Potřebujeme muslimského Martina Luthera, který položí správné otázky, spustí islámskou reformaci. Člověka, který odloží do karantéry všechny zmínky o podrobování, násilí, nenávisti a odporu a změní tak Alláhovo náboženství na něco, co ukončí koloběh násilí a smrti a dá muslimům a všem ostatním život. Dokud se takový reformátor nenarodí, islámský svět bude dále prolévat krev vlastní i krev jiných do krvavých bažin, ohně a slzí, označovaných jako Islámský stát, jehož metody jsou vytaženy do dnešního celého světa z hlubin sedmého století.
Článek byl zveřejněn 3. března 2015. Na jeho aktuálnosti se nic nezměnilo. Zdroj: eretz.cz
Muslimský svět je otřesen v šoku z Islámského státu a s odporem je svědkem hrůzností spáchaných ve jménu islámu. Lidské bytosti jsou před kamerou masakrovány a upalovány zaživa, ženy a mladé dívky prodávány na trzích s otroky, zlodějům sekány ruce. Z celého světa proudí dobrovolníci a hlava Islámského státu oznamuje, že není nikým menším než chalífou a jak IS vyměří konečný trest každému muslimovi, který nesouhlasí s jeho metodami.
Prokazatelný šok v islámském světě je z nemalé části vyvolán tím, že všechny příšerné věci, které IS páchá, jsou odvozeny z Koránu a odrážejí islámskou tradici, jak existovala v sedmém století, kdy byl islám „čistý“ a neposkvrněný, dříve než se objevily jemnější a méně násilné výklady. Hluboce zakořeněným problémem, jemuž dnes islám čelí, je, jak být proti skutečnému, pravému, původnímu islámu, protože pokud to, co dělá Islámský stát, není islámem, pak by ani skutky Mohameda a jeho následovníků nebyly islámem, což je absurdní a zakázaná úvaha.
Problém částečně pramení ze skutečnosti, že muslimské státy jako Jordánsko a Saúdská Arábie jsou na seznamu cílů Islámského státu a královské rodiny obou zemí se – zcela správně – považují, za další cíl IS.
Islámské řešení tohoto problému má několik úrovní: vojenskou, politickou a teologickou.
Na vojenské úrovni se Saúdská Arábie, Jordánsko, Kuvajt, Katar a Spojené arabské emiráty přidaly v boji proti IS ke státům jako je Austrálie, USA a evropské země. Muslimské země vidí reálnou hrozbu svým režimům, ať už vnějším útokem na své hranice nebo povstáním, vyvolaným vnitřním podněcováním.
Na politické úrovni probíhají setkání zástupců západních a muslimských zemí, kde si všichni navzájem sdělují, že toto není skutečný islám a že toto není místní problém, ale hrozba světové stabilitě. Tento typ komentáře, pokud jej pronáší Arab či muslim, vede Západ k pocitu, že je „jeden z nás“ a že se na něj můžeme spolehnout.
Příkladem politické události tohoto druhu byla před několika dny návštěva katarského emíra šejcha al-Tháního v USA, kde se sešel s Obamou. Na setkání emír zdůraznil katarské odhodlání podílet se na porážce Islámského státu a americký prezident vyjádřil svoji důvěru v emíra a jeho závazek vést válku proti extrémistům a podporovat umírněné povstalce v Sýrii. Oba vedoucí představitelé ignorovali jeden malý, ale významný, problém: Katar, odkud pochází vážený host, je zdrojem financování Islámského státu, stejně jako zdrojem financování a podpory mateřské organizace Islámského státu, Muslimského bratrstva. Katar je součástí problému a nyní existují i někteří naivní lidí, kteří jsou přesvědčeni, že může být i součástí jeho řešení.
Nicméně pro muslimský svět jsou nejkomplikovanější teologické aspekty, protože muslimové musejí ospravedlnit boj proti jednání, která jsou nejpodobnější chování Mohameda a čtyř chalífů, jeho nástupců a ti jsou v islámu označováni jako „spravedliví.“ Jejich největším problém je sám Korán, který obsahuje verš (súra 8, verš 60): „Připravte tedy proti nim všechno, co schopni jste postavit ze síly a oddílů jezdeckých, abyste zastrašili nepřátele Boží i nepřátele své…“ (překlad Ivana Hrbka), což je jasný příkaz Koránu zasívat hrůzu a strach do srdcí nepřátel.
