Včerejší přijetí novely zákona o omezení práva na shromáždění je dalším pomyslným hřebíčkem do rakve demokracie a utáhnutím smyčky okolo krku svobody.
V roce 1969 přijalo Federální shromáždění (komunistická forma parlamentu) tzv. „pendrekový zákon“, který definitivně pohřbil zbytky svobody českých občanů:
ZÁKONNÉ OPATŘENÍ (č. 99/1969) předsednictva Federálního shromáždění ze dne 22. srpna 1969 o některých přechodných opatřeních nutných k upevnění a k ochraně veřejného pořádku
V zájmu upevnění a ochrany veřejného pořádku, který je v současně době hrubě narušován, zejména ze strany protisocialistických a protispolečenských živlů, usneslo se předsednictvo Federálního shromáždění podle čl. 58 odst. 3 ústavního zákona č. 143/1968 Sb., o československé federaci na tomto zákonném opatření:
§ 1 Kdo se po nabytí účinností tohoto zákonného opatření – účastní akce narušující veřejný pořádek, kdo k takové akci vyzývá nebo ji podporuje, kdo neuposlechne výzvy veřejného činitele k zachování veřejného pořádku nebo kdo k takovému neuposlechnutí jiného vybízí, – kdo odpírá plnit povinnosti vyplývající z jeho služebního postavení nebo pracovního zařazení a ztěžuje tak úsilí o udržení veřejného pořádku či nerušeného chodu pracoviště nebo kdo jiného k takovému neplnění povinností vybízí, bude potrestán, pokud nejde o trestní čin, pro přestupek odnětím svobody až do tří měsíců nebo peněžitým trestem až do 5000,- Kčs nebo oběma těmito tresty.
§ 2 O přestupku podle § 1 tohoto zákonného opatření, jakož i u trestních činů pobuřování podle § 100, hanobení republiky a jejího představitele podle § 102 a 103, hanobení státu světové socialistické soustavy a jeho představitele podle § 104, poškozování zájmů republiky v cizině podle § 112, útoku na státní orgán a orgán společenské organizace podle § 153 a 154, útoku na veřejného činitele podle § 155 a 156, ztěžování výkonu pravomoci veřejného činitele podle § 156a, podněcování podle § 164, schvalování trestného činu podle § 165, obecného ohrožení podle § 179 a výtržnictví podle § 202 trestního zákona, pokud byly spáchány po nabytí účinnosti tohoto zákonného opatření osobou vyhýbající se poctivé práci, a dále pro trestný čin příživnictví podle § 203 trestního zákona spáchaný po nabytí účinnosti tohoto zákonného opatření, zvyšují se horní hranice trestu odnětí svobody stanovené v zákoně o polovinu. Mimo to lze v těchto případech uložit též trest zákazu pobytu na dobu jednoho roku až pěti let.
§ 4 Toho, kdo svou činností narušuje socialistický společenský řád a ztrácí tím důvěru potřebnou k zastávání dosavadní své funkce nebo svého dosavadního pracovního místa, lze z funkce odvolat, popřípadě s ním i okamžitě rozvázat pracovní poměr; jde-li o pracovníka, na něhož se nevztahují ustanovení zákoníku práce o rozvázání pracovního poměru, lze s ním pracovní, služební, popř. i jiný obdobný poměr propuštěním okamžitě skončit. Studenta lze za uvedených okolností vyloučit z dalšího studia. U učitelů vysokých a jiných škol může příslušný ministr z funkce odvolat, popřípadě i pracovní poměr okamžitě zrušit též proto, jestliže v rozporu se svými povinnostmi vychovávají svěřenou mládež proti zásadám socialistické společnosti a její výstavby.
Když potom tento pendrekový zákon byl v roce 1989 novelizován opětovným zpřísněním sankcí, všichni jsme se chytali za hlavu, kam až jsou ti gauneři ochotni zajít v omezování práv a svobod.
Zákon, který přijali poslanci tento týden, mi silně připomíná staré časy. Je to jenom další střípek do mozaiky, kterou se nás snaží vládnoucí klika svazovat a omezovat na našich právech, tak abychom se opět stali pouze stádem poslušných ovcí, kteří jednou za čas přijdou k volbám a prodlouží jim jejich mandát u koryt.
