu o tomto návrhu došlo k násilnému odcizení dokumentů z auta advokátovi zastupujícího senátory, který pro omezení rizik jel na soud již v pondělí, a ne až v úterý. Ústavní soud po vykradení automobilu nevyhověl žádosti o odročení jednání, přestože šlo o první žádost o odročení ve věci.

Po vyhlášení rozhodnutí Ústavního soudu dne 3. 6. 2013 již vláda premiéra Nečase mohla padnout. Do Poslanecké sněmovny mohla znovu úspěšně kandidovat KDU-ČSL. Zároveň mohlo dojít i k řešení těch, co církevní restituce komplikovali.

Dne 13. června 2013, deset dnů po vyhlášení Nálezu Ústavního soudu k církevním restitucím, dochází k stíhání tří bývalých poslanců ODS, kteří v roce 2012 nesouhlasili s koncepcí zákona o majetkovém vyrovnání s církvemi, ale zejména vystupovali proti daňovému balíčku, jehož schválení bylo podmínkou pro odštěpence z Věcí veřejných do strany Lidem pro schválení církevních restitucí.

Dne 16. června 2013 padá po razii na vládě Nečasova vláda. Někteří tento pád dávají do souvislosti s jeho pozdější manželkou, jiní s jeho návštěvou v Rusku a dostavbou Temelína, další s církevními restitucemi, které zdlouhavě řešil, někteří s několika z těchto příčin.

Dne 26. 6. 2013 Senát navrhuje ocenit Brady.  Tomuto návrhu logicky prezident nevyhověl.

Dna 10. července nastupuje vláda Jiřího Rusnoka.

KDU-ČSL začíná otevřeně podporovat Karel Janeček, který se 29. října 2013 stává členem správní rady Nadace Dagmar a Václava Havlových VIZE 97.

Koncem října 2013 se konají volby do Poslanecké sněmovny.

Nedlouho před volbami ČSSD přestává slibovat referendum k církevním restitucím. To vede k výrazné ztrátě voličských preferencí a k prudkému vzestupu nového politického subjektu – hnutí ANO. Pozice Bohuslava Sobotky, a tím i osob spíše slovně vystupujících proti církevním restitucím, je oslabena. Hrozí možnost schválení zdanění církevních restitucí v roce 2013, když revizi církevních restitucí prosazuje velká část členů ČSSD, ale není proti ní ani Andrej Babiš.

Případný pád Bohuslava Sobotky po tragickém výsledku ČSSD ve volbách vyvolaném i odstoupením od požadavku referenda o církevních restitucí by mohl zájmy prosazovatelů církevních restitucí ohrozit. Je nezbytné omezit vliv čelných kritiků církevních restitucí v ČSSD. Nastávají dvě důležité situace. Nejdříve po vyhlášení volebních výsledků propuká tzv. Lánská aféra, když 5 čelných představitelů ČSSD, z nichž u Ústavního soudu 4 napadli církevní restituce, navštívilo prezidenta republiky.  Zde se prý účastníci dohodli, že o schůzce nebudou hovořit. Pátý člen, ač mohl, restituce u Ústavního soudu nenapadl. O schůzce informoval veřejnost. Jako jediný později nejen zůstal ve vedení ČSSD, ale dokonce významně povýšil. Neexistují dostatečné důkazy prokazující některé spekulace, že šlo sjednáním závazku o mlčenlivosti o této schůzce o předem připravenou provokaci k odstranění opozice v ČSSD. Druhou je, že v následném boji o vliv premiéra Sobotky s vnitrostranickou opozicí se setkáváme podobně jako v kauze boje o Českou televizi s demonstracemi tentokrát směřujícími k podpoře Bohuslava Sobotky a proti jeho kritikům pod heslem Za Sobotku, za demokracii atd.. Po těchto demonstracích padla většina členů předsednictva ČSSD a kritici Sobotky podobně jako kritici církevních restitucí z řad senátorů postupně odcházeli ze svých funkcí.

Do Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR se na základě výsledku voleb znovu navrací KDU-ČSL, která v době vyostřených nálad vyvolaných církevními restitucemi ve svém volebním programu ani jednou nepoužije slovo církev, církevní atd. Ta prosazovala v minulosti církevní restituce a po volbách bránila jejich novému řešení. Volební program částečně psal i pozdější náměstek ministra financí Závodský.

Kritiky církevních restitucí – Věci veřejné – nahrazuje jiný významnější kritik – Andrej Babiš. Hnutí Ano ve svém volebním programu neslibuje jakoukoliv podporu církvím a ani církevním školám.  Za těchto okolností, kdy i v ČSSD mezi poslanci přes omezení vlivu kritiků premiéra Sobotky po Lánské schůzce působila i nadále řada poslanců odmítajících široké církevní restituce, bylo nutné, jak zabránit jakékoli revizi církevních restitucí zejména formou zdanění příjmů roku 2013, tak i ovlivnit vlastní vydávání majetku. K tomu bylo žádoucí protahovat jednání o sestavení vlády, aby neexistovala vláda, která by se v roce 2013 mohla vyjádřit k případnému návrhu na jejich zdanění.  A tak se protahovalo ustanovení vlády.

Dohoda o koaliční smlouvě byla uzavřená až 11. prosince 2013,  tj. zhruba 6 týdnů po volbách ve dne 25. a 26. října 2013. Dále bylo nezbytné prosadit, aby veškeré vydávání církevního majetku proběhlo pod taktovkou politiků spojených s KDU-ČSL a dle možností omezit vliv kritiků církevních restitucí na politickou scénu, a to cestou práva či fakticky.

Politici zainteresovaní na tvorbě vlády nemají čas se věnovat útokům na politické protivníky, Zeman je krátkodobě zdravotně handicapovaný, neúčastní se oslavy 17. listopadu, a tak oslavy probíhají bez větších problémů.

2014

Dne 29. ledna 2014 vzniká nová vláda zakladatele křesťanské frakce v ČSSD Sobotky s místopředsedou vlády a ministrem financí Andrejem Babišem. Je zabezpečeno, aby vydávání církevního majetku nebylo zbytečně ohrožováno. Vydávání církevního majetku probíhalo zejména ve třech rezortech – zemědělství (ministr Jurečka), kultury (ministr Herman) a financí, kde jej měl na starosti Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových. Politickým náměstkem tehdejšího ministra financí a vicepremiéra p. Babiše, pod kterého tento úřad spadal, se stal JUDr. Závodský. Majetek tak byl vydáván pod kontrolou osob spojených s KDU-ČSL.

Složení vlády přes slovní proklamace politiků z ČSSD bylo s výjimkou Hnutí Ano fakticky pro podporu církevní politiky v širokém měřítku. Ve vládě za ČSSD nebyl ani jeden senátor, který se obrátil na Ústavní soud, ale dva, co návrh na zrušení zákona o majetkovém vypořádání církví se státem nepodepsali.  Ani jeden tehdejší člen vlády, který byl zároveň poslanec, nepodpořil v minulosti iniciativu poslance Chaloupky z Věcí veřejných při hlasování v Poslanecké sněmovně na přijetí usnesení, kterým Poslanecká sněmovna zaváže vládu k vytvoření a uzavření smlouvy mezi státem a jednotlivými poslanci a jinými fyzickými osobami, které deklarují, že nebude prolomen rok 1948, pokud vstoupí v platnost zákon o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi.

Vážnost situace z hlediska trestního v červnu vede ke vzniku Unie obhájců České republiky, která uvádí: „Účelem Unie obhájců České republiky je dohled nad zákonností a dodržováním základních práv a svobod garantovaných ústavním pořádkem České republiky a respektováním přirozených práv člověka a poskytování ochrany před porušováním, poškozováním a krácením těchto práv a svobod v trestním řízení, zejména práva na obhajobu dle čl. 40 odst. 3 Listiny základních práv a svobod. Impulsem k založení Unie je aktuální postoj státního zastupitelství, které ani v případech zjevné nezákonnosti nepřizná chybu.“

Při přípravě kandidátek do voleb do Senátu v roce 2014 se ukázalo, že pokud kterýkoliv senátor zvolený za ČSSD napadl zákon o majetkovém vyrovnání s církvemi u Ústavního soudu, tak měl menší šanci na znovu navržení ke zvolení za senátora za ČSSD než ten, kdo se na Ústavní soud neobrátil. Rozdíl je téměř 5násobný (4,94x). Proti jediné senátorce, které ze senátorů KSČM končilo funkční období, kdy před tím v roce 2008 získala 69 % hlasů, kandidoval jako nezávislý muž, které v místních volbách kandidoval za KSČM, takže hlasy levice se roztříštily a nebyla kritička církevních restitucí znovu zvolena, když podpora vedení KSČM byla dosti sporná.

Nová vláda, respektive její někteří členové, prý utajovaně připravovala důležité změny směřující k politickému ovládání policie. Prý se 12. června 2014 uskutečnila schůzka s ústavním činitelem, kde se mělo hovořit o tom, že je politický zájem na jmenování nového ředitele GIBS Murína. Údajný záznam z této schůzky byl i přehrán novináři a byl na něj v srpnu 2016 dotazován i ministr vnitra.

V roce 2014 hrozilo, že A. Babiš přistoupí k důsledným kontrolám vydávání církevního majetku. Dne 1. července 2014 na 13. schůzi Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR kritizoval restituce. Prověřování, zda byly či nebyly vypláceny náhrady, bylo zcela zásadní pro vydávání majetku. Po zahájení revize pozemkové reformy vyrostly výdaje státu na církve, které přitom nesouvisely se zákonem o finančním zabezpečení církví. Od roku 1919 do roku 1939 bylo na římskokatolickou církev vyplaceno 1 206 264 579,- Kč, přičemž od roku 1947 do roku 1949 365 781 000,- Kčs (a z toho nejvíce v roce 1949, tj. v roce, kdy teprve byl přijat tento zákon, ale již probíhala revize pozemkové reformy).

Zdálo se, že k důsledným kontrolám na celostátní úrovni chce přistoupit dne 1. října 2014 nově jmenovaný ředitel Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových (dřívější ředitel Krajského pozemkového úřadu pro Královéhradecký kraj František Dittrich). Ten již na svém dřívějším pracovišti zdůrazňoval nutnost důsledné kontroly vydávání majetku, kterou církevní představitelé prohlašovali za obstrukci.

Bylo žádoucí s ohledem na neustálý odpor značné části veřejnosti proti prosazeným restitucím nejenom zabezpečit proces vydávání, ale i to, aby na církevní majetek nemohla mít vliv třeba jiná vůle zákonodárce. Začalo se připravovat uzavření konkordátu. Význam konkordátu je zcela zásadní, protože dle čl. 10 Ústavy mají mezinárodní smlouvy přednost před českými zákony. Na přípravu na uzavření konkordátu bylo upozorněno 4. října 2014 a tak toto jednání muselo přiznat i ministerstvo dne 9. října 2014 den před senátními volbami. Pozornost vyvolaná případnému uzavření konkordátu fakticky jeho uzavření zabránila.

Začínají první útoky na prezidenta Zemana s využitím 17. listopadu při oslavách 25. výročí revoluce, kterých se účastní i hlavy sousedních zemí. V tomto roce nebyla provedena dostatečná bezpečnostní kontrola, což se již později neopakovalo. To pak vedlo ke kritice údajně přehnaných bezpečnostních opatření. Z řad demonstrujících hozené vajíčko zasáhlo i německého prezidenta.

Kromě útoku na prezidenta pro zabránění důsledné kontroly oprávněnosti nároků na vydání církevního majetku bylo zapotřebí eliminovat Babiše a osoby zkoumající oprávněnost nároků na vydání církevního majetku. Snaha o prověřování se ukázala, že je u některých osob skutečná a nejde jen o řečnické cvičení pro veřejnost. Nejprve byl 15. 12. 2014 odvolán pro údajné průtahy při vydávání majetku náměstek Státního pozemkového úřadu odpovídající za restituce, když jeho odvolání hodnotil například poslanec Tejc jako snahu bránit kontrole vydávání. Následně s argumentem, že ministerstvo financí nemůže spolupracovat s ředitelem Dittrichem, byl i tento ředitel odvolán. Jeho odvolání oznámil politický náměstek ministra financí za KDU-ČSL.

2015

Když nevyšla v roce 2014 snaha o uzavření konkordátu v roce 2014 a tím i jisté omezení rizik pro vydávání majetku, vznikla potřeba věnovat zvýšenou pozornost osobám, které mohly ovlivnit přístup k vydávání majetku jinak než rozhodováním o nich – politikům, novinářům atd.  Bylo po omezení vlivu osob trvajících na důsledném prověřování vydávání majetku (Dittrich odvolán v lednu) nutné odstranit i rizika vyplývající z iniciativ největších kritiků tzv. církevních restitucí a osob kritizujících vládní představitele a dle možností je kompromitovat, a to bez ohledu na to, že neměli přímý vliv na vydávání majetku. Zároveň s ohledem na faktické právní uzavření vydávání jednoho typu majetku šlo i o legislativní vytváření podmínek pro postupné převádění dalšího typu majetku do soukromých rukou za velmi výhodných podmínek.

Největším rizikem pro vyvádění majetku je v té době prezident Zeman, ministr financí Babiš a Miroslav Ransdorf, který byl připraven ověřovat určité otázky i v zahraničí, a samozřejmě nezávislý tisk a poctivá policie.

Babiše tak jako v jiných případech kritizuje předsedkyně rozpočtového výboru Evropského parlamentu Ingeborg Grässleová (německá CDU) z Poslaneckého klub Evropské lidové strany (Křesťanských demokratů), v kterém působí i čeští europoslanci z KDU-ČSL a TOP 09.

V roce 2015 nikdo nenavrhl ocenění Brady prezidentovi, když osoby spolupracující s Karlem Schwarzenbergem (respektive jím spoluzakládanou organizací podporovanou z veřejných zdrojů s názvem Knihovna Václava Havla, o.p.s., IČ 27169413 s místopředsedkyní správní rady Mgr. Michaela Bakala) jej pozvaly až na rok 2016.

Dne 2. června předkládá vláda návrh na změnu horního zákona.

Dne 19. září 2015 členové skupiny Ztohoven vylezli na střechu Pražského hradu, kde ze stožáru sundali standartu prezidenta republiky a místo ní pověsili obří trenky.

Dne 27. 9. 2015 Babiš opětovně v pořadu partie upozorňuje na předražené církevní restituce.

V říjnu 2015 předkládá poslanec Urban pozměňovací návrh k vládnímu návrhu zákona ve prospěch těžařů.

Dne 17. listopadu 2015 je již bezpečnost účastníků oslav zabezpečena i s ohledem na události minulého roku a zejména atentátu v Paříži v noci z 13. na 14. 11. 2015 O nasazení většího počtu policistů byla veřejnost předem informována. Po jistou dobu do odchodu prezidenta a před příchodem oficiální delegace je omezen pohyb lidí na Albertově. Nedošlo tak k házení jakýchkoliv předmětů na účastníky. Zároveň se omezení pohybu hodnotí jako omezování demokracie. Nevýhodou bylo, že jako první oznámila manifestaci Iniciativa proti islámu, takže dle zákona nikdo nesměl rušit její akci. V dalších letech si již prostor zamluvili jiní. Do rušení akce se zapojil i kandidát na prezidenta v roce 2018 Marek Hilšer, který po svém neúspěchu podpořil kandidáta na prezidenta Drahoše.