Muslimské bratrstvo si první slovo tohoto verše „připravte“ umístilo do svého znaku. Jedná se o pokyn Koránu ze sedmého století, který nyní provádějí všechny islamistické teroristické organizace – sunitské a šíitské – Hamas, Hizballáh, Islámský džihád, Boko Haram, Džebhát al-Nusrá, Ansar bait al-Maqdís, al-Kajdá a Islámský stát. Všechny jsou ideologickými potomky Muslimského bratrstva.
Nyní, když celý svět probudily hrůzy spáchané islámskými fanatiky v Sýrii, Libanonu a dokonce v Paříži, Londýně, Bruselu, Tolouse, Bostonu, New Yorku, Sydney a Oklahoma City (a to je neúplný seznam), se muslimové snaží ukázat hezčí obraz islámu, který může být pro Západ přijatelnější, dříve než Západ znervózní a vysídlí všechny muslimské přistěhovalce do Alžírska, Maroka, Egypta, Sýrie a Jemenu. To je důvod, který vedl muslimského šejcha k omluvnému „vysvětlování světu pravdy o skutečném islámu“, ne o tom, který byl údajně „přivlastněn malou a nevýznamnou menšinou.“
Příkladem této snahy je konference v Mekce, islámském hlavním městě, pod patronací saúdskoarabského krále, vládce neosvícené země, která vynakládá miliardy petrodolarů na šíření nejfanatičtějšího vahábistického směru islámu v muslimském světě. Konferenci organizovala Muslimská světová liga a cílem bylo očistit Saúdy od obvinění, že pomáhají šířit teror.
Řečníci na konferenci pocházeli ze Saúdské Arábie, Kataru (proč ne?), Libanonu (kontrolovaného Hizballáhem), Egypta, Jordánska, Tuniska, Súdánu, Maroka, Bosny a Hercegoviny, Velké Británie a USA.
Tvrdili, že teror je nebezpečné a zavádějící slovo a že existuje spor o jeho definování. Zapomněli říci, že těmi, kdo jsou vehementně proti definování teroru, jsou sami muslimové, protože – jak už popsáno výše – Korán jim nakazuje šířit hrůzu do srdcí jejich nepřátel.
Podle jejich názoru nemá teror nic společného s náboženstvím nebo etnickými skupinami, ale jedná se o lidský fenomén, který je nutné oddělit od ozbrojeného boje, který dokonce i OSN povoluje skupinám, které se snaží dosáhnout sebeurčení nebo osvobodit dobyté země. Účastníci konference oddělili historický džihád, který zahrnoval muslimské války proti jiným národům, jejich podmaňování a nucené konverze mečem a silou zbraní, od dnešních teroristických činů, které někteří označují jako „náboženské násilí.“
Jedno ze zasedání konference diskutovalo o náboženské motivaci k terorismu. Účastníci kritizovali muslimskou neznalost práva šaríja, jeho přikázání a cílů, a tuto neznalost označili za jednu z hlavních příčin teroru. Tvrdili, že „terorismus má mnoho různých příčin, ideologických, psychologických, politických, ekonomických, sociálních a vzdělávacích, ale neznalost cílů a přikázání šaríi je hlavní příčinou terorismu.“ Z toho plyne, že pokud by džihádisté věděli, že Korán teror zakazuje, překuli by své meče na radlice a kopí na srpy. Správná výuka šaríi je jediným způsobem budování muslimské společnosti založené na rovnosti a spravedlnosti, tak jak tomu bylo v dávných dobách, tvrdili.
Účastníci nemohli ignorovat nárůst sektářského násilí v muslimském světě, zejména sunitsko-šíitského násilí, s jeho každodenními dlouhými seznamy obětí. Nenavrhli nicméně žádné skutečné řešení této bolestné situace.
Podle nich muslimský svět trpí existencí extrémistických a násilných skupin, které jednají v jeho jméně, kvůli nejasným teologickým přístupům mezinárodních skupin a mezinárodních médií, stejně jako arabských a muslimských zemí a muslimských institucí, které neplní svoji roli při šíření kultury umírněnosti. Tento přístup vede k závěru, že islám je dokonalé, dobré a krásné náboženství, ale politické a mezinárodní skupiny a média ničí životy lidí a tlačí je k terorismu.
