Autor fotografie: Pixabay.com/cs|Popisek: Fidel Castro
ROZHOVOR
Pane profesore, 25. listopadu zemřel ve věku 90 let kubánský vůdce Fidel Castro. Jaké dědictví podle Vás na Kubě zanechal a jak na tuto osobnost jako iberoamerikanista nahlížíte?
Castrovým dědictvím je sice na jedné straně nemalé sebevědomí kubánské veřejnosti a politické elity, na druhé straně už desítky let fatálně rozvrácená ekonomika. Obojí svým způsobem souvisí s likvidací závislosti Kuby na Spojených státech, která je Castrovým dílem. V tomto ohledu pak překračuje Castrův význam hranice Kuby. Dále pak stovky tisíc ekonomických a politických emigrantů, tisíce vězněných za kritiku režimu. Můj názor na jeho dílo vychází z výše zmíněných skutečností.
V jakých politicko - ekonomických podmínkách se právě Kuba nacházela, když přebíral v lednu 1959 Fidel Castro moc?
Ekonomicky byla v roce 1958 Kuba fakticky součástí Spojených států, výkon jejího hospodářství byl vyšší než ve velké většině států regionu, HDP na hlavu převyšoval odpovídající čísla Itálie a Španělska, významnou roli přitom hrálo zemědělství, ale také turistika (v roce 1958 druhé nejdůležitější odvětví kubánské ekonomiky po cukru!). Po značnou část první poloviny dvacátého století pak Kuba zaručovala svým obyvatelům více politické svobody než další státy oblasti. Po druhé světové válce se však nepříznivě projevovala přítomnost americké mafie a s tím spojený růst korupce, vzbuzující v obou případech stále větší nespokojenost kubánské společnosti.
Existovala proti Castrovi a jeho hnutí nějaká aktivní ohniska odporu, nebo mu stačilo si moc prostě vzít? Dostali vojáci nějaký konkrétní rozkaz od svrženého Fulgencia Batisty k boji?
Batistova, resp. kubánská armáda zpočátku Castrovu akci podcenila a v době, kdy na začátku roku 1957 patrně mohla svou početní i materiální převahou malý Castrův oddíl zlikvidovat, nevyvíjela v tomto směru téměř žádné aktivity. Když pak promeškala tuto příležitost a v další fázi partyzánské války utrpěla několik nezdarů, začala její morálka silně klesat. Batistova politika vůči opozici vedla nakonec k zastavení amerických vojenských dodávek a v druhé polovině roku 1958 přešla iniciativa ve válce už plně na stranu Ejercito Rebelde, povstaleckého vojska. Po Castrově vítězství byla stará armáda rozpuštěna a nahrazena ozbrojenými silami vítězů. Některé vojáky, zejména důstojníky, vítězové popravili, jiní odešli do emigrace, část z nich se pak účastnila invaze v roce 1961, což byla také jediná významnější akce kubánské proticastrovské opozice, placená ovšem Spojenými státy. Sám Batista nehrál po svém útěku z Havany v dějinách Kuby už žádnou roli.
Vítala většina Kubánců 8. 1. 1959 v Havaně Castra jako osvoboditele, nebo jako vetřelce? A měl Castro bezprostředně po převratu nějaké vnitropolitické spojence?
Castra vítali nejen v Havaně jako vítěze nad Batistovým režimem, který ztratil mezi rokem 1952, kdy ho přijala s porozuměním nebo přinejmenším neutrálně patrně většina kubánské společnosti, a rokem 1958 kdy už bylo na Kubě Batistových sympatizantů naprosté minimum, jakoukoli možnost efektivní obrany. Castro pak žádné spojence nepotřeboval, disponoval silami Ejercita Rebelde. Od ledna roku 1959 nebylo o jeho pozici nejmenší pochyby. Dokázal to odstraněním premiéra v únoru 1959, presidenta v červenci stejného roku i likvidací několika vysoce postavených osobností ve svých ozbrojených silách ve stejné době, viz osud Hubera Matose či Williama Morgana, u druhého z jmenovaných samozřejmě se všemi otázkami, které nad jeho smrtí stále zůstávají.
Castro se považoval zpočátku za marxistu, až po roce 1960 se z něho stal komunista, který ,,poslušně" podporoval Sovětský svaz a státy východního bloku. Co bylo příčinami jeho myšlenkového přerodu?
