Dvoustátní řešení palestinsko-izraelského konfliktu ve skutečnosti žádným řešením není

Dvoustátní řešení palestinsko-izraelského konfliktu ve skutečnosti žádným řešením není
Autor: Pixabay
23 / 05 / 2021, 13:00

Otázka dlouhodobého řešení arabsko-izraelského konfliktu patří k nejsložitějším problémům světové politiky po desetiletí. Žádné řešení není dobré. Všechny přístupy skýtají rizika dalších konfliktů. Jestliže Západ dnes zastoupený demokratickým prezidentem Bidenem stále prosazuje dvoustátní řešení, tj. vytvoření arabského státu v Judei, Samaří a Pásmu Gazy, neznamená to, že totéž je cílem politického vedení palestinských Arabů. Ať již jde o nacionalisty z Fatahu, nebo o náboženské fanatiky z Hamásu.

Jeho cílem je likvidace státu Izrael. Mít po nějakou přechodnou dobu mezinárodně uznaný další vlastní arabský stát na území bývalého britského mandátního území Palestina je pro ně jedním z prostředků k dosažení tohoto cíle. Rozhodně by se s tím nespokojili.

Izraelcům samotným zejména dnes musí zřejmě opakování politiky dvou států znít poněkud příliš teoreticky. Jsou rádi, že nastala teroristická přestávka a nějaký čas je teď snad nebudou sirény hnát do krytů, protože si tlupa necivilizovaných fanatiků usmyslela pokusit se jejich dům zasáhnout raketou. Čtou knížecí rady z dosud relativně bezpečné Evropy nebo Spojených států, a doufají, že se jejich armádě podařilo Hamásu a Islámskému džihádu zasadit tak vážné rány, že si chvíli nic podobného nedovolí.

Co kdo čeká od vzniku nezávislého státu? Není příklad rozvrácené, iracionálně teroristickým hnutím spravované Gazy, nebo autonomie na tzv. Západním břehu jasnou odpovědí? Propagandou náboženských extrémistů nebo tradičnějších nacionalistů masírované obyvatelstvo se nezmění ze dne na den v umírněnou občanskou společnost, která vygeneruje zodpovědnou a civilizovanou vládu jako spolehlivého partnera vládě izraelské. Čekat, že nově vzniklý stát bude rozvíjet dobré sousedské vztahy s Izraelem je naivní a ničím nepodložené. Jedním z předpokladů by musela být důsledná likvidace hnutí Hamás a dalších teroristických uskupení, a proces „denacifikace“ efektivnější, než jaký předvedlo po druhé světové válce poražené Německo.

Současný stav není dlouhodobě udržitelný. Ne že by se Izrael nedokázal přizpůsobit. Ale dlouhodobě nemá jinou perspektivu než konflikt řídit a v jednotlivých střetnutích dostupnými prostředky uspět a omezovat škody. Nemá moc tento konflikt ukončit. Od roku 1948 čelí větším či menším vlnám pokusů o vlastní likvidaci. A nábožensky motivovaný konflikt bude toto téma nastolovat a vracet a nezmizí a sebemenší zaváhání, slabost nebo nežádoucí vývoj na mezinárodní scéně povedou k dalším a dalším pokusům.

Problémem nejen Izraele je demografický vývoj. Jakkoli je mezi civilizovanými státy z hlediska porodnosti na špici, okolní arabské státy a vlastní arabská menšina jej překonávají. Řešení spočívající v ustavení (dalšího) nezávislého arabského státu v oblasti může efekt zastavit nebo alespoň zbrzdit, byť lze na druhou stranu těžko očekávat, že se většina izraelských Arabů bude chtít přestěhovat do "svého", výrazně chudšího,  zaostalého státu, jehož předobraz nabízí dnešní Ramalláh a mnohem drastičtěji dnešní Gaza. Arabové samozřejmě podle všech svých zastánců i nezaujatých "vyvažovačů" mají právo se usídlit v Izraeli. Ale běda, usídlí-li se Žid na "jejich" území. Protože zatímco Arabové v civilizovaném Izraeli samozřejmě žijí a budou žít vždy, tedy alespoň ti, kteří respektují zákon, Židů v arabských zemích ubylo bezmála k nule, a nový stát je určitě nestrpí. Odsud averze vůči osadám, a dvojí metr.

Pokud se nic nějakým nečekaným a asi nepředstavitelným způsobem nezmění, výhledově budou v řádu několika desetiletí Arabové většinou i na území Izraele, které jako izraelské nezpochybňují ani ti nejpokrokovější ze všech západních liberálů. Je to prostá matematika. Co není prosté, je přijít s odpovědí, s řešením, které bude mít potenciál zachovat charakter Izraele jako židovského státu. Řešení ve formě vytvoření druhého státu jím bude jen dočasně a zdánlivě. A při pohledu na to, jak zacházejí palestinští Arabové s dosavadními formami své politické existence a do čeho investují své a zahraničními podporovateli poskytnuté prostředky, je víra ve zdárný vývoj nového státu opravdu podivuhodná.

Druhý stát ovšem jen tak nevznikne, protože (zatím) neexistuje civilizovaná politická síla, která by jej mohla ustavit a spravovat. A pokud by přece jen tlakem mezinárodních společenství gaučových poskytovatelů knížecích rad vznikl, stane se jen tím silnější základnou pro další ofenzívy proti židovskému státu.

Ten žije ze dne na den, z měsíce na měsíc, z roku na rok. Hledá a nalézá řešení konkrétních problémů ve všech oblastech, od nedostatku vody přes rakety teroristů po pandemii čínského viru. Z dlouhodobého hlediska je ovšem jeho pozice vratká. Ostrov demokracie a civilizace neohrožuje tání ledovců, ale voda stoupá.

Tagy článku

SECURITY magazín je ve své tištěné podobě první a jediný český odborný časopis o komerční bezpečnosti a vychází od roku 1994. SECURITY magazín se orientuje především na profesionály v přímém výkonu služby v soukromých bezpečnostních agenturách a ve firmách, které poskytují technické bezpečnostní služby. Je určen také manažerům, kteří uvedené služby prodávají a řídí a bezpečnostním specialistům, kteří bezpečnostní služby nakupují v soukromém i státním sektoru. Zkušenosti a informace v SECURITY magazínu jsou ale určeny i laické veřejnosti, potenciálním zákazníkům, kteří o bezpečnosti velmi často mluví a ne vždy jí rozumí nebo chápou její specifika. SECURITY magazín chce tradiční spoluprací s akademickým prostředím a experty v oboru dokázat, že komerční bezpečnost je multioborová disciplína, úzce propojená požadavky norem a předpisů a je v mnoha ohledech založena na moderních vyspělých technologiích, které mohou instalovat a provozovat pouze vzdělaní specialisté.

Cookies nám pomáhají k Vaší spokojenosti

Tento web používá soubory cookies k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti.
Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.

Další informace