Autor fotografie: TimWebb / Flickr |Popisek: Torpédoborec HMAS Torrens zasažený torpédem Mark 48
Obávaná hrozba vynořující se z hlubin, protilodní a protiponorková torpéda, jsou pro často symbolem zbraně minulosti. Některé státy, mezi které patří především Indie nebo Itálie, však v torpédech naopak spatřují zásadní budoucí potenciál a do jejich vývoje investují nemalé prostředky.
Na pomyslném pátém místě je indické torpédo Varunastra pojmenované po zbrani védského, a později také hindského boha Varuna, pána vod. Varunastra může být vystřelena z lodi i ponorky, ale je určena pouze proti ponorkám. Její dosah je 40 km a může operovat až v hloubkách do 600 m pod mořskou hladinou. K navigaci využívá Varunastra technologii GPS. Maximální rychlost torpéda je 74 km/h a ve své hlavici nese 250 kg munice.
V červnu 2023 indické ministerstvo obrany testovalo střelu Varunastra v simulované bojové misi. Střela již obsahovala hlavici s municí a byla z ponorky vystřelena na skutečný podmořský cíl. Torpédo bylo přidáno do výzbroje již v roce 2016 a společnost Bharat v současnosti naplňuje kontrakt indického ministerstva obrany na dodávku torpéd Varunastra pro indické námořnictvo. Podle vyjádření indického ministerstva obrany je torpédo zásadní pro výzbroj ponorek, do jejichž vývoje Indie investuje velké množství finančních prostředků.
Seahake nebo také DM2A4 na čtvté pozici je torpédem od německé společnosti Atlas Elektronik. Střela je naváděna pomocí optického vlákna, které zaručuje spojení mezi operativcem a torpédem a díky němuž může torpédo zasáhnout cíl až do hloubky 600 m. Torpédo je poháněno bateriovými moduly na bázi stříbra a zinku, které umožňují vysokou rychlost dosahující 92,6 km/h. Hlavice obsahuje až 260 kg munice složené z kombinace hexogenu, hliníku a polymeru, což způsobuje termobarický efekt při její explozi.
Na třetí místo je možné umístit torpédo Spearfish používané od počátku 90. let britským Royal Navy. Toto torpédo je poháněno proudovým čerpadlem a tzv. Ottovým palivem, které se k pohonu torpéd používá již od konce 60. let. Právě díky němu je, při srovnání s ostatními torpédy prezentovanými v tomto textu, schopné na své cíle útočit v rychlosti 150 km/h. Vysoká rychlost kompenzuje dosah, který se pohybuje okolo 40 km, a maximální hloubku pro operace, která je 400 m. Další výhodou tohoto torpéda je možnost opakovat jeho útok. Pokud se totiž střele Spearfish nepodaří zasáhnout cíl na první pokus, díky navigačním systémům opakuje svou misi dokud není úspěšně dokončena.
Druhé místo patří francouzskému torpédu F21, které je součástí výzbroje francouzského námořnictva od roku 2018. Pohon torpéda je na bázi elektrického motoru, který je schopen dopravit střelu v maximální rychlosti 93 km/h až do vzdálenosti 50 km od původního místa výstřelu. Torpédo F21 operuje do maximální hloubky 500 m a pro navigaci používá kabel nebo sonary schopné zaznamenat akustické vlny cíle. Toto torpédo bylo vyvinuto na základě technologie italského Black Shark.
Italské torpédo Black Shark je navigováno pomocí více prvků současně. Spojení mezi operátorem střely a torpédem je uskutečněno díky drátu z optického vlákna. Střela pak dostává údaje o mořském dnu a jiných tělesech ve vodě pomocí sonaru. Torpédo je vybaveno elektrickou baterií na bázi oxidu hliníku a stříbra, které umožňují jeho vysokou rychlost i dosah. Nevyskytují se totiž žádné výfukové plyny, které by mohly ohrozit konstrukci torpéda. Black Shark proto dosahuje rychlosti až 93 km/h a dokáže zneškodnit cíle ve vzdálenosti 50 km. Ve své hlavici nese torpédo munici do hmotnosti 350 kg, ale její modernizovaná verze by měla obsahovat výbušninu do hmotnosti 400 kg.