Neochota rezortu obrany poskytovat informace trvá. Primoco UAV SE se domáhá rozkladu ceny dronů Puma 3 AE

Neochota rezortu obrany poskytovat informace trvá. Primoco UAV SE se domáhá rozkladu ceny dronů Puma 3 AE
Autor fotografie: Ministerstvo obrany, Public domain|Popisek: Výcvik s dronem Puma 3 AE
18 / 04 / 2024, 08:45

Příští schůze sněmovního výboru pro obranu se bude zabývat tématem dronů v bodu nazvaném „Budoucnost bezpilotních prostředků v AČR“. Jejich význam pro moderní armády roste geometrickou řadou. Neměli bychom ale ztrácet ze zřetele ani jejich „minulost“ a otázky, které se nabízejí – například na téma akvizice dronů Puma 3 AE z roku 2022.

Bezpilotní prostředky AČR vešly do širšího povědomí veřejnosti především v souvislosti s chystaným nákupem tří taktických dronů Heron 1 kategorie MALE od izraelské společnosti IAI. Akvizice hotová z bezmála 90 % byla loni na jaře náhle zrušena s tím, že armáda napřed pořídí 200 menších dronů, a k taktickým dronům se vrátí následně. Výběr řešení v podobě systému Heron 1 vzbudil pozornost. Nejhlasitějším kritikem byl majoritní akcionář a ředitel společnosti Primoco UAV SE Ladislav Semetkovský. Primoco je přední světový výrobce dronů v hmotností kategorii 150 kg, testovaných v roce 2021 úspěšně Armádou České republiky.

Případ Puma 3 AE

Pozitivní hodnocení dronu Primoco ONE 150 armádou ovšem přitom dosud k jejich pořízení nevedlo. Hlavní výtkou přitom bylo opominutí domácích firem a možné průmyslové spolupráce. Tato výhrada pak stojí i za jinou akvizicí bezpilotních prostředků, tentokrát v kategorii MINI – z ruky vypouštěných dronů RQ-20B Puma 3 AE o hmotnosti 7 kg, již armáda provozuje celkem 12 kusů. Ve výzbroji 533. praporu bezpilotních systémů v Prostějově jsou od září 2022 čtyři komplety systému RQ-20B Puma 3 AE po třech kusech a příslušné pozemní stanice. Ministerstvo obrany na jejich pořízení vyčlenilo původně celkem 138 milionů Kč.

Navádění systému a sledování výstupu z jeho kamery

Součástí zakázky byly kromě bezpilotních letounů a pozemních stanic také náhradní díly, školení, DPH a pokrytí kurzovního rizika. V listopadu 2022 pak Ministerstvo obrany uhradilo 122,794 milionu Kč vč. DPH. Dodavatelem dronů byl jejich výrobce, společnost Aero Vironment, s nímž má uzavřenou smlouvu NATO Support and Procurement Agency (NSPA). Původní nabídková cena za čtyři komplety systému Puma 3 AE dosahovala částky 94,443 milionu Kč bez DPH a byla expertní komisí ministerstva označena za cenu „v místě a čase obvyklou“. Skutečně zaplacená cena se od ní ve výsledku lišila nepatrně. Akvizice prostřednictvím NSPA mají mj. přinášet výhodu úspor díky množství pořizované techniky.

Porovnávat ceny vojenských akvizic je vždy velmi složité, protože kromě techniky zakázky standardně obsahují zmíněné dodávky náhradních dílů, výcvik, případně další příslušenství, a to je nasmlouváno podle požadavků koncových uživatelů různým způsobem a v různém rozsahu. Přesto se lze ve veřejném prostoru setkat s údaji, které v kontextu české akvizice vedou k otázkám. V dubnu 2022 pro ukrajinský magazín Mezha napsal Oleg Danylov, že cena kompletu RQ-20 Puma zahrnujícího tři drony a dvě pozemní stanice vychází na přibližně 250 tisíc dolarů, tedy asi 5,85 milionu korun. Za čtyři komplety by měl tedy zákazník zaplatit přibližně 23,4 milionu korun. Lze jistě spekulovat o vyšší ceně za modernější variantu, ale rozdíl oproti celkové ceně české zakázky blížící se 100 milionům korun je zarážející, a nabízí se otázka, jakou hodnotu ve skutečnosti mělo zmíněné příslušenství pořízených čtyř kompletů; a především otázka, proč ani v případě této zakázky nebyla českým firmám nabídnuta průmyslová spolupráce.

Dotazy podle zákona 106: kolik stály drony Puma 3 AE?

Ministerstvo obrany obdrželo 20. září 2022 podle zákona o svobodném přístupu k informacím otázku, kolik činila kupní cena bezpilotních strojů Puma 3 AE. Odpovědělo výše uvedenou celkovou vynaloženou sumou zahrnující veškeré příslušenství, a odmítlo s odkazem na ochranu práv třetích osob, označení dokumentu jako NATO UNCLASSIFIED a na to, že zástupce NSPA nesouhlasí s poskytnutím informace a označuje ji za „obchodně citlivou“, zveřejnit rozklad celkové sumy, z něhož by bylo zřejmé, kolik bylo zaplaceno za jednotlivé komplety systému Pume 3 AE, a jakou hodnotu mělo zmíněné příslušenství. Od té chvíle probíhá houževnatá soudní pře, v níž se v zatím posledním kroku MO neúspěšně kasační stížností bránilo u Nejvyššího správního soudu rozsudku Městského soudu v Praze, který negativní rozhodnutí o poskytnutí rozkladu zrušil jako nepřezkoumatelné a vrátil je ministerstvu k dalšímu řízení.

