KOMENTÁŘ
Ve východním Aleppu začal ráno platit klid zbraní. Ruský prezident odpoledne nařídil prodloužit příměří o 24 hodin. OSN a Červený půlměsíc by měly do zničeného syrského města dopravit léky a jídlo a budou se snažit pomoci zraněným. Americký ministr zahraničí John Kerry se v Ženevě pokouší obnovit syrské mírové rozhovory a dojednat klid zbraní v oblasti Aleppa. Za posledních 10 dní tam zemřelo více než 250 civilistů včetně padesáti dětí. Spojené státy tlačí na Rusko, aby využilo svého vlivu na syrský režim a násilnosti proti civilnímu obyvatelstvu zastavilo. Donald Trump má vítr ve vlasech, Babiš nikdy nelže, Bohouš Sobotků se v noci převalil na druhý bok…
To jsou zprávy, které běžně slyšíme nebo čteme v médiích v průběhu posledních měsíců. Assad a Putin jsou zde zmiňováni jako největší strůjci násilí v Aleppu. O Turecku ani slovo nebo jenom nemnoho okrajových zpráv o tom, jak Turecko vstoupilo na území Syrie a „osvobodilo“ město Jarablus (jaksi se již takticky mlčí o tom, že Jarablus nebyl fakticky osvobozen, ale bojovníci ISIS se „s osvoboditeli“ dohodli a z města ustoupili bez boje).
O neustálém odstřelování kurdských pozic tureckými jednotkami se také nedočtete. To, že hlavním cílem Turků není porazit ISIS, ale udržet koridor mezi městy Kobani a Afrin, aby nedošlo k propojení dvou částí Syrského Kurdistánu, o tom se také mlčí.
Když v Iráku nebo jinde vybuchne bomba na tržišti a odnese to pár zraněných, tak jsou toho plné zprávy. Zajisté je to smutné. Ale když se v kurdském Al-Qamishli odpálí sebevražedný atentátník a zabije několik dětí, média opět mlčí.
Už jsem si tak nějak zvykl na to, že západní media hodnotí cenu lidského života podle toho, ke kterému národu a hlavně ke které straně patří. O Kurdech (myšleno Syrských Kurdech) se píše pouze příležitostně a to pouze tehdy, když zaznamenají vojenský úspěch, který nejde utajit. A to je ještě vždy zdůrazněno, že úspěchů bylo dosaženo s významnou podporou koaličních leteckých sil.
USA rády zdůrazňují jakou SDF (syrské demokratické armádě) poskytují pomoc. Je to ale pravda? Samozřejmě, že je v určité míře zásobují - pouze lehkými zbraněmi. Ale jakoukoliv žádost Kurdů o těžkou techniku odmítají. Proč, když jsou schopni logisticky podporovat Iráckou armádu a Irácké Kurdy? Odpověď je jednoduchá, není to po vůli Turkům. A ti to vědí a dovolují si stále více. Šikovně využívají slabosti USA a jejich spojenců (možná záměrné slabosti) a opakovaně útočí na kurdské pozice.
Včera 19.10.2016 Turci provedli letecké útoky na pozice SDF (hlavně jednotek YPG) v severním Aleppu. Během těchto náletů zabili téměř 200 bojovníků. Ne bojovníků ISIS, ale bojovníků, kteří dlouhodobě bojují proti teroristickému Islámskému státu a bez jejichž hrdinství a vůle by pravděpodobně situace v Sýrii a Iráku vypadala jinak. Cílem těchto útoků je oslabit jednotky SDF v oblasti a zabránit jejich dalším bojovým úspěchům.
Se zájmem jsem večer sledoval hlavní zpravodajské relace a čekal, co se o tomto brutálním útoku dozvím a jaká bude reakce. Kdyby tento útok provedlo Rusko, tak se světoví politici budou předhánět ve svých prohlášeních, budou útok hlasitě odsuzovat a požadovat další sankce proti Rusku a kdoví co ještě. Jenže neútočil Putin, ale Turek, a tak raději budeme mlčet.
Protože co kdybychom Erdogana rozčílili? Co na tom, že Turci zabíjejí lidi, kteří nám pomáhají s bojem proti Islámskému státu, co na tom, že zabili 200 lidí? Nebo Kurdové nejsou lidi? Jejich zmařené životy nestojí za povšimnutí? Co na tom, že v Aleppu bylo vyhlášeno příměří a přesto Turek provedl tento krvavý (ve vojenské hantýrce úspěšný) útok? Vždyť to byli jenom Kurdové, ti lidé, které dokážeme využít, když se nám to hodí, a když se nám to nehodí, tak je klidně necháme vykrvácet.
Autor: Lumír Němec, THOR TACTICAL