Jedno zasedání konference se zabývalo sociálními a ekonomickými faktory, které stojí za všemi formami terorismu, a tím, jak jim čelit. Zástupce americké CAIR, Dr. Nihad Awad Achmad, tvrdil, že významnou příčinou terorismu a extrémistických vyšinutých názorů je slabost sociálních a občanských institucí. Je přitom zajímavé, že přednášející sám je napojen na financování teroristických organizací.
Saúdský účastník hovořil o zkorumpovanosti vládnutí jako o jedné z ekonomických příčin vyšinutého myšlení, z nějž vychází terorismus. Jiní hovořili jako o příčině terorismu o kulturní povrchnosti nižších tříd, pramenící z vadných školních osnov. Absolventi vycházející ze škol s pokřivenou kulturou jsou snadno získaní pro extrémismus, stereotypní myšlení, nenávist k jiným, násilí a teror. Marocký delegát mluvil jako o příčině náboženského extrémistu o pocitu méněcennosti, zřejmě narážející na mládež severoafrického původu ve Francii.
Sečteno a podtrženo, shrnutím celé konference byl závěr, že muslimské náboženství a jeho základní texty – Korán, hadísy, historie a životopis proroka Mohameda – jsou dokonalé, krásné a čisté, vyzařují toleranci a přijetí druhých, občanská práva žen a menšin, a pokud někteří muslimové jsou přitahováni k terorismu, masakrování lidí, upalování nepřátel, prodávání žen a sekání rukou zlodějům, pak to není kvůli islámu, který je „náboženstvím míru“, jeho myšlenkám nebo svatým dílům, ale kvůli vnějším faktorům, které tlačí mladé muslimy k páchání těchto činů, které jsou proti islámu a jeho duchu, myšlenkám, způsobu života a cílům.
Problémem těchto konferencí je, že se na nich nikdy neobjeví aspoň jeden člověk, který by byl připraven říci bolestnou pravdu: Korán, hadísy, historie a životopis našeho proroka jsou naplněné myšlenkami, přikázáními, příklady, které tlačí mladé k terorismu, stejně jako motivovaly v sedmém století naše praotce k dobytí většiny známého světa. Koncept dobývání cizích území, prosazování vlády islámu příšerným násilím je to, co vyvedlo islám z Arabského poloostrova k dobytí oblasti od Indonésie na východě až po Španělsko a Maroko na západě, a to, co tlačí mladé muže a ženy k tomu, aby se připojili k džihádu a pokračovali v podrobování zbytku světa.
Je pravda, že existují i další faktory – politické, sociální a ekonomické – které napomáhají prosazování terorismu, ale hlavním, základním důvodem, jsou myšlenky a příklady v islámských svatých dílech. Dokud se neobjeví skuteční reformátoři a neprovedou v těchto spisech významné změny, namísto konání nesmyslných konferencí jako byla ta nedávná saúdská, budou muslimové i nadále strkat hlavy do písku a svět si bude nadále myslet, že islám je náboženství míru, protože to je to, co říkají význační řečníci na těchto konferencích. Popírání skutečného problému povede k přetrvávání problémů z něj odvozených.
Potřebujeme muslimského Martina Luthera, který položí správné otázky, spustí islámskou reformaci. Člověka, který odloží do karantéry všechny zmínky o podrobování, násilí, nenávisti a odporu a změní tak Alláhovo náboženství na něco, co ukončí koloběh násilí a smrti a dá muslimům a všem ostatním život. Dokud se takový reformátor nenarodí, islámský svět bude dále prolévat krev vlastní i krev jiných do krvavých bažin, ohně a slzí, označovaných jako Islámský stát, jehož metody jsou vytaženy do dnešního celého světa z hlubin sedmého století.
Mordechaj Kedar je expertem na Blízký východ, profesorem na katedře arabštiny Bar-Ilanovy univerzity a vědeckým pracovníkem Beginova-Sadatova centra pro strategická studia. Roky sloužil v izraelské vojenské zpravodajské službě, kde byl specialistou na islámistické skupiny, politický diskurs arabských zemí, arabská média a situaci v Sýrii. Pravidelně v arabštině obhajuje izraelské politické a vojenské kroky v arabských satelitních televizích.
Napsáno pro Aruc 7 (Arutz Sheva) pod názvem Op-Ed: The World Needs a Muslim Martin Luther. Přetištěno s laskavým souhlasem autora.