Autor fotografie: vlastní koláž
Bývalý ruský testovací pilot Magomed Tolbojev prohlásil, že Su-57 by ve vzdušném souboji jeden na jednoho sestřelil americký stíhač F-35.
Generálmajor Magomed Tolbojev, bývalý známý testovací pilot, v rozhovoru prohlásil, že Su-57 by v souboji jeden na jednoho poslala americkou F-35 k zemi, a to prý dokonce lehce. ,,Pokud by došlo k souboji jeden na jednoho, Su-57 by F-35 zlikvidovala lehce. F-35 nedokáže manévrovat, není toho schopna," hodil příslovečnou rukavici do ringu Tolbojev k hypotetickému střetu. Su-57 by podle něho v ,,dogfightu" těžil také z rychlého získání iniciativy.
Bývalý testovací pilot nicméně také pochválil vyspělé elektronické vybavení, v němž spočívá skutečná síla F-35. Na druhé straně spoléhání F-35 právě na elektronické vybavení stroj vystavuje nebezpečí rušení. To je i důvod, proč Tolbojev je ,,proti všemu elektronickému", jak uvedl.
Tolbojev v rozhovoru s novináři dále řekl, že Su-57 je vynikající letoun, nicméně zdůraznil, že doby ,,dogfightů" jsou již nenávratně pryč. ,,V dnešní době už nebojujete jeden proti jednomu, vše záleží, jakou máte podporu," řekl Tolbojev.
Sedmdesátiletý Tolbojev patří ke známým ruským testovacím pilotům. Během své služby měl možnost pilotovat přes 50 typů a modifikací letounů včetně MiGu-21, MiGu-31, Su-24 nebo Su-27.
Již dříve byla porovnávána západní (především americká) a sovětská/ruská technika a její schopnosti. Velmi často byl diskutován třeba mnohem menší dosah radarů letounů východní provenience v porovnání s merickými. To je fakt, ale jen polovina pravdy. Američané od počátku kladli mnohem větší důraz na samostatnost plnění úkolu letounem/pilotem, a k tomu potřebovali radar poskytující dostatečný přehled. Taktika sovětškých vzdušných sil spíše odpovídala přepadovým skupinám, kdy letouny byly naváděny do blízkosti cíle centrálním systémem velení a řízení využívajícím radiolokátory velkého dosahu. Letouny letěly v režimu radiového a radarového klidu a zapojovaly je až při útoku na cíl. K tomu postačoval radar krátkého dosahu a též tato taktika více umožňovala ,,dogfight" nasazení. Moderní stroje jsou vybaveny střelami dlouhého dosahu odpalovanými na cíle za horizontem mimo přímou viditelnost, což též nevyžaduje vysokou manévrovatelnost, a další množství senzorů a prostředků letouny včas varují před případným nebezpečím.
Avšak nikdy nelze vyloučit, že se letouny k sobě nedostanou na vzdálenost vhodnou k vedení ,,dogfightu". V tomto případě manévrovací schonosti letounu jsou důležitější, než jeho elektronická výbava pro zjišťování a ničení cílů na dálku. Schopnosti letounů Suchoj s měnitelným vektorem tahu provádět manévry v ,,rozporu se zákony aerodynamiky" takovýto boj umožňují, jejich nevýhodou ale je, že jsou možné při výrazném snížení rychlosti, aby stroj i pilot přežili přetížení v různých směrech těmito manévry způsobenými. A pomalý stroj je snadný cíl. V boji jeden na jednoho si vytvoří střeleckou pozici pro použití třeba palubního kanónu, ale zároveň je cílem pro palbu jiného letounu nebo zbraňového systému.
Zatím přesně nepopsanou oblastí je způsob vedení boje při zavedení pulzních zbraní. Vzhledem k rychlosti pulzu je cíl pravděpodobně zasažen a zničen velmi snadno při přímé viditelnosti. Lze však předpokládat, že vzhledem k energetické náročnosti lze vystřelit pouze jednou v určitém časovém období, tedy střelec musí cíl přesně zaměřit a zaklíčovat do zbraňového systému, a pak se opět vyplatí mít možnost manévrování, a to jako cíl i jako střelec.
Takže ano, Su-57 může za určitých podmínek být schopen sestřelit F-35, otázkou je, zda a jak často lze tyto podmínky vytvořit. Již z historie vzdušných soubojů je známo, že techologie neznamená automaticky vítězství. Jako příklad slouží stařičký dvouplošník Polikarpov Po-2, který za druhé světové války zničil moderní německé stíhače jenom díky tomu, že měl malý poloměr zatáčky a zadní střelec byl schopen po celou dobu na rychlý a ve větším kruhu letící letoun vést palbu. Nebo též Po-2 ve válce v Koreji, kdy americký proudový letoun se zřítil jen proto, že při zamíření zpomalil na rychlost cíle. V konečné fázi však o výsledku souboje vždy rozhodne pilot a mnohdy i trocha štěstí.
Zdroj: TASS