Kdy se zadavatelé poučí, že nejnižší cena není to nejlepší?

Kdy se zadavatelé poučí, že nejnižší cena není to nejlepší?
Autor: Pixabay|Popisek: Pracovník ostrahy
04 / 03 / 2022, 16:00

Historie se opakuje. Výběrové řízení Národní galerie na poskytování služeb ostrahy je opět obklopeno nejasnostmi kolem hodnocení nabídek a naplnění hodnotících kritérií. Podobná situace přitom nastala už v roce 2017, kdy kvůli obdobnému sporu v důsledku nejasností musela Národní galerie na krátkou dobu dokonce zavřít všechny své budovy.

Zakázku na poskytování služeb ostrahy pro Národní galerii opět vyhrála společnost, jejíž cena byla pro zadavatele sice nejvýhodnější, nicméně cena nemůže zcela evidentně odpovídat dalším hodnotícím kritériím. A to i přestože kritéria výběrové řízení byla mnohem komplexnější a náročnější, než tomu bylo v minulosti. Zadavatel se sice přísnými hodnotícími kritérii snažil při výběru zohlednit kvalitu služeb, v důsledku byla ale opět jako vítězná vyhodnocena nabídka s nejnižší nabídkovou cenou.

Už před pěti lety přitom Národní galerie řešila spory se společností ABAS, která tehdy vyhrála tendr na základě nejnižší nabídkové ceny. A byť se tomu děje v mnoha oborech, v resortu kultury to odborníci považují za nevhodné vzhledem ke specifičnosti činnosti a k nevyčíslitelné hodnotě majetku. Mnoho firem získá zakázku na základě nejnižší cenové nabídky, za kterou pak nejsou schopné provádět sjednané činnosti v odpovídající kvalitě. NG tehdy uvedla, že firma neplnila své závazky, zaměstnanců nechodilo do práce tolik, kolik stanovovala smlouva. Výsledkem bylo poškození dobrého jména NG, protože poskytovatel neplnil své závazky nejenom k zadavateli, ale i k zaměstnancům poskytovatele.

Současné výběrové řízení přitom mělo nastavené velmi přísné požadavky na kvalitu plnění, zejména na zaměstnance ostrahy. Všichni musí například splňovat přísnou zdravotní způsobilost dle nastavených limitů. Dle interních zdrojů byl jedním z limitů například běh do 6. patra poschoďového domu s hasícím přístrojem v ruce v předem daném časovém úseku či požadavek na výkon činnosti kvalifikovanými pracovníky. Takové disciplíny v rámci zdravotní způsobilosti jsou pak povinni splnit všichni zaměstnanci. Je ale zřejmé, že na takové pracovníky je třeba vynaložit vyšší náklady, neboť nebudou ochotni pracovat na zakázce, kde jejich odměna nebude odpovídat jejich fyzické i profesní kvalifikaci.

Z dostupných informací vyplývá, že při hodnocení výběrového řízení byla aplikována hodnotící kritéria v rozporu s požadavky stanovenými v zadávací dokumentaci. Tedy některé subjekty přišly o šanci na lepší procentuální hodnocení a maximum hodnocení získal uchazeč s nejnižší nabídkovou cenou. Dalším pochybným bodem bylo tvrzení vítězného uchazeče, že 100 % jejich zaměstnanců v Národní galerii bude zaměstnán na hlavní pracovní poměr. Z praxe nejenom v oblasti bezpečnostních služeb je ale zřejmé, že z provozního hlediska, pokud bereme v potaz dovolené, nemoci nebo i mimořádné krizové situace, je to prakticky nemožné. A pro zadavatele to s sebou přináší rizika neobsazení pozic či využívání kmenových zaměstnanců až do plné míry přesčasů, což zcela jistě povede ke zhoršení kvality.

Všichni účastníci výběrového řízené byli také povinni se zavázat k minimálnímu podílu na ceně, který případně půjde na mzdy zaměstnanců. Výherce zakázky nabídnul o 20 % nižší částku na mzdy než současný poskytovatel, který ale nejlépe zná specifika poskytovaných služeb a aktuální výši mezd.  To se zákonitě musí projevit na kvalitě vybraných zaměstnanců.

Navíc bylo zjištěno, že ve výsledcích výběrového řízení zadavatel učinil výpočetní chybu, což zpochybňuje celkovou kvalitu hodnocení. Vyhodnocení výběrového řízení, kdy uchazeč M2C získal vyšší hodnocení oproti ekonomicky nejvýhodnější nabídce uchazeče, což je logický nesmysl

Takto vedený případ výběrového řízení vzbuzuje otázku, jaká bude kvalita poskytovaných služeb a zda je vybraný dodavatel skutečně schopen poskytovat služby ve kvalitě, ke které se zavázal. Zároveň je důležité se ptát, nakolik má ministerstvo kultury chod těchto institucí pod kontrolou.

 

 

Tagy článku

SECURITY magazín je ve své tištěné podobě první a jediný český odborný časopis o komerční bezpečnosti a vychází od roku 1994. SECURITY magazín se orientuje především na profesionály v přímém výkonu služby v soukromých bezpečnostních agenturách a ve firmách, které poskytují technické bezpečnostní služby. Je určen také manažerům, kteří uvedené služby prodávají a řídí a bezpečnostním specialistům, kteří bezpečnostní služby nakupují v soukromém i státním sektoru. Zkušenosti a informace v SECURITY magazínu jsou ale určeny i laické veřejnosti, potenciálním zákazníkům, kteří o bezpečnosti velmi často mluví a ne vždy jí rozumí nebo chápou její specifika. SECURITY magazín chce tradiční spoluprací s akademickým prostředím a experty v oboru dokázat, že komerční bezpečnost je multioborová disciplína, úzce propojená požadavky norem a předpisů a je v mnoha ohledech založena na moderních vyspělých technologiích, které mohou instalovat a provozovat pouze vzdělaní specialisté.

Cookies nám pomáhají k Vaší spokojenosti

Tento web používá soubory cookies k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti.
Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.

Další informace