Mezi Tchaj-wanem a Čínou nebezpečně stoupá napětí. Je Peking připraven k vojenskému úderu?

Stále více se hovoří o tom, že by Čína mohla zahájit vojenský úder na Tchaj-wan. Jenže co by tím mohla získat, či případně ztratit? Tchaj-wan je jedním z největších investorů v Číně a vzhledem k nižším daním a levnější pracovní síle sem přenesl i řadu výrobních závodů, a to i se špičkovými technologiemi především v oblasti elektroniky.

V případě anexe Tchaj-wanu by Čína jistě utrpěla finanční a materiální škody nemluvě o politickém tlaku Zápau a případnému embargu, stejně jako v případě Ruska. Co kromě ostrovního území by jednoznačně získala, je rozšíření vlastních teritoriálních vod. Mezi Čínou a Tchaj-wanem by přestal existovat mezinárodní plavební koridor, a i na východní straně Tchaj-wanu by se čínské teritoriální vody výrazně posunuly.

Teritoriální vody se obvykle vymezují podle kontinentálního šelfu, tedy mělčí vody po určitý zlom. Tchaj-wan je však přesně na hraně takového zlomu a další je vzdálen 2300-2800 km. Což je obrovské pásmo, které by Čína jistě chtěla mít pod kontrolou, jak kvůli námořní plavbě (civilní i US Navy) ale též kvůli přírodním zdrojům, jež se pod mořským dnem jistě budou nacházet.

Zatím prvním krokem je zabezpečení Žlutého moře, tedy prostoru mezi Čínou, Severní a Jižní Koreou a Japonskem. Druhým krokem je dominance v Jihočínském moři, kde buduje umělé ostrůvky a základy a kolem nichž, jako svého teritoria bude vyhlašovat pásma výsostných vod. Tím může de facto na linii Vietnam, čínský ostrov Hainan a Filipíny přerušit mezinárodní plavbu.

Vzhledem k tomu, že Tchaj-wan i Japonsko jsou životně závislé na dodávkách surovin a energií (ropy) po moři, Čína nemusí válčit, jen vyčkávat. Navíc její masivní zbrojení nevyzývá Japonsko nebo Filipíny k odvetným vojenským opatřením. Spíše naopak.

Po proplutí Malackým průlivem lodě nebudou moci nabrat severní kurz do Jihočínského moře a čínských teritoriálních vod, ale budou muset pokračovat na východ do Jávského moře a mezi ostrovy Indonésie, Malajsie a Filipín se proplést do Filipínského moře a připlouvat k Tchaj-wanu, Japonsku nebo Jižní Koreji po mnohem delší trase a z druhé strany, tedy nikoliv z vnitřního moře ale ze strany Tichého oceánu.

Námořníci tvrdí, že jen proplout mezi ostrovy a korálovými útesy mezi Malajsií, Indonésií a Filipínami je velmi náročné, a k tomu by přibylo nevyzpytatelné počasí Tichého oceánu. To vše výrazně zvýší náklady na plavbu, a tedy i ceny přepravovaného zboží.

Nelze vyloučit, že Čína bude chtít z výše uvedených teritoriálních důvodů obsadit Tchaj-wan, ale v současnosti to vypadá spíše na strategický plán ekonomického vydírání okolních států a zároveň na vymezení pásma, kam by lodě US Navy mohla „beztrestně“ plout. V podstatě je to Japonsko, Jižní Korea,  Filipíny, Indonésie a Malajsie nebo Singapur, ale Tchaj-wan se již brzy dostane na spornou hranu.

Hlavní město Tchaj-pej, klíčové přístavy a infrastruktura Tchaj-wanu jsou na západním pobřeží, kdy hlavní město Tchaj-pej je téměř na severu ale na stejné plošině, jako celé západní pobřeží. Zde kromě Tchaj-peje lze vyjmenovat přímořská města jako Tchaj-čung, Tainan a Kao-siung. Na východním pobřeží je též řada měst, jako Yilan City, Nan’ao nebo Tchaj-tung, ale jejich kapacita v žádném případě neodpovídá zabezpečení třeba plavidel US Navy nebo vedení bojových operací proti vetřelci na západním pobřeží.

Navíc tchajwanská geografie je velmi složitá, na západě široká pobřežní rovina, na východě velmi úzká a uprostřed velmi strmé hory a džungle. Tedy minimální možnost pro použití, v případě dobývání, těžkých zbrani, spíše by se jednalo o guerillovou válku a postupné dobývání hory a údolí jedno po druhém.

V celkovém součtu pro a proti se dá předpokládat, že Čína bude hrozit Tchaj-wanu vojenskou silou, aby vázala jeho ozbrojené síly a finanční prostředky, ale postupně si spíše bude obsazovat a přivlastňovat teritorium. A pak si vzít Tchaj-wan bez boje bude v podstatě možné.

 

Zdroj:bbc.com, politico.eu, dw.com

Tagy