Dne 24. listopadu 2015 propuká aféra Čapí hnízdo, přestože celá záležitost byla známá dlouhodobě z článku v časopise Respekt zveřejněném dne 19. 10. 2013 těsně před volbami konanými od 25. října 2013 a přestože nějaké trestní oznámení mělo být podáno již v září tohoto roku. Tato aféra mohla stát i u případného nařízení sledování (nahrávání) Andreje Babiše, což má význam i v záležitosti údajných nahrávek později připisovaných novináři Marku Přibilovi.

Po propuknutí aféry Čapí hnízdo je na návrh premiéra Sobotky ze dne 4. 12. 2015 dne 7. 12. 2015 jmenován do čela Generální inspekce bezpečnostních sborů (GIBS) Michal Murín. Na podezřelé změny v GIBS přitom bylo upozorňováno již v červenci 2015. Nelze vyloučit, že změny souvisely s utajovaným sledováním důstojníku GIBS odhaleném na konci roku 2014. Jmenování p. Murína se stalo předzvěstí pro další personální změny v policii.

V den, kdy premiér Sobotka oznamuje nominaci Murína, pak časopis Respekt informuje o zadržení europoslance Ransdorfa, kritika církevních restitucí nejen v roce 1991.

Nikdo nevysvětlil, jak se časopis Respekt z vydavatelství Economia Zdeňka Bakaly o podezřelém zadržení kritika církevních restitucí jako první dozvěděl, proč zadrženého poslance nekontaktoval ani představitel našeho zastupiteského úřadu či představitel Evropské unie. Třeba by pak švýcarská policie našla i jeho léky v jeho automobilu a europoslanec by stále žil. To je významné zvláště za situace, když se pak ukázalo, že jeho stíhání bylo chybné.

Možná však hrálo roli při získání informace o jeho zadržení i to, že Curych, kde byl zadržen, je město v kantonu Curych, kde má domovské právo významný český politik, který dříve Respekt vlastnil. Zároveň se nedlouho před tím v tomto kantonu ukázalo, že zdejší police neoprávněně získala monitorovací software (Trojaner), což v létě roku 2015 vedlo k žalobě mladých socialistů proti de facto zdejšímu ministrovi vnitra Mario Fehr, když de facto ministryní spravedlnosti byla Jacqueline Fehr ze Sociálnědemokratické strany Švýcarska (SP), podporovatelky cizinců a dlouholetého koaličního partnera Křesťansko-demokratické strany Švýcarska (CVP/PDC/PPD/PCD) s podobnou politickou orientací.

Na konci roku 2015 tak došlo cestou práva k útoku na dva ze 3 nejdůležitějších kritiků církevních restitucí, na třetího byl útok neprávní a relativně zanedbatelný s ohledem na bezpečnostní opatření přijatá policií. K útoku na fyzickou integritu prezidenta nedošlo. Vážný útok na Miloše Zemana však pokračoval v roce 2016 a to i v souvislosti s kauzou Brady, kdy se projevují i změny v policii.

Na investigativního novináře Přibila usilujícího o svobodu tisku následoval útok později.

Dne 5. června 2015 po kritice v tisku na základě článku Marka Přibila skončil ministr Chládek, který tvrdil, že je to v důsledku lží redaktora Přibila o zvláštních praktikách na ministerstvu školství. Články hodnotil ministr jako mediální lynč ze strany Babiše. Novinář však tvrdí, že v té době se ještě nikdy s ministrem Babišem osobně nesetkal a ten jej logicky nijak neúkoloval.

Již před tím novinář psal například o ministru Hermanovi či ve stejné době i o církevních restitucích a možné korupci v souvislosti s nimi. Pozornost věnoval i policejnímu prezidentovi v prosinci 2015 a celkově situaci v policii a zvláštních službách v desítkách článků i dříve. Stával se velmi rizikovým pro hypotetický případ, že by někdo chtěl ovládnout policii či vyvádět státní majetek bez kontroly nezávislého tisku.

2016

22. 1. 2016

22. ledna 2016 umírá později očištěný europoslanec Ransdorf. Jeho příbuzní mají později obavy z nedostatečného prošetřování jeho úmrtí a jdou se radit, jak zabezpečit, aby se konečně policie tímto úmrtím dostatečně zabývala. V den, kdy dostanou radu, praská večer po příchodu na balkon zesílené sklo před členem rodiny advokáta, kterého ten den navštívili. Dle policie se jednalo o náhodu.

19. 2. 2016

Dne 19. února 2016 píše novinář Přibil o kauze hotelu Kladenka článek Poradce ČSSD Růžička koupil pod cenou hotel v Peci pod Sněžkou v internetové verzi, respektive Sobotkovi lidé koupili podezřele levně hotel v tištěné verzi.  Tento článek je na titulní straně celostátního deníku. Později prý článek vedl i k soudnímu řízení  o několik milionů Kč.  Novinář byl začátkem září 2017 obviněn ve věci (údajné) pomluvy jiného poradce ústavního činitele.

 16. 3. 2016

Vláda Bohuslava Sobotky 16. 3. 2016 schválila nařízení ve prospěch těžařů  a následná změna horního zákona vyhlášená 31. března 2016 s účinností od 1. 1. 2017 garantuje nezvyšování poplatků státu ze strany těžařů. Byly vytvořeny základní legislativní předpoklady pro případné vyvedení majetku prostřednictvím těžby nerostných surovin, pokud by byl na tom zájem.

28. a 29. 3. 2016

V březnu (kolem 29. 3. 2016) v souvislosti s návštěvou čínského prezidenta pokračují útoky na prezidenta Zemana, v kterých významnou roli hrají nejen Karel Schwarzenberg, jeho bývalý vládní kolega Martin Bursík, ale i Miroslav Kalousek a spoluzakladatel snad ze státních zdrojů nejvíce dotované soukromé organizace Jaromír Štětina či spolupracovník Nadace Dagmar a Václava Havlových VIZE 97 Michael Kocáb. Někteří z nich se dokonce domáhali přístupu do policií uzavřených prostor s tvrzením, že zde mají povolenou manifestaci.

Zásah policie pak Miroslav Kalousek zpochybňoval i později a snažil se za podpory stran prosazujících v minulosti schválení zákona o majetkovém vyrovnání s církvemi a KDU-ČSL projednávat tento zásah i ve Sněmovně. Ústavní činitelé přitom tvrdili, že se manifestace povolují, když dle § 1 odst. 3 příslušného zákona: „(3) Ke shromáždění není třeba předchozího povolení orgánu veřejné moci.“, ale shromáždění musí být oznamována úřadu. Z webu magistrátu by navíc zjistili, že: „Na stejném místě se nesmí ve stejnou dobu konat jiné veřejné shromáždění. Pravidelně aktualizovaný přehled veřejných shromáždění konaných na území hlavního města Prahy je k nahlédnutí   zde  nebo při osobní návštěvě …).“ Přitom takovéto oznámení již bylo před oznámením Martina Bursíka učiněno na podporu čínské delegace. Martin Bursík a spol. by maximálně mohli se účastnit akce jiného svolavatele na podporu návštěvy čínské delegace, kterou by nesměli rušit, nebo se dopustit protiprávního jednání. Dle § 7 zákona: „Účastníci shromáždění jsou povinni dbát pokynů svolavatele a pořadatelů podle § 6 a zdržet se všeho, co by narušilo řádný a pokojný průběh shromáždění.“ Ústavní činitelé tak projevili svůj vztah k právům jiných. Žalobu Martina Bursíka později soud zamítl.

Babiš koncem března 2016 v souvislosti s návrhem KSČM opakovaně kritizuje církevní restituce a připouští jejich zdanění.  Ihned na to dne 30. 3. 2016 přijímá ústavněprávní výbor Poslanecké sněmovny protinávrh k zákonu o střetu zájmů, tzv. Lex Babiš. Protinávrh na rozdíl od vládního návrhu byl jednoznačně zaměřen proti Babišovi. O zákonu například Respekt tvrdil, že nejde o žádný Lex Babiš. Skutečnost, že jde o Lex Babiš, pak bude zřejmá každému, kdo si vyhodnotí, co stálo za tím, že poslanci z ústavněprávního výboru v plénu Poslanecké sněmovny hlasovali proti tomu, co na svém výboru schválili. Proti návrhu zásadní úpravy §4a odst. 1 zakazující, aby osoba ovládající jakoukoliv obchodní korporaci byla ve vládě, kterou analogicky navrhl nejen ústavněprávní výbor, ale dne 28. 4. 2016 i poslanec Martin Plíšek, hlasovala na plénu i většina těch, co podpořila návrh v ústavněprávním výboru. Tento protinávrh byl jednoznačně zaměřen proti Babišovi. Protinávrh nakonec nebyl schválen v Poslanecké sněmovně. Jeho akceptace by totiž vedla k tomu, že by předseda ČSSD nemohl být členem vlády, protože ČSSD je ovládající osobou jednoho ze svých významných věřitelů, což si asi původně nikdo neuvědomil.

11. 4. 2016

11. 4. 2016 opakovaně kritizoval Andrej Babiš církevní restituce a tvrdil, že jsou předražené.

26. 4. 2016

Znevažování prezidenta pokračuje házením hlíny na portrét prezidenta republiky, které organizovala pracovnice ShineBean, o.p.s., jejímž spoluzakladatelem je předseda představenstva společnosti Nano Energies a.s., kde členem dozorčí rady je Tomáš Janeček, který spoluzakládal s Liborem Winklerem, Karlem Janečkem atd. Nadaci RSJ.

 květen 2016

V květnu 2016 propuká kauza Beretta vztahující se k masivním únikům informací z policejních spisů, 11. 5. 2016 je zadržen policista Gáborík.

Po zahájení akce Beretta se v květnu 2016 začíná urychleně připravovat reorganizace policie, s kterou ještě začátkem května 2016 nepočítala aktualizovaná Koncepce policie do roku 2020. Reorganizace později vyvrcholila sloučením ÚOOZ SKPV Policie ČR s ÚOKFK SKPV Policie ČR a dle novináře dostáním se trestního řízení mimo jednoznačnou kontrolu korektnosti výběru policisty šetřícího danou věc. Pochybnosti z účelového výběru policejního orgánu se projevují i ve věci novináře Přibila, který neúspěšně upozorňoval na svůj názor, že jej šetří nepříslušný policejní orgán.

Reorganizaci policie měl dle dostupných informací připravovat zejména někdejší náměstek policejního prezidenta Zdeněk Laube a dále David Záhorský, který později zemřel za podezřelých okolností. Reorganizací policie opětně nabylo na významu získání informací o případné nahrávce ministra vnitra, která se měla vztahovat k údajně politickému obsazení místa ředitele GIBSu Michalem Murínem.

V kauze reorganizace policie pak tuto reformu podpořil poslanec Kalousek s odůvodněním, že jde o věc policejního prezidenta, poslanec Schwarzenberg v té souvislosti hovořil o podstatě státu a TOP 09 vyzývala premiéra k zásahům do policie „pro dodržování pravidel právního státu“.

25. 5. 2016

Dne 25. května 2016 organizační výbor sněmovny podpořil návrh na ocenění Brady.

3. 6. 2016

Dne 3. června 2016 novinář napsal článek, pro který byl později obviněn. Policejní orgán do podání obžaloby neprovedl v trestním řízení ani jeden důkaz navržený novinářem.

29. 6. 2013

Dne 29. června 2016 vzniká parlamentní komise pro reorganizaci policie. Novinář se opětovně vrátil k problematice politického obsazování míst v GIBSu.

20. 8. 2016

Někdy kolem 20. srpna 2016 dotaz novináře Přibila na ministerstvo vnitra v souvislosti s údajnou nahrávkou rozhovoru ministra vnitra k politickému obsazení vedení GIBS vedl k tomu, že novináře vyslýchala Generální inspekce bezpečnostních sborů ohledně údajů, co ví o této nahrávce rozhovoru ministra vnitra. Skutečnost, že měl novinář zhruba hodinu svůj telefon mimo dohled, mohla teoreticky vést později k tomu, že přes telefon mohly být pořizovány nahrávky novinářova okolí či novinář mohl být sledován. Teoreticky by taková možnost existovala, když v prosinci 2014 se zjistilo, že desítky zaměstnanců GIBS měly nelegálně nainstalovaný software na sledování pracovníků GIBS.

1. 9. 2016

Následně 1. září 2016 policisté zahájili úkony trestního stíhání kvůli článku novináře z 3. 6. 2016.

Schůzky novináře s Babišem 2016

Někdy koncem září 2016 byl novinář informován, že místopředseda vlády se zajímá o problémy s legální i nelegální migrací do České republiky, a že by rád věděl, jak to reálně s problematikou migrace vypadá, aby si mohl ověřit oficiální informace. Vicepremiér na první schůzce zjistil, že se novinář pravděpodobně v problematice činnosti policie skutečně orientuje. To jej pravděpodobně vedlo k tomu, že se dohodli s novinářem na další schůzce konané na přelomu října a listopadu 2016. Někdy na přelomu roku 2016/2017 měl novinář třetí schůzku s vicepremiérem.

7. 10. 2016

Dne 7. a 8. 10. 2016 probíhají ve všech krajích ČR kromě Prahy krajské a senátní volby na třetině území ČR, a to včetně Prahy.

17. 10. 2016

V pondělí 17. října 2016 proběhl seminář s názvem Potenciál těžby lithia v ČR a jeho využití v pokročilých technologiích pořádaný Akademií věd České republiky ve spolupráci s Poslaneckou sněmovnou Parlamentu České republiky zahájený osobně jejím předsedou a potencionálním prezidentem České republiky profesorem Drahošem. Nelze vyloučit, že pozornost, kterou lithiu věnovala Akademie věd České republiky, je i příčinou, proč nedlouho po něm dne 27. 10. 2016 oznamuje předseda Akademie Drahoš, že zvažuje svoji kandidaturu na prezidenta a proč z významné části financují volební kampaň profesora Drahoše osobnosti spojené s Lithiem.

21. 10. 2016

Dne 21. 10. 2016 propuká aféra Brady někdy považovaná i za dlouhodobě připravovanou provokaci směřující k diskreditaci prezidenta republiky.

23. 11. 2016

Začíná kauza korunových dluhopisů na seznamu.cz, kdy je 4. 1. 2017 dané trestní oznámení na Babiše.

2017

11. 1. 2017

Sněmovna přehlasovala veto prezidenta republiky v tzv. Lex Babiš.

18. 1. 2017

Novinář se dotazuje Nejvyššího soudu Slovenské republiky na možný nastrčený úplatek soudci Nejvyššího soudu Slovenské republiky, který měl rozhodovat záležitost vicepremiéra ve věci údajné spolupráce s STB, kdy existovalo podezření z cílené snahy o diskreditaci pana Babiše. I zde se zdá, že se těsně před rozhodnutím Nejvyššího soudu ve věci Andreje Babiše někdo pokusil vyvolat aféru směřující proti vicepremiérovi a Nejvyššímu soudu Slovenské republiky ve snaze je spojit s úplatkářstvím. Tato možná aféra pravděpodobně vyšuměla, byť nelze vyloučit, že se objeví v souvislosti s advokátkou JUDr. Kolcunovou a prohlídkou její advokátní kanceláře v Praze v prosinci 2017.