Zda byl Castro marxistou či komunistou a od kdy, není z hlediska jeho politiky důležité. Od ledna 1959 manifestoval svými činy odmítnutí principů demokratického státu, jak ho chápala atlantická civilizace (svobodné volby, oddělení výkonné, zákonodárné a soudní moci, nedotknutelnost soukromého vlastnictví atd.) Spolu s Ernestem Che Guevarou hlásali myšlenku světové revoluce, jíž se pokoušeli uskutečnit, a vinili Sovětský svaz a celý jeho blok z příliš vstřícného postoje vůči USA. Guevaru stál pokus rozpoutat partyzánskou válku v Bolívii v roce 1967 život a Kuba se na konci šedesátých let ocitla v tak katastrofální ekonomické situaci, že Castrovi nezbylo než vyměnit kritiku Sovětského svazu za podporu jeho politiky spojenou s masivními subvencemi ze strany Moskvy, ale také Prahy a Berlína, v menší míře pak i dalších zemí sovětského bloku.
V roce 1962 proběhla tzv. karibská krize, kdy SSSR dopravil na Kubu rakety středního doletu. Krize hrozila bezprostředně přejít ve válku. Jakou roli hrál v krizi Fidel Castro?
Naštěstí žádnou. Jeho apel na sovětské vedení, aby Moskva neváhala se zahájením útoku na Spojené státy atomovými zbraněmi, zůstal nevyslyšen. Jednání o řešení krize probíhala pouze mezi sovětskou a americkou stranou, což Castro považoval za zradu a nikdy ji sovětskému vedení nezapomněl.
Dosluhující prezident Barack Obama inicioval před dvěma lety projekt postupného zlepšení vztahů s Kubou. Očekáváte od tohoto procesu nějaké hlubší změny politického charakteru Kuby, nebo se spíš dotknou ekonomické oblasti?
V politické oblasti se nezmění přinejmenším v několika následujících letech nic. Pokud pak bude mít režim zájem na zlepšení ekonomické situace, musí k nějakým skutečným reformám přistoupit. Kosmetické změny přitom nic nezmění a hluboké změny by ohrozily politickou stabilitu. I jejich realizace je proto málo pravděpodobná.
Americko-kubánské vztahy zatěžuje hlavně hospodářské embargo uvalené v roce 1960 na Kubu Spojenými státy. Domníváte se, že by mohlo být v souvislosti s oteplováním vzájemných vztahů v dohledné době zrušeno?
Pro Trumpa a republikány je tvrdý přístup ke Kubě pro naplnění slibů (alespoň některých) z předvolební kampaně v podstatě jediným bodem, který lze bez velkých problémů realizovat. Ekonomicky nemá Kuba pro USA žádný význam a zachování statu quo nebude Trumpa nic stát. Embargo proto zůstane v platnosti. Přinejmenším v dohledné době.
Castro je považován v západoevropském okruhu většinou za diktátora, nicméně je možné jej v historickém kontextu Latinské Ameriky a její silné ,,levicovosti" takto jednoznačně hodnotit?
Přijde na to, čemu říkáte západoevropský okruh. Pro západoevropskou levici, od komunistů po liberály, není Castro diktátorem, ale revolucionářem a bojovníkem za lepší svět. Způsobem naplnění vyšších revolučních ideálů mu byl režim osobní moci, či osobní diktatura, bez ohledu na historické kontexty či „levicovost“ Latinské Ameriky, kde ovšem ona „růžová vlna“ v poslední době také zřejmě opadá.
Byl podle Vás model ,,karibského socialismu" pod Castrovým vedením úspěšný, nebo se za skoro půlstoletí prostě vyčerpal?
Žádný „karibský socialismus“ Castro nevymyslel. Socialismus je ve své praktické podobě jen jeden. Hodnocení úspěšnosti či neúspěšnosti pak záleží na kritériích. Pokud bychom mluvili o Kubě a považovali za měřítko úspěchu publicitu, byl Castrův experiment obrovským úspěchem a úspěšnost zde trvá. Pokud bychom brali jako měřítko ekonomiku, byl katastrofou už v šedesátých letech a katastrofou zůstává dodnes. A bez sovětských či později venezuelských subvencí by bylo ještě hůř.
Prof. PhDr. Josef Opatrný, CSc. (*1945), český historik, iberoamerikanista a pedagog. V současné době je vedoucím Střediska ibero-amerických studií Filozofické fakulty Univerzity Karlovy. Napsal řadu vědeckých a populárně naučných publikací, z nichž jmenujme například Válka Mohykánů. Sedmiletá válka v Americe. Praha 2000; Stát osamělé hvězdy a mexicko-americká válka. Praha 2002.