Kolik stojí sledování ,,nevěrníka", jaké požadavky mají klienty detektivních agentur? O tom a mnoha dalších tématech se SECURITY magazín pobavil s předsedou Asociace ochranných a detektivních služeb Jiřím Kameníkem.
Pane Kameníku, Poslanecká sněmovna projednávala v uplynulých měsících návrh zákona o podmínkách pro činnost soukromých bezpečnostních agentur. Je pro soukromé bezpečnostní agentury systém zavádění licencí potřebný? A může zprůhlednit podnikání v tomto oboru?
Neřekl bych, jestli zprůhlednit či nezprůhlednit, zmínil bych spíše nařízení EU, která podstatně změní náš zákon č. 101 (zákon o ochraně osobních údajů) z roku 2000. Naše zákonná ustanovení by se transformovala do tohoto zákona a například naše detektivní práce a úkony s ní spojené (pátrání, zjišťování osobních údajů) by potom automaticky byly základním právním podkladem pro to, aby nás zodpovědné úřady takto posuzovaly. Když ten zákon mít nebudeme, a my tam nebudeme mít zvýrazněné tyto činnosti, tak jsme pro úřady někým, koho budou znovu muset posuzovat. Je pak jedno, jestli se s námi lidově řečeno budou párat či nikoliv. Takže jak vidíte, tak i kvůli této směrnici je zmíněný zákon potřebný.
Kolik detektivních kanceláří či agentur v ČR vlastně existuje a převládá nimi spíše vysoce konkurenční prostředí, či mezi sebou v některých případech i spolupracují?
Začal bych z opačného konce. Já jsem zakladatel obou uskupení, které v detektivní sféře něco znamenají. Původně je to Česká detektivní komora (Česká komora detektivních služeb), která se odtrhla z Českého klubu soukromých bezpečnostních a detektivních služeb. Zároveň jsem založil uskupení Bohemia - asociace ochranných a detektivních služeb, protože jsem ve své době hlídal některé významné představitele z oblasti průmyslu. Ale k Vaší otázce. Domníval jsem se jako bývalý policista, že to bude podobné právě jako u policie, protože základem její práce je místní a osobní znalost. Chtěl jsem tak vždy, aby detektivové mezi sebou spolupracovali. Ti, co tímto způsobem dnes přemýšlí, tak fungují v určitých menších skupinách, kde spolupracují. Polovina z nich, možná i většina však takto nepřemýšlí, protože si myslí, že jsou ,,vševědové". Co se týče počtu detektivů, tak celkově je podle statistických údajů v České republice detektivů jako personálu asi 258. Musíte vzít ale v potaz také detektivní sekce pojišťoven, kde pracuje k tomu určený personál. Takže to můžeme také považovat za detektivní oddělení.
Jak vlastně funguje v praxi detektivní kancelář či agentura? Co tvoří největší náplň její práce?
Všeobecně si všichni myslí, že se zabýváme pouze nevěrami. Je to však širší slovo, protože existuje samozřejmě nevěra v osobních vztazích, ale je i nevěra zaměstnance vůči zaměstnavateli nebo nevěra společníků či obchodních partnerů mezi sebou. Statisticky máme doloženo, že největších škod, jako je třeba rozkrádání, se dopouští vlastní zaměstnanci, až 75%. Je to celosvětová statistika. Za sebe mohu říct, že dělám zhruba jednu čtvrtinu nevěr z mé celkové pracovní náplně. Další činností jsou pak i rodinné vztahy, narkomanie u dětí a tak podobně. Sledujeme například děti, ale ne ty, které berou drogy, ale distribuují. To je velký problém, protože distributor obvykle nevypadavá z drogového řetězce živý.
Máte vlastní detektivní agenturu Cenzus. Je nějaký požadavek klienta, kterému z principu odmítnete vyhovět?
Určitě takové požadavky jsou. Řeknu vám úsměvnou historku. Kontaktovala mě jedna paní, která chtěla tři týdny sledovat svého manžela. Já jsem jí řekl, že to možné je, ale bude to stát 480 000 korun. Za den to sledování stojí kolem 40 000 korun, ale může stát i 60 000 podle toho, kam jedeme. Ona se velmi podivila, tak jsem jí řekl, ať přijde, řekne mi svůj příběh, a já pak zhodnotím, jestli je sledování vůbec nutné. Musí samozřejmě také projevit právní zájem, který sleduji i já. Pravidelně si také musím zhruba dvakrát do roka ,,vytrpět" schizofreniky. Pak občas přijdou lidé, co chtějí, abychom odposlouchávali konkrétnímu člověku telefon, nebo naopak lidé, kteří se bojí, že jsou sledováni.
Do jaké míry se kryje práce detektivních agentur se standardní policejní prací?