31. 1. 2017

Slovenský Nejvyšší soud rozhodl ve věci Andreje Babiše.

10. 3. 2017

Dne 10. 3. 2017 se koná sjezd ČSSD. V den sjezdu ČSSD dochází anonymem k útoku na jednoho z posledních významných důsledných kritiků církevních restitucí hejtmana Zimolu. Ten pod mediálním tlakem a tlakem vedení ČSSD 27. dubna 2017 odstupuje i z funkce hejtmana. Později je dokonce vedením ČSSD vyškrtnut i z posledního místa kandidátky na volby do Poslanecké sněmovny v roce 2017.

Zároveň Zeman v tento den při oznámení svého zájmu o znovuzvolení za prezidenta sdělil, že kampaň nepovede, přestože se dlouhodobě předpokládalo, že případnou volební kampaň za znovuzvolení prezidenta Zemana povede špičkový právník a významný sociální demokrat Miroslav Jansta. Co je za oznámením o nevedení volební kampaně se spekulovalo, ale nikdo nic nevěděl. Určité vysvětlení mohly poskytnout události následující v květnu 2017.

21. 3. 2017

Vychází článek k lithiu v Týdnu popisující zájmy zahraničních investorů o české lithium.

1.4. 2017

Někdy na přelomu března a dubna byl novinář pozván na Národní protidrogovou centrálu, kde se jej policisté dotazovali, zda vím, že mu má hrozit nějaké nebezpečí. O žádném nevěděl. Ve stejné době jej opětovně kontaktoval jeho zdroj s tím, že má být vyslýchán na GIBS kvůli nahrávce i on, kterou dle svých slov sám pořídil zdroj novináře.

27. 4. 2017

Nedlouho před propuknutím kauzy Šuman novinář dostal neověřenou informaci, že má být mediálně zlikvidován. Téhož dne Parlamentní listy převzaly můj příspěvek z Facebooku, kde jsem na základě jiných analýz předpokládal brzké útoky na Babiše a Zemana pro ochranu ekonomických zájmů České republiky a odůvodňoval jsem je.

Květen 2017 – Aféra Šuman a stíhání Jansty

Dle očekávání v květnu 2017 zintenzívněly útoky na premiéra Babiše a prezidenta Zemana. Ransdorf již nebyl napadán, byl mrtvý.

Prezidenta nelze na rozdíl od ostatních politiků trestně stíhat, když Ústava stanoví: „Článek 65 (1) Prezidenta republiky nelze po dobu výkonu jeho funkce zadržet, trestně stíhat ani stíhat pro přestupek nebo jiný správní delikt. (2) Senát může se souhlasem Poslanecké sněmovny podat ústavní žalobu proti prezidentu republiky k Ústavnímu soudu, a to pro velezradu nebo pro hrubé porušení Ústavy nebo jiné součásti ústavního pořádku; velezradou se rozumí jednání prezidenta republiky směřující proti svrchovanosti a celistvosti republiky, jakož i proti jejímu demokratickému řádu. Ústavní soud může na základě ústavní žaloby Senátu rozhodnout o tom, že prezident republiky ztrácí prezidentský úřad a způsobilost jej znovu nabýt. (3) K přijetí návrhu ústavní žaloby Senátem je třeba souhlasu třípětinové většiny přítomných senátorů. K přijetí souhlasu Poslanecké sněmovny s podáním ústavní žaloby je třeba souhlasu třípětinové většiny všech poslanců; nevysloví-li Poslanecká sněmovna souhlas do tří měsíců ode dne, kdy o něj Senát požádal, platí, že souhlas nebyl dán.“ Takovouto imunitu nemají jeho spolupracovníci. Jansta byl 3.5.2017 zadržen v souvislosti s údajným úplatkářstvím (maně si lze vzpomenout na kauzu Čunek, Jourová, Sládek a další) a později byl i obviněn. Miroslav Jansta, v jehož kanceláři působí i bývalý významný sociální demokrat a podporovatel prezidenta Zemana ex hejtman Hašek, oslabil v ČSSD. Několik dnů před zadržením Jansty byla koncem dubna 2017 pověřena Zemanova manželka vedením zákonem vyžadovaného petičního týmu pro nominaci prezidentského kandidáta.

V květnu 2017 byly zveřejněné nahrávky ze třech schůzek vicepremiéra a novináře – propukla tzv. Aféra Šuman. Všechny tři schůzky, které měl novinář s premiérem Babišem, byly natočeny a využity proti novináři a vicepremiérovi Novinář považuje za vysoce nepravděpodobné, že by nahrávky pořídil a nechal sestřihat pan Babiš.  Zveřejnění údajných nahrávek bylo proti zájmům novináře i tehdy již bývalého vicepremiéra. Je tak nelogické, že by autorem nahrávek byl kterýkoliv z nich. Dezinformační kampaň vedla k odvolání vicepremiéra Babiše.

10. 5. 2017

Drahoš zveřejňuje svůj volební tým, v něm jsou i katolíci Grygar známý z boje o Českou televizi či nyní z boje proti Babišovi s členem prezídia Křesťanské akademie Šebkem, které dříve ocenil nově zřízenou cenou předsedy Akademie věd.

14. 6. 2017

V poslední den, kdy předseda ČSSD stál jako předseda strany v čele vlády, vláda schvaluje dne 14. 6. 2017 vládní usnesení 569/17 související s lithiem.

27. 6. 2017

Slovenský antimonopolní úřad vedený Tiborem Menyhartem, navrženým za předsedu v roce 2011 předsedou Křesťanskodemokratického hnutí Jánem Figeľem, provádí razii v pekárnách, a to i těch dříve patřících Babišovi.

6. 8. 2017

Dne 6. srpna 2017 Andrej Babiš zveřejňuje stanovisko, že lithium musí zůstat státu. Již následující den jde policejní orgán informovat státního zástupce, že bude žádat o vydání poslanců Babiše a Faltýnka k trestnímu stíhání. A tak byla 10.8.2017 podána první žádost o vydání Babiše. Bylo zřejmé, že bude nutně tlak na Babiše stupňovat, takže nebude mít dostatek času na ochranu státního majetku. 

23.8.2017

Předseda Senátu Štěch rozhodl o vypsání voleb prezidenta republiky.

27. 8. 2017

Zveřejněné nahrávky FAU Přerov.

1. 9. 2017

Dne 1. září 2017 bylo novináři sděleno obvinění, dle něj proto, aby se mohla vytvořit kauza, že údajný spolupracovník p. Babiše je osoba trestně stíhaná.

Skutečnost, že vůči novináři bylo zahájeno trestní stíhání, neměla být známá komukoli mimo orgány činné v trestním řízení, a to včetně poradce ministra vnitra pro činnost v oblasti strategie, komunikace a krizového managementu působícího v kabinetu ministra vnitra. Údaje o tomto stíhání měl tento poradce ministra vnitra na tomto řízení tvrdit dne 20. 9. 2017 ve věci 41 Cm 20/2016 u Městského soudu v Praze 1 Cm 20/2016 u Městského soudu v Praze (spor Bison & Rose a MAFRA), jak lze pravděpodobně prokázat ze zvukové nahrávky či výslechem osob přítomných na tomto jednání. Zda je tento údaj pravdivý, nelze prozatím potvrdit. Novinář nemá přístup k nahrávce z jednání, kde není účastníkem. Novinář byl dotazován přítomnou osobou na to, co je na tvrzení poradce pana ministra pravdy, a to ještě před zveřejněním policejní informace o jeho trestním stíhání. Novinář neúspěšně navrhoval policejnímu orgánu ve své trestní věci ověřit si ze zvukové nahrávky, zda skutečně došlo k úniku informace z živého vyšetřovacího spisu k poradci ministra vnitra a k možnému zneužití státní moci proti občanovi.

Vzniká otázka, jak se případně k poradci ministra vnitra dostaly informace z živého policejního spisu, když v té době nebylo známé, že je novinář stíhán pro údajnou pomluvu jiného poradce ústavního činitele. Údaje o stíhání v obecné rovině zveřejnila policie až 15. 11. 2017.

Pokud je informace o vystoupení poradce ministra vnitra pravdivá, tak podporuje tento pravděpodobný únik z živého policejního spisu u novináře podezření na politickou objednávku novinářova trestního stíhán. Je nepravděpodobné, že by v rozporu se svými zájmy takovouto informaci zveřejnil obviněný. Pak by za takovéto situace jako zdroj informací k poradci ministra vnitra padal do úvahy pouze státní orgán či poškozený (případně jeho advokát), což by v obou případech bylo porušení zákona. Tato skutečnost je o tolik závažnější, že nedlouho před tím, byla zveřejněná zpráva vyšetřovací komise Poslanecké sněmovny, která únik informací ze spisu považuje za ohrožení ústavnosti. Neřešení možného úniku informací ze spisu může dle obviněného souviset se zneužitím pravomoci úřední osoby (§329 TrZ.) či mařením úkolu úřední osoby (330 TrZ.). Přes žádost policejnímu orgánu o ověření této skutečnosti v rámci obhajoby novináře ze soudního spisu, toto policejní orgán neprovedl a návrh na provedení dokazování později zamítl. Novinář se nikdy nedozvěděl, jak poradce ministra vnitra mohl znát údaj z živého policejního spisu vztahujícího se k novináři.

2. 10. 2017

Podepsáno memorandum k lithiu, které je dva dny na to zveřejněné.

12. 10. 2017

Slovenský Ústavní soud rozhodl ve věci Andreje Babiše.

20. 10. 2017

Dne 20. 10. 2017 se konají volby do Poslanecké sněmovny.

31. 10. 2017

Když byl 31. října 2017 p. Babiš pověřen jednáním o sestavení nové vlády, zesílila dle novináře snaha dovést aféru novináře ke konci těsně před hlasováním o důvěře vlády pro zkomplikování sestavení nové vlády. U novináře takovýto dojem vznikl, protože policejní orgán chtěl celou záležitost ukončit těsně před hlasováním o důvěře vládě v lednu 2018.

15. 11. 2017

Informace o zahájení trestního stíhání údajné spolupracovníka premiéra dle novináře měla ovlivnit jednání o sestavení nové vlády. Zveřejněna byla oficiálně prostřednictvím tiskové zprávy Policie ČR (následně přebrala většina médií).

19.11.2017

Stát odkupuje vepřín v Letech nedaleko od přehrady Orlík za 450,8 milionu korun včetně daně. Jde o velký úspěch demokratických sil, o který usiloval nejen bývalý předseda TOP 09, ale i Výbor pro odškodnění romského holocaustu v České republice, IČ 67983740, dotovaný z veřejných zdrojů částkou 1 129 800,00 Kč, či obecně prospěšná společnost o čtyřech členech s právem hlasovat ROMEA, o.p.s., IČ 26613573, dotovaná částkou 33 025 785,44 Kč, či organizace založené mužem a ženou se stejným příjmením Khamoro o.p.s.,  dotované částkou 17 164 557,32 Kč,  které aktivně zasahují do politického dění v České republice.

1. 12. 2017

Profesor Drahoš navštívil premiéra Sobotku s tím, že se obává toho, že výsledky voleb v Česku ovlivňují zahraniční tajné služby prostřednictvím dezinformací a agenty.

12. 12. 2017

 Dochází k zásahu GIBS u JUDr. Kolcunové, advokátky v Praze, o níž není z veřejně dostupných zdrojů známo, zda se zná se slovenským soudcem Kolcunem , který rozhodoval kauzu Babiš. Pouze oba zmínění uvedli, že mezi nimi není přímý příbuzenský vztah. Zda byl, nebylo pravděpodobně ve veřejných zdrojích uvedené.

13. 12. 2017

Dne 13. prosince byla jmenovaná vláda Andreje Babiše, který ihned přistoupil k řešení personálních otázek, mj. začal řešit náměstka ministerstva financí Závodského. Ten odpovídal za to, že bude řádně spravován majetek státu, že bude prováděna důsledná kontrola, zda se nevydává majetek, za který byla komunisty po 25.2.1948 poskytnuta jakákoli náhrada. Na tuto snahu o odvolání osoby, která spolu s ministry Hermanem a Jurečkou nesla hlavní odpovědnost za vydávání majetku státu církvím, reagovaly sdělovací prostředky tak, že se jedná o snahu o likvidaci bojovníka proti hazardu a problematika majetkového vyrovnání se státem vůbec nebyla zmiňována. Zda a jak probíhala kontrola vydávání majetku církevním organizacím ve vazbě na případné náhrady za vyvlastnění majetku v minulosti není zřejmé z veřejných zdrojů.

17. 12. 2017

Náměstek ministra financí odpovědný za nakládání s majetkem státu včetně Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových Závodský oznamuje, že zváží právní kroky vůči svému odvolání.

18. 12. 2017

Novinář je vyslýchán v Praze a pozván na seznámení s výsledkem vyšetřování na 4. 1. 2018.

19. 12. 2017

Je podepsaná zpráva OLAF.

31. 2. 2017

V roce 2017 stále rostla cena lithia a dosáhla 9 100 USD.

2018

8. 1. 2018

Drahoš představuje své experty.

Vláda schvaluje své vládní prohlášení.

10. 1. 2018

V tento den vystupuje ministr Herman proti prezidentovi Zemanovi a opětovně otvírá kauzu Brady, která se jeví jako dlouhodobě připravovaná provokace na snížení podpory prezidenta Zemana u starších voličů.

11. 1. 2018

Dne 11. ledna 2018 nakladatelství Economia, a.s. Zdeňka Bakaly zveřejňuje překlad zprávy OLAF, která byla doručena na ministerstvo financí 27. 12. 2017. Tuto zprávu přitom nezveřejnilo před jejím přeložením ani ministerstvo financí,a údajně ani policie. Poslanci do ní pouze mohli nahlédnout na Policejním ředitelství. Nezveřejnil ji v té době ani OLAF a ani evropská komise, přesto ji však minimálně od 8. 1. 2018 měl k dispozici server iHned z Economie Zdeňka Bakaly. Komentáře k této zprávě pak jsou minimálně zavádějící, když zpráva nepovažuje Andreje Babiše dokonce ani za dotčenou osobu.

Zároveň nový ministr oznámil, že neplánuje zrušení memoranda o lithiu.

13. 1. 2018

V prvním kole prezidentských voleb uspěli Miloš Zeman a Jiří Drahoš.

15. 1. 2018

Ministr vnitra nezbavil exdetektiva Komárka mlčenlivosti.

16. 1. 2018

Sněmovní imunitní výbor doporučil plénu Sněmovny, aby vydalo premiéra Andreje Babiše (ANO) a prvního místopředsedu hnutí ANO Jaroslava Faltýnka k trestnímu stíhání v případu Čapí hnízdo.

Sněmovna 16. 1. 2018 Babišově vládě nedala důvěru, pro důvěru hlasovalo pouze ANO.

17. 1. 2018

Redaktor Veselovský vedl rozhovor s předsedou Strany práv občanů Velebou, kde se domáhal odpovědi na již zodpovězenou otázku.

