1280 x 720 (lg)

Čína vs Japonsko – nevyhlášená opotřebovací válka nad Východočínským mořem

Čína vs Japonsko – nevyhlášená opotřebovací válka nad Východočínským mořem

Rusko a především Čína lety svých bojových letounů značně zatěžují protivzdušnou obranu Japonska. V roce 2017 šlo o 900 případů letounů, které se neidentifikovaly, a vynutily si tak záchytné lety japonského stíhacího letectva. Tedy průměrně bezmála tři starty pohotovostních rojů denně. Zatímco ruské letouny se podle všeho zajímají více než o Japonsko o americké základny na japonském území, smyslem čínských letů je podle Japonců přetížit a unavit japonský obranný systém. Jde o lety v mezinárodním vzdušném prostoru, a přesto s ohledem na styl a četnost rozhodně nikoli o lety přátelské nebo o omyl.

Japonská identifikační zóna protivzdušné obrany (Air Defence Identification Zone, ADIZ) byla narušena neidentifikovanými letouny za rok 2017 495krát Čínou a 405krát Ruskem. Zatímco Čína vysílá převážně stíhací letouny, z Ruska létají především průzkumné stroje, bombardéry a stíhačky jen příležitostně. Vysoké tempo těchto letů je pro japonskou protivzdušnou obranu a stíhací letectvo značnou zátěží, která se projevuje únavou personálu, materiálu i ekonomickými náklady.

Japonské letectvo má ve výzbroji 24 různých typů letounů. Na záchytu neidentifikovaných letounů ve zmíněné zóně se podílejí dva: jednak 215 stíhacích Micubiši F-15J Eagle, a jednak 13 turbovrtulových Grummanů E-2C Hawkey, tedy letounů včasné výstrahy, které stíhačům poskytují nezbytný přehled o situaci.

Typický záchyt provádí pět strojů. Dva páry stíhačů a jeden Hawkeye. První pár stíhacích F-15J zachytává narušitele, a druhý je v záloze pro případ, že by se do "hry" zapojily další neznámé letouny. Čína disponuje ve srovnání s Japonskem šestinásobným počtem stíhacích letounů. V případě, že by Japonsko na záchytné lety do své identifikační zóny rezignovalo, Čína by v podstatě v této studené válce o vzdušnou nadvládu, v níž jde především o ostrovy Senkaku severovýchodně od Tchajwanu, vyhrála. Současně si ovšem Japonsko dost dobře nemůže dovolit startovat za daných podmínek ke každému čínskému letounu, protože taková frekvence ostrých letů se promítá do životnosti jeho výzbroje. Bez výstřelu, soubojů a sestřelů nad Východočínským mořem probíhá nevyhlášená, ale intenzivní opotřebovací válka.

U ruských letů lze naproti tomu předpokládat, že jejich hlavním cílem není Japonsko a jeho ozbrojené síly, ale monitorování činnosti amerických základen na japonském území. Japonsko proto zvažuje, že pohotovostní starty v severní oblasti omezí a síly převede na jih proti Číně. Což ovšem není dlouhodobým řešením. Tím mohou být jedině investice do nových a početnějších stíhacích letounů a pilotů.

Japonsko již pořídilo na 130 stíhaček F-35 Lightning II, jimiž nahradí dosluhující F-4EJ Phantomy a nejstarší verze F-15. Současně je ovšem třeba dodat, že F-35 není záchytný stíhací letoun, a postrádá pro specifickou roli v dané situaci potřebný dolet a do jisté míry i obratnost, kterou stroje potřebují pro vizuální identifikaci narušitele. Jsou také coby technologicky velmi pokročilé poněkud náročnější na údržbu, a v roli, kterou dnes plní F-15J by byl jejich provoz patrně velmi nákladný. A k dovršení výčtu nevýhod takového nasazení F-35 je třeba přidat i jednoduchý fakt: Číňané i Rusové by rutinním a pravidelným kontaktem získaly o tomto stroji rychle užitečnou sumu dat, což do budoucna sníží jejich strategickou sílu.

Zdroj: Defensionem - The WarBible

Tagy