Příprava systému na vypuštění

Jde o další příklad armádní akvizice, v níž dělá ministerstvo první i poslední proto, aby nemuselo poskytnout informace o tom, jak přesně nakládá s prostředky daňových poplatníků. Dopouští se přitom vážných formálních pochybení, která následně zaměstnávají soudy ve vleklých, roky trvajících sporech. V jednom z rozkladů, jimiž se tazatel bránil rozhodnutí ministerstva informaci neposkytnout, čteme velmi důležitou pasáž, kterou lze vztáhnout na neochotu MO informovat o nakládání s veřejnými prostředky obecně: „Stát sám od sebe ochotně v tiskových zprávách uveřejňuje mnohem podstatnější informace, jako je příkladně počet letounů, jejich technická specifikace apod., ale cenu jednoho letounu, tedy otázku, která jistě na bezpečnost státu nemá žádný vliv, odmítá uveřejnit.“

Ministerstvo obrany se obecně hrdě hlásí k zapojování firem českého obranného průmyslu do zakázek, vyzdvihuje zajištění bezpečnosti dodávek a ekonomický přínos takového postupu pro Českou republiku: „...je možné do tohoto projektu zapojit široké spektrum českých firem včetně státních podniků, které mají v segmentu vojenské pozemní techniky dlouholeté zkušenosti. Podniky se tak dostanou nejen k finančně zajímavým zakázkám, ale hlavně získají know-how, cenné zkušenosti, zapojí se do mezinárodního dodavatelského řetězce pro toto špičkové vozidlo a předně se budou podílet na zajištění co nejvyšší míry autonomie ČR na zahraničním dodavateli pro krizové stavy,“ píše například na téma projektu CV90 na svých webových stránkách.

V případě akvizice dronů Puma 3 AE ale žádná průmyslová spolupráce na stole nebyla a není. České společnosti ovšem v oblasti bezpilotních systémů mají rovněž „dlouholeté zkušenosti“, a i v tomto segmentu by se tak mohly dostat k „finančně zajímavým zakázkám, získat know-how“ nebo se „zapojit do mezinárodního dodavatelského řetězce.“ Namísto toho bylo zahraničnímu dodavateli zaplaceno přes 122 milionů korun, přičemž zcela zásadní podíl na této částce má podle dostupných veřejných informací zřejmě příslušenství – opravdu nebylo možné například do výcviku a zajištění životního cyklu zapojit český obranný průmysl?

Systém pohání elektromotor

Pod čarou uveďme jiný údaj o jednotkové ceně, k němuž se lze dobrat prostým vyhledáváním na internetu. V únoru 2022, tedy necelý půlrok před českou akvizicí, měl údajně pořídit stejné drony v rámci amerického programu FMS Uzbekistán. Zakázka měla být dokončená podobně jako ta česká v listopadu 2022 a měla Američany schválenou hodnotu 8,54 milionů dolarů, tedy přibližně 200 milionů Kč. Počet dronů nebyl uveden, a k akvizici nakonec nedošlo. Podle magazínu Shephard Defence činila jednotková cena UAS v té době 225 tisíc dolarů, tedy 5,265 milionu Kč, z čehož bylo usuzováno, že Uzbekistán měl zájem až o 40 kusů.

Takový výpočet se nezdá příliš pravděpodobný; jednak jednotková cena by se měla týkat „kompletu“, nikoli jednotlivých letounů, a jednak součástí zamýšlené uzbecké akvizice by nepochybně muselo být, jak je obvyklé ve všech podobných případech, příslušenství v podobě náhradních dílů a výcviku. Částka 225 tisíc dolarů je velmi blízká částce, kterou výše zmíněný Oleg Danylov uvedl jako cenu celého kompletu tří dronů a dvou pozemních stanic. I v případě, že bychom ale počítali nepravděpodobnou cenu 5,265 milionu Kč za každý z 12 českých dronů Puma 3 AE, dostaneme se v součtu na pouhou polovinu celkově českým ministerstvem zaplacené ceny 122,794 milionu Kč. Příslušenství ke čtyřem kompletům provozovaným 533. praporem tedy vychází odhadem na cca 60–100 milionů korun, na 50 a spíše až 80 % hodnoty zakázky – s nulovým zapojením domácího průmyslu.

Bezpilotní systém AeroVironment Puma 3 AE je určen pro pozemní i námořní operace. Z ruky vypouštěný letoun Puma 3 AE má rozpětí 2,8 m, váží 7 kg a dobu letu až 3,5 hodiny. Letoun má dolet 20 kilometrů se standardní anténou a až 60 kilometrů se sledovací anténou s dlouhým dosahem (LRTA). Systém Puma 3 AE je schopen přistát ve vodě nebo na souši a je vybaven sadou senzorů Mantis i45 EO/IR. „K obsluze všech těchto systémů je potřeba stejný počet osob a lze využít i identickou pozemní řídící stanici. Vzhledem k vlastním letovým parametrům jsou tyto systémy schopné podporovat pozemní jednotky na úrovních družstvo až rota, potažmo prapor,” uvedl v roce 2022 zástupce velitele roty průzkumných a bojových bezpilotních prostředků nadporučík Hrachovina.

Tagy článku