19.°1.2018

Sněmovna rozhodla o vydání poslance Babiše a poslance Faltýnka dne 19. 1. 2018.

23.1.2018

Dnes Piráti oznamují kandidaturu Mikuláše Ferjenčíka na předsedu sněmovní komise pro kontrolu činnosti Generální inspekce bezpečnostních.

24. 1.2018

Zítra Andrej Babiš podá demisi své menšinové vlády. Prezident Miloš Zeman již dříve slíbil, že ho pověří sestavením vlády nové.

27. ledna – sobota

Někdo bude zvolen jako prezident České republiky. Otázka, kdo zvítězí, může mít vliv na kriminalizaci některých jednání a úniky z trestních řízení a tím i na novinářovo trestní stíhání. Z uvedeného důvodu probírám v Části B i prezidentské volby a další související otázky.

Závěry

S ohledem na výše uvedené pravděpodobně dospějete k následujícím závěrům.

  • S velmi diskutabilními trestními řízeními či úniky z policejních spisů se v České republice setkáváme zejména tehdy, když jde o vytvoření podmínek pro omezení vlivu určitých osob na politické dění.
  • Ke snaze o politickou či právní likvidaci nežádoucích osob za využití státní moci dochází zpravidla ve volebním období a v období blízkému sestavování vlády.
  • K diskreditaci určitých osob se obvykle používá argumentace o jejich spolupráci s StB, o porušování zákona těmito lidmi (zejména korupční jednání, daňové delikty, ohrožování zájmů Evropské unie), a to vše ve vazbě na neoprávněné úniky někdy i účelově upravených informací od státní moci včetně údajů z trestních spisů do určitých médií.
  • Statisticky podezřelých úniků z policejních spisů či zvláštních trestních stíhání je velmi malý počet a v zásadě nenarušují charakter České republiky jako demokratického právního státu. Lze je považovat za výjimky, když pachatelé jsou někdy i potrestáni.
  • Podporovatelům vyvádění státního majetku ani tak nevadí vláda ANO jako odpor proti neekonomickému nakládání s majetkem státu ze strany Babiše. Ten nejen jako předseda vlády se staví proti vyvádění majetku z vlastnictví státu a je dokonce připraven jednat i o zdaňování církevních restitucí a chránit lithium. Vláda ANO bez Babiše by pak byla pro mnohé více než přijatelná.
  • Snaha o případnou účelovou kriminalizaci jednání premiéra v některých sdělovacích prostředcích či jinak je pochopitelná, když logicky nejen politicky oslabuje premiéra argumentací, že není možné, aby trestně stíhaná či z trestního jednání podezřelá osoba byla ve vládě, ale zejména jej časově zatěžuje, omezuje mu možnost plnit i jeho volební sliby, ohrožuje jeho zdravotní stav, což může též vést k ukončení jeho politické činnosti.
  • Dají se očekávat nejen útoky na ekonoma Babiše ve sdělovacích prostředcích, ale podobně jako při útocích na ekonomy Klause a Zemana, kteří vystupovali v zájmu hospodářství České republiky, ale i při útocích na Grose, na tzv. pučisty atd. zejména pořádání mítinků, petic, protestních shromáždění, vystoupení v přímých přenosech umělců spolupracujících s Českou televizí, studentů a šíření nepřesných informací, které se u nás osvědčilo k vyvolávání nespokojenosti již v dobách „mrtvého“ studenta Šmída. Útoky předpokládám i za pomoci osob z některých neziskových organizací podporovaných z veřejných zdrojů či ze zahraničí. Není přitom až takovou výjimkou, že shodné osoby, co („nekoordinovaně“) kritizují premiéra Babiše, kritizovaly Zemana i Klause a zároveň prosazují migraci. V té souvislosti není bez zajímavosti ani kritika dalších představitelů zemí V4, která se vyskytuje nejen v některých sdělovacích prostředcích, ale i ve vystupování určitých osob z neziskových organizací dotovaných z veřejných zdrojů.
  • Přes případné jakékoliv přísliby z dalších stran je zastavení útoků na Babiše a jeho okolí velmi nepravděpodobné, a to i v případě, že by Babiš odstoupil z funkce premiéra. Nelze dokonce v této situaci vyloučit ani jiné skandály, aby bylo odstraněno riziko jeho budoucího politického návratu.
  •  Nevyslovení důvěry vládě, vydání Babiše, jeho odposlouchávání, následná kriminalizace případně i v dalších věcech a jeho možné odsouzení včetně majetkových dopadů se jeví jako reálný vývoj, a to bez ohledu na to, zda se čehokoliv protiprávního dopustil.
  • Kriminalizaci jednání premiéra nahrává i ne vždy šťastný způsob obhajoby.
  • Důvěryhodnost státních orgánů při šetření přadné trestné činnosti premiéra pak zpochybňuje, že do dnešního dne nebylo zveřejněno, jak státní orgány prošetřily odposlechy nejen premiéra, ale i novináře osobně a pochybnosti o správnosti postupu státních orgánů při šetření Čapího hnízda.
  • Nejen ve věci Babiše, ale i v novinářově záležitosti, lze na základě zveřejněných údajů velmi obtížně v dosavadních útocích prokázat subjektivní stránku případného trestného činu.
  • Snaha o oslabení premiéra může vést k útokům na lidi z jeho okolí, a to ať na lidi, kteří skutečně působí v jeho okolí, či o nichž lze vytvořit legendu, že jsou s ním ve spojení. To je velkým rizikem i pro další skandalizace novináře Přibila, o kterém vznikla legenda o jeho úkolování ze strany Babiše.
  • Novinářovo trestní stíhán může mít souvislost s útoky na premiéra Babiše.
  • Premiérovi odpůrci zejména v případě vítězství ekonoma Zemana v prezidentské volbě a tím i k větší pravděpodobnosti jmenování Babiše za předsedu i další vlády a tím i s přihlédnutím k riziku prosazování ekonomických zájmů České republiky budou usilovat o vytvoření vlády ANO bez Babiše i cestou rozkladu ANO (podobně jako u Věcí veřejných) a o další skandalizaci Babiše, k čemuž jim nahrává nejen zdlouhavý postup státních orgánů v trestním řízení, ale i  nerespektování návrhů na provedení dokazován i ve věci novináře Přibila.

 

                      ANALÝZA MOŽNÝCH ÚČELOVÝCH TRESTNÍCH STÍHÁNÍ V ČESKÉ REPUBLICE

                                                                                    ČÁST B

 

Tato příloha řeší několik kauz, které mohou mít vazbu na trestní stíhání novináře Marka Přibila.

 

 

                                                                               Čapí hnízdo

Dne 24. listopadu 2015 propuká aféra Čapí hnízdo. Celá záležitost byla známá dlouhodobě z článku v časopise Respekt zveřejněném dne 19. 10. 2013 těsně před volbami konanými od 25. října 2013. Nějaké trestní oznámení mělo být podáno již v září roku 2015. Tato aféra mohla stát i u případného nařízení sledování (nahrávání) Andreje Babiše, což má význam i v záležitosti údajných nahrávek později připisovaných novináři Marku Přibilovi. Její hodnocení vychází pouze z veřejně známých zdrojů a nelze vyloučit, že tito zdroje neuvádí všechny relevantní informace. Informace mohou být jak ve prospěch obviněných, tak i státní moci.

Při šetření kauzy Čapí hnízdo se vyskytla na základě veřejných zdrojů řada skutečností vyvolávajících podezření nejen na účelové trestní stíhání nežádoucího politika usilujícího o ochranu ekonomických zájmů České republiky proti zájmům úzké skupiny osob, ale i na snahu jej odstranit z ekonomického vlivu.

Právní úprava v kauze Čapí hnízdo

Právní úprava utajovaného sledování

Ve stručnosti a po odhlédnutí od norem mezinárodního i ústavního práva lze připustit, že sledovat lze kohokoliv nejen prostřednictvím telefonních odposlechů, ale i kontrolou korespondence, ale zejména prostřednictvím institutu sledování osob lidově označovaném jako tzv. prostorové odposlechy.

Při případném policejním sledování prostřednictvím tzv. prostorových odposlechů se uplatní úprava §158d trestního řádu, kdy „Sledování, při kterém mají být pořizovány zvukové, obrazové nebo jiné záznamy, lze uskutečnit pouze na základě písemného povolení státního zástupce.“, tj. bez ingerence soudu a bez ohledu na velikost případně hrozícího trestu. Zneužití tzv. prostorových odposlechů (§158d trestního řádu) je reálnější než zneužití telefonních odposlechů. Přitom i u telefonních odposlechů při přezkumu dle § 314l trestního řádu Nejvyšší soud konstatoval v řadě případů porušení zákona, na což, byť poněkud zkresleně, upozornil i tisk. Utajované a v jistém smyslu téměř nekontrolovatelné prostorové sledování tak probíhá pouze na základě písemného povolení státního zástupce bez kontroly ze strany sledovaného či soudu. Sledovaná osoba nemá právo zjistit, že byla sledována. U tzv. prostorových odposlechů dle §158d trestního řádu tak není garantováno, že se odposlouchávaný dozví, že byl takto monitorován.

Pro telefonní odposlech se dle § 88 trestního řádu na rozdíl od prostorových odposlechů vyžaduje předchozí souhlas soudu: „Je-li vedeno trestní řízení pro zločin, na který zákon stanoví trest odnětí svobody s horní hranicí trestní sazby nejméně osm let…“. U  telefonních odposlechů právní úprava dále stanoví: „Pokud při odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu nebyly zjištěny skutečnosti významné pro trestní řízení, je policejní orgán po souhlasu soudu a v přípravném řízení státního zástupce povinen záznamy bezodkladně zničit po třech letech od pravomocného skončení věci… Státní zástupce nebo policejní orgán, jehož rozhodnutím byla věc pravomocně skončena, a v řízení před soudem předseda senátu soudu prvého stupně po pravomocném skončení věci, informuje o nařízeném odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu osobu uvedenou v odstavci 2, pokud je známa.“

Realizací prostorového odposlechu mohlo dojít k zjišťování i státního a obchodního tajemství i osobních údajů při šetření trestního oznámení v kauze Čapí hnízdo. To je zvlášť závažné při četných únicích informací z živých policejních spisů, když je navíc více než pravděpodobné, že došlo k úniku z jiného policejního spisu v neprospěch novináře Přibila.

Právní kvalifikace trestního řízení v kauze Čapího hnízda

Věc Čapí hnízdo byla šetřena jako zvlášť závazný zločin dotačního podvodu dle ustanovení § 212 odst. 1, 6 trestního zákoníku s trestní sazbou 5 až 10 let odnětí svobody a zvlášť závažný zločin Poškození zájmů Evropské unie dle ustanovení § 26 odst. 1, odst. 5 trestního zákoníku se stejnou trestní sazbou.

Zvlášť závažnými zločiny jsou ty úmyslné trestné činy, na něž trestní zákon stanoví trest odnětí svobody s horní hranicí trestní sazby nejméně deset let (§13 odst. 3 trestního zákoníku).  Soud může vzhledem k okolnostem spáchaného trestného činu a poměrům pachatele uložit trest propadnutí majetku, odsuzuje-li pachatele za zvlášť závažný zločin, jímž pachatel pro sebe nebo pro jiného získal nebo se snažil získat majetkový prospěch (§66 odst. 1 trestního zákoníku).

Výše trestní sazby v kauze Čapí hnízdo je zásadní nejen pro možnost nasazení odposlechů, ale zejména pro to, že v případě uznání viny nelze uložit podmíněný trest dle § 81 trestního zákoníku (Při podmíněném odsouzení stanoví soud zkušební dobu na jeden rok až pět let; zkušební doba počíná právní mocí rozsudku).

Podezření o správnosti postupu státních orgánů při šetření Čapího hnízda

Podezření z účelového šetření kauzy Čapí hnízdo vyvolává na základě údajů dostupných z veřejných zdrojů:

  • zdlouhavé šetření oznámení, které se zdálo, že směřuje uzavřením do volební kampaně k termínu voleb do Poslanecké sněmovny 20. 10. 2017, když toto podezření nevyvrátila ani Vrchní státní zástupkyně svým tvrzením, že: „Jde nepochybně o trestní věc komplikovanou a rozsáhlou, když současně lze zaznamenat procesní neochotu k součinnosti ze stran některých privátních subjektů, která zpomaluje postup řízení,". Neuvedla ve sdělovacích prostředcích přitom jeden jediný konkrétní příklad prokazující její závěr o procesní neochotě k součinnosti. Při existenci skutečných průtahů by měl policejní orgán uložit příslušné pokuty. Trestní řád stanoví: „Jestliže tento zákon nestanoví něco jiného, postupují orgány činné v trestním řízení z úřední povinnosti. Trestní věci musí projednávat urychleně bez zbytečných průtahů;…“ a dále v § 66: „Kdo přes předchozí napomenutí ruší řízení nebo kdo se k soudu, státnímu zástupci nebo policejnímu orgánu chová urážlivě nebo kdo bez dostatečné omluvy neuposlechne příkazu nebo nevyhoví výzvě, které mu byly dány podle tohoto zákona, může být předsedou senátu a v přípravném řízení státním zástupcem nebo policejním orgánem potrestán pořádkovou pokutou do 50 000 Kč.“ Bez uložení pokut buď nebyly průtahy, nebo nejednal orgán činný v trestním řízení urychleně z úřední povinnosti,
  • to, že ihned poté, co bylo zveřejněno, že Babiš chce, aby lithium zůstalo ve vlastnictví státu informoval policejní orgán státního zástupce o tom, že bude žádat o vydání Babiše,
  • že je sporné, jak unikla samotná zpráva OLAF, a jak se k ní nakladatelství Economia a.s. dostalo a zda opětovně nedošlo k úniku z policejního spisu,
  • pokud překlad zprávy OLAF zveřejněný nakladatelstvím Economia . odpovídá realitě, tak neuvádí Babiše s Faltýnkem jako dotčené osoby,
  •  kroky k prodeji společnosti ZZN AGRO Pelhřimov s.r.o., IČ 62508873, později transformované na Farma Čapí hnízdo, a.s.  byly prokazatelně uskutečněné před tím (například posudek z listopadu 2007 k 31. 10. 2007, transformace k 1. 12. 2007), než byla zveřejněna 20. prosince 2007 Výzva č. 4, takže v době zahájení transformace nemohl Babiš a Faltýnek vědět, že jakákoliv výzva bude zveřejněná a co v ní bude
  • že žádost o vydání Babiše a Faltýnka, pokud její zveřejněné znění odpovídá pravdě, neprokazuje zřejmě subjektivní stránku trestného činu ze strany Babiše, Faltýnka a dalších osob, ale i nelogičnosti typu, že prodej akcií byl fiktivní a ryze účelový (takže byl fiktivní, tj. nebyl, nebo byl, ale účelový?), velmi malé množství relevantních zveřejněných důkazů, sporná právní kvalifikace, pokud by se i stalo to, co je tvrzeno (jednočinný souběh trestného činu dotačního podvodu s trestným činem poškození finančních zájmů Evropské unie).

