foto: Bundesarchiv, Bild 146-1985-117-02A / CC-BY-SA 3.0/Německý pomocný křižník Kormoran (HSK-8) v roce 1940
19. listopadu 1941 vybojovaly svou poslední bitvu australský lehký křižník HMAS Sydney a německý pomocný (korzárský) křižník Kormoran. Zatímco se podařilo zachránit 318 ze 399 mužů na palubě německé lodi, po australském křižníku nezůstaly žádné stopy a všech 645 členů jeho posádky bylo prohlášeno za nezvěstné a pravděpodobně mrtvé. Hlavní německou zbraní využitou beze zbytku byl moment překvapení, lest, a podle některých teorií i protiprávní zahájení boje pod neutrální, nebo bílou vlajkou. Bez momentu překvapení a boje na nejkratší vzdálenost by Kormoran pro moderní válečnou loď nebyl soupeřem.
HMAS Sydney byl křižníkem třídy Leander původně postaveným pro britské Královské námořnictvo, ale zakoupený australskou vládou jako náhrada z starý HMAS Brisbane z roku 1916. Sydney vstoupil do služby v září 1935. V polovině roku 1940 byl vyslán do Středomoří, kde se opakovaně ve spojenecké sestavě střetl s italským námořnictvem. V lednu 1941 byl v souvislosti se zvýšenou aktivitou německých lodí v australských vodách povolán zpět a plnil hlídkové a doprovodné úkoly.
11. listopadu 1941 doprovázel dopravní loď Zealandia na její cestě do Singapuru. V průlivu Sunda mezi Javou a Sumatrou ji předal britskému křižníku Durban a vydal se zpět. V přístavu Fremantle měl zakotvit 20. listopadu. Den předtím však narazil na podezřelou loď.
Psali jsme
Konec korzára SMS Emden byl prvním námořním vítězstvím Austrálie ve Velké válce, o které se zasloužil lehký křižník HMAS Sydney.
Tou lodí byla bývalá obchodní loď Steiermark, kterou na začátku války převzala německá Kriegsmarine, přejmenovala ji na Kormoran a přestavěla na pomocný křižník, loď určenou k narušování komunikačních linií nepřítele. V nové roli vstoupil Kormoran do služby v říjnu 1940. Jeho dovedně maskovanou výzbroj tvořilo šest děl ráže 150 mm, několik protiletadlových zbraní a šest 530mm torpédometů. Rychlými úpravami na sebe mohl brát podobu různých spojeneckých či neutrálních plavidel. Cílem bylo oklamat válečné lodě nepřítele, uniknout jim, případně v krajní nouzi nad nimi získat výhodu momentu překvapení - vést s nimi pak boj na co nejkratší vzdálenost, při níž nemohou plně využít své převahy ve výzbroji či pancéřování.
Pod velením fregatního kapitána Theodora Detmerse vyplul Kormoran v prosinci 1940, potopil v Atlantiku sedm obchodních lodí, jednu zajal, a v dubnu 1941 zamířil do Indického oceánu. Zde byla intenzita spojenecké obchodní plavby o poznání slabší, a během šesti měsíců se Němcům podařilo napadnout jen tři lodě. Kormoran vezl na palubě námořní miny, a před koncem své mise je chtěl položit na přístupových trasách k australskému přístavu Fremantle... při střetnutí s HMAS Sydney byl Kormoran maskován jako holandská obchodní loď Straat Malakka.
Hlídky na obou lodích se spatřily prakticky zároveň 19. listopadu krátce před 4. hodinou odpoledne. Kromoran se pokusil uniknout nejvyšší rychlostí (14-15 uzlů), ale proti rychlému lehkému křižníku s nejvyšší rychlostí 32,5 uzlu neměl žádnou naději. Křižník vyzval neznámou loď k identifikaci, odpovědí byl vlajkový signál PKQI, volací znak holandské lodi, jejíž roli Kormoran hrál. To byl křižník vzdálen asi 15 km. Když se vzdálenost zkrátila na 8 km a signál byl potvrzen, následovala otázka, kam "holandská" loď míří. Odpovědí bylo, že z Fremantlu do Batavie. Současně nařídil Detmers ve snaze působit co nejpřirozeněji vyslat rádiem signál, že se k holandské lodi Straat Malakka blíží podezřelé válečné plavidlo.