Mám v živé paměti, jak během „Palachova týdne“ v lednu 1989 po Václavském náměstí jezdil automobil s megafonem na střeše a vyzýval nás: „Občané rozejděte se, vaše shromáždění je nezákonné, v případě neuposlechnutí bude použito síly!“
A tak se také stalo. Vodní děla, slzný plyn a „federály“ (název dlouhého bílého obušku, který Veřejná bezpečnost používala k rozhánění demonstrací), to byly výchovné prostředky KSČ. Koho chytili, ten v lepším případě dostal přes hubu, a byl pak vyvezen někam za město. Kdo měl smůlu, byl zadržen a odsouzen.
Včerejší přijetí novely zákona o omezení práva na shromáždění je dalším pomyslným hřebíčkem do rakve demokracie a utáhnutím smyčky okolo krku svobody.
Podle ministra vnitra Chovance se jedná o novelu, která posiluje a upřesňuje pravomoci obcí a policie, reaguje na judikaturu Nejvyššího správního soudu a umožňuje efektivněji řešit kolize mezi více shromážděními či jinými akcemi.
Problém ale je, kdo bude o zrušení shromáždění rozhodovat a na základě jakých parametrů. Bude ten důvod vandalství a ničení majetku nebo bude stačit heslo vyzývající vládní nomenklaturu k odstoupení? Nebo cokoliv, co se nebude občanům líbit a rozhodnou se to nahlas vyjádřit?
Úředníci takto jednoduše jen dostávají do ruky další bič, kterým si budou upevňovat svoje pozice (a chraň vás ruka Páně, pokud úředníkovi něco řeknete od plic – zaplatíte pokutu, protože úředník se opět stává nedotknutelným – že by náhoda?). Nelíbí se vám, jak vládneme? Jděte domů! Nechcete? Tak použijeme sílu. Historie se zjevně opakuje: “Občané, rozejděte se, vaše shromáždění je nezákonné, v případě neuposlechnutí bude použito síly!“ To už jsem tuším již slyšel.
Zákony a opatření, která jsou přijímána vládními stranami, nás mílovými kroky posunují zpět do období totality. Do období, kdy skupina vyvolených ovládala vše, a ty, kterým se to nelíbilo, nemilosrdně drtila silou. Jedná se o stejná omezení, pouze je nazýváme jinak. Cenzuře dnes říkáme politická korekce. Politickým čistkám říkáme reorganizace. A nutné opatření k ochraně veřejného pořádku dnes řešíme novelou zákona o právu shromažďovacím. Možná s jinou omáčkou, ale základ je stejný.
Napadá mě otázka, kam až to půjde? Dřív jsme nesměli říkat, že Husák je vůl, dnes to nesmíme říct úředníkovi. Media smí psát pouze to, co se jim povolí, a demonstraci, která se někomu znelíbí, lze v podstatě libovolně rozpustit nebo rozehnat dle potřeby. Další inspirací pro naše poslance by mohl být např. zákaz pobytu, vyhazov z práce, vyhazov ze školy atd. Tedy účinné prostředky, které komunisti rádi a s oblibou používali. Tak proč vymýšlet něco nového, když se můžeme inspirovat v minulosti, že.
S nostalgií vzpomínám na chvíle radosti v roce 1989, kdy padnul komunistický režim a s obavami se dívám do budoucnosti. Ve filmu Hořící keř, pojednávajícím o událostech roku 1968, padla jedna nenápadná, a přesto až strašidelně úderná věta, která se mi zaryla hluboko pod kůži.
Bylo to něco ve smyslu: „To, co by nám ještě před měsícem připadalo naprosto nemožné, to už dnes prochází téměř bez povšimnutí“. Trochu to připomíná slavnou pohádkovou citaci: „Dneska nám berou sůl, zítra nám budou holit hlavy.“ Bohužel, tohle není pohádka, ani film. To je smutná realita.
Autor: Lumír Němec
Tagy