Závěry k Čapímu hnízdu

Pokud bychom připustili, že prostorové odposlechy byly nasazeny cíleně na základě povolení státního zástupce Babišem či novinářem nezjistitelným a později došlo k úniku těchto informací k anonymní skupině Šuman (zveřejnila je na internetu) a k sestřihání těchto informací, došlo by zde zřejmě k závažnému trestnému činu. Pokud by nějaká osoba zneužila prostorového odposlechu, šlo by dle novinářova názoru o zneužití pravomoci úřední osoby dle § 329 trestního zákoníku, kterou by měl úřední orgán stíhat z úřední povinnosti.

Pokud není vůbec zřejmé, jak státní orgány řešily buď neoprávněné nahrávání ústavního činitele či spíš pravděpodobněji únik z úředních spisů, měly by se tím zabývat i kontrolní orgány Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR. Tuto možnost však omezují politické hrátky ohledně obsazení předsedy komise pro kontrolu GIBS související se snahou o odstranění (byť sporného) profesionála z čela komise a jeho nahrazení neprofesionálem s vhodnými vazbami.

Nedostatek veřejných informací o šetření vzniku nahrávek vicepremiéra a jejich úniku do veřejného prostoru vyvolává u novináře Přibila podezření, že státní moc cíleně postupovala proti tehdejšímu vicepremiérovi a novinář se stal pouze obětí takovéto snahy.

Šuman

Úvod ke kauze Šuman

Tato kauze je pokusem o diskreditaci novináře Přibila v souvislosti s tehdejším vicepremiérem Babišem. Vyskytuje se podezření na nedostatečný postup státních orgánů v souvislosti s možnou kriminální činností. Bez ohledu na falšování záznamů nahrávek rozhovorů tato dezinformační kampaň měla politické důsledky a vedla k odvolání vicepremiéra Babiše z funkce bez toho, aby z veřejných zdrojů bylo zřejmé, jak orgány činné v trestním řízení řešily podezření z trestné činnosti zaměřené proti novinářovi a vicepremiérovi. Popis kauzy vychází z informací Marka Přibila konfrontovaných s veřejnými zdroji-

Nedlouho před propuknutím kauzy Šuman v květnu 2017 novinář dostal koncem dubna neověřenou informaci, že má být mediálně zlikvidován. Na jeho připravované likvidaci se měl podílet především novinář Kroupa z Českého rozhlasu, který se v minulosti věnoval i později zadržené náměstkyni a nynější eurokomisařce Jourové. Tuto informaci e-mailem novinář zaslal ještě před propuknutím aféry Šuman jako upozornění svému nadřízenému a dále i vedoucímu právního oddělení zaměstnavatele, takže lze prokázat věrohodnost informace o připravované provokaci. Bližší informace o tom, co se má dít, však novinář nevěděl. Po třech dnech vypukla aféra Šuman. Nejaktivněji o aféře pojednával v novinářův neprospěch právě Kroupa.  Dle novináře prý při osočování novináře postupoval redaktor za užití lživých a účelově překroucených tvrzení a při využívání řady spekulací o podílu novináře na natáčení a úniku informací z jednání novináře a vicepremiéra.

Dle veřejných zdrojů není známé, zda někdo u kterékoliv nahrávky v kauze Šuman zkoumal legalitu nahrávek, ale zejména pravost a celistvost těchto nahrávek a to, pokud by části těchto nahrávek byly pravé, jak mohly uniknout na veřejnost. Minimálně je přitom prokázané, že nahrávky byly sestříhané, když zveřejňující anonymní skupina Šuman uvedla před zveřejněním jedné z nich: „jdeme do střižny a necháme ho promluvit.“

Průběh schůzek

První schůzka

Někdy koncem září 2016 byl novinář informován, že místopředseda vlády se zajímá o problémy s legální i nelegální migrací do České republiky, a že by rád věděl, jak to reálně s problematikou migrace vypadá, aby si mohl ověřit oficiální informace. Vláda projednávala před prázdninami krach projektu na příchod kvalifikovaných pracovních sil z Ukrajiny, což mělo ekonomické dopady na státní rozpočet. Tisk informoval, že trh pracovních sil ovládla mafie. Na toto upozornil i sborník vydaný 30. 8. 2016 ze semináře organizovaného Veřejným ochráncem práv v roce 2015. Nadřízený požádal novináře, zda by se k vicepremiérovi mohl dostavit jako expert na problematiku policie a s vicepremiérem toto diskutoval. A tak novinář poprvé navštívil tehdejšího vicepremiéra a současně konečného vlastníka společnosti, kde byl zaměstnán.

Vicepremiér se zajímal i o problematiku vstupu ukrajinských občanů na naše území a pracovních povolení pro ukrajinské dělníky, když od srpna 2016 mělo být umožňováno rychlejší získávání víz. Chtěl znát, zda k tomu má nějaké informace, a to i ve vazbě na tvrzení, že fakticky o vízech má údajně rozhodovat mafie (včetně ukrajinské), kdy je zneužívám systém ministerstva zahraničí Visapoint, který pak musel skončit, a o tom, jak bojovat s mafií. Schůzka věnovaná problematice migrace a vlivu mafie na ni měla ke konci i relativně neformální charakter. V žádném případě se zde nejednalo o jakékoli úkolování, ale o snahu vicepremiéra získat nějaké informace od specialisty zabývající se činností policie, tím i kriminálních živlů.

Druhá schůzka Babiše s novinářem

Vicepremiér na první schůzce zjistil, že se novinář pravděpodobně v problematice činnosti policie skutečně orientuje. To nemohl vědět před první schůzkou, když jej do té doby neznal. To jej pravděpodobně vedlo k tomu, že se dohodli na další schůzce konané na přelomu října a listopadu 2016.

Protože novinář věděl, že se ministr zajímá o to, jak čelit vlivu mafie na Českou republiku, opatřil některé veřejně přístupné dokumenty, které s vicepremiérovým zájmem souvisely. I tato druhá schůzka se uskutečnila na stejném místě – v restauraci Sokolovna v Průhonicích, a to dokonce u stejného stolu.

Při této druhé schůzce mj. diskutovali o problematice dotačních programů a o tom, jak ve snaze ochránit ekonomické zájmy státu zjišťovat případné možné jejich obcházení. To pana Babiše zajímalo z titulu ministra financí. Z průběhu jednání bylo zřejmé, že má ministr financí enormní zájem na zpřehlednění vynakládání veřejných prostředků, aby nemohlo docházet k jejich zneužívání.

Během této diskuze novinář upozornil i na některé skutečnosti, které nasvědčovaly, že představitelé ČSSD se nedostatečně věnovali problematice přerozdělování veřejných zdrojů v ROP Jihozápad. Z diskuse bylo zřejmé, že by zveřejnění těchto údajů v období nadcházejících vánočních svátků nemuselo vést k dosažení nápravy. Proto pravděpodobně ministr řekl, že on sám by tuto otázku řešil tak, aby nezapadla a bylo možné předcházet budoucím škodám, a to nejlépe nedlouho před sjezdem ČSSD. Ten měl být začátkem března 2017 (39. sjezd ČSSD. 10. a 11. 3. 2017).  Bylo pravděpodobné, že by na něm mohli být případně zvoleni funkcionáři, kteří by věnovali větší pozornost ochraně ekonomických zájmu státu. Novinář však tento článek nikdy neotiskl, protože si sám uvědomil, že by mohl mít politické konsekvence s přihlédnutím k tomu, že list vlastní konkurent ČSSD. Nechtěl se jako profesionál zúčastnit jakýchkoliv politických her a ani to po něm nikdo nepožadoval. Článek tak nebyl zveřejněn v období, kdy by jeho zveřejnění vicepremiér považoval za vhodné.

Pokud by šlo o úkolování novináře politikem, jak uvádí skupina Šuman a po ní přejímají mnohá media a političtí konkurenti Babiše, a novinář se skutečně nechal úkolovat, tak by tento článek vyšel ještě před propuknutím Aféry Šuman. Jeho nevyjití je důkazem, že o žádné úkolování nešlo.

Třetí schůzka Babiše novinářem

Někdy na přelomu roku 2016/2017 měl novinář třetí schůzku s vicepremiérem. Na této schůzce v zásadě diskutovali o literatuře, protože nedlouho předtím vyšel novinářův druhý román, v němž se zabýval mj. činností médií a policie. Obsahově navazovala na první dvě schůzky. Během této schůzky vicepremiér hodnotil i knihu jiného autora.

Vlastní nahrávky v kauze Šuman

V rámci Aféry Šuman byl zveřejněn nejdříve dne 1. 5. 2017 novináři neznámý záznam, v kterém hovořil vicepremiér Babiš a různí neidentifikovaní lidé. Novinář zde nebyl identifikován. To, že se novinář tohoto jednání neúčastnil, nikdo neřešil.

Následně byl 3. května 2017 zveřejněn upravený záznam prvního setkání novináře s vicepremiérem označovaný jako nahrávka číslo 2, do kterého byly mimo jiné zakomponovány i některé údaje, které vůbec nebyly na této schůzce řečeny. Objevila se zde věta z pozdější jiné schůzky, pokud shodná věta nebyla řečena dokonce i na jiné schůzce, které se novinář nezúčastnil a nebyla do této schůzky s novinářem sestřižená).  Novinář měl dle upravené nahrávky s vicepremiérem domlouvat články proti ministru Chovancovi.

Z další schůzky se 8. 5. 2017 objevila zvuková nahrávka označovaná jako nahrávka č.3, která též byla upravena. Tato nahrávka byla komentována, že měl vicepremiér dostat informace z živých policejních spisů, takže se mělo jednat i o trestný čin ze strany vicepremiéra a logicky i novináře. Oba dva účastníci toto popírají. Dokonce o takovéto informace nebyl ani dle zfalšované nahrávky novinář ani požádán a ani je neměl k dispozici. Jakékoliv předání informací z živého policejního spisu ze strany novináře komukoliv nebylo nikdy nikde prokázáno. Přesto později politická kauza na základě druhé falešné nahrávky rozhovoru novináře s vicepremiérem vznikla, novinář začal být vydáván za novináře, který je úkolován politikem, o politikovi se v politických kruzích zejména ze strany osob prosazujících církevní restituce hovořilo jako o osobě, která spáchala trestný čin, přičemž docházelo k výzvám, aby funkcionáři Hnutí ANO odsoudili jednání svého předsedy.Údaje z nahrávky byly nepravdivé. Již den před jejím zveřejněním fakticky Skupina Šuman přiznala její upravování, když Skupina Šuman oznamuje, že jde do střižny.

Nikdo nevysvětlil, jak mohl pan Babiš úkolovat novináře, kterého do té doby viděl jednou v životě a proč by se novinář úkolovat nechal. V novinách pracoval řadu let, a kdykoli se dělo něco, co se mu nezdálo, anebo byl již unaven z práce v redakci, tak přešel pracovat jinam. Pokud by jej vicepremiér Babiš chtěl úkolovat, tak by zřejmě asi odešel také. Nebyl na politikovi nijak závislý. Dokonce ani z žádné nahrávky, tak jak byla zveřejněná, nevyplývá, že by vicepremiér novináři cokoliv nabízel, slibovat, že by mu vyhrožoval atd. Chybí nejen racionální důvod pro novináře k tomu, aby se nechal úkolovat, ale i důkaz o takovémto úkolování, u kterého by alespoň nějak byla zkoumána pravost a celistvost takovéhoto důkazu. Navíc nezveřejnění článku úkolování logicky vyvrací.

I z třetí schůzky (i když novinář si není jist, zdali nešlo o schůzku druhou) byl pořízen záznam označovaný jako nahrávka č. 4, který v určitém rozsahu unikl do médií dne 29. 6. 2017. Šlo o pasáž, kde vicepremiér informoval o tom, že právě čte knihu režiséra Svobody o sametové revoluci a úloze prezidenta Václava Havla v ní. I z této schůzky unikla pouze sestříhaná část.

K autorství nahrávek

Novinář i premiér popírají pravost těchto nahrávek. Neexistoval důvod pro zabezpečování nahrávek novinářem či vicepremiérem. Z veřejných zdrojů není známo, kdo nahrávky pořídil a upravil. Novinář popírá, že by vědomě nahrávku zabezpečoval, ze své strany nepřipouští pořízení nahrávky ani Ing. Babiš. Není zjištěno, kdo a jak je pořídil a upravil. Nahrávky jsou tak sporné

Uvažovalo se, že mohlo dojít k natáčení prostřednictvím novinářova telefonu, do kterého mohl být vložen škodlivý software. Po propuknutí aféry novinář proto odevzdal ke kontrole v zaměstnání svůj mobilní telefon se všemi daty. Při pečlivém zkoumání telefonu nebyly nalezeny žádné stopy takovýchto záznamů, takže zneužití novinářova telefonu je pravděpodobně vyloučeno.

Původně z pořízení nahrávek a jejich úpravy podezíral premiér novináře., ale 27. 8. 2017 se objevila nahrávka v případu FAU, kde novinář nebyl, takže jeho úloha při pořizování nahrávek byla zcela vyloučena.

Je pravděpodobné, že nahrávky rozhovorů byly pořízeny a proti novináři i premiérovi zneužity bez jakékoli vazby na novináře třetí osobou Lze tak dovodit, že nahrávky byly pořízeny třetím subjektem, kterým mohly být tajné služby, policie, cizí stát či hospodářští konkurenti nebo případně někdo jiný a následně je buď pořizovatel či někdo další upravil s cílem poškodit odposlouchávané.

Shrnutí aféry Šuman

Před propuknutím kauzy Šuman se objevily náznaky, že někdo připravuje aféru proti vicepremiérovi, když se šířily nepravdivé informace o údajné úplatkářské aféře na Slovensku. Na Nejvyšším soudu Slovenské republiky, prý v jeho vrátnici, měla neznámá osoba zanechat obálku s nějakými finančními prostředky pro soudce Kolcuna. Ten na Nejvyšším soudě jako předseda příslušného senátu řešil kauzu údajné spolupráce Babiše s StB. Na toto se novinář dotazoval tiskového mluvčího soudu emailem ze dne 18. ledna 2017 a i slovenské policie. Z odpovědí vyplynulo, že k ničemu takovému nedošlo. O informacích ze Slovenska novinář veřejně hovořil a fáma tak zanikla v samotném začátku.

 

Aféra Šuman propukla začátkem května 2017 a byla vyvolaná zveřejněním upravených nahrávek údajných rozhovorů novináře Přibila a vicepremiéra Babiše a později i rozhovoru, u kterého novinář určitě nebyl.

Pokud byly nahrávky pořízeny oprávněně, mohlo dojít ke spáchání trestného činu porušení tajemství dopravovaných zpráv či k jinému trestnému činu, a to zvláště za situace, pokud by tento únik byl ze živého policejního spisu. Zvlášť závažná by neoprávněná nahrávka byla za situace, kdyby byl ústavní činitel nahráván cizí mocí., což by měly orgány činné v trestním řízení zkoumat i s ohledem na podezření z možného ohrožení státního tajemství utajovaným získáváním informací.

Ve sdělovacích prostředcích se neobjevila jakákoli informace o tom, že by byl kdokoli za neoprávněné vynášení údajů z úředních spisů souvisejících s aférou Šuman postižen, případně že by státní orgány zasáhly proti neoprávněnému nahrávání vicepremiéra Babiše či novináře.