Australský křižník tou dobou zaujímal pozici asi 1300 m na pravoboku a plul paralelním kurzem. Hlavní zbraně, osm 152mm děl ve čtyřech dvouhlavňových věžích a levoboční čtyřhlavňový torpédomet mířily na německou loď, a průzkumný Walrus připraven ke startu. Australané vyvěsili signál IK, což Němci četli jako varování před cyklonem či hurikánem a neodpověděli, protože takové varování nemělo smysl. Ve skutečnosti šlo o výzvu, na kterou by skutečná Straat Malakka odpověděla úplným signálem IIKP, svým tajným volacím znakem, čímž by potvrdila svou identitu.
Když v 17.30 očekávaná odpověď nepřicházela, vyzval křižník podezřelé Holanďany otevřeně k vyvěšení tajného znaku. Odpovědí bylo okamžité odkrytí německých zbraní a palba ze všech hlavní. Australané museli být zaskočení, ale byli připravení a odpověděli prakticky obratem, jenže jejich první salva německého korzára těsně minula, přestřelili. Ani děla z Kormoranu první ranou nezasáhla, ale na válečnou loď začala dopadat také palba z automatických zbraní, která ztěžovala využití sekundární výzbroje HMAS Sydney. Druhá salva německých děl zničila můstek a vyřadila věže A a B ještě než stihly vypálit podruhé. Zbylé dvě věže křižníku pokračovaly v palbě, kterou poškodily německou strojovnu a způsobily požár. Nepřítel salvy vracel a střílel velmi přesně.
Pak ovšem australskou loď zasáhlo jedno z německých torpéd. Křižník prudce zabočil doleva a přijel za zádí Kormoranu. Obě zadní věže na Sydney byly zablokovány v poloze směřující od cíle a byly nevyužitelné. Byly vypáleny dvě torpéda, ale velitel německé lodi se jim při snaze obrátit loď a moci využít plné boční salvy vyhnul. Motory Kormoranu vypověděly službu, zatímco Sydney se zahalen kouřem pomalu vzdaloval. Na vzdálenost 6 km ještě Němci vyslali poslední torpédo, ale minuli.
Po 30 minutách boje byly obě lodi vzdáleny asi 10 km a obě v plamenech. Podle výpovědí německých námořníků to nevypadalo, že je australský křižník pod kontrolou. Sydney zmizel za horizontem, ale záři z plamenů viděli až do desáté hodiny večerní. Nalezení vraku v roce 2008 dalo odpověď na otázku, jak se křižník potopil: nerozerval ho výbuch muničního skladu, ani se nepřevrátil. Po asi čtyřech hodinách se mu odlomila příď, která okamžitě klesla do hlubin, a zbytek lodi následoval zádí napřed. Velitel Kormoranu nařídil opustit hořící loď v 18:25 a opuštění lodi probíhalo velmi spořádaně. Záchranné čluny byly spuštěny ve 21:00, loď byla řízeně potopena, a dílo zkázy dokonal výbuch jedné z námořních min.
video: youtube
Když Sydney nedorazil 20. listopadu do přístavu, nezpůsobilo to žádný rozruch. Mělo se za to, že se doprovod Zealandie protáhl. Až 23. listopadu byl vyslán lodi rozkaz, aby se ohlásila, a současně loď Aquitanie objevila jeden z raftů s německými trosečníky. Bylo zahájeno pátrání, objeveni ostatní němečtí trosečníci, ale po Sydney a jeho posádce nebylo ani stopy, a pátrání bylo ukončeno 29. listopadu.
Psali jsme
Z lehkého křižníku HMAS Perth zbývá již pouze 40%.
Bitvu Sydney s Kormoranem obestírá řada nevyjasněných okolností. Není jisté, zda velitel německé lodi, který za zničení křižníku dostane Rytířský kříž, před zahájením palby vztyčil německou válečnou vlajku, nebo zda palbu vedl pod holandskou, případně bílou vlajkou, a tedy proti uznávaným mezinárodním pravidlům. Spekulovalo se rovněž o roli japonské ponorky. Japonci později během války vysílali několikrát propagandistický příběh o tom, že se křižníku zmocnili a odtáhli jej do Japonska.
Nabízí se otázka, proč kapitán Burnett na Sydney riskoval, resp. zda "riskoval" - operoval ve velmi klidné oblasti, a podle svého postupu jednal podle pravidel s tím, že jde o špatně komunikující loď, která se dopouští chyby, nikoli o loď tzv. "podezřelou" - v takovém případě by ji ze vzdálenosti 13-15 km vyzval k zastavení. Dovedně zamaskované účinné zbraně byly rozhodně překvapením.
Zdroj: museum.wa.gov.au; navyhistory.org.au
Tagy