KOMENTÁŘ: Proč stát nechce zásobníky plynu?

KOMENTÁŘ: Proč stát nechce zásobníky plynu?
Autor fotografie: Pixabay
24 / 05 / 2022, 16:00

V ČR probíhá jedna z největších transakcí na energetickém trhu za posledních 10 let. RWE prodává svých 6 zásobníků plynu. Český stát se však této transakce vědomě neúčastní, přitom by nákupem podzemních zásobníků významně zvýšil energetickou bezpečnost země. Otázka je, kde leží odpovědnost státu za vědomé zhoršení energetické situace státu?

Zatímco jinde ve světě již pochopili, že energetická infrastruktura musí zůstat v rukou státu, aby bylo možné zajistit bezpečnost dodávek, akceptovatelné ceny, vymahatelnost udržování a inovování a případně i rozšiřování těchto soustav, ČR jde naprosto opačným směrem. Už jsme byli best in Covid, nyní jsme best in uprchlíci a co nevidět budeme best in krachování průmyslu a posílání domácností do chudoby.

V okamžiku (a takových nebývá mnoho), kdy se soukromá společnost rozhodne prodat energetickou infrastrukturu, by stát právě z důvodu zajištění energetické bezpečnosti měl mít povinnost tuto infrastrukturu dostat zpět pod svou kontrolu a měl by mít i předkupní právo, protože energetická infrastruktura je pro bezpečnost státu nezbytná a nenahraditelná.

Nyní jsou na prodej zásobníky zemního plynu, prodává je společnost RWE. Jedním ze zájemců má být i německý Wintershall s údajnými vazbami na Rusko, resp. Gazprom. ČEZ, kde je stát hlavním akcionářem, avizovaný jako možný kupec nabídku na nákup nepodal, dokonce ji vyloučil, stát jako instituce to taktéž nehodlá učinit, takže zásobníky v lepším případě zakoupí Energetický a průmyslový holding (EPH) Daniela Křetínského a budou alespoň v českých rukou, nebo ho koupí Maďarsko či některá z německých firem, aby si mohli uskladnit plyn, který levně nakupují z Ruska. Otázka zní, kde končí hloupost českého národa reprezentovaného volenou vládou?

Bezpečnost dodávek energií je poslední čtvrt rok pravděpodobně po slovu válka a Ukrajina jedním z nejčastěji používaných slov, resp. sousloví v mediálním i politickém prostoru. Politici apelují na zvýšení bezpečnosti (potažmo energetické soběstačnosti) a přitom odmítají učinit jakékoli kroky ke zvýšení energetické bezpečnosti, která je bezpochyby strategickou součástí národní bezpečnosti.

Tím, že by stát vlastnil zásobníky plynu a měl uzavřené smlouvy na dodávky zemního plynu (i zkapalněného) od státního obchodníka, kterého stejně plánuje založit, měl by možnost a prostor, kde tento plyn skladovat, nemusel by si draze kupovat uskladňovací kapacitu, aby uskladnil nakoupený plyn do státních rezerv. A to je jen jedna z výhod.

Je fér říci, že zásobníkový business má daná pravidla a legislativu a že uskladňovací kapacity jsou pravděpodobně na nějakou dobu prodané a budoucí kupec bude muset takové kontrakty dodržet, ale vždy bude mít nad touto důležitou součástí plynárenské infrastruktury možnost rozhodování o tom, jak ji využije.

Před půl rokem (před invazí Ruska na Ukrajinu) bylo vládě doporučeno, aby mmj. přes státního obchodníka uzavřela dlouhodobý kontrakt na dodávku levného plynu z Ruska a odkoupila podzemní zásobníky plynu. Po třičtvrtě roce se začíná mluvit o vzniku nového státního obchodníka, který by řešil zejména nákup plynu.

Když pomineme skutečnost, kolik času bylo promrháno a skutečnost, že v ČR takový subjekt již existuje (Český plynárenský podnik - bohužel ho Ministerstvo financí navrhuje zlikvidovat, jakožto zbytečný) i maličkost, že vláda nápad na státního obchodníka vydává za svůj vlastní, pak je otázkou proč doposud nebyla učiněna nabídka v rámci prodeje zásobníků v ČR a jak hodlá tento obchodník plyn dodávat zákazníkům, když nebude mít kde plyn uskladnit. Bude muset celý nasmlouvaný objem dodat napřímo zákazníkům a pokud nebude mít tak velký odběr, stejně za plyn zaplatí v rámci běžné smluvní klauzule „take or pay“ – tedy „odeber nebo zaplať“, což ke snížení ceny rozhodně nepovede.

Opakovaně se tedy ptáme, kde leží odpovědnost vlády za bezpečnost této země, nyní konkrétně za energetickou bezpečnost a zda si vláda uvědomuje, že má, stejně jako top manažeři v soukromých firmách, odpovědnost pečovat o svěřený majetek – v tomto případě stát a jeho občany, s péčí řádného hospodáře. Žádný řádný hospodář by totiž své zdroje a svůj majetek záměrně nedevastoval. Zatímco v ČR se vědomě likviduje průmysl, energetika, zemědělství i obyvatelstvo.

 

Autor: Anna Binderová (dlouholetá spolupracovnice tuzemských i zahraničních energetických společností, členka Institutu pro energetiku, externě spolupracuje s redakcí Security magazínu a zaměřuje se zejména na témata energetiky, ekonomiky a národního hospodářství)

 

 

Tagy článku

-->