Autor fotografie: Se souhlasem Radka Vondráčka|Popisek: Radek Vondráček (ANO)
Předseda ústavně-právního a člen zahraničního výboru PSP Radek Vondráček (ANO) v rozhovoru na téma české muniční iniciativy říká, že projekt je chvályhodný, ale kritizuje způsob jeho realizace. O společnosti Czechoslovak Group říká, že jí nelze vytýkat zájem na maximalizaci zisku, ale vyčítá vládě, že dala přednost publicitě před efektivitou.
Vnímáte českou muniční iniciativu jako přínosný a potřebný projekt, který má šanci efektivně Ukrajinu v její obraně proti ruské agresi podpořit?
Když se vrátím na začátek, tak muniční iniciativa přišla v okamžiku, kdy musela nahradit něco, k čemu se zavázaly evropské státy, co měla řešit Evropa. Byli to vrcholní představitelé Evropské unie a velkých evropských zemí, kteří Ukrajinu podporovali. A taková podpora nemůže zůstat jen u slov, ale musí se promítnout do materiální úrovně. Ale ukrajinská armáda se v jednu chvíli dostala do kritické situace a trpěla skutečným nedostatkem munice. Hrozilo, že ten konflikt skončí špatným scénářem, ukrajinská armáda by nebyla schopna efektivně provádět válečné operace. Nechci spekulovat, jak by to skončilo, ale situace byla vážná.
Sám sebe přitom klidně označím za tzv. „chcimíra“. Jsem proto, aby se uzavřelo příměří a sedlo se k jednacímu stolu. Ale zároveň samozřejmě chápu, že nelze docílit spravedlivého míru, když napadená stana již nemá čím střílet. To je prostá logika. Takže, abych odpověděl na vaši otázku, česká muniční iniciativa je chvályhodná. Nahradila něco, co měl podle mě dělat někdo jiný a jiným způsobem. Resp. doplnila další projekty s podobným cílem. Ale způsob realizace této české iniciativy kritizuji a mám plné právo ho kritizovat. Pan prezident už v únoru na bezpečnostní konferenci v Mnichově s velkým ohlasem tento záměr zveřejnil a udělalo se veliké PR. Nevím, do jaké míry to konzultoval s premiérem a již třeba i s těmi zbrojařskými firmami, to já nevím, a už se to asi nikdy nedozvíme.
V jakém ohledu kritizujete realizaci iniciativy?
Z mého pohledu se k té věci mělo přistoupit diskrétně. Ta munice někde na světovém trhu je, měla se diskrétně nakupovat. A to i s ohledem na státy, které ji dodávaly. Ať se nám to líbí, nebo nelíbí, velká část zemí prostě chce mít nějaký racionální vztah s Ruskem. Ten konflikt nepovažují za vlastní a nechtějí do něj být vtaženi. V jejich případě jsme vystaveni riziku, že by munici nechtěli dodat, pokud by se o tom veřejně vědělo. Současně jsme se tím mohli dostat do rizika, že Rusko bude munici přeplácet.
Když už pak byla věc prezidentem i premiérem zveřejněna, některé státy, které přispěly, své příspěvky zveřejnily. U nás vše směrem k veřejnosti probíhalo a probíhá netransparentně. Vláda dlouho tajila relativně vůči ostatním v podstatě zanedbatelnou výši českého příspěvku. Kritici jsou různě nálepkováni. A mezitím se na trhu samozřejmě vyšroubovala cena zvýšenou a veřejně komunikovanou poptávkou. Jakýkoli majitel munice na světě věděl, že prodá, a že dobře prodá.
Když jsem byl v České televizi dotazován moderátorem Takáčem, abych dodal důkazy pro své tvrzení, že cena vzrostla neadekvátně, nepřiměřeně, tak jsem zaprvé řekl, aby se obrátil na koalici, aby ta obhajovala svoje kroky. A za druhé, mým podkladem jsou skripta ekonomie, z nichž jsem se učil na přijímačky na vysokou školu. Křivka nabídky a poptávky. Nabídka je omezená. Celá muniční iniciativa vznikla proto, že nejsou v Evropě dostatečné výrobní kapacity. Z části si za to můžeme sami. Máme tady zelenou politiku, která výrobu v oblasti obrany dusí. A prostě nejsme schopni ze svých zdrojů dodat potřebné množství munice, a asi ani v dohledné době nebudeme.
Máme tedy omezenou nabídku. Poptávka je obrovská. To vyšroubovalo cenu. To je obecná znalost. Na to nepotřebuji žádné konkrétní faktury. Tak funguje trh. Do toho přichází kritika, například ze švýcarského média (NZZ, pozn. red.), z německého Handelsblattu, od pana senátora Wagenknechta, kde už mluví o konkrétní zakázce, a o tom, že na ní mohl být zisk až 1,5 miliardy. Na to pak naše vláda říká, že je vše v pořádku a že cena je tržní. A já odpovídám, že ano, je tržní. Ta dvě tvrzení nejsou protikladná. Ale je takto vysoká kvůli vám. Kdybyste postupovali diskrétně a efektivně a nesnažili se získávat politické body různými gesty a provádět tenhle válečný aktivismus, Ukrajina mohla dostat té munice více. A k těm nálepkám o proruských postojích bych se v tomto kontextu tedy zeptal, kdo ve skutečnosti je pro Ukrajinu?