Podívejte se, policie nesmí v žádném případě zasahovat do soukromovlastnických vztahů. My naopak nemůžeme ze zásady zasahovat do práce orgánů činných v trestním řízení vyjma pár případů, jako je například zastupování poškozeného v trestní věci. Každý máme vykolíkované hřiště. Jinými slovy nedublujeme policii ani ji dublovat nemůžeme. Ale v určitých případech můžeme poškozenému či obviněnému pomoci tam, kde policie nekoná.
Jaká kvalifikační a osobnostní kritéria musí splňovat člověk který se u agentury uchází o práci detektiva? Musí mít také nějaké zvláštní povolení či osvědčení?
Ministerstvo průmyslu a obchodu to udělalo tak, že základem vstupu do oboru je podle něho tzv. detektiv koncipient. Takže Ministerstvo průmyslu a obchodu udělalo dotyčného detektivem, ale on to ještě vlastně neví. Je to samozřejmě systémově špatně. Ale vezměte si, že je to stejné jako u bezpečnostních služeb, kdy strážný je základem pro vstup do oboru. Nedivme se, že tu pak máme v podstatě diletanty a lidi, kteří nic neumějí.
V jednom rozhovoru jste prohlásil, že práce detektiva je především o shromažďování informací. Tráví tedy detektiv čas spíše ,,na základně", nebo v terénu například sledováním dané osoby?
Je nutné se vždy podívat na inkriminované místo, nebo vytěžit osobu, která je v konkrétním případu klíčovou. Pro detektiva je to informace buď z místa nebo od té osoby. Ale mnoho informaci můžete shromáždit dnes z veřejně dostupných zdrojů. Nicméně se nemůžeme ptát jako policisté. Musíte se pokud možno dostat do role, kdy s tím člověkem souzníte a snažíte se ho rychle pochopit či vědět o něm co nejvíce, abyste se ho mohl zeptat správně, protože pak Vám může i dobře odpovědět. Takže já bych řekl, že dvě třetiny času by měl detektiv trávit vymýšlením postupů, jak co udělá, a jedna třetina by měla potom představovat terén.
Jak předejít tomu, aby se detektivova práce nedostala do rozporu se zákonem na ochranu osobních údajù?
My se budeme snažit to ošetřit, protože to je nutné. Budu o tom jednat s prezidentem České detektivní komory, kde jsem čestným členem. Předeslal bych ale jednu věc. V každé společnosti jsou instalatéři, kominíci, detektivové a samozřejmě i jiné profese. Existují lidé profesionálně zdatní a pak i diletanti. A jestliže nějaký pitomec odešel od policie a přináší státnímu zástupci informace z živých spisů, tak je to zkrátka ,,osel-posel". Nechápu, jak se může sám nazývat detektivem. O tom jsem chtěl mluvit s vrchní státní zástupkyní Lenkou Bradáčovou, která stále haní naše jméno a snaží se ,,házet" toto jednání na soukromé bezpečnostní služby. Za 25 let existence soukromých bezpečnostních služeb byl ve spolupráci se státním zástupcem zachycen pouze jeden neorganizovaný detektiv. Bradáčová si také neuvědomuje, že Ministerstvo průmyslu a obchodu dá prakticky každému živnost detektiva jenom proto, že byly sníženy veškeré nároky. Prý že tím údajně vzniká zaměstnanost.
Ještě ke kauze, která se odehrála před několika měsíci v v ostravském Obchodním centru Forum Nová Karolina. Jaký je Váš názor na případ psychicky nemocného člověka, jenž se tam domáhal nezaplaceného jídla v McDonald's, a kterého do bezvědomí zbil pracovník bezpečnostní služby? Kde je hranice mezi přiměřeností a nepřiměřeností takového zásahu?
Musím se na věc dívat z hlediska nutné obrany. Zákon říká, že přiměřenost je už nepřiměřená, když je nutná obrana zcela zjevně nepřiměřená. Já velmi kritizuji parlament, ale za toto ustanovení bych mu zatleskal, protože v tomto směru vytvořil velmi široké hranice, což je zcela správně, protože občan má ve skutečnosti zlomek vteřiny na to se v kritickou chvíli správně rozhodnout. Jinak zpět k Vámi zmíněné kauze. Já nevím, jaký byl důvod zákroku té soukromé bezpečnostní služby. Každopádně jejich pracovník to měl vyřídit na místě a ne si vzít toho člověka stranou a tam jej fyzicky napadnout. Neznám však přesně ten případ, protože jsem jej detailněji nezkoumal.
JUDr. Jiří Kameník, bývalý policista, v současné době předseda Asociace ochranných a detektivních služeb. Patří k zakladatelům soukromých detektivních agentur v České republice. Vlastní detektivní kancelář CENZUS, která nabízí širokou škálu služeb pro své klienty.
Tagy