 Novinář má podezření, že se jedná o upravené nahrávky pořízené v rámci účelového policejního sledování tehdejšího vicepremiéra Babiše po podání oznámení v listopadu 2015 v kauze Čapí hnízdo, které bylo podáno proto, aby bylo možné nasadit telefonní odposlechy dle § 88, případně takzvané prostorové odposlechy podle § 158d trestního řádu (tj. sledování, při kterém mají být pořizovány zvukové, obrazové nebo jiné záznamy).

I když není prokázáno, že se rozhovory uskutečnily tak, jak zachycují nahrávky, a minimálně u svých setkání s vicepremiérem toto novinář vylučuje, přesto dezinformační aféra Šuman splnila svůj účel. Na jejím základě byl Babiš odvolán z funkce vicepremiéra.

 

Lithium

Úvod k lithiu

Lithium skrývá mimořádný potenciál, když množství vytěžitelného lithia v České republice dle nových průzkumů stále roste. Na světovém trhu cena lithia taktéž výrazně roste. Zatímco v roce 2011 byla $ 4,268 za 1 tunu, pak v roce 2017 je $ 9 100,00, tj. při kursu za $21,025 Kč přestavuje cena za tunu celkem 191 327,5 Kč. Je to však i jistý sporný prvek. Nelze jednoznačně garantovat výnosnost a budoucí vývoj jeho ceny. To může vést k podobným unáhleným závěrům o zbytečnosti lithia pro českou ekonomiku, jako když v Rusku hodnotil význam Aljašky při uzavírání dohody mezi vládami Ruského impéria a Spojených států amerických, která vedla k prodeji ruského území v Severní Americe o celkové rozloze 1 518 000 km² za pouhých 7 200 000 dolarů, když k předání území došlo 18. října 1867.

V kauze lithium se projevuje velmi zajímavá časová shoda s trestním řízením Andreje Babiše a Jaroslava Faltýnka v kauze Čapí hnízdo, kde navíc nelze podobně jako v záležitosti novináře Přibila vyloučit ani úniky z policejních spisů.

Pro případné využití významných hodnot pro soukromé účely je nutné vždy disponovat vhodnou legislativou a pokud není, tak je nezbytné zabezpečit její vznik. Bez vhodné legislativy nepadá vyvádění veřejných zdrojů do soukromých rukou téměř do úvahy. Pro ochranu finančních prostředků, které bude nutné vynaložit k dosažení případných mimořádných zisků po prosazení vhodné legislativy je vhodné dle možností ještě jednou ověřit technickou a ekonomickou možnost využití zdrojů. Pak již lze přistoupit k praktické realizaci za vzájemné podpory zainteresovaných a omezování vlivu ochránců státních zájmů. Možná toto vidíme i při problematice těžby a zpracování lithia v České republice.

U lithia v České republice v zásadě jde o kaliště a podzemní lithium.

Na Českou republiku jako vlastníka Lithia by připadlo ve stávajících cenách asi 5 % z každé vytěžené tuny, když zákon v §33k stanoví maximum 10 %. Pokud by se vývoj cen lithia pohyboval podobným tempem jako posledních 5 let, tak by na Českou republiku z předpokládané částky 405 015,84 Kč za tunu za 5 let připadlo relativně ještě méně procent. Změna horního zákona a navazující vládní nařízení garantuje nezvyšování poplatků státu a nízkou částkou placenou státu těžaři. Vládou Bohuslava Sobotky byly vytvořeny základní legislativní předpoklady pro případné vyvedení majetku prostřednictvím těžby.

O lithium v České republice je značný zájem investorů nejen u nás, což popisuje například článek k lithiu v Týdnu z března 2017.

Chronologie k lithiu

V březnu 2008 za pouhých 866 000,-- Kč dochází k prodeji odkaliště lithia firmě Cínovecká deponie, a. s., identifikační číslo 27892051, do které později, analogicky jako v případě OKD do Karbon Investu, nastupuje prostřednictvím firmy RSJ osoba podporující KDU-ČSL a TOP 09 pan Karel Janeček. Firma Cínovecká deponie, a.s. vznikla pouhý rok před prodejem odkaliště, jak vyplývá z výpisu z obchodního rejstříku.

Text smlouvy o prodeji odkaliště není z veřejných zdrojů znám, pouze se uvádí, že k prodeji odkaliště za druhé vlády Mirka Topolánka došlo za podezřelých okolností smlouvou z 25. března 2008. Zakladatelem prodávajícího státního podniku tehdy bylo Ministerstvo průmyslu a obchodu ČR vedené Martinem Římanem z ODS. Pozdější vytváření podmínek pro zpracování lithia pak nastalo až za vlády Bohuslava Sobotky, kdy byl ministrem Jiří Havlíček z ČSSD.

Dne 2. června 2015 předkládá vláda návrh na změnu horního zákona. V říjnu 2015 předkládá poslanec Urban známý i z prosazování nízké ceny akcií OKD pozměňovací návrh k vládnímu návrhu zákona, kterým se mění zákon č. 44/1988 Sb., o ochraně a využití nerostného bohatství (horní zákon), ve znění pozdějších předpisů (sněmovní tisk 500/0), kdy navrhl: „Navrhovaná změna:  § 33k se doplňuje nový odstavec 3, který zní: (3) Výše sazeb úhrad může být zvyšována na základě vývoje tržních cen, a to ve lhůtách nejméně pěti let.“ Šlo o změnu ve prospěch těžařů zabezpečující, že případně nevhodně stanovené nízké sazby úhrad ve prospěch státu za těžbu nerostného bohatství nebudou těžařům zvyšovány a tak zůstanou prostředky mimo státní příjmy. soukromými subjekty. Změna horního zákona vyhlášená 31. března 2016 s účinností od 1. 1. 2017 garantuje nezvyšování poplatků státu a nízkou částkou placenou státu těžaři v některých případech. Následně po schválení změny horního zákona bylo možné na dlouhou dobu upravit poplatky a zahájit kroky k využívání dosud nevyužívaného nerostného bohatství.

Vláda Bohuslava Sobotky 16. 3. 2016 na návrh ministra průmyslu a obchodu Jana Mládka schválila nařízení, dle kterého se za vytěžené lithium platí za 1 tunu fixně 10 692,00 Kč bez ohledu na vývoj této ceny na světových trzích. Poplatky státu za případnou těžbu lithia jsou minimální. Jejich dlouhodobé nezvyšování garantuje úprava horního zákona navržená vládou a pozměněná na základě návrhu poslance Urbana. Nařízení bylo zaměřené ve prospěch těžařů.

Důležitost lithia pro ekonomiku České republiky zachycuje pracovní návrh vládní strategie z června 2017. Vládní usnesení 569/17. Surovinová politika České republiky v oblasti nerostných surovin a jejich zdrojů bylo schválené dne 14. 6. 2017 dokonce v poslední den, kdy předseda ČSSD Sobotka stál jako předseda strany v čele vlády.

Význam lithia pro budoucnost České republiky si přitom uvědomuje i tehdejší premiér Sobotka, přestože jeho hodnotu zpochybňuje i v Poslanecké sněmovně, ale i další politici.

Lithiu po schválení nové legislativy věnuje nezanedbatelnou pozornost i předseda Akademie věd České republiky Jiří Drahoš. V pondělí 17. října 2016 proběhl seminář s názvem Potenciál těžby lithia v ČR a jeho využití v pokročilých technologiích pořádaný Akademií věd České republiky ve spolupráci s Poslaneckou sněmovnou Parlamentu České republiky zahájený osobně jejím předsedou a potencionálním prezidentem České republiky profesorem Drahošem. Nedlouho po semináři, který organizovala a který zahajoval předseda Akademie Drahoš, tento oznamuje 27. 10. 2016, že zvažuje svoji kandidaturu na prezidenta republiky. Osoby související s lithiem v jeho pozdější kampani patřily k jeho významným ekonomickým podporovatelům.

Babiš se postavil na ochranu zájmů České republiky při těžbě lithia v srpnu 2017. Druhý den po zveřejnění informace, že chce, aby lithium zůstalo státu, vyšetřovatel policie informuje státního zástupce o tom, že bude žádat o jeho vydání k trestnímu stíhání.

K podzemnímu lithiu pak bylo bez právní povinnosti podepsáno 2.10.2017 memorandum s australskou firmou, kde se dle některých mají ukazovat vazby na pana Bakalu.  Není známé z veřejných zdrojů, že by orgány činné v trestním řízení šetřily problematiku Memoranda k těžbě lithia, přestože vedlo dokonce k mimořádné schůzi sněmovny.

Rizikem pro osoby zainteresované na lithiu bylo vládní prohlášení vlády Andreje Babiše z 8. 1. 2018, které obsahovalo následující text: „Budeme důsledně hájit vlastnické, ekonomické a environmentální zájmy státu při využívání ložisek nerostných surovin České republiky, především strategických surovin. Prověříme možnost těžby a zpracování lithia prostřednictvím státního podniku DIAMO. Posoudíme závaznost memoranda o těžbě lithia a dle výsledků právní analýzy přijmeme veškerá opatření k ochraně zájmů ČR. Cílem je, aby maximální efekt z těžby všech nerostných surovin zůstal v rukou státu. V tomto smyslu neprodleně upravíme Surovinovou strategii České republiky a následně také příslušnou legislativu, především horní zákon a geologický zákon, včetně zvýšení poplatků za těžbu některých druhů nerostných surovin tak, aby odpovídaly měnícím se podmínkám na trhu a co nejvyššímu efektu pro stát. Rovněž zajistíme, aby do regionů postižených těžbou směřoval vyšší podíl z těžebních poplatků.“ Nový ministr nepřistoupil k urychlenému a zkratovitému řešení memoranda. Vláda ve svém programovém prohlášení zohledňuje doporučení bývalé sněmovny ke zrušení memoranda k lithiu. Bylo tak pro některé absolutně nepřijatelné, aby vláda Andreje Babiše dostala důvěru, protože by lithium mohlo zůstat státu a ekonomické zájmy státu by byly chráněné.

Brady

Úvod Brady

Lidé si realitu přizpůsobují svým zájmům. Občas i vědomě lžou, aby docílili toho, čeho docílit chtějí. V souladu se starými latiníky si tak lze klást otázku: Cui bono? (v čí prospěch?, nebo komu ku prospěchu?, doslovně komu/kterému dobro?). Komu propuknutí kampaně v souvislosti s neoceněním Brady slouží? Kdo možná díky ní dosáhne toho, čeho by jinak asi nedosáhl? Vždyť po propuknutí celé kauzy i premiér Sobotka, který údajně návrh na udělení státní ceny původně neschválil, později tvrdil, že by strýček měl státní cenu dostat. Kde je skutečná pravda? Kdo lže?

Kauza Brady se jeví jako dlouhodobá akce zaměřená na snížení podpory prezidenta Zemana u starších voličů a tím i pro omezení pravděpodobnosti jeho dalšího zvolení v následující volbě, pokud by chtěl snad kandidovat. Začala vznikat ihned po zvolení Zemana za prezidenta zejména hlasy starších voličů v lednu 2013.

Jiří Brady se podílel po roce 1992 na financování Lidových novin, později spojených s křesťanskodemokratickým deníkem Lidová demokracie. V něm v dobách, kdy jej vydávala Československá strana lidová, členská organizace Národní fronty Čechů a Slováků, působil otec pana ministra Hermana.

Jiří Brady býval oceňován v zahraničí. Ocenila jej například Spolková republika Německo udělením Záslužného řádu Spolkové republiky Německo (německy: Verdienstorden der Bundesrepublik Deutschland) podobně jako byl zde oceněn Václav Havel (2000) a Karel Schwarzenberg (2008) a dalších více než čtvrt milionu lidí. Byl pak oceněn i v Kanadě, kde žil. Jako jeden z 60 000 obyvatel Kanady obdržel Queen Elizabeth II Diamond Jubilee Medal (2012) - medaili vydanou u příležitosti 60. výročí vlády královny Alžběty II., na toto ocenění mohli být navrženi zástupci spolků, cechů atd.

Chronologie Brady

2009

V roce 2009 poprvé dochází k ocenění Jiřího Brady v České republice. Z archivního webu Nového města na Moravě vyplývá, že v dokumentech rady či zastupitelstva se psalo o Jiřím Brady pouze v březnu 2009 v souvislosti s udělením čestného občanství města svému rodákovi. Pak až do zvolení prezidenta Zemana v lednu 2013 nikdo jakékoliv ocenění Brady nenavrhoval. Nešlo o protifašistického bojovníka, ale o jednoho z mnoha trpících lidí v důsledku nacistické ideologie a provádění holocaustu (šoa). Z více než 118 tisíc Židů na našem území se pouze 26 tisícům podařilo do roku 1941 emigrovat. Pak bylo protektorátními úřady vystěhování zakázáno a současně začaly transporty do koncentračních táborů. Přes 80 tisíc osob bylo během holokaustu za druhé světové války vyvražděno. Neocenění Brady významněji, než regionálně v místě jeho narození, pak bylo samozřejmé. Existovalo množství lidí, kteří proti fašismu skutečně aktivně bojovali, kteří položili své životy atd. Jejich ocenění by logicky mělo předcházet případnému ocenění Brady.

Ocenění pana Brady se pak v České republice až do roku 2013 neřešilo, pouze v roce 2011 se jednalo o akcích k narození jeho sestry v rodném městě. Ta nepřežila koncentrační tábor. Jediné další údaje v souvislosti s jednáním orgánů města o panu Brady jsou až v roce 2017, kdy Michal Šmarda, starosta města, informoval radu o možnosti cesty do Kanady v rámci výročí čestného občana Jiřího Brady.

2013

V lednu je zvolen kritik církevních restitucí Miloš Zeman za prezidenta. V březnu 2013 si osvojují senátorka ČSSD Dagmar Zvěřinová a Jiří Šesták, navržený za starosty a nezávislé, učitel na Teologické fakultě Jihočeské univerzity, návrh Nového Města na Moravě na ocenění Jiřího Brady. Žádný z těchto senátorů u Ústavního soudu nedlouho před tím nenapadl zákon o majetkovém vyrovnání s církvemi. Fakticky tak podpořili jak zákon o majetkovém vyrovnání s církvemi, tak i návrh Nového Města na Moravě na ocenění Jiřího Brady. Není pravděpodobně z veřejných zdrojů zřejmé, jak vznikl v roce 2013 návrh na ocenění Brady. Z webu města nevyplývá, že by jakýkoliv orgán města projednal návrh na udělení státního ocenění Brady. Tento návrh, o němž není zřejmé, kdy a kde byl v orgánech Nového Města na Moravě v době koalice ČSSD, Nový směr, TOP 09, SNK pro obce a KDU-ČSL projednán a schválen, si osvojili jmenovaní senátoři. Návrh Nového Města na Moravě v červnu 2013 podpořil svým návrhem prezidentovi i Senát. Senát dokonce v té době nepochopitelně tvrdí, že Brady vydával ilegální časopis.