Všichni zastáváme tezi, že Ukrajině chceme pomáhat. Hnutí ANO se za Ukrajinu od začátku ruské agrese jasně postavilo a chce jí jako napadenému státu pomáhat. Ale tím, že tyto postupy nebudeme kritizovat a všechny tyto nákupy necháme proběhnout netransparentně, tak nevím, jak té Ukrajině pomůžeme. Opět se poučíme z Německa. Německo to platí. A samozřejmě i tam jsou lidé, kteří se podivují nad tím, kolik platí a ptají se, jestli neplatí nepřiměřeně moc.
Namísto odpovědí, které by byly přijatelné, například, že ta konkrétní munice v té konkrétní zakázce byla opravdu v nějakém velmi špatném stavu a musela být v nějaké nadměrné míře repasovaná, že nešla bez dalšího použít do ukrajinských děl, tak jediné, čeho se nám dostalo, byla reakce pana premiéra, že každý, kdo kritizuje českou muniční iniciativu, napomáhá proruským silám, vystupuje proti ukrajinským a českým zájmům, a těch nálepek je už tolik, že jsem si s tím zvykl žít. Ale atmosféra ve společnosti je čím dál horší. Lidé se už bojí říci, co si myslí, protože jsou okamžitě osočováni, že šíří proruské narativy, nemají svůj názor, jsou ovlivněni dezinformačními narativy. Přitom jsem přesvědčen, že vše, co jsem dosud řekl, proruské opravdu není, je to čistá logika opírající se o elementární ekonomii pro střední školy.
V diskusi o muniční iniciativě se vytváří jakási informační mlha. Její součástí je objektivně platné tvrzení, že rostoucí poptávka vytváří tlak na nabídkovou cenu, jak říkáte. To je pravda. Ale základní sdělení senátora Wagenknechta pracuje s termínem cena v místě a čase obvyklá. Má tuto referenční cenu vypočtenou z několika přímých nákupů, které provedla Ukrajina. Tu srovnává s nabídkou ExcaliburArmy pro agenturu AMOS v únoru 2024. Tedy ten argument, že cena roste, že v kontextu konkrétní kritizované zakázky zcela irelevantní a srovnává se srovnatelné. Rozdíl 500 euro nejde v tomto případě vysvětlit nějakými náklady, protože už ta referenční cena tyto náklady zahrnuje.
Mám jedenáct let zkušeností z politiky. Vím, že čísla se dají vždy vykládat různě. Když vám nestačí absolutní čísla, pomůžete si procentem, a opačně. Jde o zmíněnou nepřiměřenou marži, a nepřiměřenou ve vztahu k ceně v čase a místě obvyklé. Takovou cenu určuje opravdu nabídka a poptávka, a její výši nepochybně stimulovala i komunikace naší vlády, resp. její zmíněné PR. Ale pracujeme-li s veřejnými prostředky, je třeba být přísný na nějaké excesy v tomto ohledu. Ke konkrétní zakázce, a to musím říci zcela otevřeně, se vyjádřit neumím. To je v dané chvíli mimo mou odbornost, stejně jako pod odbornost asi většiny lidí. Různé informace dostupné jsou, o dalších se říká, že jsou v režimu utajení. Je to nepřehledné a netransparentní, ale věřím, že se v tom naši poslanci ve výboru pro obranu budou umět zorientovat.
Pro mě jsou předběžně velmi důležité informace z německých a švýcarských médií. Obecně tedy od těch, kteří to platí, a kteří mají právo se k tomu vyjadřovat. Jestli i o nich chce pan premiér prohlásit, že jsou proruské živly, tak se dostáváme někam, kde opravdu být nechceme, debata končí. Transparentnost dostala na frak. Argumentace pana premiéra byla ubohá. Opozice dělá jenom svoji legitimní práci. Když nálepkuje nás, je to součást nějakého politického boje. Ale nemůže ignorovat zahraniční novináře. Mimochodem i proto mě mrzel zmíněný přístup České televize. Podle mého názoru je úkolem novináře především kontrolovat ty, kdo mají moc. A ne zkoušet mě, opozičního politika, jestli mám konkrétní dokumenty.
Důležitým tématem přesně je otázka, co ve skutečnosti jsou utajované informace v rámci iniciativy, protože například novináři z Respektu se účastnili transportu munice pořízené skupinou CSG ze země původu až na Ukrajinu, který pak popsali na začátku července v článku. My tu pak měsíce posloucháme, že jde o utajované skutečnosti...
Respekt nečtu a respektuji, že je to citlivé téma, protože na Ukrajině probíhá válečný konflikt. Ale při tom všem opakuji větu, že je zřejmé, že Ukrajina dostala za víc peněz méně munice.
Jak v kontextu věci vnímáte informaci, kterou přinesl v červenci Deník N, a která zmiňovala dřívější propojení poradce pro národní bezpečnost Pojara a CSG, jejíž tvrzené náklady a marže jsou nyní předmětem diskusí?
Je logické, že na začátku určitě nebylo to, že se pan prezident probudil a napadla ho muniční iniciativa. Takhle to nefunguje. Přestože byl ve vysoké pozici v NATO a já ho v oblasti obrany respektuji, když se vyjadřuje na vojenská témata, je asi nejautentičtější, tak někdo za ním musel s tímto projektem přijít. Někdo přišel za prezidentem nebo premiérem a řekl: tady je nějaká munice, jsme schopni zprostředkovat její nákup. Muniční iniciativu musel takto někdo iniciovat. Někdo přišel za politiky a řekl jim: my jsme schopni to dělat. A ti politici si, kromě dalšího, řekli: to bude skvělé PR, tak to uděláme. Ztrácí se mi v tom trochu záměr především rychle a efektivně podpořit Ukrajinu, ale vidím v tom další zájmy.