Autor fotografie: Pixabay, Public domain
Střelba na pražské Filosofické fakultě na konci loňského roku opět rozvířila diskusi o zajištění bezpečnosti na vysokých školách. A také o způsobu získávání zbrojních průkazů a prověřování jejich držitelů.
„Tady se bude muset něco stát, aby se opravdu něco začalo dělat“. Věta, kterou lze slýchat v prostředí odborníků na bezpečnost velmi často. Důvodem je kritika nastavení a míra dodržování bezpečnostních pravidel a opatření. Bohužel občas se něco stane. V roce 2009 v Petřvaldu vešel do restaurace makedonský státní občan a nelegálně drženou zbraní zastřelil čtyři osoby. Poté se pokusil spáchat sebevraždu. V roce 2015 v Uherském Brodě, opět v restauraci, zastřelil legálně drženou zbraní místní podivín sedm osob a jednu těžce zranil. Poté spáchal sebevraždu. V Ostravě v roce 2019 vstoupil dvaačtyřicetiletý muž do čekárny nemocnice a nelegálně drženou zbraní zabil celkem sedm osob, čtyři přímo na místě, tři zemřely na poranění později. Z místa útoku utekl a před policejním zatčením spáchal sebevraždu.
Ten poslední útok, při kterém zemřelo celkem 14 osob a dalších 25 bylo zraněno, provedl 21. prosince 2023 student Filosofické fakulty v Praze legálně drženou zbraní. Na místě útoku spáchal sebevraždu. Po každém incidentu následují diskuse o zvyšování bezpečnosti veřejných prostor. Jejich cílem je zabránit opakování takových incidentů, jejich předcházení anebo zmírnění jejich dopadů. Jakákoliv rozhodnutí, která se ale budou dělat s horkou hlavou, nebudou příliš kvalifikovaná a dobrá. Již nyní se diskutuje změna zákona o zbraních. Česká republika nemá špatný zákon a vždy je problém spíše v jeho vymáhání než kvalitě. Výsledkem předchozích diskuzí byla dokonce změna Ústavy České republiky. Od října 2021 máme totiž v novele Listiny základních práv a svobod právo bránit sebe nebo jiného se zbraní, nebo chcete-li toto ustanovení parafrázovat, tak právo nosit zbraň.
Zpřísňování podmínek pro držitele zbrojních průkazů zase jenom zformalizuje přístup k jejich vydávání (nebo prodlužování) a žádný vliv na zvýšení bezpečnosti mít nebude. Koneckonců k provedení dvou ze čtyř výše zmíněných masových útoků byla použita nelegálně držená zbraň. Ochrana měkkých cílů se promítá do řady dokumentů, které vznikly po útoku nožem ve škole ve Žďáru nad Sázavou v roce 2014. Od roku 2016 je například dostupná metodika základů ochrany měkkých cílů nebo česká státní norma 734400 Prevence kriminality – řízení bezpečnosti při plánování, realizaci a užívání škol a školských zařízení apod. Vznikly projekty typu Bezpečná škola či pravidelná cvičení Amok, zaměřená právě na řešení útoku osamělého střelce a případných následků. K postupům, jak zlepšit bezpečnost, máme návodů dostatek.
Jenže selhává prevence. Investice do bezpečnostních opatření jsou velmi často vnímány jako zbytné, neboť převládá názor, že vysoká míra bezpečnosti v České republice je jaksi samozřejmá. A jejich přínos je neměřitelný, protože nelze zjistit, zda byla účinná, nebo zcela zbytečná, pokud se nic nestane. Fyzická bezpečnost objektů není o instalaci bezpečnostních rámů. Je to soubor opatření, dnes velmi chytrých, které nijak nenarušují akademické svobody, soukromí a ochranu jedince a nesou jen minimální náklady na lidskou obsluhu, a to jenom v případě, kdy skutečně dojde k bezpečnostnímu incidentu. Jenže jak bylo řečeno výše, když se nic neděje, tak proč bychom do těchto opatření investovali, že?
Nepromyšlená rozhodnutí při zavádění bezpečnostních opatření mohou vytvořit jen falešný pocit bezpečí, který je fakticky jen Potěmkinovou vesnicí. K bezpečnosti musí přistupovat všechny strany zodpovědně. Nedůsledný přístup k ochraně měkkých cílů může mít fatální důsledky. Po útoku Hamásu na izraelské občany nedošlo ke změně stupně ohrožení terorismem, přestože Německo, Dánsko a další země řešili problémy s chystanými útoky islamistů. Zvýšení bezpečnostních opatření je nejen reakcí na konkrétní hrozbu, ale má i odstrašující účinek. Koneckonců, hned vedle budovy Filosofické fakulty je Pinkasova synagoga.
Odhalit včas plánovaný útok osamělého střelce je těžké. Ne však tehdy, píše-li o svých plánech na sociálních sítích. Tam by měly být naše bezpečnostní sbory aktivní a takové projevy zachytit. Koneckonců, nástroje na to bezpochyby mají. Usnesení vlády č. 1060 z roku 2006 také jasně dává odpovědnost Bezpečnostní informační službě za zpracování všech informací, týkajících se terorismu. Legislativu máme, rozdělené kompetence v rámci státní správy také. Nezbytně nutná je ale spolupráce s privátní sférou, protože jak praví definice bezpečnosti, k eliminaci bezpečnostních hrozeb je potřeba též spolupráce ohroženého objektu. A ta musí ustát diskuzi, která se vždy v souvislosti s nastavením bezpečnostních opatření objeví.
Z každého bezpečnostního incidentu bychom si měli vzít nějaké ponaučení. Policejní prvosledové hlídky s dlouhými zbraněmi vznikly jako reakce na střelbu v Uherském Brodě. Útok nožem ve škole ve Žďáru nad Sázavou v roce 2014 měl v důsledku pozitivní vliv na rozvoj základních bezpečnostních opatření na školách, resp. alespoň při vstupech do školních zařízení. Nyní je čas se v klidu zamyslet nad tím, jak bezpečnost (nejen) na vysokých školách zvýšit. Existuje řada řešení, která nijak neomezují soukromí studentů a veřejného prostoru, a přitom mohou rychle identifikovat bezpečnostní hrozbu. Po důkladné analýze a rozvaze by se vysoké školy mohly stát příkladem při aplikaci řešení, která jsou a budou součástí našeho moderního a demokratického světa.
Autorský komentář: Martin Svoboda