Jiří Brady přispíval do táborového časopisu Vedem. Ten lze asi velmi obtížně považovat za časopis ilegální. Mám pocit, který však nepovažuji pro relativní nevýznamnost za důležité ověřovat, že jsem při čtení tohoto časopisu na internetu snad u jednoho příspěvku našel i poznámku – cenzurováno. Psal zde různé články. Medvěd Brady v článku v čísle 52 z 27. 12. 1943 na str. 398 například uváděl, že na válečné poměry v Terezíně je dosti materiálu, a tak se zde staví řada staveb. V jiném příspěvku v májovém čísle roku 1944 na straně 602 oznamuje skupina chlapců včetně něj, že založila partu kamarádů.  Sám pak byl asi v kolektivu oblíben, když jeden z autorů časopisu Erik Polak napsal: „Musím říci, že jsem se smál nad článkem Jiřího B. o odvšivovací stanici. To byl kluk, kterému jsme říkali “medvídek“, silný, učil se v ghettu instalatérem a neměl pražádné intelektuální sklony. A i jeho Ginz donutil napsat článek, který naprosto odpovídá jeho povaze: popis zařízení stanice, jejích technických součástí ap. Musel to doslova vypotit, psavec nebyl. Byl to výborný chlapec, ale k takové práci, jako byl časopis, blízko rozhodně nemohl mít.“ Přispívání do časopisu vydávaného až do kontrolní návštěvy delegace Mezinárodního červeného kříže, po níž již nebylo potřebné propagovat nacistickou politiku před světem, nelze hodnotit negativně. Ulehčoval složitou situaci vězněných v Terezíně, byť zároveň sloužil Terezín nacistické propagandě. Časopis přestal vycházet, když navštívila ghetto 23. června 1944 delegace ve složení Frants Hvass z Dánského ministerstva zahraničí a zplnomocněnec Dánského Červeného kříže Juel Henningsen – a funkcionář Mezinárodního výboru Červeného kříže, Švýcar Maurice Rossel. Doprovázela ji řada vysokých nacistických funkcionářů, zástupce Německého Červeného kříže a terezínský "židovský starší" Paul Eppstein.

Dne 26. 6. 2013 Senát navrhuje ocenit Brady.  Tomuto návrhu logicky prezident nevyhověl a z období druhé světové války ocenil židovského českého letce a bojovníka od Tobrúku Pavla Vranského či představitele protifašistických bojovníků plukovníka Jaroslava Vodičku, předsedu Českého svazu bojovníků za svobodu.

V září 2013 navštívil Českou republiku dalajláma. Daniel Herman ještě ani nebyl ani ministrem a ani poslancem. Pro neudělení ocenění nešlo vyvolat skandál proti Zemanovi a dát jej do souvislosti s tím, že se případně Herman setkal s dalajlámou. Volby se uskutečnily až 25. a 26.10.2013.

2014

Začátkem roku 2014 nebylo zřejmé, kdy přijede do České republiky dalajláma. Ten býval v Praze relativně často, od roku 1997 v průměru méně než 1x za dva roky (v letech 1997, 2000, 2002, 2003, 2006, 2008, 2009, 2011, 2013 a 2016). Bylo možné, že podobně jako v letech 2002 a 2003 přijede i v roce 2014, přestože pravděpodobnější byl rok 2015 či 2016. Daniel Herman již byl ministrem a bylo možné politicky využít případné neudělení ocenění Brady.

Dne 18. června 2014 organizační výbor Senátu navrhuje podpoří iniciativu Tomáše Podivínského z KDU-ČSL na ocenění Brady. Sněmovna návrh následující den akceptovala. V návrhu není jakákoliv zmínka o příbuzenském vztahu mezi Brady a poslancem Hermanem, který při hlasování nebyl. Šlo tak o druhý návrh na ocenění Brady prezidentem Zemanem. Opětovně tomuto návrhu z pochopitelných důvodů prezident nevyhověl. Z období druhé světové války byli oceněni Sir Winston Churchill (in memoriam) – za zvlášť vynikající zásluhy ve prospěch České republiky, Sir Nicholas Winton – za zvlášť vynikající zásluhy ve prospěch České republiky, ale i muž, který si mohl zachránit život, ale zemřel se svými farníky, statečný farář z Lidic Josef Štemberka. Nebylo možné využít neudělení ocenění politicky pro údajné jednání politika s dalajlámou. Dalajláma nepřijel, žádná aféra se pro neudělení ocenění nekonala.

2015

V roce 2015 bylo známé, že dalajláma přijede v roce 2016. Osoby spolupracující s Karlem Schwarzenbergem (respektive jím spoluzakládanou organizací podporovanou z veřejných zdrojů s názvem Knihovna Václava Havla, o.p.s., IČ 27169413 s místopředsedkyní správní rady Mgr. Michaelou Bakalovou) jej totiž pozvaly až na rok 2016. Již třetí logicky předpokládané odmítnutí návrhu na státní ocenění Brady nemohlo být využito proti prezidentovi Zemanovi, a tak v roce 2015 nikdo nenavrhl ocenění Brady prezidentovi.  Žádný poslanec či senátor si tak politicky nevyužitelný návrh ani neosvojil a ani nepodal a v zákonodárném sboru nebyl návrh projednáván. V návrhu sněmovny na ocenění Brady uveden nebyl.  Teoreticky uvažovanou provokaci bylo možné připravit na rok 2016. Vyčkávat na případný příjezd dalajlámy v roce 2017 bylo rizikové i s ohledem na postupné omezování veřejných aktivit dalajlámy s přihlédnutím k jeho věku, ale koneckonců i k věku Brady.

2016

Dne 25. května 2016 organizační výbor sněmovny podpořil návrh na ocenění Brady navrhovatele Nového Města na Moravě (kdy jej projednal orgán města?) osvojeného ministrem Hermanem. V návrhu není zmínka o jakémkoliv příbuzenském vztahu mezi Brady a ministrem.

Dne 2. 6. 2016 Poslanecká sněmovna podpořila návrh na ocenění Brady prezidentem. Pro návrh hlasoval i poslanec Herman. Ten v návrhu a ani před vlastním hlasováním na schůzi sněmovny na příbuzenství a tím i kolizi zájmů neupozornil. Zákon stanoví v §8: „(1) Veřejný funkcionář je povinen při jednání ústavního orgánu, jiného státního orgánu, orgánu územního samosprávného celku nebo orgánu právnické osoby vzniklé ze zákona, ve kterém vystoupí v rozpravě, předloží návrh nebo je oprávněn hlasovat, oznámit svůj poměr k projednávané věci, jestliže se zřetelem k výsledku projednání věci by mu mohla vzniknout osobní výhoda nebo újma anebo má-li na věci jiný osobní zájem; to neplatí, jde-li jinak o prospěch nebo zájem obecně zřejmý ve vztahu k neomezenému okruhu adresátů. (2) Oznámení podle odstavce 1 podává příslušný veřejný funkcionář ústně v průběhu jednání, nejpozději však před tím, než orgán přistoupí k hlasování; oznámení je vždy součástí zápisu z jednání.“ Přestože se později příbuzenský vztah stal obecně známým, z veřejných zdrojů nelze zjistit, zda předpokládané nerespektování zákona o střetu zájmů příslušný orgán sněmovny projednal a kdy. Spíše se zdá, že nikdy.

Dne 21. 10. 2016 propuká aféra Brady, kdy se diskutuje o případné trestné činnosti ústavního činitele. Po kauze kolem neudělení vyznamenání pamětníkovi židovského holokaustu Jiřímu Brady důvěra v prezidenta klesla o osm bodů. Aféra Brady může způsobit, že Miloš Zeman nebude znovu zvolen za prezidenta České republiky.

Údajný Zemanův nátlak na ministra oznámil Daniel Herman až se zpožděním několika týdnů. Pro své tvrzení má pouze důkaz v podobě vlastnoručně napsaného e-mailu bez průkazných metadat. Ani jeden ze tří údajných svědků rozhovoru na slovenském velvyslanectví ministrovu verzi nepotvrdil. O tom, že měl být pan Brady oceněn, hovoří pouze členové jeho rodiny, hradní protokolář Forejt však toto nepotvrdil. Spíše se zdá, že si pouze ověřoval údaje z dopisu ministra Hermana. Bez ohledu na to, co je pravdou, však aféra může vést k nezvolení prezidenta ve volbách roku 2018.

2017

V roce 2017 dalajláma nepřijel a nové navržení Brady k ocenění tak bylo zbytečné. Nikdo jej nenavrhl.

2018

Těsně před prvním kolem volby prezidenta republiky vystupuje 10.1.2018 ministr Herman proti prezidentovi Zemanovi a uvádí, že by chtěl na Hradě změnu.. Opětovně otvírá kauzu Brady, která působí jako dlouhodobě připravovaná provokace na snížení podpory prezidenta Zemana u starších voličů. Na tento okruh voličů se pak zaměří i manželka Zemanova protikandidáta Drahoše, když v rámci kampaně svého před druhým kolem prezidentských voleb v Přelouči navštívila domov pro seniory.

Právní úprava související s kauzou Brady

Není známé, zda a jak kauzu Brady řešily orgány činné v trestním řízení, zda udělení vysokého státního vyznamenání považují za obstarání věci obecného zájmu, zda podstatné snížení důvěryhodnosti hlavy státu v očích veřejnosti, která může vést až k jeho opětovnému nezvolení, považují za zvlášť závažný následek, a zda v souvislosti s touto kauzou mohlo dojít ke spáchání trestného činu. V každém případě se zdá, že popis jednání prezidenta a bývalého mistra o udělení vyznamenání je ve vzájemném logickém a faktickém rozporu. S kauzou Brady mohou souviset následující ustanovení trestního zákoníku:

„§ 332 Podplacení (1) Kdo jinému nebo pro jiného v souvislosti s obstaráváním věcí obecného zájmu poskytne, nabídne nebo slíbí úplatek, nebo kdo jinému nebo pro jiného v souvislosti s podnikáním svým nebo jiného poskytne, nabídne nebo slíbí úplatek, bude potrestán odnětím svobody až na dvě léta nebo peněžitým trestem. (2) Odnětím svobody na jeden rok až šest let, propadnutím majetku nebo peněžitým trestem bude pachatel potrestán, a) spáchá-li čin uvedený v odstavci 1 v úmyslu opatřit sobě nebo jinému značný prospěch nebo způsobit jinému značnou škodu anebo jiný zvlášť závažný následek, nebo b) spáchá-li takový čin vůči úřední osobě.“

„§ 329 Zneužití pravomoci úřední osoby (1) Úřední osoba, která v úmyslu způsobit jinému škodu nebo jinou závažnou újmu anebo opatřit sobě nebo jinému neoprávněný prospěch a) vykonává svou pravomoc způsobem odporujícím jinému právnímu předpisu, b) překročí svou pravomoc, nebo c) nesplní povinnost vyplývající z její pravomoci, bude potrestána odnětím svobody na jeden rok až pět let nebo zákazem činnosti. (2) Odnětím svobody na tři léta až deset let bude pachatel potrestán, a) opatří-li činem uvedeným v odstavci 1 sobě nebo jinému značný prospěch, b) spáchá-li takový čin na jiném pro jeho skutečnou nebo domnělou rasu, příslušnost k etnické skupině, národnost, politické přesvědčení, vyznání nebo proto, že je skutečně nebo domněle bez vyznání, c) způsobí-li takovým činem vážnou poruchu v činnosti orgánu státní správy, územní samosprávy, soudu nebo jiného orgánu veřejné moci, d) způsobí-li takovým činem vážnou poruchu v činnosti právnické nebo fyzické osoby, která je podnikatelem,…“

„§ 332 Podplacení (1) Kdo jinému nebo pro jiného v souvislosti s obstaráváním věcí obecného zájmu poskytne, nabídne nebo slíbí úplatek, nebo kdo jinému nebo pro jiného v souvislosti s podnikáním svým nebo jiného poskytne, nabídne nebo slíbí úplatek, bude potrestán odnětím svobody až na dvě léta nebo peněžitým trestem. (2) Odnětím svobody na jeden rok až šest let, propadnutím majetku nebo peněžitým trestem bude pachatel potrestán, a) spáchá-li čin uvedený v odstavci 1 v úmyslu opatřit sobě nebo jinému značný prospěch nebo způsobit jinému značnou škodu anebo jiný zvlášť závažný následek, nebo b) spáchá-li takový čin vůči úřední osobě.“

 „§ 334 Společné ustanovení (1) Úplatkem se rozumí neoprávněná výhoda spočívající v přímém majetkovém obohacení nebo jiném zvýhodnění, které se dostává nebo má dostat uplácené osobě nebo s jejím souhlasem jiné osobě, a na kterou není nárok. (2) Úřední osobou podle § 331 až 333 se vedle osoby uvedené v § 127 rozumí též jakákoliv osoba …“

„§ 127 Úřední osoba (1) Úřední osobou je …c) prezident České republiky, poslanec nebo senátor Parlamentu České republiky, člen vlády České republiky nebo jiná osoba zastávající funkci v jiném orgánu veřejné moci…“

„§ 184Pomluva (1) Kdo o jiném sdělí nepravdivý údaj, který je způsobilý značnou měrou ohrozit jeho vážnost u spoluobčanů, zejména poškodit jej v zaměstnání, narušit jeho rodinné vztahy nebo způsobit mu jinou vážnou újmu, bude potrestán odnětím svobody až na jeden rok. (2) Odnětím svobody až na dvě léta nebo zákazem činnosti bude pachatel potrestán, spáchá-li čin uvedený v odstavci 1 tiskem, filmem, rozhlasem, televizí, veřejně přístupnou počítačovou sítí nebo jiným obdobně účinným způsobem.“

§ 368 Neoznámení trestného činu (1) Kdo se hodnověrným způsobem dozví, že jiný spáchal trestný čin … podplacení (§ 332), … a takový trestný čin neoznámí bez odkladu státnímu zástupci nebo policejnímu orgánu … bude potrestán odnětím svobody až na tři léta; stanoví-li tento zákon na některý z těchto trestných činů trest mírnější, bude potrestán oním trestem mírnějším.

Závěrem

Kauza Jiří Brady vyvolává podezření na cílenou připravovanou diskriminační kampaň směřující k nezvolení kritika církevních restitucí Miloše Zemana spojenou zejména s osobami prosazujícími církevní politiku.

Není známé, jak orgány činné v trestním řízení šetřily tvrzení, že prezident republiky slíbil ministru výhodu pro jeho strýce spočívající v udělení státního vyznamenání, na kterou nebyl právní nárok, pokud ministr nějak bude jednat. Šlo o korupční jednání prezidenta? Nebo snad šlo o pomluvu prezidenta a snahu znemožnit mu vyhrát v další volbě prezidenta, když tato kauza mu snížila navíc podporu u voličů prý až o 8 %? Jednaly orgány činné v trestním řízení transparentně? Nebo byl postup orgánů činných v trestním řízení odlišný od postupu ve věci novináře Přibila a zaváněl účelovostí?

Volba prezidenta

Úvod

Prezidentská kampaň v roce 2018 má některé podobné rysy jako kampaně v roce 2013 souvisejících s řadou dezinformací. Některé dezinformační projevy mohou mít důsledky i v zájmu o kriminalizaci některých jednání a o získávání informací z trestních spisů. To pravděpodobně přetrvá i za situace, vyhraje-li opětovně volby prezident Zeman, jinak snad dojde k uklidnění situace. To má vliv i na možný průběh trestního řízení novináře Přibila.

