Autor fotografie: RIA Novosti, CC BY-SA 3.0
Na úvodní větu nelze odpovědět jednoznačně, protože je i není. Jednotky námořní pěchoty byly vytvořeny již v roce 1705 za vlády cara Petra I. Ale první náznaky podobných jednotek se objevili již v 16. století za vlády cara Ivana Hrozného, kdy na lodích vznikajícího ruského válečného námořnictva byly ustanoveny jednotky „Strelci“, což nebyli námořníci, ale vojáci určení k výsadku nebo ochraně.
Námořní pěchota se zúčastnila všech klíčových konfliktů nebo operací, v nichž Rusko nebo SSSR byl zavázán. Jednalo se o Velkou severní válku, tedy potlačení expanze Švédska, rusko-tureckou válku o Krym a nadvládu v Černomoří, napoleonské války, krymskou válku, rusko-japonskou válku, 1. světovou válku, občanskou válku – VŘSR, 2. světovou válku, operace během studené války, válku v Sýrii a válku na Ukrajině ve všech jejich stádiích, od obsazení Krymu po současnost. Námořní pěchota, stejně jako výsadkáři, mají vysoký kredit profesionality a odhodlání. Za Velké vlastenecké války se námořní pěchotě přezdívalo „Černá smrt“, a to vzhledem k jejich černým stejnokrojům a obrovskému bojovému nasazení.
Námořní pěchota je přidělena k jednotlivým flotilám, a i podle místa předpokládaného nasazení je řešena organizace a výzbroj. Takže jsou to Pacifická, Baltická, Severní, Černomořská a Kaspická flotila, kdy nejsilněji vyzbrojené útvary námořní pěchoty jsou u Pacifické flotily. Nejvyšším organizačním útvarem je dnes brigáda, dříve to byl pluk, ale obvykle je tvořeno úkolové uskupení v síle praporu s podpůrnými prostředky. Vzhledem k povaze operace je prvoplánově použita lehká technika, jež je schopná plavby, tedy BTR 60-90, BMP 1-3 a lehké tanky PT-76, dále minomety do ráže 120 mm a PTŘS a PLŘS, jež je možno přepravit na vyloďovacích člunech. Velká vyloďovací plavidla nebo útočná vznášedla nemusí mít vždy možnost dosáhnout pevného a sjízdného pobřeží a vyložit podporu ve formě dělostřelectva a MBT T-72, T-80 a T-90. Tankový prapor má v organizační struktuře pouze Pacifická brigáda, krom Kaspické mají všechny samohybné dělostřelecké baterie, černomořská má baterii bez specifikace samohybná.
Pokud by Rusko plánovalo námořní výsadek, má několik možností, z nichž žádná není bez vysokého rizika a ztrát. Je možno provést výsadek na kontrolovaných územích a pokračovat podél pobřeží na Stanislav – Očakov – Južnoje – Oděsa, kdy je nutno překonat vodní toky a obejít přehradu, a to může být provedeno pozemními silami, jež již v prostoru Cherson – Stanislav operují. Druhou možností je vylodění v oblasti Černomorsk s nutností opět překonat vodní tok, vylodění jižněji na druhé straně delty Dněstru by vyžadovalo velmi zdlouhavou operaci. Třetí možností je snaha o vylodění na dvou místech, a to Lumanka jižně od Oděsy a Fontanka severovýchodně. Zde by se však ruská vyloďovací plavidla i jednotky dostaly do přímé palby ukrajinské pobřežní obrany a ze směru Fontanka by musely buď obejít buď přehradu, nebo postupovat velmi úzkým pásmem pod přehradou mezi obcemi Lativka na severu a Križanivka na jihu. Toto pásmo je navíc rozděleno železniční tratí.
Nicméně výsadková operace by potřebovala dělostřelecké krytí bojových plavidel nebo letecké krytí, tedy dělostřeleckou přípravu či bombardování určitého prostoru k eliminaci pobřežní obrany a možných ohnisek odporu a udržení vzdušné dominance k ochraně vyloďujících se sil, než si vybudují dostatečné zázemí. Paka samozřejmě přichází úkol k zabezpečení evakuace mrtvých a raněných a doplňování mužstva, zbraní a munice, tedy zajištění bezpečného kotviště.
Pro Rusko se jako svým způsobem jeví jednodušší útok po souši i se všemi negativy jako překonávání vodních toků, ale logistika je svým způsobem jednodušší. Ale hrozba námořního výsadku váže určitou část ukrajinských sil, jež by mohly být nasazeny jinde, a tudíž nemůže dojít k přeskupení na jižním křídle. Část ukrajinských sil je vázána v boji na jižním křídle proti ruským i separatistickým silám, ale část nemůže zcela vyklidit pobřeží v prostoru Oděsa a jižněji, protože pak by byly přesně vytvořeny podmínky pro vyloďovací operaci s minimálními ztrátami. A pokud jsou síly vázány u Oděsy, logicky chybí jinde. Ukrajina lidskou silou ani materiálně nemůže bez pomoci Ruské armádě odolat, ale s pomocí může zastavit postup a postupně v jednotlivých oblastech obnovovat svoji suverenitu. Pokud se ovšem Ruská administrativa nerozhodne k finální operaci za každou cenu.
Pro výsadkovou operaci hovoří možnost „atomizovat“ ukrajinskou armádu do mnoha ohnisek a tím výrazně snížit její údernou schopnost, proti konkrétně v oblasti Oděsa hovoří složitost terénu a uzavřený, tedy poměrně lehce kontrolovatelný záliv, a navíc blízkost k Rumunsku. Takže závěrem je, že ruská armáda zřejmě neprovede útočnou výsadkovou operaci, ale stejně jako diverzními akcemi u Lvova, tak manévry v Černém moři a hrozbou výsadku, bude vázat určitou část ukrajinské armády, aby nemohla být nasazena jinde.
Zdroj: redakční analýza