Autor fotografie: U.S. Secretary of Defense, flickr CC BY 2.0|Popisek: Jana Černochová
Komunikace Ministerstva obrany a Armády České republiky ve věci plánovaného pořízení nadzvukových letounů 5. generace je jemně řečeno zarážející. Armáda na svém twitterovém účtu 29. srpna píše: "Bezpečnost českého nebe vyřešíme na 40 let," aby 31. srpna napsala: "Pátá generace letounů zajistí bezpečí pro nás všechny na 50 let." Odhlédneme-li od otázky, co se za ty dva dny v oblasti vývoje leteckých technologií a jejich aplikace do praxe změnilo, a od toho, že svými 14, 24, ale klidně 50 letouny "jen" přispíváme k zajišťování kolektivní bezpečnosti v rámci NATO, zaznívají i problematičtější výroky. Jednomu jsme se již věnovali: ministryně obrany Jana Černochová vyčetla bývalému veliteli vzdušných sil, že před rokem "sdělil světu i naší vládě vojenské doporučení, že se mají jednoznačně koupit právě F35." Vojenské doporučení pro vládu přitom nezpracovávalo velitelství vzdušných sil, ale Sekce rozvoje sil Ministerstva obrany v čele s generálem Čepelkou, který následně Mikulenku ve velení letectva vystřídal.
Jednostranná kampaň, kterou vede Armáda České republiky na sociálních sítích ve prospěch nákupu letounů F-35, se jí může vrátit jako bumerang ve chvíli, kdy vláda z nějakého důvodu letouny F-35 nepořídí. Povrchní hesla a fráze o zajištění bezpečnosti díky nejlepšímu letounu na světě znějí trochu jako normalizační výkřiky na rudých transparentech.
Někteří je vysvětlují jako sdělení pro laickou veřejnost. Tu možná ale Armáda České republiky trochu podceňuje, a především vystavuje dvojímu ohni. Jestliže "Pátá generace letounů zajistí bezpečí pro nás všechny na 50 let", pak jedno z mnoha střízlivých sdělení náčelníka generálního štábu zní: "Bezpečné zázemí v moderním konfliktu neexistuje." Občan a daňový poplatník si má zřejmě vybrat. Pravdu má samozřejmě generálporučík Řehka, nikoli bezhlavá propagace, podle které země jako Švédsko, Francie, Španělsko či Portugalsko nejsou zodpovědnými a platnými členy Aliance. Jeden typ zbraně, sebemodernější, je vždy jen součástí systému, a nemůže být nepostradatelný.
Ani ministryně Jana Černochová (ODS) obrany nevnáší svými výroky do situace příliš jasno. V polovině srpna v Náměšti při prezentaci vrtulníků systému H-1 odpověděla na dotaz novinářů, zda ve stropové částce 122 miliard za pořízení F-35, kterou schválil Kongres, je zahrnuta i modernizace letiště: "Je tam ta infrastruktura, je to vlastně komplet včetně té infrastruktury, a letiště je infrastruktura." Po několika dnech ale vyšlo najevo, že to tak není, a celkové náklady v částkách, které jsou pro běžného smrtelníka nepředstavitelné, neustále narůstají. Vzniká tak intenzívní dojem salámové metody komunikace.
Když pak na twitteru (X) 28. srpna nařkla Jana Černochová generála Mikulenku, bývalého velitele vzdušných sil, který v rozhovoru pro iDnes vyjádřil názor, že F-35 nemusí nezbytně AČR pořizovat dnes, a celkové náklady pořízení a provozování F-35 v České republice odhadl až na 400 miliard, že otočil "jako korouhvička a zpochybňuje svoje vlastní doporučení. Trapné a nedůstojné generála", bylo to pozoruhodné samo o sobě. Ale je to pozoruhodnější tím, že paní ministryně vlastně na generála Mikulenku útočí v rozporu s fakty.
V rámci diskusí na sociálních sítích účet Ministerstva obrany České republiky uvedl: "Bývalý velitel vzdušných sil rovněž byl u přípravy dokumentu, který vznikl na základě doporučení pořídit po gripenech letouny 5. generace. Tehdy za ním stál a nepochyboval." Zmatečnost výroků, které z Ministerstva obrany na téma F-35 znějí, je zarážející. Podle ministryně obrany generál Mikulenka "dal vládě vojenské doporučení", podle správce fb účtu ministerstva "byl u přípravy dokumentu, který vznikl na základě doporučení."
"To již tolikrát zmiňované vojenské doporučení, na jehož základě vláda rozhodla, že zahájí jednání o nákupu F-35, nám na výboru představoval generál Čepelka, který tehdy stál v čele Sekce rozvoje sil MO. Měl samozřejmě nějaký pracovní tým, a určitě konzultovali tyto složité otázky i s velitelstvím vzdušných sil, ale to je taktický prvek armády. Generál Mikulenka není autorem vojenského doporučení, které nám bylo představeno, a jeho nečekaný odchod a nahrazení generálem Čepelkou také napovídá, že to pozadí bylo jiné," řekl Security Magazínu místopředseda výboru pro obranu Pavel Růžička (ANO).
Celá diskuse o největším armádním nákupu se i vinou ministerstva a jeho vedení dostává na šikmou plochu. Je nepochybné, že část odpůrců nákupu letounů F-35 je motivována proruským pohledem na geopolitiku. To ale na druhou stranu využívají nekritičtí podporovatelé projektu, kdy je jakákoli kritika či pochybnost vydávána za součást ruského dezinformačního působení na českou veřejnost. Trochu jako v Kocourkově na návsi: kdo kritizoval výběr švédského bojového vozidla pěchoty CV90, nahrával Rusku, kdo říká, že by se armáda měla přidržet švédských nadzvukových letounů, také nahrává Rusku.
O letounech F-35 do roku 2021 nikdo seriozně neuvažoval a téma jejich případného zařazení do výzbroje AČR s jejím vnitřním dluhem znělo jako naprosté sci-fi. S růstem obranného rozpočtu na ministerstvu vyhodnotili, že si tento "systém systémů" armáda dovolit může. Dnešní pochybnosti o tom, zda schopnosti letounu využije AČR naplno, zda ostatní složky armády se budou moci v reálném čase schopnostem F-35 přizpůsobit, nebo o tom, zda opravu je tak zásadní rozdíl mezi letouny marketingově označovanými jako 5. generace a letouny o "půl" generace staršími, jsou herezí, která je nepřípustná.
Stejně jako u pásových BVP si vláda nenechala podle svého zadání předložit více konkurenčních nabídek, takže srovnání bude vždy diskutabilní a problematické. Rozhodnutí bude obhajováno jako ekonomicky efektivní a pro bezpečnost ČR nepostradatelné. Ovšem v situaci, kdy prezentovaná částka infrastrukturu zahrnuje, poté nezahrnuje, nebo kdy vojenské doporučení vládě dal generál Mikulenka, ale ve skutečnosti nikoli. Historie vojenských akvizic v České republice je velmi pestrá, a jestliže kolem dosud největšího nákupu znějí rozporuplné informace i v takových v podstatě zástupných tématech, do jaké míry se lze spolehnout, že víme, co děláme?