V prezidentských volbách ve dnech 11. ledna a 12. ledna 2013 kandidovala řada osob bezprostředně spojených s nadací Vize 97. Šlo nejenom o člena správní rady Karla Schwarzenberga, ale i Taťánu Fischerovou. Řada dalších osob s ní či s Forem Karla Schwarzenberga pak aktivně vystupovala proti Miloši Zemanovi a hrála aktivní roli i při kritice prezidenta Zemana v souvislosti s kauzou Brady, která začala vznikat ihned po zvolení prezidenta Zemana v roce 2013.

Podobně jako v roce 2013 některé osoby financující kandidaturu Karla Schwarzenberga byly v bezprostřední vazbě na Karla Janečka (pozdějšího člena dozorčí rady Nadace Dagmar a Václava Havlových VIZE 97), tak se s takovýmito osobami setkáváme i nyní při financování protikandidáta Miloše Zemana, prof. Drahoše. Je tak prokazatelné, že osoby napojené na zmíněnou nadaci jednoznačně ovlivňují politický režim v České republice, a to ve prospěch některých osob.

V roce 2013 nebyli zvoleni prezidentští kandidáti spojení s Nadací Dagmar a Václava Havlových VIZE 97 - členka správní rady Taťána Fischerová a ani člen správní rady Karel Schwarzenberg. Karel Schwarzenberg obdržel od Zdeňka Bakaly na svoji kampaň 2,5 milionu, významnou podporu 6,0 mil. Kč dostal i od Libora Winklera, který vede představenstvo firmy RSJ. Tuto společnost založil jako spoluzakladatel v roce 1995 Karel Janeček, předseda správní rady Nadačního fondu proti korupci a pozdější člen orgánu Nadace Dagmar a Václava Havlových VIZE 97. V dozorčí radě Nadačního fondu proti korupci je i Winkler, ale i další osoby podporující nyní kandidaturu Drahoše. Největší částku dostal Schwarzenberg od TOP 09 (celkem 9 mil.). Zdeněk Bakala před tím podporoval TOP 09, když v roce 2010 jí poskytl 8 mil. Kč.  Po medializaci tohoto daru tato podpora byla ukončena v roce 2010 a tak není překvapující, že přímo kandidaturu žádného z kandidátů Bakala nepodpořil.

Porovnání

Financování prezidentské kampaně.

Financování Drahoše

Profesor Drahoš dostal 100 000 Kč a více zhruba od 70 donátorů, když někteří donátoři poskytovali vklady opakovaně. Fáze před prvním kolem jej stála 28,7 milionu korun. U jeho donátorů se vyskytují mimořádně silné vazby na veřejné zdroje. Někteří jeho významní donátoři či podporovatelé mají vazbu na diskutované privatizace – lithium, OKD, Mostecká uhelná, Becherovka, Škoda transportation… Získal řadu finančních prostředků a politické podpory od podporovatelů KDU-ČSL. Luděk Sekyra mu například věnoval 1 mil. Kč.

Již od samého začátku jeho kampaně se projevuje podpora osob spojených s Nadací Dagmar a Václava Havlových VIZE 97 a Karlem Janečkem, respektive se zpracováním lithia u nás. V článku popisujícím ekonomické úspěchy profesora Drahoše při získávání financí je věta: „Zatímco do května vložili půl milionu dva podnikatelé (Libor Winkler z RSJ a Martin Wichterle ze skupiny Wikov), v červnu přidal dva miliony Dalibor Dědek z Jablotronu a po 650 tisících i Lázně Luhačovice a Jáchymov. Půlmilion dali další dva lidé, sto tisíc věnovala vědkyně Helena Illnerová, expolitik Pavel Bratinka i dolnobřežanský starosta Věslav Michalik.“ U všech z nich či u subjektů, kde donátoři působili, se vyskytují veřejné zdroje. Libor Winkler je dle výpisu z obchodního rejstříku členem dozorčí rady společnosti RSJ a.s. Společnost Cínovecká deponie a.s., která byla tak podpořena v souvislosti s Lithiem, je ovládá společnost RSJ Investments SICAV a.s., jejímž předsedou představenstva je Libor Winkler a předsedou dozorčí rady Karel Janeček.

Financování Zemana

Prezident Zeman obdržel na svém transparentním volebním účtu ke dni 17. 1. 2018 celkem 4 549 995,84 CZK milionu korun, žádné náklady z účtu nezaplatil. Příjmy měl prostřednictvím velkého množství plateb. Z nich 100 000.—Kč a výše poskytly 4 subjekty, které přímo či nepřímo v minulosti obdržely podporu z veřejných zdrojů. Dále obdržel nepeněžitá plnění. Celkem se uvádí, že kampaň jeho příznivce stála cca 17 milionů Kč.

Vztah kandidátů k podporovatelům

O obou kandidátech se tvrdí, že podporují své příznivce.  V říjnu 2012 profesor Drahoš jako předseda Akademie věd prvně udílí ceny předsedy Akademie věd – třem osobám, z nichž dvě nyní působí v jeho volebním štábu, když s nimi počítal i po svém zvolení.

O Zemanovi je známé, že za zásluhy oceňuje i u lidí, kteří ho jednoznačně nepodporují. Ocenil například Dalibora Dědka, významného donátora Jiřího Drahoše, či biskupa Radkovského, či arcibiskupa Duku, přestože mnozí církevní představitelé, a to nejen biskup Halík  či Malý, ale i provinciál dominikánského řádu, do kterého patří i arcibiskup Duka, proti němu vystupují, stejně jako to, že byl připraven vyznamenat i osobnosti, které pro nesouhlas s ním vyznamenání odmítly (například Vladimír Mišík).

Vztah kandidátů k církvím a restitucím

Profesoru Drahošovi vyslovili podporu Bělobrádek, Miroslav Kalousek,  mnozí katoličtí kněží, evangelické církve…

Profesora Drahoše lze považovat za církevního kandidáta politických stran s církvemi spojenými,  který odmítá zdanění církevních restitucí. Dle vlastních slov je profesor Drahoš necírkevní kandidát, který nechodí do kostela. To však zpochybňuje jeho působení ve sboru Canticorum iubilo, který sám ve svém facebooku uvádí, že: „se repertoir sboru přiklonil spíše ke mším, oratoriím“, ale i značná podpora církví, když koho konec konců zve řadu let arcibiskup kamkoliv. . Sotva byly schválené církevní restituce dne 8. listopadu 2012, uzavírá již 23. listopadu 2012 ve Vatikánu deklaraci o spolupráci ČSAV s Arcibiskupstvím pražským předseda ČSAV Drahoš jako představitel státní instituce státu, který se dle Článku 2 Listiny základních práv a svobod neváže na jakoukoliv ideologii či náboženství, když Listina stanoví, že „(1) Stát je založen na demokratických hodnotách a nesmí se vázat ani na výlučnou ideologii, ani na náboženské vyznání.“ a nabízí podporu naší vědecké fronty při zpracování církevní historie.

Prezidenta Zemana podporovaly z politických stran zejména strany, které neprosazovaly církevní restituce. Zeman dlouhodobě upozorňoval na problematiku církevních restitucí a jako poslanec se v roce 1991 dotazoval zástupců církví, zda se skutečně jedná o jejich poslední požadavek, kritizuje a upozorňuje od roku 1991 na příslib, že církevní představitelé nebudou požadovat restituce zemědělského majetku a stejně důsledně v této otázce postupoval i jako předseda vlády.

Kandidáti a lithium

Profesor Drahoš se o problematiku lithia prokazatelně zajímal delší dobu a jeho volební kampaň z významné části spolufinancují osoby spojené s církvemi a zpracováním lithia u nás, případně osoby mající vazby na zahraničí. Prezident Zeman byl kritický k řešení lithia v České republice.

Kandidáti a migrace

Oba dva kandidáti mají negativní vztah k migraci. Česko by podle něj nemělo přijmout ani jediného uprchlíka. U Drahoše se názor vyvíjí. Podepsal výzvu Vědci proti strachu a lhostejnosti, namířenou proti xenofobii. Pravděpodobně až po vyhlášení své kandidatury začal kritizovat migrační kvóty. U Zemana negativní vztah k migraci platí obecně, podle něj migrace do Evropy podporuje terorismus.

Vystupování kandidátů na veřejnosti

Profesor Drahoš označil vědce, ke kterým patří, za elitu národa a naznačil, že vědci, kteří s ním nesouhlasí, jsou hlupáci, respektive, že vědci, kteří s ním nesouhlasí, se jen rádi vymezují, aniž by k této negativní paušalizaci osob majících jiný názor, než on předložil jediný vědecký důkaz.

Chování na veřejnosti má Drahoš výrazně lepší než prezident Zeman, který se někdy chová až neurvale. Neobjevují se však u Zemana náznaky namyšleného chování vůči občanům-nenovinářům a je čitelnější a předvídatelnější.

Kandidáti a referendum

Ve věci referenda je Drahoš příznivcem referenda na komunální úrovni. Zásadně však nesouhlasí s vypsáním referenda o závažných geopolitických věcech, jako je například členství v EU či NATO. Podobný názor na nevhodnost referenda však nevyjádřil při schvalování referenda o vstupu do EU.

Zeman je zastáncem zákona o obecném referendu, podpořil by i referendum o členství v EU, ve kterém by hlasoval pro setrvání. Jeho názor je tak konstantní a shodný ke všem druhům referenda bez ohledu na momentální politickou orientaci části sdělovacích prostředků a více odpovídá demokratickému přístupu k řešení otázek lidí.

Závěry

Po vyhodnocení volební prezidentské kampaně v roce 2013 se ukazuje se, že v zásadě velmi podobný okruh osob vystupujících proti zvolení Miloše Zemana v té době podporoval a podporuje jeho protikandidáty – Karla Schwarzenberga a nyní profesora Drahoše. Okruh má vazbu na Karla Schwarzenberga či aktivity, v kterých působí.

Zvítězí-li Drahoš, lze očekávat uklidnění vnitropolitické situace, omezení dezinformačních kampaní, účelových demonstrací a znevažování úřadu prezidenta.

Pravděpodobně bude nadále podporována podezřelá připravovaná těžba lithia v České republice. „zahraničními“ investory“. Z tohoto důvodu je vysoce pravděpodobné, že bude vystupovat proti jmenování Andreje Babiše českým premiérem a bude prosazovat vytvoření vlády KDU-ČSL, TOP 09, Starostů a nezávislých, ČSSD a částí Hnutí ANO, kterému hrozí podobný vývoj jako Věcem veřejným, vše pod záminkou, že je nutné vytvořit konečně stabilní vládu a premiérem nemůže být trestně stíhaný politik, přičemž jindy nevadí ani odsouzení.

Pozitivem vítězství Drahoše by mohlo být, že určité kruhy přestanou mít zájem na podezřelých trestních řízeních a dojde tak možná i k menšímu počtu úniků z živých trestních spisů. Takovýto vývoj by mohl být prospěšný relativně klidnému uzavření trestního stíhání novináře Přibila, protože tlak na orgány činné v trestním řízení bude menší, věc nebude tak medializována a pravděpodobně nebude docházet k úniku informací z trestního spisu.

Zvítězí-li Zeman, je pravděpodobné, že nedojde k omezení útoků na prezidenta, budou pokračovat dezinformační kampaně a pravděpodobně v nezmenšené míře budou pokračovat úniky z policejních spisů a kriminalizace osob, které později budou všech obvinění zbavené. Takováto situace nebude výhodná pro klidný vývoj v trestním řízení novináře. Bude snaha jej skandalizovat jako spolupracovníka nynějšího premiéra, a to bez ohledu na to, co je realita. Předpokládám úniky ze spisů a nevylučuji, že v pravděpodobném soudním řízení se bude jednat o kauzu, kdy se možná novináři ani nevejdou do soudní síně.

Jmenování definitivní vlády se při zvolení Zemana pravděpodobně protáhne. Na rozdíl od Drahoše dá pravděpodobně Babišovi analogickou lhůtu na sestavení vlády, jako dávají politici Angele Merkelové. Delší čas na jmenování vlády bude kritizován. Odhlédne se přitom od skutečnosti, že dlouhodobé vyjednávání o vládě není nic mimořádného. Volby do Německého spolkového sněmu se konaly 24. září 2017, nová vláda přitom není ustanovena, naše volby do Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky až 20. a 21. října 2017, takže by měl mít Babiš dokonce rezervu jednoho měsíce, ale „opozice“ bude vytvářet tlak a tvrdit, že vláda nic nevyjednala.

V závěru prezidentské kampaně lze očekávat podobné jednání vůči prezidentovi, jako bylo vůči senátorovi Velebovi. Redaktor Veselovský, dříve redaktor Rádio Klubu Hlasu Ameriky, nyní od 27. května 2014 dodávající video obsah pro online deník Aktuálně.cz vydavatelství Economia, které patří Zděňku Bakalovi, vedl 17.1.20178 rozhovor s předsedou Strany práv občanů Velebou  směřující k poškození volební kampaně prezidenta Zemana. Ptal se jej na věci, které v zásadě senátor nemohl znát – ke spolku Přátelé Miloše Zemana, z.s., kde není členem statutárního orgánu zapsaného ve spolkovém rejstříku, takže je to stejné, jako by se ptal menšinového akcionáře na ekonomiku akciové společnosti, kde je akcionářem, a to ještě před tím, než projedná hospodaření valná hromada této akciové společnosti. Dále se jej ptal, zda strana, kde je předsedou, poskytla dar na volební kampaň Miloše Zemana. Byl výslovně informován, že senátor nic nepodepsal a dále jej dále senátor upozornil na rozdělení funkcí ve straně a na to, že ve straně je místopředseda pro ekonomiku. Opakovat otázku, na kterou byla dána výslovná odpověď, a vyžadovat informaci o něčem, o čem dotázaný uvedl, že neví, je mírně řečeno nekorektní. Toto lze považovat za součást prezidentské kampaně.

 

Tagy článku

SECURITY magazín je ve své tištěné podobě první a jediný český odborný časopis o komerční bezpečnosti a vychází od roku 1994. SECURITY magazín se orientuje především na profesionály v přímém výkonu služby v soukromých bezpečnostních agenturách a ve firmách, které poskytují technické bezpečnostní služby. Je určen také manažerům, kteří uvedené služby prodávají a řídí a bezpečnostním specialistům, kteří bezpečnostní služby nakupují v soukromém i státním sektoru. Zkušenosti a informace v SECURITY magazínu jsou ale určeny i laické veřejnosti, potenciálním zákazníkům, kteří o bezpečnosti velmi často mluví a ne vždy jí rozumí nebo chápou její specifika. SECURITY magazín chce tradiční spoluprací s akademickým prostředím a experty v oboru dokázat, že komerční bezpečnost je multioborová disciplína, úzce propojená požadavky norem a předpisů a je v mnoha ohledech založena na moderních vyspělých technologiích, které mohou instalovat a provozovat pouze vzdělaní specialisté.

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.Další informace